Stargate Ships: S01E01 – Spolek zlodějů

Hyperprostor, Odyssey, můstek
Odyssey letěla hyperprostorem prověřit souřadnice, které dostali. Na těch souřadnicích má být údajně druhá SuperBrána, a tak na můstku spolu s plukovníkem Emersonem, majorem Marksem a poručíkem Evansovou byla i podplukovník Carterová, která měla spolu s nimi prozkoumat souřadnice a zjistit, zda-li je zpráva o druhé SuperBráně pravdivá.
„Právě přilétáme k souřadnicím, pane,“ ohlásil major Marks sedící u pilotní konzole. Hned za ním stála podplukovník Carterová, která přes jeho rameno sledovala senzory.
„Vystupte z hyperprostoru, štíty na maximum,“ rozkázal klidným hlasem Emerson.

Prostor, Odyssey, můstek
Odyssey opustila hyperprostor a podsvětelnou rychlostí letěla vpřed.
„Podplukovníku.“ Plukovník Emerson pohlédl na podplukovníka Carterovou, která šla hned do přední části můstku s pohledem do prázdného prostoru.
„Měli bychom ji vidět. Jestli ta druhá SuperBrána je tady, měli bychom ji už vidět,“ řekla Carterová, když z okna neviděla nic jiného, než hvězdy a prázdný prostor.
„Ukazují něco senzory?“ zeptal se Emerson otočen směrem k Marksovi, který zmáčknul na pár tlačítek na své konzoli, kde se mu na obrazovce zobrazily údaje.
„Zdá se, že je tu silné gravitační pole.“ Carterová šla zpátky k Marksovi a pohlédla na jeho obrazovku.
„SuperBrána používá jako zdroj energie černou díru,“ řekl Emerson to, co kdysi Carterová řekla.
„Ale tohle není černá díra. Je to neutronová hvězda. Dost silná na to, aby oslabila naše štíty a…“ V ten moment byla Carterová přerušena náhlým výbuchem. Na můstku to začalo pěkně jiskřit.
„Hlaste škody!“ zařval Emerson, který byl více nakloněný k Marksovi.
„Poškození trupu na palubách dvě a sedm,“ odpověděl Marks, který od teď měl spoustu práce. Mačkal jedno tlačítko za druhým.
„Bojová postavení! Dostaňte nás odsud, majore!“ nařídil Emerson a hned na to následoval další výbuch.
„Hyperpohon nelze aktivovat,“ oznámil Marks po zmáčknutí tlačítka pro vstup do hyperprostoru.
„Všechny systémy jsou poškozeny,“ hlásí Carterová místo Markse.
„Kdo to na nás střílí?“ zeptal se Emerson. Marks přepnul obrazovku, na které se zobrazil radar označující tři lodě.
„Nemohu říct, pane. Zachycuji tři lodě.“
„Oriů…?“ zeptal se Emerson. Následoval další výbuch a na můstku vzplanul oheň.
„Podle velikosti odpovídají goa’uldským mateřským lodím,“ odpověděl rychlým hlasem major.
„Jejich štíty by měly být také oslabeny,“ řekla Carterová Emersonovi, který hned obrátil hlavu směrem k Evansové.
„Palte ze všech kanónů, nabijte rakety!“ rozkázal Emerson a obrátil se s rozkazy pro Markse: „Majore, přesměrujte energii do podsvětelných motorů a nastavte kurs ostře doprava!“ Následoval další výbuch a Marks s lodí letěl podle rozkazu ostře doprava.
Tři Ha’taky střílely na Odysseu, která se snažila dostat pryč z jejich dosahu, ale nedařilo se jim uniknout střelám, které byly vyslány z Ha’taků.
„Pane, detekuji malé objekty přímo před námi!“ oznámil Marks při řízení a zároveň sledování obrazovky. Carterová pohlédla dopředu a její tvář se ve vteřině změnila, když uviděla jednu z několika tisíců min.
„Oh můj bože. To je minové pole!“ řekla hlasitě Carterová.
„Plný zpětný tah!“ nařídil Emerson při pohledu na Markse, který okamžitě zareagoval a přitáhl k sobě řídicí páky.
Odyssea zpomalila na začátku minového pole, ale i přesto miny narážely do předních štítů, které nakonec úplně selhaly. Miny začínaly dopadat na samotný trup lodi a tím způsobily další exploze, které vážně poškozovaly loď.
Na můstku byl spuštěný alarm a plukovník Emerson byl při srážce s předchozí minou vyhozen ze svého velícího křesla. Po vzpamatování se opřel o vyvýšený můstek a pak vstal z podlahy.
„Hlášení o škodách!“ zařval Emerson a rozhlédl se kolem sebe. Nikdo mu bohužel nedokázal odpovědět na jeho otázku, protože veškerá posádka na můstku byla v bezvědomí. Carterová spolu s ostatními členy leželi na podlaze. Marks s Evansovou byli v bezvědomí ve svých křeslech a na můstku vypukly malé požáry doprovázejícími aktivními jiskry.
„Marksi!“ Emerson šel okamžitě k Marksovi. Nejdříve pohlédl na něj a pak na monitor, který udával: „Štíty selhávají“. Pak nadzdvihl hlavu a porozhlédl se po můstku, který byl k nepoznání.

Země, SGC, řídící místnost
Generál Landry rychlou chůzí šel po schodech dolů k seržantovi Harrimanovi, který seděl před zadávacím počítačem, na kterém měl pro něj důležitou zprávu.
„Přijímáme nouzovou subprostorovou komunikaci z Odyssey, pane,“ oznámil seržant. „Pusťte to na obrazovku.“ V řídící místnosti se na všech obrazovkách zobrazila nouzová zpráva, na níž byl plukovník Emerson.
„SGC, tady plukovník Paul Emerson z Odyssey. Kód delta šest, delta pět. Jsme pod útokem! Utrpěli jsme vážná poškození. Zpráva o druhé SuperBráně byla falešná. Byli jsme napadeni třemi goa‘uldskými mateřskými loděmi. Ztratili jsme hyperpohon, štíty jsou dole, několik palub je bez podpory života… Jsme obsazováni…“ Na můstku vypukl ještě větší požár, než byly ty předchozí. Hned na to byl přenos přerušen.
„To je všechno, co máme, pane,“ řekl seržant a podíval se na Landryho, který vypadal po zprávě zdrceně.

Země, SGC, zasedací místnost – o čtyřicet minut později
Generál Landry s Valou Mal Doran, doktorem Danielem Jacksonem a podplukovníkem Cameronem Mitchellem stáli u monitoru poblíž Landryho kanceláře. Na monitoru blikala bílá tečka v prázdném, černém prostoru, který představuje vesmír.
„Začali jsme získávat data z nouzového vysílače asi třicet minut po obdržení nouzové zprávy,“ oznámil Landry.
„Bohužel nám to neříká nic o stavu lodi nebo posádky,“ řekl Jackson stojící vedle Mitchella.
„Zní to, jako by byla těžce poškozena,“ řekl Landry.
„Víme o někom, kdo za tím může stát?“ zeptal se Daniel.
„Ty údajně spolehlivé informace jsme dostali od Jaffů,“ odpověděl Landry. Za nimi do zasedací místnosti přišel po schodech nahoru Teal’c, který se hned k nim připojil.
„Bra’tac vyšetřuje zdroj falešných informací. V jaffském národu je zmatek, mnoho se jich vrátilo k dřívějšímu stylu a utvořilo různé frakce. Vystopovat takovou zradu může být téměř nemožné.“
„Mnoho Jaffů musí být pořádně naštvaných kvůli zničení Dakary,“ řekla dosud mlčící Vala.
„Za to jsou ale zodpovědní Oriové,“ doplnil ji Jackson.
„Více, než málo si myslí, že jsme je tam přivedli,“ řekl Landry.
„Rozzlobení tak, aby naplánovali past? Proč? Kvůli pomstě?“ zeptal se Mitchell.
„Máme signál, tak to pojďme zjistit,“ navrhla Vala s ukazujícím palcem na obrazovku.
„Jo, ale je tu malý problém,“ zdůraznil Jackson.
„Nemáme žádnou loď, kterou bychom letěli,“ dopověděl Teal’c.
„Daedalus je na cestě do Pegasu a Athena je někde v polovině cesty zpátky k Zemi,“ oznámil Landry.
„A trvalo by několik dní, než by nám Jaffové dali k dispozici loď,“ řekl Teal’c a Vala na něj pohlédla s udivením.
„No, stačí se zeptat. Musíte přece vědět, že vám seženu skoro cokoliv, co chcete,“ řekla Vala a Jackson s Mitchellem se na ni ostražitě podívali.
„Jo, za nějakou cenu,“ řekl Jackson, který ví, že Vala vždycky touží po nějaké kořisti.
„Nic není zadarmo, Danieli,“ řekla na to povýšeně Vala a po chvilkovém mlčení pokračovala: „Samozřejmě, obvykle bych přirozeně chtěla svůj podíl, ale jak jsem řekla, budu potřebovat nějakou zálohu.“
„Buďte opatrní. Stále nevíme, kdo za tím stojí,“ řekl Landry se souhlasem podniknout cokoliv k záchraně Odyssey.
„Spolehněte se,“ ujistila ho Vala a Jackson pohlédl na Mitchella a ten zároveň na něho. Pak oba pohlédli na Valu s velkým váháním a podezřením.

Prostor, Odyssey, nákladová místnost
Plukovník Emerson s celou svou posádkou byli uvězněni v nákladové místnosti. Většina posádky potřebovala lékařskou pomoc, a tak se lékařské týmy rozdělily a ošetřovaly vážně zraněné. Major Marks měl pořezanou pravou dlaň, a tak mu ji jeden ze zdravotníků vydezinfikoval, zašil a pak zavázal. Krom toho měl na čele nad levým okem velkou fialovou bouli, která se mu vytvořila po silném praštění do konzoli. Mezitím plukovník Emerson chodil z jedné strany na druhou a spolu s poručíkem Evansovou sčítali posádku. Podplukovník Carterová byla v bezvědomí opřena na zemi o zeď. Krom toho měla také na čele velkou fialovou modřinu, ale oproti Marksovi na pravé straně. Naštěstí se po pár minutách začala pomalu probouzet. Když si jí plukovník Emerson všimnul, šel hned za ní. Než k ní přišel, vstala ze země a rozhlédla se kolem sebe.
„Rád vidím, že jste vzhůru, podplukovníku. Co vaše hlava?“ zeptal se Emerson, když viděl její modřinu nad pravým okem. Carterová se opírala o zeď otočená směrem k Emersonovi.
„Jsem v pořádku, pane. Jaký je stav?“
„Odtáhli nás z minového pole. Posádka byla spočítaná. Chybí nám tři lidé,“ odpověděl Emerson na její otázku. Během několika vteřin se otevřely dveře do nákladové místnosti, do které vstoupili čtyři ozbrojení muži. Posádka poblíž dveří se stáhla od mužů, co nejdál to šlo. Mezitím Marks přišel k Emersonovi a Carterové, kteří čekali na to, co se teď bude dít. Celá posádka sledovala ozbrojené muže, mezi kterými byl Solek.
„Která z vás je podplukovník Samantha Carterová?“ zeptal se. Carterová se zhluboka nadechla a chtěla vykročit vpřed, jenže Emerson byl první.
„Jsem plukovník Paul Emerson, velitel této lodi. Pokud máte nějaké otázky, můžete se ptát…“, než stihl dopovědět celou větu, Solek ho silně udeřil do lícní kosti a muži hned za ním namířili své zbraně před sebe. Carterová pohlédla na Markse a poznala na něm, že by hned začal jednat, jenže jak.
„Jestli si budete hrát na hrdiny, ujišťuji vás, že můj velitel nebude váhat a vypustí vám tady všechnu atmosféru. Nebudu se ptát znovu.“ Carterová na chvilku zaváhala, ale nakonec vykročila vpřed.
„Já jsem Carterová.“ Marks tam zůstal stát sám, ale chtěl jít za nimi, jenže v tom mu zabránila Evansová. Carterová stoupla vedle Emersona a oba sledovali Soleka, který řekl: „Odveďte ji! A jeho taky!“ Carterovou s Emersonem odváděli z místnosti a Marks jim chtěl pomoci, jenže mu v tom znova zastavila Evansová, když řekla: „Nedělejte to. Tím to ještě zhoršíte.“ Marks na ni pohlédl a po chvilce kývnul souhlasně hlavou.

Prostor, Odyssey, můstek
Vůdce útočníků jménem Anateo seděl ve velitelském křesle na můstku, který je po útoku k nepoznání. Skleněná mapa v zadní části můstku byla rozbita a kus konstrukce vysela ze stropu. Solek se strážemi drželi Carterovou a Emersona za nadloktí a vedli je na můstek. Anateo se otočil s křeslem směrem k nim a Carterovou s Emersonem postavili před něj.
„Podplukovník Carterová.“ Jakmile ji jeden z mužů pustil, začala si masírovat paži, za kterou ji držel.
„Slyšel jsem, že jste celkem atraktivní,“ dopověděl Anateo a oba muži opustili můstek.
„Jsem plukovník Paul Emerson, velitel lodi. Co chcete?“
„Nic, co byste pro mě vy mohl udělat,“ odpověděl Anateo a šel blíže ke Carterové, o kterou se zajímal více.
„Ale na druhou stranu tady podplukovník Carterová… Mohu vám říkat Samantho?“
„Ne,“ odpověděla okamžitě Carterová, která se mu podívala přímo do očí.
„Jste z Luciánské aliance.“ Carterová jej poznala podle uniformy, kterou měl na sobě. Anateo se tomu akorát zasmál.
„Ta uniforma, jak patetická, že? Předstírat, že jste něco, co nejsme. Anateo je jméno mé a věřte mi, že nejsem členem žádného druhu aliance. Ještě toho o téhle lodi moc nevíme, ale i přesto jsme našli subprostorový vysílač, který udává naši polohu. Potřebuji, abyste ho vypnula,“ řekl Anateo při chůzi kolem Carterové, kterou tím znervózňoval.
„S tím vám nepomohu.“
„Žádnou jinou možnost nemáte. Uděláte všechno, co já budu chtít.“
„Nedělejte to, Sam,“ řekl Emerson. Solek okamžitě zvedl svou zbraň a namířil ji přímo na Emersona.
„Navrhuji, abyste to udělala, … Sam.“ Carterová pohlédla na Emersona a pak zpátky na Anatea, který ji chytl rukama za límec a odtáhl ji bokem. Carterová tou dobou nebyla schopna dobře dýchat. Když ji přitáhnul k nouzovému vysílači, tak pak ji teprve pustil. Po puštění chytla rukou na své hrdlo a začala ho masírovat.
„Není navržen, aby šel vypnout. Aktivuje se v případě nutnosti automaticky.“
„Tak to odstraňte!“ nařídil Anateo i přesto, že Emerson nechtěl, aby to udělala.
„Nepomáhejte jim, podplukovníku! To je rozkaz!“ řekl Emerson a čekal na Solekovu reakci, která přišla okamžitě. Solek vystřelil ze své zbraně do Emersonova hrudníku. Předtím, než spadnul na podlahu, vypadal šokován tím, že zmáčkl spoušť. Carterová se na to s hrůzou v očích dívala a Solek k tomu ještě několikrát vystřelil do Emersona z blízkosti.
„Myslím, že teď jste nejvyšším důstojník na lodi vy. Takže byste se měla dát do práce, pokud byste radši nedělala něco jiného.“ Carterová byla v šoku, těžce se jí dýchalo při snaze potlačit slzy.
„Nepomohu vám. Dal mi rozkaz a já ho chci uposlechnout.“ Anateo věděl, co možná na Carterovou zapůsobí, a tak kývnul na Soleka, který už věděl, co má dělat. Odešel z můstku a vzal s sebou dva muže, kteří stáli u dveří.

Hyperprostor, Nákladní loď
Na nákladní lodi, která letěla hyperprostorem, se nacházel zbytek týmu SG-1 oblečen do koženého oblečení. Vala seděla v pilotním křesle a hned vedle Daniel, který z toho všeho neměl moc dobrý pocit. Motory lodi nefungovaly správě a byl doprovázen podivným kvílením. Loď se k tomu několikrát otřásala, ale na oplátku bylo dobré, že letěla.
„No, to je opravdu kráska,“ řekl Mitchell, který s Teal’cem stáli za nimi.
„Stabilizátory jsou trošku mimo provoz. Bude to trochu drncat, ale je to naprosto bezpečné,“ řekla Vala, protože lepší loď nesehnala.
„Opravdu?“ chtěl se ujistit Mitchell. Tým pak byl v jedné chvilce vržen dopředu, později doprovázen burácivým zvukem. Vala na něj pohlédla a odpověděla: „Ne tak docela.“
„Dali jsme ti tolik naquadahu, kolik jsi chtěla, a ty jsi sehnala jen tohohle šmejda?“ zeptal se Daniel.
„Jsou tu v sázce lidské životy, Danieli. Opravdu si myslíš, že bych šetřila na lodi, abych si přivydělala?“ Daniel povzdychnul a pak přišel na řadu další problém s lodí. Najednou začal na lodi znít alarm.
„Co je to?“ zeptal se Mitchell.
„Zdá se, že nám selhává podpora života,“ odpověděla Vala a obrátila se směrem k Teal’covi, kterého se zeptala: „Můžeš to převzít?“ Vala pak opustila pilotní místo a namířila si to k bočnímu panelu, který byl pár metrů od ní. Mezitím k řízení usedl Teal‘c. Vala vytáhla z panelu krystal, který dala jinam, a alarm se v tu chvíli vypnul. Pak zavřela panel a přesunula se dopředu k Mitchellovi.
„Skvělé, to jsi opravila. Jak spravíme ty stabilizátory?“ zeptal se Mitchell.
„Já nic nespravila. Jen jsem vypnula ten otravný alarm,“ přiznala se Vala a Daniel pohlédl směrem na ni s děšeným pohledem.

Prostor, Odyssey, můstek
Podplukovník Carterová stále stála na můstku, kde poblíž ní byl Anateo, který čekal na příchod dvou mužů, kteří přišli během pár vteřin. Oba drželi v sevření majora Markse, který se jim snažil vysmeknout.
„Marksi,“ řekla tiše Carterová, když ho uviděla. Marks se rázem zarazil, když viděl, jak jeden muž táhne Emersonovo tělo.
„Myslím, že potřebujete další motivaci. No, a tak jsem si vybral prvního důstojníka. Teď už snad poslechnete.“
„Co jste to udělali?“ zakřičel Marks a oba muži ho pustili tím způsobem, že do něho strčili.
„Chtěl, abych odstranila nouzový vysílač,“ řekla Carterová, když byl Marks u ní.
„Nedělejte to, podplukovníku,“ řekl Marks i přesto, že věděl, že riskuje svůj život stejně jako Emerson.
„Musím, majore, jinak zabijí i vás. Oni jsou toho schopni, věřte mi,“ řekla Carterová a obrátila se směrem k Anateovi, kterému řekla: „Udělám to.“
„Podplukovníku!“ zařval Marks. Anateo kývl hlavou na muže, kteří chytli znovu Markse, a odvedli ho násilím z můstku.
„Měla byste se dát do práce, jestli chcete, aby to ostatní přežili.“

Hyperprostor, Nákladní loď, můstek – o dvě hodiny později
Nákladní loď stále letěla hyperprostorem a Teal’c nadále seděl u řízení. Na obrazovce měl zobrazený signál z nouzového vysílače Odyssey, který se najednou začal pohybovat.
„Dálkové senzory ukazují, že signál z vysílače Odyssey mění pozici,“ oznámil Teal’c.
„Pohybuje se?“ zeptal se Mitchell.
„Zdá se, že letí podsvětelnou rychlostí. Upravuji kurs na setkání.“

Prostor, Nákladní loď, můstek
Nákladní loď opustila hyperprostor a podsvětelnou rychlostí letěla směrem k planetě.
„Zamaskuješ nás?“ zeptal se Mitchell.
„Snažím se, ale maskování nereaguje,“ odpověděl Teal’c. Vala ani vteřinu nezaváhala a kopla do maskovacího zařízení.
Nákladní loď se pomalu, ale zcela úplně zamaskovala.
Všichni se dívali překvapeně na Valu, která s úsměvem pokrčila rameny.
„Poděkovat mi můžete později.“
„Nyní se zdá, že signál vychází z téhle planety.“ Teal’c zobrazil senzory, které zachycují známky života.
„Zaznamenávám mnoho známek života.“
„Jestli byl jejich systém podpory života poškozen, asi museli přistát, aby ho opravili,“ hádal Jackson a Teal’c se této variantě přiklonil.
„Neodpovídá na naše volání. Zdá se, že na povrchu je malá civilizace,“ oznámil Teal’c a Vala se usmála, když poznala tuto planetu.
„Poznávám tuhle planetu.“
„Další tvoji přátelé?“ zeptal se Mitchell.
„Jeden Goa’uld tam měl loděnice. Teď je ovládá bývalými otroky. Co já vím, mají vazby s Luciánskou aliancí,“ odpověděla Vala a pohlédla na Mitchella.
„To nezní moc dobře. Je tam autoservis?“
„Mám tam jeden kontakt. Ale nemusí se ukázat, když tam půjdeme všichni. Měla bych tam jít sama,“ navrhla Vala.
„Ale může to být past,“ řekl Mitchell s pohledem na ni.
„O důvod víc, proč bychom tam neměli jít všichni. Věřte mi. Jestli něco ví, tak budu schopna to z něj dostat. Hlavní je vypadat přátelsky a neškodně,“ řekla Vala a podívala se na Mitchella, který nadále nebyl přesvědčen o tomto plánu.
„Jestli chceš, můžu s sebou vzít Daniela,“ navrhla Vala. Daniel pohlédl na ni dozadu a nevěděl, co si o tom má myslet. Proto čekal na Mitchellovu odpověď.
„Tak dobrá,“ řekl po chvilce váhání s kývnutím hlavou Mitchell, jelikož je tu šance, že by to mohlo vyjít.

Prostor, Odyssey, nákladová místnost
Major Marks byl otočen směrem ke zdi. Raději k němu nikdo nechodil, protože, když ho přivedli zpátky k ostatním, kopnul do beden postavených na sobě, které pak spadly na zem. Jediná, která měla odvahu se k němu přiblížit, byla Evansová. Přišla k němu a poplácala ho po rameni.
„Marksi, co se tam stalo?“ Marks opřený rukama o zeď pohlédl na Evansovou a nevěděl, jak jí má odpovědět.
„Ti bastardi ho zabili. Chladnokrevně ho zabili.“ Evansová se opřela zády o zeď a sjela až k zemi. Stačilo jen pár vteřin a do místnosti se otevřely dveře. Stráže přivedly zpátky Carterovou, do které při cestě do místnosti strčily. Marks se otočil směrem k ní a ona s brečením přišla k němu.
„Nemohla jsem tomu nijak zabránit, Marksi. Musela jsem to udělat, jinak by šel po ostatních.“ Carterová pohlédla na Markse, se kterým si nevěděla rady potom, co viděl na můstku.
„Co po vás ještě chtějí, abyste udělala?“ zeptal se rovnou Marks.
„Chtějí, abych jim zprovoznila celou loď. Máte nějaký plán?“
„Možná. Potřebuji, abyste se dostala k panelu v kontrolní místnosti dvě a otevřela tamty dveře. Jedině tak se můžeme odsud dostat.“ Marks, Carterová i Evansová se nenápadně podívali na dveře, které byly zamčené.
„Bude to riskantní, ale pokusím se,“ řekla Carterová. A utřela si slzy, které ji tekly z očí.

Neznámá planeta Luciánské aliance, hangár
Vala s Danielem procházeli hangárem a šli přímo za Borzinem, který to tam vedl.
„Vala Mal Doran! Nikdy jsem nemyslel na to, že tady ještě někdy uvidím tvou tvář,“ řekl Borzin zvýšeným hlasem, protože se právě v hangáru opravovaly malé lodě. Jedna z opravených lodí právě vylétla z hangáru ven.
„Borzine, ty jeden slizký, zvrhlý podvraťáku,“ jakmile to Vala dopověděla, Borzin předstíral, že ho to hluboce ranilo, a tak dělal uraženého.
„No tak, dej mi pusu.“ Vala se rozeběhla a skočila Borzinovi do náruče. On ji chytil a Vala ho několikrát po sobě poplácala po zádech. Po poplácání pustil Borzin Valu zpátky dolů.
„A jakého smolaře sis tentokrát vybrala, aby tě doprovázel?“ zeptal se Borzin a s Valou se obrátili k Danielovi zády.
„To je můj učenec, Shamus.“ Oba se obrátili zpátky k Danielovi, kterého Vala představila jako Shamuse.
„Musíte se učit hodně,“ řekl Borzin otočen směrem k doktoru Jacksonovi, který dal najevo pouhý úsměv.
„Více, než bych já chtěl.“
„Vlastně jsem ho s sebou vzala jako součást dohody.“

Prostor, Nákladní loď, můstek
Podplukovník Mitchell spolu s Teal’cem zůstali na palubě nákladní lodi, kde seděli v přední části lodi a poslouchali přes spuštěnou vysílačku Danielův a Valinin rozhovor s Borzinem.
„Nevěřte jí, zradí vás hned při první příležitosti,“ varoval Borzin Daniela.

Neznámá planeta Luciánské aliance, hangár
„Já vím,“ odpověděl Daniel, který se přitom usmíval a zároveň souhlasně kýval hlavou.
„Má mě rád,“ řekla Vala a ukázala rukou na Daniela. Ten pokrčil rameny s nadále usměvavou tváří. Předstírat někoho jiného byla pro něj naprostá hračka.
„Není to hezké?“ zeptala se Vala. Borzin se zasmál, ale pak se hned obrátil směrem k Vale.
„Co po mě chceš, Valo, z toho, co jsi mi ještě nestihla ukrást?“
„Hledáme nějaké informace,“ odpověděla Vala, jelikož krádež zrovna neměla na mysli.
„O lodi Tau’riů, která byla napadena nedaleko odtud. Jakékoliv informace, které byste nám mohl dát…“ řekl Daniel.
„Dobře, můj příteli, je tu jedna věc,“ řekla Vala a spolu s Borzinem se přesunuli na opačnou strana a Daniel se hned k nim obrátil.
„On není můj učeň. Je to boháč,“ řekla Vala a Borzin lapal posměšně po dechu.
„Ne?“
„Velmi bohatý a ochotný platit, zobá mi z ruky. Řekni nám něco, cokoliv. Vyplatí se ti to.“
„To už jsem slyšel i dříve,“ řekl Borzin.
„Říká pravdu.“
„Dobře, co tohle. Zachytili jsme odsud vysílání nouzového vysílače. Neříkám, že tu nemůžeš mít celou loď, ale určitě tu máš nějakou její část. Borzine, já nevím, o co ti jde.“ Borzin stále nic nechtěl říci, jenom se posmíval.
„Nedávno jsem měla jisté kontakty vysoko s Luciánskou aliancí a ty by určitě moc zajímalo, kolik ti tady z téhle operace káplo.“ Vala věděla jak na Borzina, a tak trochu přitvrdila.
„Wow. Nabídka, která nelze odmítnout. Tamhle,“ řekl Borzin a přemístil se na druhou stranu, kde měl nějaké věci. Vala šla za Borzinem, ale Daniel ji chytnul za ruku, když procházela kolem něj.
„Co takhle se zeptat na díly pro naši nákladní loď?“ zeptal se Daniel, když si vzpomněl na stav nákladní lodi, kterou sehnala.
„Jedno po druhém.“ Borzin se obrátil zpátky k nim, ale tentokrát s aktivovaným nouzovým vysílačem Odyssey v rukou.
„Je tohle to, co hledáte?“ zeptal se a podal vysílač Danielovi.
„To je záznamník dat z Odyssey. Vysílač stále vysílá.“ Prohlédl si jej pořádně a ukázal ho i Vale.
„Kde jsi to vzal?“ zajímalo ji.
„Jeden muž to přinesl před pár hodinami. Řekl, že mi to hodí velmi pěkné ceny.“ Borzin si vzal zpátky vysílač a aktivoval ho.
„Anateo je jméno mé…“

Prostor, Nákladní loď, můstek
Teal’c s Mitchellem okamžitě reagovali, když zaslechli záznam z nouzového vysílače Odyssey.
„…a věřte mi, že nejsem členem žádného druhu aliance.“

Neznámá planeta Luciánské aliance, hangár
Borzin posunul přehrávání na jeden určitý úsek, kde mluví podplukovník Carterová.
„Není navrženo, aby šlo vypnout.“

Prostor, Nákladní loď, můstek
„Aktivuje se to v případě nutnosti samo.“
„Tak to odstraňte!“ poručil Anateo.
„Nepomáhejte jim, podplukovníku! To je rozkaz!“ řekl Emerson. Hned potom zaznělo několik výstřelů a Mitchell i s Teal’cem se hned zděsili, když uslyšeli výstřely.

Neznámá planeta Luciánské aliance, hangár
Borzin přehrál pouhý kus záznamu a pak ho vypnul.
„Chcete víc, ukažte mi naquadah.“
„Víte, je mi to k ničemu, když mi neřeknete, kdo vám to dal,“ řekl Daniel.
„Oh. Když to musí být… On.“ Daniel a Vala se otočili a uviděla Soleka, který stál hned za nimi se Zat’nik’telem namířeným na ně.

Prostor, Nákladní loď, můstek
Teal’c s Mitchellem slyšeli dvakrát použitý Zat. Mitchell sundal nohy z ovládacích prvků a zapnul vysílačku.
„Jacksone? Valo? Jacksone, hlaste se!“ Mitchell si s Teal‘cem vzájemně vyměnili pohledy.
„Sakra.“

Země, SGC, zasedací místnost – o dvě hodiny později
Mitchell s Teal’cem se vrátili na Zem a spolu s generálem Landrym seděli u stolu, na který Mitchell položil diktafon, na kterém spustil nahraný rozhovor.
„Chcete víc, ukažte mi naquadah,“ řekl Borzin.
„Víte, je mi to k ničemu, když mi neřeknete, kdo vám to dal,“ řekl Daniel.
„Oh. Když to musí být… On,“ řekl Borzin a během chvilky se ozvaly zvuky Zatu. Mitchell po dokončení záznamu vypnul přehrávač.
„Předpokládáme, že to mohla být další léčka,“ řekl Mitchell.
„Myslíte, že jdou právě po vás?“ zeptal se Landry, který seděl zády ke své kanceláři. Po jeho levici seděl Mitchell a hned vedle něho Teal’c.
„Věděli, že budeme následovat signál vysílače,“ odpověděl Teal’c.
„Proč?“ zeptal se Landry.
„Možná nám chtějí zabránit, abychom našli Odysseu,“ odpověděl Teal’c.
„Osobně si myslím, že nás prostě nemají rádi,“ řekl Mitchell.
„Chápu, proč nejsou vaši největší fanoušci,“ řekl Landry.
„No, bez ohledu na důvod, nebyl žádný jiný způsob, jak získat ty informace. Podle toho záznamu to vypadá, že Odyssea nebyla zničena, ale je v rukou Luciánské aliance. Bohužel, to je všechno, co máme. Borzin zmizel společně s Danielem a Valou a nikdo jiný, s kým jsme mluvili, nic neví,“ řekl Mitchell.
„Teal’cu, rozšiř mezi Jaffy a ostatními, kdo bude poslouchat, že chci mluvit s vůdcem Luciánské aliance!“ rozkázal generál Landry a opustil zasedací místnost. Mitchell vstal ze židle a pozoroval, jak generál odešel zpátky do kanceláře, pak sednul zpátky a pohlédl na Teal’ca.

Prostor, Odyssey, kontrolní místnost dvě
Podplukovník Carterová dřepěla u jednoho z panelů, který měla otevřený. Anateo stál poblíž ní opřený o asgardský panel, u kterého jedl energetickou tyčinku. Několik dalších členů Luciánské aliance byli také v místnosti a doslova se hrabali v panelech.
„Vždy říkám, že civilizace se má posuzovat podle dvou věcí. Podle jídla a podle žen. Vaše je jenom na půli cesty,“ řekl Anateo, který při mluvení jedl. Carterová se na něj bez humoru usmála a pak svou pozornost věnovala zpátky krystalům v panelu. Anateo nabídnul Carterové zbylou část tyčinky, ale ona nereagovala.
„Nedivím se vám. Ale musíte být silná. Musíte opravit celou loď.“
„Víte, to mi muže trvat zbytek mého života,“ řekla mu na to Carterová.
„Je jen na vás, jestli bude dlouhý nebo bolestně krátký,“ řekl při chůzi Anateo ke Carterové, která se na něj podívala, ale pak její pozornost byla přesunuta směrem ke dveřím, když uslyšela zvuky kroků blížící se do místnosti. Vstala na nohy, když uviděla Valu s Jacksonem, jak je Solek, Borzin a několik dalších ozbrojených mužů přivedli do místnosti. Daniel i Vala měli svázané ruce za zády.
„Danieli! Valo!“ Oba dva dávali Carterové falešné šklebivé úsměvy, když se zastavili poblíž ní.
„Ahoj Sam,“ řekl Daniel.
„Mysleli jsme si, že bychom ti chyběli,“ řekla Vala.
„Kde jsou ostatní?“ zeptal se Anateo a Borzin na to pokrčil rameny.
„Poslouchej, musíme si promluvit o mé odměně,“ odpověděl Borzin.
„Oh, samozřejmě. Polovina odměny za polovinu SG-1.“
„Vlastně dvě pětiny,“ řekla Vala a Daniel do ní lokty žďuchl. Vala hnedka zareagovala a okamžitě jekla: „To je rozdíl.“
„Nenapovídej!“ zpucnul ji Borzin.
„Proč ne?“ zeptala se Vala a Vashin se na ni znova podíval. Potom se obrátil k Anateovi a řekl: „Není moje chyba, že se tam ukázali jen tihle dva.“
„Samozřejmě,“ řekl s úsměvem Anateo a obrátil se směrem k Solekovi, kterému řekl: „Postarej se o něj.“ Borzin pohlédl na Soleka a pak se usmál na Anatea. Vala se zamračila na Daniela a kousla se do rtu.
„Podívejte… Je mi to líto, ale myslím si, že se už znovu neuvidíme,“ řekl Borzin a spolu se Solekem odešel se smíchem z místnosti.
„Ne, myslím, že ne,“ řekla Vala a hned potom Anateo řekl: „Zavřete je k ostatním.“
„Neboj se, Sam. Všechno jde podle plánu,“ řekl Daniel a při odchodu dával najevo uklidňující úsměv. Vala mrkla na Carterovou a pak muži odvedli jak Valu, tak i Daniela z místnosti. Carterová se usmála a kývla hlavou. V rukou držela klíč, na kterém otočila kličkou, a vrátila se zpátky k práci.

Země, SGC, zasedací místnost
Major Escher stál před bílou tabulí, na kterém byly fotky lidí z Luciánské aliance. Generál Landry, podplukovník Mitchell a Teal’c seděli u stolu a sledovali majora, který jim říkal informace o alianci.
„Každá divize území Luciánské aliance je ovládána Netanovým poručíkem. Říkají si „Druzí“. Což je asi dvacet lidí provozujících činnosti jako pašování, vydírání, vybírání výpalného a samozřejmě pěstování Kassy.“
„Nemáte něco nového? Vzhledem k tomu se mi zdá, že tohle jsem už slyšel,“ řekl Landry.
„No, zaslechli jsme nějaké zvěsti o zradě a možné vzpouře jednoho zástupce. Zdá se, že zpochybňuje Netanovo vedení.“
„To je dobré, ale jak nám to pomůže?“ zeptal se Landry a major poukázal na jeden obrázek na tabuli.
„Kefflin. Je jeden z Netanových nejvěrnějších zástupců. Ovládá značně velkou část produkce Kassy na planetách po okraji galaxie.“
„Co s ním?“ Major několikrát po sobě polknul a podíval se na Mitchella.
„Kromě toho, že je brutální zabiják s notoricky známou náladou…“, než major dopověděl větu, přerušil ho podplukovník.
„Známe jen jeho pověst. Je hodně samotářský a jen zřídka opouští mateřskou loď. Málokdo z Netanových podřízených ho vůbec potkal.“
„Myslíte si, že ten Kefflin stojí za zmizením Odyssey?“ zeptal se Landry.
„Ne, pane. Myslím, že je to ideální kandidát na záměnu,“ odpověděl Mitchell a Landry se hned nechápavě na něho podíval.
„Promiňte!?“ řekl překvapeně. Mitchell se naklonil ke stolu a položil ruce na krabičku, která ležela před ním.
„Navrhuji, abych se infiltroval do Luciánské aliance. Je to jediný způsob, jak získat nějaké informace o Odyssey,“ navrhl Mitchell.
„Nemáme ani slušný obrázek toho muže,“ řekl na to Landry a poukázal na obrázek, který vysel na tabuli.
„To je to, co ho dělá perfektním kandidátem, pane,“ řekl Mitchell a otevřel krabičku, kterou posunul k Landrymu. V krabičce byl modrý prsten s malou chemickou lahvičkou.
„Tahle chemikálie. Jackson ji použil před několika lety, aby se dostal na summit Vládců soustavy. Jedno píchnutí a uvěří, kdo jsem bez ohledu na to, jak vypadám. Nikdo jiný se ptát nebude, protože ho nikdo nikdy neviděl.“
„V to doufáte,“ řekl skepticky Landry. Mitchell na něho pohlédl a řekl: „Neříkám, že to není riskantní, pane. Říkám jen, že musíme něco udělat.“

Prostor, Odyssey, nákladová místnost
Stráže Luciánské aliance přivedly do nákladové místnosti zpátky Carterovou, do které při vstupu opět strčily. Hned potom za sebou zavřely dveře. Daniel s Valou a Marksem stáli u sloupu a čekali, až k nim Carterová přijde.
„Jak to jde?“ zeptal se okamžitě Marks, když stoupnul vedle Carterové.
„Pracuji na tom, ale k ovládacímu panelu jsem se ještě nedostala.“
„Máš nějakou představu, co mají v plánu udělat s lodí?“ zeptal se Daniel.
„Nebo s námi?“ doptala se Vala.
„Ne, ale bez vysílače nás SGC nikdy nenajde.“
„Jediná šance je převzít loď zpátky,“ řekla Vala. Carterová pohlédla na Markse a pak na Daniela a Valu.
„No, jeden plán máme, ale je docela riskantní,“ řekl Marks, který je autorem celého plánu.
„No, určitě je to lepší, než náš plán,“ řekla Vala a pohlédla na Daniela, který tomu přikývl.
„Jaký je váš plán?“ zeptala se Carterová.
„Žádný nemají,“ odpověděl Marks dříve než Vala, která pak ukázala rukou na majora a souhlasně kývla hlavou.
„Aha,“ řekla na to Carterová.
„A jaký je ten váš?“ zeptal se Jackson.
„Hned za vámi jsou dveře, které jsou zavřené. Jestli se podaří podplukovníkovi otevřít ty dveře, aniž by si toho všimli, můžeme se odsud dostat,“ odpověděl stručně Marks.
„Vsadím se, že to má nějaká ale,“ řekla Vala při pohledu na Markse.
„Nejspíše na můstku sledují vnitřní senzory, takže by na to přišli,“ odpověděl Marks.
„Možná ne. Stačí, kdybych zkratovala pár obvodů. Ale půjde pouze Vala a Daniel, vy tu musíte zůstat, Marksi,“ řekla Carterová, jelikož tušila, co by Marks hned šel podniknout.
„Proč?“ zeptal se Marks a Carterová se otočila směrem k majorovi, který byl odhodlán to vše udělat sám.
„Marksi, kdyby na to přišli, začnou hned zabíjet. Posádka je teď vaše a vy ji musíte chránit jako plukovník Emerson. Stejně jsem teď vaší velící já, takže vám to rovnou přikazuji,“ řekla Carterová.
„Tak dobrá. Ale jestli se něco stane, kašlu na rozkazy. Rozumíte?“
„Rozumím.“
„Tak dobrá, dejme se do práce,“ řekl Marks a šel pomalu, a hlavně nenápadně informovat posádku o plánu.

Prostor, Nákladní loď, můstek
Nákladní loď, ve které byli Mitchell a Teal’c, se blížila k mateřské lodi Luciánské aliance. Teal’c seděl u řícení, zatímco Mitchell stál za ním. Na lodi zazněl alarm a Teal’c ho hned deaktivoval.
„Zachytili nás, podplukovníku Mitchelle. Jsi připraven?“ Mitchell přišel blíže k Teal’covi při nasazování prstene na pravý prsteníček. Na sobě měl oblečenou uniformu Luciánské aliance.
„Připraven, jak jsem ještě nikdy předtím nebyl.“ Mitchell se naklonil a Teal’c mezitím aktivoval komunikační zařízení. Před nimi se na obrazovce se objevil Vashin.
„Co tu hledáte?“ zeptal se Vashin, když uviděl na obrazovce Mitchella.
„Jsem Kefflin, chci vidět Netana,“ přestavil se.

Prostor, Hat‘tak, můstek
„Nejste očekáván,“ řekl Vashin, který stál na můstku a sledoval obrazovku, která byla před ním.
„Já nemusím být očekáván. Okamžitě mě k němu transportujte, nebo použiji tvoji hlavu jako ozdobu na mé lodi.“
„Uvědomím Netana o vašem příchodu,“ řekl nervózně Vashin a odešel z můstku.

Prostor, Hat‘tak, místnost s kruhy
V místnosti s kruhy byla stráž, která hlídala kruhy, které se aktivovaly. Na palubě lodi se objevil podplukovník Mitchell předstírajícího Kefflina. Vashin stál mezi dvěma muži, kteří stáli před Mitchellem.
„Kde je Netan?“ zeptal se Mitchell při opatrném rozhlížení.
„Vezmu vás k němu.“
„Dobře, pojďme,“ řekl Mitchell při chůzi k Vashinovi, který ho ještě zastavil tím, že si před něj stoupl.
„Nejdříve vás prohledáme.“ Mitchell pohlédl na stráž a pak zpátky na Vashina.
„To si nemyslím,“ řekl Mitchell a snažil se projít kolem Vashina, který mu ale blokoval cestu. Mitchell se napřáhl a srazil Vashina k zemi, pak se dostal do boje s dalšími třemi muži. Jeden z nich dokázal Mitchella udeřit tak, že spadl na zem.

Prostor, Hat‘tak, trůnní sál
Netan seděl v trůním sále ve svém křesle s opřenou hlavou o ruku.
„Říkal jsem, že nechci být rušen.“ Do místnosti přišel Vashin, který měl na tváři krvavou rýhu, kterou mu způsobil Cam.
„Omlouvám se, Netane, ale došlo k nehodě.“ Netan pohlédl na dva muže, kteří přivedli Mitchella do trůnního sálu. Obličej měl krytý kapesníkem, aby ho Netan nepoznal. Netan vstal z trůnu a šel blíže k Mitchellovi, který padá dopředu. Dopadl na Netanovu ruku, do které píchnul špičkou prstene. Stráže ho hned dostaly zpátky mimo Netanův dosah.
„Snažil jsem se jim říct, kdo jsem, ale zřejmě jméno Kefflin tady moc nemá velký význam.“ Z pohledu Netana stojí před ním Kefflin, kterého stráže drží v sevření. Měl dlouhé, hnědé, narovnané vlasy svázaný do ohonu a tmavé oči. Netan se podíval na svůj roztrhaný rukáv, za který může Mitchell alias Kefflin.
„Omlouvám se. Ten prsten byl dárek od mé poslední výpravy,“ vysvětlil Mitchell objevující se jako Kefflin s mávnutím ruky, na které byl nasazený prsten. Usmíval se a přitom ukazoval svůj prsten Netanovi. Netan se po chvilce usmál a objal Kefflina, pak ho poplácal po zádech.
„Můj drahý přítel Kefflin je tady a vy jste mi nic neřekli?!“ zeptal se naštvaně Netan a přestal objímat Kefflina.
„Je mi to líto, pane. Přál jste si být nerušen,“ odpověděl Vashin.
„Takže jste ho raději zmlátili?!“
„Ale jak vidíš, nebylo to jednosměrné,“ skočil jim do řeči Kefflin. Netan se hlasitě zasmál a poplácal Mitchella po obličeji.
„To jsem si jistý,“ řekl s úsměvem Netan a pak se obrátil ke stráži a řekl vážným hlasem: „Nechte nás!“ Stráže opustily místnost a Mitchell obrátil prsten dolů, jelikož to hlavní měl za sebou.

Prostor, Odyssey, můstek
Anateo stál v přední části můstku a díval se na prázdný prostor. Jenže v tomhle ho vyrušil přicházející Solek.
„Co je?“ zeptal se rovnou Anateo.
„Ještě není příliš pozdě otočit loď a přivést ji Netanovi. Byl byste hrdina.“
„Víš, že to nemůžu udělat. Netan alianci zklamal a jeho pozice jako vůdce aliance visí nebezpečně na vlásku. On ví, že jsem jeho největší soupeř. Jenže nemůže mě jen tak chladnokrevně zavraždit, takže nás vyslal na sebevražednou misi.“
„Ale my uspěli,“ Solen zhodnotil fakt, který splnili.
„Ano. A to bude zajištěný pád pro Netana.“
„Ale proč bylo nutné taky zajmout SG-1?“
„Protože každý ví, že oni mají větší cenu než jakýkoliv jiný nepřítel, včetně Oriů. Každou chvíli jsem se snažil přinutit Netana, aby po nich šel, ale on odmítl. Je to zbabělec. Raději bude utíkat a schovávat se, než aby čelil hněvu Tau’ri.“
„A my ne?“
„Vzali jsme jim jejich bitevní loď, co asi udělají? Až ukážu Odysseu a SG-1 ostatním, Netanovo vycpané tělo bude trofejí na mé zdi. A kontrola nad Luciánskou aliancí bude má.“ Při těchto slov usedl spokojeně Anateo do velícího křesla.

Prostor, Hat‘tak, chodba
Podplukovník Mitchell spolu s Netanem procházeli chodbou mateřské lodi.
„Tenhle rok mě zklamal nejvíce, můj příteli. Záplavy a nájezdy hrabošů zničily mnohé plantáže Kassy. Armády Oriů pokračují v dobývání planet, se kterými obchodujeme. A samozřejmě je tady Tau’ri.“
„Ano. Poskytnout jim naše lodě v boji proti Oriům byla strategická chyba,“ řekl Mitchell a Netan se hned zastavil. Po několika krocích se zastavil i Mitchell.
„V minulosti jsi vždycky vítal moji upřímnost,“ řekl Mitchell a Netan se dal opět do chůze vpřed.
„To ano.“
„Ty jsi šéf. Já tě neobviňuji, ale ostatní ano.“
„Já vím,“ řekl Netan.

Prostor, Nákladní loď, můstek
Teal’c seděl v pilotním křesle a poslouchal přenos rozhovoru mezi Mitchellem a Netanem.
„Tak proč jsi tady? Kefflin, kterého znám, by sem neletěl jen tak,“ optal se Netan.
„Vlastně, jde o Odysseu…“ Přenos byl bohužel přehlučen hlasitým hučením z motorů. O chvilku později veškerá světla na nákladní lodi zhasla.
Nákladní loď poblíž Ha’taku se pomalu demaskovala.
„Sakra.“

Prostor, Hat‘tak, chodba
„…loď Tau’ri, doneslo se ke mně, že jsi ji zajal. Chtěl jsem znát tvé plány. Jejich transportní a hyperprostorová technologie by nám poskytla velkou výhodu při přepravě úrody.“
„Kde jsi to slyšel?“
„Běžné zdroje,“ odpověděl Mitchell.
„Slyšel jsem zvěsti, že Odyssea byla zničena při bitvě s Orii. Nic zatím nebylo potvrzeno. Já s tím rozhodně nemám nic společného,“ odpověděl Netan a Mitchell začal tušit problémy. Zpozad nich k nim přicházel rychlým krokem Vashin.
„Netane, nedaleko nás jsme objevili loď. Pronásledujeme ji.“ Netan s Mitchellem jdou okamžitě za ním.

Prostor, Hat‘tak, zadržovací cela
Netan s Mitchellem a s několika stráži Luciánské aliance šli přímo do zadržovací cely. Když se otevřely dveře do místnosti, uviděli za nimi stojícího Teal’ca, jehož ruce byly svázány řetězem k metrové železné tyči. Mitchell dokázal zakrýt svůj výraz nevykazující znepokojení, když ho uviděl.
„Teal’cu. Začínám si myslet, že jsi rád mým vězněm.“

Prostor, Odyssey, kontrolní místnost dvě
Podplukovník Carterová seděla u hlavní stanice, na které zmáčkla na pár tlačítek. Než to však udělala, pohlédla na stráže a ujistila se, že ji nesledují. Když viděla, že se věnují něčemu jinému, rychle zmáčkla na několik tlačítek. Světla na chvilku zablikala a oba muži automaticky zareagovali a podívali se na Carterovou.
„Promiňte, chvilkově jsem přetížila vedení.“ Tomu oni vůbec nerozuměli, a tak Carterová byla v klidu, jelikož plán začal.

Prostor, Odyssey, nákladová místnost
Marks s Valou a Jacksonem stáli poblíž dveří, na jejíž zámku svítila červená barva, což znamenalo, že jsou zamčeny. Po chvilce se barva změnila na zelenou. Dveře se odemkly a trochu pootevřely. Vala pohlédla na Markse, který kývnul hlavou a tím dal signál ostatním, aby se pomalu začali přibližovat ke dveřím. Vala pomalu otevřela dveře a s Danielem opustili nákladovou místnost.

Prostor, Odyssey, kontrolní místnost dvě
Sam pohlédla na oba muže a zdálo se, že nezachytili žádný pohyb Valy nebo Daniela.
„Tak dobrá,“ řekla tiše.

Prostor, Hat‘tak, zadržovací cela
Vashin udeřil Teal’ca do břicha a obličeje. Netan sledoval celou událost s Mitchellem, který nijak nezasahoval.
„Kde je zbytek tvého týmu?“ zařval Vashin. Když Teal’c neodpovídal, udeřil ho znova do lícně. Popošel bokem a vzal do rukou goa’uldskou hůl bolesti. Mitchell tomu tentokrát chtěl zabránit, a tak vytrhnul z Vashinovy ruky hůl a použil ji proti němu. Když spadl na břicho, použil ji na jeho záda. Pak Mitchell pohlédl na hůl a dal si ji pod paži.
„Ten muž neví, co je to mučení. Zjistím to, co potřebujeme vědět.“
„Zajímalo mě, jak dlouho odoláš tomu pokušení,“ řekl s úsměvem Netan.
„Jestli ti to nevadí, potřeboval bych s ním být chvíli o samotě,“ řekl Mitchell, kterého Netan viděl jako Kefflina. Netan kývnul hlavou na stráž a ta vynesla Vashina ven z místnosti. Mitchell alias Kefflin popošel blíže k Teal‘covi a pak se přiblížil zpátky k Netanovi. Hned, jak se dveře zavřely, šel rychle k Teal’covi.
„Takže teď musíme najít způsob, jak nás dostat ven.“ Mitchell položil hůl a začal hledat kolem zadní stěny panel.
„Zjistil jsi pozici Odyssey?“ zeptal se Teal’c.
„Ještě ne. A nemyslím si, že by to Netan věděl. Má zrovna teď krušné chvíle a problémy s jeho druhými.“
„Rozhodně musíš ty informace získat.“ Mitchell nemohl nic najít, a tak stoupl zpátky před Teal’ca.
„Ne za tvoji cenu.“
„V sázce jsou i jiné životy, Mitchelle!“ Mitchell zvedl svou pěst v zoufalství a téměř reagoval.
„Dobře,“ souhlasil tedy Mitchell a popadl hůl.
„Ale pamatuj, že jsem expert v mučení.“ Mitchell se holí dotkl zdi a Teal’c začal řvát, jako kdyby měl bolesti a byl mučen.

Prostor, Hat‘tak, chodba
Dva muži hlídali dveře a slyšeli, jak Teal’c křičí. Oba se vzájemně na sebe podívali.

Prostor, Odyssey, můstek
Jeden z důstojníků Luciánské aliance, Teresh, seděl u taktické konzole, na které měl zobrazenou posádku Odyssey, která byla neobvykle shromážděna. Za Tereshem stál další muž, který sledoval to samé přes jeho rameno.
„Něco se děje v zadržovací místnosti. Jdi je spočítat.“ Muž právě odcházel z můstku, když byl zasažen Zatem. Teresh hned zareagoval, ale, než stihl vzít do rukou zbraň, Daniel ho zasáhnul. Vala s Danielem šli rovnou k pilotní konzole.

Prostor, Hat‘tak, jídelna
Netan a jeho druzí měli velkou hostinu. Když Mitchell vstoupil do místnosti, Netan si ho okamžitě všimnul.
„Vashine, udělej místo.“ Vashin mrzutě opustil své místo u stolu a odešel bokem ke zdi. Mitchell usedl na jeho místo a hned si vzal nějaké jídlo, které leželo na tácu před ním.
„To je Kefflin,“ představil ho ostatním Netan, aby věděli, s kým mají tu čest.
„Myslel jsem, že nerad ukazuješ svou tvář,“ ozval se Gavos. Mitchell zvedl nůž a propíchnul ním nějaký kus jídla.
„Chodím na terapii,“ reagoval takto Mitchell.
„Tohle je Gavos, Slaviash, Karug, Millic a Rameris.“
„Co ses dozvěděl od toho Jaffy?“ zajímalo Gavose.
„Zdá se, že zvěsti jsou pravdivé. Odyssea je stále tam venku v rukou Anatea. Tau’ri vlastní zvukovou nahrávku, která dokazuje, že ji ovládá.“ Gavos, Netan a Slaviash si dávali vzájemné podezřelé pohledy. Mitchell pohlédl na Netana a pak se v klidu napil vody ze dřevěného hrnku.
„Nařídil jsem útok na Odysseu,“ šel Netan s pravdou ven a Gavos vykoulil očima. Netan, i přes nespokojené pohledy ostatních, nadále pokračoval v mluvení: „Je čas poslat Tau’riům zprávu.“
„Kde je ta loď teď?“ zeptal se Gavos.
„Nevím. Anateo nás zradil.“
„Chceš říct, že se mu podařilo zajmout tu loď?“ zeptal se Slaviash a Netan vzal do rukou hrnek.
„Ještě se neohlásil,“ odpověděl Netan a napil se.
„Loď Tau’riů je velice silná. Nemohl jsi očekávat, že to přežije!“ řekl Gavos. Mitchell nadále jedl a zároveň sledoval i posuzoval v duchu situaci.
„Řekl jsem mu takovou strategii, která výrazně zvýšila jeho šance,“ řekl Netan a Gavos na to nepříjemně pohnul hlavou.
„Přišel ke mně před několika měsíci a požadoval více území. Počet jeho planet rychle ubývalo při útoků Oriů. Navrhl, že odstraní tebe, Karugo, a převezme kontrolu nad tvými planetami.“ Karug vypadal rozrušeně, když tohle slyšel, ale zato Gavos se Slaviashem se začali srdečně smát.
„Anateo nejenom dostal Odysseu, používá ji jako návnadu, aby chytil SG-1,“ dopověděl Mitchell a Gavos se Slaviashem okamžitě zestřízlivěli.
„On se zbláznil. Takhle nám Tau’ri vyhlásí všem válku!“ hlasitě řekl Slaviash.
„Měl jsi to s námi probrat, Netane!“ řekl Gavos. Netan bez váhání stoupnul a vytáhl svoji zbraň, ze které vystřelil na Gavose do hrudi. Gavos okamžitě padl s židlí dozadu na zem.
„Nemusím se s nikým o ničem radit! Ještě někdo se mi chce postavit?“ zařval Netan při mávání se zbraní v ruce.
„Anateo zradil nás všechny. A za to zaplatí stejně jako Tau’ri. Ti už s námi ve válce jsou, tak jako my s nimi. Já se jich bát nebudu, tohle rozšiř. Pošlete všechny dostupné lodě. Chci najít Odysseu. Hned!“ zakřičel Netan až se otřásl celý stůl, do kterého silně praštil rukama. Všichni vstali od stolu a odešli z místnosti. Mitchell také vstal a pomalými kroky směřoval ke dveřím.
„Keffline.“ Mitchell se otočil a šel zpátky k Netanovi. Mezitím se dveře zavřely a oba se podívali na mrtvého Gavose.
„Bylo opravdu nutné mě takhle ztrapnit?“
„Byly tady hlasy, které zpochybňovaly sílu tvého vedení. Předpokládám, že to teď skončí,“ řekl Mitchell a Netan na to: „Prozatím.“
„Budeš potřebovat někoho, kdo bude dohlížet na Gavosovo území,“ doplnil Mitchell a Netan se tomu mírně usmál.
„Tvůj podíl bude dvacet procent.“ Netan schoval svou zbraň zpět do pouzdra a Mitchell po kývnutí hlavou odešel z místnosti jako ostatní.

Prostor, Odyssey, můstek
Daniel stál za Valou, která seděla u pilotní konzole a hrála si s ovládacími prvky tak, jak nejlépe uměla.
„No tak!“ zakřičel Daniel a Vala na něj: „Pš! Pracuji tak rychle, jak jen to jde!“
„Promethea jsi ukradla hned,“ zdůraznil Daniel na minulost.
„Já vím. Tyto systémy jsou všechny nové.“
„Říkala jsi, že potřebuješ pár minut! Nemáme zrovna hodně času!“
„Ne, Sam nás varovala, že i s lokátory je přenos na lodi z jedné místnosti do druhé velmi nebezpečné. Chceš, aby se někdo zhmotnil mezi palubami?“ zeptala se Vala.
„Tereshi, tady Anateo. Propásl jsi hlášení, ozvi se,“ ozval se z vysílačky Anateo. Vala s Danielem se obrátili tím směrem, odkud vycházel hlas z vysílačky.

Prostor, Odyssey, nákladová místnost
Do nákladové místnosti přišel Solek, který odstrčil ženskou důstojnici při chůzi k Marksovi, kterému už náladu více zkazit nemohl.
„Uhni!“ řekl Solek a odstrčil další dva důstojníky. Stoupl si před Markse, který stál před dveřmi, kterými Vala s Danielem utekli.
„Kde jsou? Doktor Jackson a Vala!?“ Marks tam stál a byl ochoten nic mu neříct. Podíval se na něj a tím mu dal najevo, že odmítá odpovědět. Solek ho naštvaně odstrčil bokem a pak i dalšího důstojníka, aby se dostal k otevřeným dveřím, které hlídali. Solek se zamračil, když otevřel dveře. Vytáhl z kapsy rádio a pak ho aktivoval.
„Anateo, máme problém.“ Solek vypnul svou vysílačku a obrátil se směrem k Marksovi.
„Jo, máte problém,“ obrátil Marks jeho slova a vší silou ho praštil pěstí do obličeje. Hned po ráně padl k zemi. Marks rychle popadl jeho zbraň, ze které několikrát vystřelil na stráž, která stála u dveří. Hned na poprvé se trefil do obou mužů.
„Teď už toho mám vážně dost,“ řekl a šel ke dveřím. Evansová šla hned za ním a celá posádka mezitím sledovala Markse, který vyšel ven z místnosti. Oběma mrtvým vzal zbraně a jednu z nich pak podal Evansové.
„Zůstaňte všichni tady, než to skončí!“ rozkázal a vzal ještě do rukou ze země vysílačku, kterou dal do kapsy.
„Marksi!?“ Marks nechtěl riskovat životy zbylé posádky, proto chtěl, aby posádka zůstala v místnosti.
„Zůstaňte tady! To je rozkaz!“ jekl Marks a zavřel za sebou dveře. Nabil obě zbraně, které měl v rukou, a běžel vpřed.

Prostor, Odyssey, kontrolní místnost dvě
Podplukovník Carterová seděla na židli před Anateem, který se k ní přiblížil. Na panelu, u kterého Sam byla, aktivoval komunikační zařízení.
„Doktore Jacksone? Valo?“

Prostor, Odyssey, můstek
Daniel a Vala vypadali rozrušeně, když slyšeli Anateův hlas přes reproduktory.
„Jenom jsem chtěl říct, že vaše snaha právě stála život podplukovníka Carterovou.“

Prostor, Odyssey, chodba
„Pokud se okamžitě nevzdáte, zbytek posádky bude následovat hned po ní.“
Když major Marks slyšel po chodbě, jak vyhrožujícím způsobem mluví Anateo, namířil si to hned ke kontrolní místnosti dvě. Při cestě několikrát vystřelil po mužích, kteří mu bránili v cestě za Carterovou.

Prostor, Odyssey, kontrolní místnost dvě
Carterová se naštvaně dívala na Anateo, který na ni mířil zbraní.

Prostor, Odyssey, můstek
Vala váhala s použitím transportní technologie, když měla vše přichystané.
„Nemůžu si být jistá.“
„I tak to udělej,“ popohnával ji Daniel se zavřenýma očima. Vala chtěla zmáčknout na pár tlačítek, ale v tom ji přerušil Marks, který se ozval z vysílačky: „Doktore Jacksone, Valo. Nic nedělejte! Mohli byste zaměřit mě, takže nic nedělejte. Jsem hned poblíž Carterové.“ Vala zakroutila hlavou a pak zapnula na konzoli vysílačku.
„Rozumíme.“

Prostor, Odyssey, kontrolní místnost dvě
„Nikdo jiný vám loď opravit nemůže,“ snažila se Carterová získat trochu času na záchranu.
„Myslím, že je to docela jasné, že jste celou dobu jen zdržovala. A že ji stejně nehodláte opravit. Prostě na to budu muset přijít sám.“ Za Anateem se objevil u dveří Marks. Když viděl, že chce vystřelit ze zbraně na Carterovou, neváhal a vystřelil na něho. Carterová strachy povyskočila, ale pak uviděla Anatea, jak padá na zem. Chvilku potom zdvihla hlavu a uviděla Markse, jak drží v rukou namířenou zbraň na Anatea. Marks ještě několikrát za sebou vystřelil, aby si byl jistý, že je mrtev.
„Marksi?“ Marks byl zadýchaný tím, jak celou dobu musel běžet, až k ní. Jenže netrvalo dlouho a někdo za ním vystřelil ze zbraně přímo do jeho pravého ramene. Marks kleknul na kolena a pustil z rukou obě zbraně. Za ním se objevil jeden ze stráží, který v jedné ruce držel pistoli a v té druhé goa’uldskou hůl bolesti, kterou použil na Markse. Dotknul se přímo střelné rány na rameni, kde to bylo pro něj bolestivější. Marks okamžitě začal řvát bolestí. Carterová, i přesto, že na ni muž mířil zbraní, se rozeběhla a vzala ze země do ruky zbraň, ze které vystřelila po muži. Jakmile byl muž mrtví, položila zbraň zpátky na zem a šla k Marksovi, který se válel v bolestech na zemi.
„Au. To je ošklivý. Majore, slyšíte mě?“ Marksovo rameno bylo celé zakrvácené.
„Jo, slyším. Moje rameno. Strašně to bolí.“ Carterová mu pomohla sednout a pak i opatrně vstát z podlahy.
„Tak tady byl ten poslední,“ vyšlo z Markse, když pohlédl za sebe a uviděl mrtvého muže.
„Poslední?“
„Jo,“ odpověděl bolestně Marks. Do místnosti přiběhl Jackson s Valou a hned po nich i Evansová se dvěma členy posádky, kteří nakonec neuposlechli jeho rozkaz a vyšli z nákladové místnosti. Daniel přišel k Sam a zeptal se: „Jsi v pořádku, Sam?“
„Jo. Poručíku, vezměte majora na ošetřovnu, ať se na to podívají. Ta kulka musí jít ven.“
„Ano, madam,“ uposlechla Evansová rozkaz a s jedním důstojníkem podepřeli Markse a šli na ošetřovnu.
„Kde je zbytek posádky?“ zeptala se Carterová. Druhý člen posádky vzal do rukou vysílačku a aktivoval ji.
„Vzduch je čistý. Můžete ven.“
„Přežil vůbec někdo?“ zeptala se Vala při pohledu na mrtvého muže.
„Solek, a ještě další dva. Ochranka je vzala do vazby a je u nich nepřetržitá stráž,“ odpověděl člen posádky. Carterová kývla hlavou a přesunula se zpátky k ovládacímu panelu.
„Musíme co nejrychleji opravit hyperpohon a subprostorový vysílač.“ Po chvilce několik členů začalo přicházet do místnosti a začali pracovat na poškozených zařízeních, které bylo nutné opravit. Největší prioritou byl hyperpohon, který byl ze všech nejvíce poškozený. Bude trvat dlouho, než ho zprovozní do režimu online.

Prostor, Odyssey, kontrolní místnost dvě – o patnáct minut později
Různí členové posádky, včetně Carterové a Valy, pracovali na opravách lodi. Carterová seděla u hlavní stanice a Vala s počítačem v rukou šla k ní.
„Jenom padesát procent emitorů štítů reaguje,“ oznámila Vala a stoupla si vedle Carterové.
„Musíme je nahodit zpátky a dostat integritu trupu do přijatelných parametrů. Hyperpohon je naší prioritou.“ Hned za nimi do místnosti přišel doktor Jackson, který šel rovnou k oběma.
„Měli jste pravdu. Všichni krom Soleka a těch dvou jsou mrtví. Major musel mít pořádný vztek.“
„To ano,“ ozval se Marks, který se objevil hned za ním. Carterová se obrátila směrem k němu a uviděla ho oblečeného pouze v tričku a ve spodní části uniformy. Pravou ruku měl páskou přivázanou k tělu, aby s ní mohl alespoň částečně pohybovat.
„Marksi, máte být na ošetřovně.“ Carterová vstala ze židle a šla k němu, jenže ten šel rovnou k hlavní stanici. Ona tušila, na co Marks myslí, a tak už raději nic neříkala a vrátila se zpátky na své místo. Jenomže to dlouho nevydržela a se židlí se k němu přisunula blíže.
„Musíme si promluvit, hned.“

Prostor, Hat‘tak, zadržovací cela
Netan vstoupil do místnosti, kde Mitchell stojí u Teal’ca, jehož hlava poklesla dolů. Buď to jen předstírá, nebo byl vážně vyčerpaný.
„Keffline, co to děláš?“ zajímalo Netana.
„Vyslýchám dál vězně.“
„A co jsi zjistil?“ Mitchell pohlédl na Teal’ca, který stále měl skloněnou hlavu.
„Zatím nic moc.“
„Fajn, tak ho zabijeme společně.“ Teal’c zvednul hlavu, když tohle Netan řekl.
„Zabít ho?“
„Dozvěděli jsme se vše, co jsme mohli. Anateo nám nedal na výběr. Jsem rozhodnutý poslat Tau’riům zprávu.“
„Netane, musím přiznat, že jsem si to právě začal užívat.“ Mitchell předstírá nezájem a opatrně se prsty dotýká goa’uldské holi bolesti. Netan se zasmál a vytáhl pistoli.
„Je mi to líto, můj starý příteli, tvoje zábava je u konce.“ Netan namířil zbraň na Teal’ca a Mitchell vzal do ruky hůl.
„Netane!“ zařval Vashin, který přibíhal do místnosti.
„Našli jsme Odysseu.“ Netan se s úsměvem otočil na Teal’ca, který měl znepokojený pohled stejně tak, jako Mitchell.

Prostor, Hat‘tak, místnost s kruhy
Netan s Mitchellem a Vashinem přišli do místnosti s kruhy, kde na ně čekal Tenat. Mitchell se okamžitě zastavil, když ho uviděl. Nenápadně se obrátil na jinou stranu a skrýval před ním svou tvář, jelikož se už znají.
„Tenate, vítej. Tohle je můj dobrý přítel, Kefflin.“ Tenat pohlédl na Mitchella, který se poškrábal na nose a stále zůstal stát k němu zády.
„Je mým potěšením. Hodně jsem toho o vás slyšel, Keffline.“
„Jo, nápodobně,“ souhlasil Mitchell.
„Řekni, co ses dozvěděl. Možná pak ušetřím tvůj mizerný život.“ Tenat se tomu pošetile zasmál.
„Zábavný jako vždy, Netane. Jak jste se domníval, Odyssea nebyla zničena. Anateo tě zradil a nechal si ji pro sebe.“
„Kde je?“ zeptal se okamžitě Netan.
„Půl dne letu. Možná i méně. Poslal jsem souřadnice na můstek.“
„Vrať se na svou loď, poletíme společně.“
„Samozřejmě,“ řekl Tenat a Netan s Vashinem opustili místnost s kruhy. Mitchell chtěl také odejít, ale Tenat ho zastavil.
„Počkej chvilku, Came Mitchelle.“ Mitchell na chvilku zavřel oči a pak se k němu otočil.
„Hele, nevím, kdo si myslíte, že jsem…“ Mitchell šel blíže k Tenatovi.
„Jste Cam Mitchell, lovec odměn. Podvedl jste mě a mého partnera Jupu.“ Mitchell se k němu otočil tváří a ukazuje na něho prstem, aby se k němu přiblížil. Pak se rozhlédl kolem sebe, jestli je někdo v blízkosti náhodou neposlouchá.
„Co chceš?“
„Nevím, jak se vám podařilo přesvědčit Netana, že jste Kefflin, ale určitě tady jde o něco velkého. Chci polovinu,“ začal s jednáním Tenat, který se chtěl zbavit Netana stejně jako Mitchell.
„A co tvoje věrnost k Netanovi?“ zeptal se Mitchell.
„Zabije mě hned, jakmile mu budu k ničemu.“
„A Jup? Tvůj starý přítel? Kde je?“
„V tuto chvíli pracuje jinde. O něho se starat nemusíme.“
„Dobře. Deset procent. Bude to velký, věř mi.“
„Třicet procent, nebo řeknu Netanovi, že nejsi ten, za koho se vydáváš.“
„Dvacet pět procent, nic víc. Přenesu se kruhy na tvoji loď, než skočíme do hyperprostoru a zasvětím tě do detailů.“
„Tak dobrá.“ Mitchell se rukou dotkl Tenatovy paže před odchodem z místnosti. Tenat se podíval na svou ruku a pak na odcházejícího Mitchella.

Prostor, Hat‘tak
Mitchell přišel se Zatem v rukou k zadržovací cele, před kterou stojí stráž.
„Odvažte vězně, půjde se mnou.“ Oba muži vešli do místnosti a uvolnili Teal’covi z rukou pouta. Teal’c si nepostřehnutelně oddechl. Když si promasíroval zápěstí, pohlédl do stran na stráže. Vashin kráčel k nim, ale Teal’c déle čekat nemohl, a tak oba ozbrojené stráže srazil hlavami k sobě. Oba muži spadli bezvládně na zem a Teal’c šel hned na Vashina, kterého srazil k zemi a opakovatelně do něj mlátil pěstmi.
„Teal’cu! Teal’cu!“ Teal’c nadále mlátil muže a ignoroval Mitchella, který se ho snažil zastavit. Proto Mitchell musel jednat a chytil ho za ruku. Teal’c hned reagoval na pohyb a chytl Mitchella pod krkem a strčil ho ke zdi.
„Už mě tohle neustálé mučení nebaví, podplukovníku Mitchelle.“
„To je celkem zjevné, ale teď už musíme jít.“ Teal’c jemně uvolnil Mitchella ze sevření, a pak ho Mitchell poplácal po rameni. Teal’c kývnul hlavou a Mitchell mu podal svůj Zat. Pak dřepnul na zem, sebral Vashinovu zbraň a oba odešli z místnosti.
Podplukovník Mitchell spolu s Teal’cem směřují chodbou ke kruhům. Oba v rukou drželi zbraně a rozhlíželi se kolem sebe, jestli je náhodou někdo nesleduje.
„Pamatuješ na Tenata?“ zeptal se Mitchell a Teal’c se na něj překvapeně podíval.
„Jo, Jup a Tenat. Pořád stejní hňupové jako předtím. Velí jedné lodi aliance a on a jeho partner zrovna našli Odysseu.“
„Viděl tě?“ zeptal se Teal’c.
„Jo, dokonce mě i poznal. Ale nic nevyzradí, protože si myslí, že jsem tady uprostřed nějaké akce. Musíme se dostat na jeho loď, než tahle skočí do hyperprostoru.“
„Jaký je plán?“
„Vymýšlím ho za pochodu.“

Hyperprostor, Tenatův Hat’tak, můstek – o hodinu později
Hodinu po vstoupení obou lodí do hyperprostoru, Tenat seděl v křesle na můstku, kam právě přišel jeden z jeho poddaných.
„Tenate, přišel za tebou Netan,“ ohlásil Netanův příchod jeden z Oranianů.
„Co?“ Tenat vstal z křesla a viděl přicházejícího Netana na můstek.
„Netane…“
„Vím o tvých záměrech oklamat mě.“
„Jak jste se to…?“
„Vím celou dobu, že podplukovník Mitchell předstíral, že je Kefflin.“
„Podplukovník Mitchell?“ Tenat dělá, jako by nic nevěděl, jenže na dlouho mu to moc nevydrží.
„Z SG-1! Chytil jsem ho s Teal’cem, když se pokoušeli opustit mou loď.“
„Ne, Netane, to se pleteš. Ano, je pravda, že jsem věděl, že on není ve skutečnosti Kefflin. Jen jsem se… ho sem snažil… přilákat, abych ti ho… mohl předat.“ Tenat vymyslel takovou výmluvu rychle, že při mluvení se několikrát zakoktal. Netan se jenom nad ním smál, ale nebyl to až tak příjemný úsměv.
„To je ta nejblbější věc, kterou jsem ještě nikdy neslyšel!“ zařval Netan. Tenat padl k zemi na kolena a zvedl ruce, přitom se jeho tělo chvělo.
„Prosím… Nezabíjej mě!“ Tenat prosil o milost a Netan vypadal tím znechuceně.
„Vstaň, ty ubohá výmluvo pro… nevím čeho.“
„Co chcete se mnou udělat?“
„Nic pro tuto chvíli.“
„Oh, děkuji. Jste tak velkorysý a laskavý muž. Říkám to pořád, že ano, hoši? Řekněte mu, jak jste poctěni tím, že jste ho konečně potkali.“ Oba Oraniani pohlédli na Netana a souhlasně kývli hlavou.
„Drž hubu! Přestaň mi lézt do zadku.“ Tenat začal během chvilky lapat nervózně po dechu.

Prostor, Odyssey, kontrolní místnost dvě – o pět hodin později
Major Marks stále seděl u hlavní stanice, na které se mu sama přepnula obrazovka.
„Madam, z hyperprostoru vystoupily dvě goa’uldské mateřské lodě a blíží se k nám. Jak je na tom hyperpohon?“ Marks pohlédl za sebe na Carterovou, která se pokoušela spolu s Valou opravit hyperpohon.
„Nijak.“ Během pár vteřin se ozval z lodního interkomu Jackson.
„Sam?“ Carterová vzala do ruky vysílačku a odpověděla: „Už víme. Potřebujeme více času, můžeš je nějak zastavit?“
„Pokusím se.“
„Kanóny jsou jediné zbraně, které fungují. Jinak štíty jsou na pouhých třiceti pěti procentech, dlouho nevydrží,“ oznámil současnou situaci Marks, kterému se na panelu krom radaru zobrazilo ještě něco zajímavého.
„Budeme si muset pospíšit s hyperpohonem a dostat se co nejrychleji odsud,“ řekla Carterová.
„A to není všechno. Zaměřuji dva lokátory na jedné mateřské lodi.“ Na obrazovce byly zobrazeny dva lokátory, které se pohybovaly kolem můstku na jedné ze dvou lodí.
„Dá se zjistit, kdo to je?“ zeptala se Carterová.
„Podívám se na to.“ Marks se přesunul na druhou stranu stanice, na které začal pracovat.
„To nám teď scházelo, aby někdo od nás byl na jejich lodi,“ povzdychla Carterová a s Valou pokračovaly v opravách hyperpohonu, které trvaly déle, než si myslely.

Prostor, Odyssey, můstek
Poručík Evansová tentokrát seděla místo majora Markse u pilotní konzole a doktor Jackson seděl ve velícím křesle.
„Jedna z lodí nás volá.“ Doktor Jackson se otočil s křeslem směrem ke komunikační obrazovce. Vypadal velmi nervózně potom, co se všechno během tohoto dne přihodilo. Odkašlal si a ukázal rukou směrem na obrazovku.
„Na obrazovku.“ Poručík Evansová pohlédla na doktora Jacksona a pak aktivovala komunikaci mezi loděmi. Na boční obrazovce po její levici se objevil Netan.
„Doktore Jacksone.“ Daniel si otřel rukou oči, a pak nahodil falešný úsměv.
„Oh, dobře! Ahoj… Ahoj, jak se máte?“
„Čekal jsem spíše Anatea.“

Prostor, Odyssey, kontrolní místnost dvě
Marks spustil na panelu komunikaci a pustil to nahlas. Všichni pohlédli na obrazovku, která je za asgardským panelem, na které byl na jedné části zobrazen Netan a na té druhé Jackson.
„Ano, chvíli tady byl, ale pak musel někam jít.“ Marks zakroutil hlavou se slovy: „Musel jít tak do pekla.“
„Vaše loď je silně poškozená. Moje skeny ukazují, že máte oslabené štíty a hyperpohon stále nemáte. Vzdejte se, nebo budete zničeni.“ Marks zakroutil hlavou a čekal na Jacksonovu odpověď.
„Správně. Tak my se vzdáváme.“
„Cože?“ Marks „vykulil“ oči a pohlédl na obrazovku se slovy: „To snad nemyslí vážně?“ Marks se naštval a šel ke Carterové, kde vzal do rukou dva krystaly.
„Připravte se na obsazení.“ Vala uvolnila Marksovi místo, který už věděl, jak dokončit opravy hyperpohonu.
„Už víte, kdo to je?“
„Jo. Podplukovník Mitchell a Teal’c. Nejspíše mají plán, protože jsou na jedné lodi hned na můstku. Teda jenom podplukovník, Teal’c se ukrývá v jedné místnosti.“

Prostor, Odyssey, můstek
„Jo, tady máme takový malý problém. Víte, naše kruhy jsou poškozené, a jak jste sám řekl, nemáme štíty, což znamená, že atmosféra v hangárech pro F-302ky je neudržitelná… Nevím, jak se sem chcete dostat. Leda, že byste mě nechali vás sem přenést… Třeba transportním paprskem?“ Naštvaný Netan zmizel z obrazovky, která hned ztmavla. Evansová pohlédla na konzolu, na které byl zobrazen radar s malým textem.
„Nabíjejí zbraně.“ Jackson hned aktivoval na křesle interkom.

Prostor, Odyssey, kontrolní místnost dvě
„Sam, myslím, že jsem je zdržel, jak jen to šlo.“
„Hned to bude,“ odpověděl Marks, který právě popřehazoval pár krystalů.
„Doufám, že víte, co děláte,“ řekla Carterová, která ho pouze pozorovala.
„To já taky,“ doufal stejně.

Prostor, Tenatův Hat’tak, můstek
Netan stál vedle Tenata u trůnního křesla. Odtamtud oba sledovali obrazovku, která ukazovala stejné údaje jako na Odyssea.
„Začni střílet na druhý Ha’tak!“ nařídil Netan.
„Co?“ Tenat se otočil směrem k Netanovi.
„Slyšel jsi mě!“
„Ale…?“ Netan se naštval a chytl Tenata za oblečení.
„Ty zpochybňuje moji taktiku?! Ta loď je plná zrádců, kteří mě chtějí sesadit z vůdce Luciánské aliance. Hned zahaj palbu! Budeš bohatě odměněn jejich rozsáhlým územím.“
„Začněte střílet na druhý Ha’tak!“ Kormidelník kývnul hlavou, a pak začal s palbou na druhý Ha‘tak.

Prostor, Odyssey, můstek
Monitor poručíka Evansové ukazoval střelbu jednoho z Ha’taků na druhého.
„Jedna mateřská loď střílí na tu druhou. Přijímám rádiový signál,“ oznámila Evansová a aktivovala komunikaci.
„Odysseo, tady je Teal’c. Slyšíte mě?“ Jackson byl překvapen, když slyšel Teal’cův hlas.
„Teal’cu?“ řekl do vysílačky na křesle.
„Danieli Jacksone, je dobré slyšet tvůj hlas. Podplukovník Mitchell a já jsme na palubě jedné z mateřských lodí. Žádáme o okamžitý transport na palubu Odyssey.“
„Jo.“ Daniel přikývl a podíval se zběsile na Evansovou.
„Zaměřuji jejich lokátory.“

Prostor, Tenatův Hat‘tak, můstek
Na obrazovce se objevil rozzlobený Netan a Tenat, vlastně všichni přítomni na můstku byli překvapeni.
„Co to sakra děláš?“
„Netane? Co? Jak?“ Všichni pohlédli na muže stojící vedle Tenata. Byl to podplukovník Mitchell, který tentokrát předstíral Netana. A nakonec mu to i vyšlo.
„Mysleli jsme, že Netan je tenhle.“
„Sbohem,“ rozloučil se s nimi Mitchell a zamával Tenatovi na rozloučenou, než byl přenesen na Odysseu.

Prostor, Odyssey, můstek
Teal’c s podplukovníkem Mitchellem se objevili na můstku před Jacksonem.
„Jacksone, co děláš v tom křesle?“ Poručík Evansová pohlédla na Mitchella, který šel blíže k Jacksonovi.
„Co to máš na sobě?“ Mitchell se podíval na oblečení, které měl právě na sobě, a pak na Jacksona.
„Oh, to je dlouhý příběh.“

Prostor, Odyssey, kontrolní místnost dvě
Marks přehodil poslední krystal a hned potom se ozval zvuk nabíhajícího hyperpohonu.
„Pěkný,“ Marks krátce se zaradoval a aktivoval vysílačku, do které řekl: „Doktore Jacksone, můžete vstoupit do hyperprostoru.“ Carterová nejdříve radostně pohlédla na Valu, a pak se usmála i na Markse.

Prostor
Odyssea se dala do pohybu a po pár metrech vstoupila do hyperprostoru. Mezitím proti sobě střílely dvě mateřské lodě.

Prostor, Tenatův Hat‘tak, můstek
S Tenatovou lodí to pěkně třáslo a se štíty to bylo hodně špatný.
„Selhání štítů je nevyhnutelné,“ oznámil kormidelní otočený směrem k němu.
„Proklínám tě, Came Mitchelle.“
Během několika vteřin byla Tenatova mateřská loď zničena i s ním na palubě.

Hyperprostor, Odyssey
Odyssea po dlouhé době opět letěla hyperprostorem směrem domů na Zemi.
Daniel s Mitchellem procházeli chodbou oblečeni tentokrát v normálním oblečení.
„Víš, měl jsi velké štěstí, že nikdo na jeho můstku nevěděl, jak Netan vypadá.“
„Jo, byl to hazard. Ale věděl jsem, že kdyby to na něj do půl hodiny nezabralo, tak se pokusím vzít si můstek silou. Náš naštvaný Jaffa čekal, aby pomohl.“ Při cestě potkali Valu s Carterovou, které na ně počkaly před výtahem, kde se i oni dva zastavili.
„Kde je Teal’c?“ zeptala se Carterová.
„Je na ošetřovně,“ odpověděl Jackson.
„Jo, náš silný, velký kluk trochu dostal,“ dopověděl Mitchell.
„Hej, co se stalo? Jak jsi je přinutil, aby na sebe stříleli?“ zeptala se zvědavě Vala. Carterová pohlédla na chvilku na jinou stranu a zahlédla Markse, který procházel chodbou.
„Omluvte mě na chvilku. Valo, řekni jim, prosím, vše. Za chvilku se vrátím,“ řekla Carterová a šla chodbou za Marksem. Mitchell pohlédl nechápavě na Valu a Jacksona.
„Nebýt jeho, tak jsme všichni mrtví,“ vysvětlil Jackson.
Carterová se snažila dostihnout Markse, ale ztratila ho z dohledu hned při odbočení na chodbu do jiné části lodi.
Mezitím, co ho Carterová hledala, Marks lezl po žebříku nahoru. Zastavil se u jednoho malého průchodu, do kterého se opatrně vplazil.
Carterová se rozhlížela kolem sebe, až pak ji napadlo podívat se do šachty se žebříkem, která byla náhodou otevřena. Hned tam vlezla a lezla směrem nahoru, kde předtím lezl Marks.
Marks otevřel poklop a skočil do jedné tajné místnosti na palubě. V místnosti byly všechny přístroje, které byly rozděleny po palubách po celé lodi. Toto je jediná místnost, ve které jsou všechny. Marks sedl k jedné z konzol, na které začal pracovat. Carterová byla nad místností, do které skočila za Marksem. Marks hned pohlédl za sebe a uviděl Carterovou.
„Podplukovníku… Neděste mě.“
„Omlouvám se. Co je to za místnost?“ Marks vstal z křesla a šel ke Carterové.
„Při stavbě Odyssey mě… mě plukovník Emerson požádal, abych zřídil v jedné místnosti záložná zařízení, která dokážou nahradit ty nefunkční. Také chtěl, aby na tuto místnost byl těžší přístup, a tak jsem si trochu pohrál s touto místností. Například, tento okruh, který se snaží na můstku opravit.“ Marks měl na obrazovce zobrazenou skupinu lidí, která se snažila na můstku opravit vedení.
„Stačí zmáčknout na toto tlačítko a vše začne fungovat přes záložní zařízení.“ Oba viděli, jak se na můstku skupina lidí usmála, když začalo vedení opět fungovat.
„Marksi… Já vím, že vám plukovník Emerson chybí, ale nic už s tím nenaděláme.“
„Raději o tom nechci mluvit. Půjdeme?“ Marks šel zpátky nad poklop a Carterová se otočila směrem k němu.
„Měl byste si s někým o tom promluvit. A taky byste si měl jít lehnout s tou rukou.“ Marks vyskočil nahoru a levou rukou se přitáhl nahoru.
„Mluvit se mi o tom zrovna nechce,“ řekl jí na to Marks a nastavil levou ruku, kterou vytáhl Carterovou zpátky nahoru. Oba slezli po žebříku dolů a zavřeli za sebou dveře.
„Marksi. Kdybyste si to ještě rozmyslel, klidně za mnou přijďte,“ nabídla se Carterová Marksovi, který už chtěl jít do své kajuty. Marks se zastavil a kývl hlavou. Oba pak šli jiným směrem.