Stargate Ships: S01E05 – Maskování

Neznámá planeta, vesnice
SG-1 byla na misi na jedné planetě, kde právě procházeli vesnicí s Tevarisem, který byl vůdce vesnice.
„Byl velice přesvědčivý,“ řekl Tevaris při procházení kolem skupiny lidí. V rukou nesl kopii knihy Počátku, kterou jim tam zanechal převor.
„Uvěřte, nebo zemřete, pouze spasení a život věčný,“ řekl Mitchell.
„Nemluvil o smrti, pouze o spasení a o věčném životě. O požehnání Oriů.“
„Nevyhrožoval vám?“ divila se Vala.
„Mluvil o náboženství. Dal nám tuto knihu, abychom ji přečetli a posoudili. Dnes se má vrátit pro odpověď.“
„Nejste jediní. Děje se to v celé galaxii,“ řekla Sam, která se po třech týdnech vrátila do aktivní služby. Tevaris na ni pohlédl a zeptal se: „Chcete říct, že tato tvrzení jsou falešná?“
„Tvrdíme, že v té knize je pravdy asi jako v Šifře mistra Leonarda,“ odpověděl Mitchell.
„Hele, to oni chtějí, abyste si to mysleli,“ řekla Vala.
„Chtějí? A kdo?“ zeptal se Mitchell, když se otočil na Valu, která šla hned za ním spolu s Carterovou. Teal’c šel úplně vzadu a rozhlížel se kolem sebe.
„Nerozumím vám,“ řekl Tevaris.

„To je kniha z naší planety. Je moc zábavná, ale přesto je to fikce,“ vysvětlil Mitchell a Vala se zasmála. Přiklonila se blíže k Tevarisovi a řekla: „Tím bych si nebyla tak jistá.“
„Dobře. Myslím si, že jsme odbočili trochu od tématu,“ řekla Carterová a stoupla před skupinu, která se hned zastavila.
„Jaké máte důkazy na podporu vašeho tvrzení?“ zeptal se Tevaris.
„No, vlastně žádné. Ani vám nemůžeme radit, co máte dělat. Ale podmaňovat lidi vyhrůžkami smrtí je jistě špatné. Když se postavíte na odpor, budeme vám ze všech sil pomáhat,“ odpověděla Carterová.
„Nemůžeme toho předem moc slíbit, ale viděli jsme hodně takových vesnic úplně vyhlazených,“ řekl Mitchell.
„Jak už jsem říkal, převor nám nehrozil, pouze vyzdvihoval přednosti Počátku jako skutečnost pravé spásy.“ Mitchell se naklonil ke Carterové a řekl: „Hodný strýček. To je mi novinka.“ Carterová tomu přikývla.
„Převor Oriů se vrátil,“ oznámil jeden z vesničanů. Všichni se najednou obrátili k muži, který stál na cestě. Mitchell se otočil na Tevarise a řekl: „Poslyšte, bez ohledu na to, jak to berete, ale asi bude nejlepší, když nás převor neuvidí.“
„Zde je možné se ukrýt,“ řekl Tevaris a zavedl všechny do stanu, který byl po jejich levici. Pak šel ke skupině vesničanů, která se shromáždila na jednom místě. Orijský převor s holí v ruce přicházel k Tevarisovi.
„Vítejte zpět, převore.“ Převorova tvář byla kryta kápím.
„Děkuji, Tevarisi. Uvažovali jste o božském právu?“
„Ano, převore. Ale rádi bychom slyšeli více z tvé moudrosti,“ odpověděl Tevaris.
„Není to má moudrost, ale moudrost věků předaná námi jedinými pravými bohy.“ Převor zdělal z hlavy kápi a pokračoval v mluvení: „Blahoslavení budiž Ori.“ Všichni členové SG-1 byli ohromeni, když viděli Daniela Jacksona jako převora, který sklonil před Tevarisem hlavu.

Země, SGC, zasedací místnost – o hodinu později
Carterová, Mitchell, Vala a Teal’c seděli v zasedací místnosti spolu s generálem Landrym.
„Adria mu musela něco udělat. Myslím, než ho proměnila v převora,“ řekla Vala.
„Myslíte, že mu nějak vymyla mozek?“ zeptal se Landry.
„Daniel by nikdy nechtěl být jedním z nich a přijmout jejich víru. Ne dobrovolně,“ řekla Carterová sedící po pravici generála Landryho.
„Je v tom zatraceně dobrý. Ti lidé mu zobali z rukou bez jedné malé výhrůžky,“ řekl Mitchell sedící naproti Carterové.
„Proto si myslím, že je stále nějaká část Daniela tam někde uvnitř. Je lepší, než Oriové.“
„Ano, ale musíme si připustit, že je tu velmi reálná možnost, že to vůbec nemusí být Daniel. Merlinovo vědomí nahrané do jeho mysli ho mohlo úplně zničit. Oslabit natolik, aby z něj mohla Adria udělat převora,“ řekla Carterová.
„Přesto ho nemůžeme opustit,“ řekl dosud mlčící Teal’c.
„Tak co budeme dělat?“ zeptal se Landry.
„Sebereme ho. Zjistíme, co se stalo, a pokusíme se ho dostat zpátky,“ odpověděl Mitchell.
„To bude velice riskantní,“ řekl Landry.
„Možná s tím Adria počítá a doufá, že tak pronikne k nám,“ řekla Vala.
„Pořád je to Daniel. Jestli je nějaká šance…“
„Nemáme jinou možnost,“ přerušil Teal’c Carterovou.
„Tak dobrá. Zavolám na Odysseu, aby přiletěla k nejbližší bráně a vyzvedla vás,“ takové znělo Landryho rozhodnutí. Všichni na to odpověděli: „Ano, pane.“

Neznámá planeta, vesnice
Převor Daniel Jackson stál na náměstí na veliké dřevěné bedně a předčítal před davem lidí z knihy Počátku: „Aroden poté sundal masku a odhalil svou tvář. Poté řekl: Na tvém vzhledu nezáleží, záleží jen na pravdivosti duše v tvém srdci.“ Daniel zavřel knihu a dopověděl: „Blahoslaveni budiž ti, kteří kráčí po cestě Počátku.“ Jakmile to dopověděl, objevil se transportní paprsek a najednou byl pryč. Vesničané zděšeně vykřikli.

Prostor, neznámá planeta, Odyssey
Daniel byl přenesen do místnosti, kde bylo křeslo, které tenkrát použili na zabezpečení Khaleka, spolu s přístrojem, který byl položen na stole. Před Jacksonem stál Mitchell s Teal’c, kteří v rukou drželi Zaty. Daniel povzdychl a řekl: „Hele. Proč vám to tak dlouho trvalo?“ Mitchell pohlédl na Teal’ca, který sklonil Zat oproti němu, který ani na vteřinu nezaváhal a vystřelil na Daniela, který následně v bezvědomí spadl na podlahu.
„Marksi, máme ho,“ oznámil Mitchell do aktivované vysílačky.
Marks seděl ve velitelském křesle, za kterým stála Carterová.
„Výborně. Vezměte nás do hyperprostoru,“ řekl Marks při pohledu na sestru, která kývla hlavou.
Odyssea opustila oběžnou dráhu planety a vstoupila do hyperprostoru.

Hyperprostor, Odyssey, zadržovací místnost
Marks s Carterovou po vstupu do hyperprostoru přišli za ostatníma do místnosti. V místnosti u dveří stála stráž se zbraněmi v rukou.
„Takže zbraň proti převorům funguje?“ zeptala se Carterová.
„No, omráčení se nebránil,“ odpověděl Mitchell. Daniel seděl v křesle, kde měl připevněné ruce kovovými pásy. Jeho nohy byly drženy opěrkou. Daniel byl převlečen do modrého vězeňského oblečení. Na obličeji měl několik orijských znaků.
„Lidi?“ ozval se najednou Daniel. Carterová s Marksem k němu přistoupili blíže.
„Danieli?“ řekla Sam.
„Co se děje?“ zeptal se Daniel.
„To bychom se měli ptát my,“ odpověděla Vala.
„Dobrá, tohle není nutné,“ řekl Daniel, jakmile si uvědomil, že je připoután ke křeslu.
„Bez urážky, doktore, ale podíval jste se v poslední době do zrcadla?“ zeptal se Marks.
„Nic vám neudělám,“ řekl Jackson.
„Dokud si to nerozmyslíte, měl byste vědět, že tu někdo vždycky budu čekat u tlačítka, které vás transportuje do vesmíru,“ řekl Marks.
„Bylo to nutné. Je to součástí našeho plánu.“
„Jaký náš?“ zeptala se Carterová.
„No, přece můj a Merlinův,“ odpověděl.
„Takže ho ještě máš stále v sobě?“ zeptala se Vala.
„Jo. Pamatujete si, jak jsem na té planetě bojoval s Adriou?“
„Jo, mimochodem díky,“ odpověděl Mitchell.
„No, jsem rád, že jste se dostali pryč. Ale byla na mě moc silná a Merlinova zbraň nemohla padnout do jejich rukou. Vím, že to je naše jediná šance, jak zničit Orie.“
„Vzdal ses,“ řekla Vala a Daniel ji odpověděl: „Víceméně.“

Prostor, Orijská loď – o několik týdnů dříve
Orijská válečná loď letěla vesmírem podsvětelnou rychlostí.
Adria s Danielem procházeli chodbami. Na krku měla náhrdelník, který ji chránil. Daniel měl na sobě modrou uniformu, kterou běžně nosívá orijská posádka.
„Samozřejmě, Počátek je navržen tak, aby přenášel energii věřících na Orie. I když se to může zdát sobecké, jednou to povede ke spáse a povznesení. Není to žádné tajemství. Kniha Počátku hovoří o cestě. Nech se jí vést a dosáhneš věčnosti. Bez síly, kterou Orie čerpají z naší víry, Antikové by je dávno vyhladili.“
„Proč?“ zeptal se Daniel.
„Vždyť víš. Taky jsi byl povznesený.“
„Protože nebudou tolerovat nikoho, kdo nenásleduje a nedodržuje jejich pravidla?“
„Tvrdí, že nezasahují, ale přesto manipulují. Využívají svou moc k utajování svého vědění a brání nižším, aby dosáhli jejich úrovně.“

Hyperprostor, Odyssey, zadržovací místnost – současnost
„Zdálo se, že o mně věděla všechno. Byla nepředstavitelně přesvědčivá, jako bych slyšel její hlas v hlavě, jak mi říká, čemu mám věřit. Tak jsem ji nechal uvěřit, že se ke mně dostala a přeměnila.“ Cam se nechápavě podíval na Daniela a zeptal se ho: „Proč?“
„Protože jsem potřeboval, aby mi věřila.“
„Ona ti věřila? Nechápej to špatně, nejsi špatný lhář, ale na mě nemáš,“ řekla Vala.
„Kdo má?“ zeptal se Mitchell.
„A Adria mě skrz prokoukla. Jak se ti podařilo ji oklamat?“
„Podařilo se mi Daniela ochránit, aby si myslela, že jí podlehl.“
„Merline?“ Carterová se dívala na Jacksona, ze kterého právě promluvil Merlin.
„Bylo to nutné.“

Prostor, Orijská loď, Adriina komnata – o několik týdnů dříve
Daniel spolu s Adriou klečeli na zemi obklopeny několika polštáři. Každá jejich ruka spočívala nad jedním kolenem. Oba vypadali velmi uvolněně. Adria klečela naproti němu a zároveň oba meditovali. Po chvilce otevřela oči a sledovala Daniela.
„Za dobu, co jsme spolu, jsem poznala, proč v tobě našla má matka zalíbení.“ Daniel otevřel oči a zeptal se jí: „Zalíbení? V co?“ Adria se přiblížila k Danielovi a stále klečela na kolenou.
„Záleží mi na tom, abychom ji spolu zachránili.“ Daniel se usmál. Adria se dotkla jeho rukou a řekla s úsměvem: „Cítím, že ses změnil.“
„Protože jsi toho pro mě tolik udělala. Ukázala jsi mi správnou cestu.“
„To jsem ráda. Ale je tu mnohem více, co pro tebe mohu udělat. A ty pro mě.“ Daniel zvědavě sledoval Adriu, která se k němu předklonila a začala ho líbat. Po chvilce líbání se rozzářil přívěšek, který Adria nosila na krku. Záření obklopilo Daniela a po jeho zmizení se stal Daniel převorem. Adria se usmála a dotkla se jeho tváře.

Hyperprostor, Odyssey, zadržovací místnost – současnost
„Takže ti věřila natolik, aby z tebe udělala převora?“ zeptala se Vala.
„Musela.“
„Proč přesně?“ zeptal se Mitchell.
„Věděla, že se mnou je nejlepší šance konvertovat Zemi.“
„A mě.“ Vala pohlédla na Mitchella a on na ni.
„No, to by vysvětlovalo, proč ti chtěla věřit, ne proč musela,“ řekla Carterová.
„Má Merlinovu zbraň a neví, jak ji dokončit,“ odpověděl Daniel.
„Myslel jsem, že ví všechno,“ řekl Mitchell.
„Je to člověk, její vědomosti jsou stále omezené,“ vysvětlila Vala.
„Ale Merlin to věděl,“ řekla Carterová.
„Byl to rychlý a snadný způsob, jak zabránit otevřené válce mezi Orii a Antiky. Ví, že to zařízení může být použité taky proti Antikům. Tak jsem jí řekl, že to pro ni dokončím.“
„To jste vážně řekl? Dokončit?“ zeptal se Marks.
„Úplně ne, ale jsem blízko. Musím ještě uskutečnit zbytek mého plánu, než to udělám.“
„Což je?“ zeptal se Mitchell.
„Potřeboval jsem, aby ze mě udělala převora.“
„No ne!“ vyšlo z Mitchella.
„Takže mohu ukrást orijskou loď, letět se zbraní na palubě k SuperBráně a v galaxii Oriů je zničit.“
„Musím říct, že je to šílený plán, ale stejně to má jeden háček,“ řekl Marks.
„Já vím, že červí díra z Pegasu blokuje SuperBránu. A to je právě ten důvod, proč jsem tady. Potřebuji, abyste ji vypnuli.“ Daniel sledoval všechny přítomny, kteří byli šokováni tím, co jim právě řekl.
„Myslím, že to necháme na ostatních na Zemi. Takovou pravomoc nemá nikdo z nás,“ řekl Marks a chystal se k odchodu.
„Oriové mají hned blízko této galaxie druhou SuperBránu,“ řekl Jackson a Marks se hned zastavil. Obrátil se a šel zpátky k němu.
„Co jste to řekl?“
„Oriové mají druhou SuperBránu, která vede do galaxie poblíž této. Byl jsem v jejich galaxii. Už tu nemají jen čtyři lodě, ale devět. Už se připravují na útok na Zemi.“ Sam pohlédla na Kevina, který nemohl věřit vlastním uším.

Země, SGC, zasedací místnost – o půl hodiny později
Carterová, Marks, Teal’c, Vala a Mitchell seděli kolem stolu, u kterého také seděl generálové O’Neill a Landry.
„Věřil, že se jí nemůže rovnat. Ale nemohl nechat nedokončenou zbraň spadnout do jejich rukou. Takže on a Merlin přišli s plánem, jak přesvědčit Adriu, aby si myslela, že jí podlehl,“ řekla Carterová.
„Aby mohl pokračovat ve výrobě zbrani jakoby pro ni a proti Antikům,“ dopověděl Mitchell.
„S Merlinem?“ nechápal je O’Neill.
„Říká, že má stále Merlina ve svém vědomí,“ vysvětlila Vala.
„Vypadalo to, že Merlin může sám občas i mluvit. Daniel říkal, že to ho právě chránilo před Adrianou a přesvědčilo ji, aby z něj udělala převora,“ řekla Carterová.
„A proč se potřeboval stát převorem?“ zeptal se O’Neill.
„Aby mohl ukrást jejich loď a se zbraní na palubě letět k SuperBráně,“ odpověděla Vala.
„Chce po nás, abychom vypnuli příchozí červí díru, aby mohl vytočit SuperBránu,“ připojil se do konverzace i Marks, který tam doposud jen seděl a poslouchal jejich konverzaci.
„To ale říká on.“
„Problém je v tom, že nám řekl, že Oriové mají poblíž této galaxie druhou SuperBránu. Je jen otázkou času, než vyrazí k Zemi. A k tomu je i bonus. Už jich tu máme devět, ne čtyři. Jediná věc, kterou Země má, je antická základna v Antarktidě. Ale i přesto to nebude stačit,“ řekl Marks.
„Vy nevěříte Danielu Jacksonovi, že říká pravdu?“ zeptal Teal’c.
„Chci mu věřit,“ řekl O’Neill.
„To je přesně to, co by od nás očekával,“ řekl Mitchell.
„Jestli Adria opravdu ovládá Daniela pomocí vymytí mozku, pak…“, než to Carterová stihla dopovědět, přerušil ji generál Landry slovy: „Tohle všechno může být promyšlený plán, jak nás přinutit k vypnutí červí díry, aby mohly přiletět přímo do naší galaxie další lodě a nemusely to brát oklikou.“ Marks s Carterovou tomu přikývli.
„Nerad to říkám, ale tím, že je na palubě Odyssey, vystavuji posádku velkému ohrožení.“
„Tak co budeme dělat?“ zeptala se Vala, když se předklonila dopředu. Všichni si začali mezi sebou vyměňovat pohledy bez odpovědí.

Prostor, Země, Odyssey, zadržovací místnost
Odyssea právě setrvávala na oběžné dráze Zemi.
Generál O’Neill přišel za Danielem, kterého hlídali dva těžce ozbrojení muži, které vybral Marks. Jack se zastavil ve dveřích a s pohledem na muže řekl: „Nechte nás.“ Oba muži opustili místnost a hned za nimi se zavřely dveře. O’Neill přišel blíže k Jacksonovi a stoupnul si před něj.
„Ahoj.“
„Tohle je mi novinka,“ řekl po chvilce mlčení Jack.
„Jo, všechno není tak, jako vždycky, viď?“
„Ale musím říct, že to není tvůj styl.“
„Je to jen dočasně.“
„Opravdu?“ Generál mu to chtěl věřit, ale i přesto si tím nebyl až tak jistý.
„Ano,“ odpověděl Daniel a Jack si mezitím šel pro židli, kterou si dal blíže k Danielovi, který přitom mluvil: „No, když Merlin nastavil antické zařízení, aby přeneslo jeho vědomí do mě, přidal časový limit. Věděl, jak dlouho můžu přežít s dvěma rozdílnými osobnostmi v mé mysli, takže…“
„A co bude pak?“ zeptal se Jack a sedl na židli.
„Geneticky naprogramoval moje tělo a mysl tak, že se samo vrátí do stavu, než byl nahrán.“
„To může udělat?“
„Ano, to alespoň doufám. Už takhle nebudu vypadat. Nebudu mít žádné zvláštní schopnosti převorů, bohužel to bude zase mé staré já.“
„Ale to je dobrá zpráva.“
„Jo, ale bohužel už nebudu schopen řídit orijskou loď. Bude pozdě na uskutečnění plánu a Adria bude mít Merlinovu zbraň.“
„Myslel jsem, že ta zbraň ještě není hotová.“
„Skoro. Všechny kousky jsou na místě, zbývá to jen poskládat a Adria na to přijde.“
„A kdy má dojít k té zpětné proměně?“ zeptal se Jack. Daniel povzdychnul a odpověděl: „Nemám moc času. Tak asi den.“
„Den? Trochu riskantní nechávat to na poslední chvíli.“
„Neměl jsem moc na výběr. A zajmout mě vám trvalo déle, než jsem plánoval, tak…“
„Ano… Tak znovu. Proč bychom to měli udělat?“
„Nemohl jsem prostě jen tak přijít, Adria by mě podezřívala,“ odpověděl Daniel.
„Jo, chápu.“
„Jacku, musíš mi věřit!“ zoufale řekl Daniel a Jack se ho zeptal: „Proč?“
„Proč?! No, protože, já nevím… Osud galaxie visí na vlásku?“
„Hele. Víš, že to, co říkáš, je docela starý.“
„Ne! Tahle část nikdy nebude stará. Musíte vypnout SuperBránu a musíte mě nechat jít.“
„Víš, jak já nesnáším, když mi někdo říká, co mám dělat.“
„Jacku! Jsem to já!“ snažil se ho přesvědčit. Jack najednou zvýšil na něj hlas, jelikož na něj nic jiného neplatilo: „Co? A to mě má přesvědčit? Podívej se na sebe!“
„Už jsem tě někdy zklamal? Ne, neodpovídej. Zklamal jsem tě někdy, když na tom opravdu záleželo?“
„Teď už doopravdy nevím, s kým tady teď mluvím!“
„Byl jsi mučen Ba’alem, zabit, oživen a stále dokolečka. Stál jsem při tobě po celou tu dobu…“
„Dobře, přestaň! Není třeba mi tohle připomínat! Už jsme to několikrát dokolečka řešili. Jen proto, že víš to, co ví Daniel, neznamená, že jsi on, a že mi říkáš pravdu. Hele, měl bys vědět, co po mně chceš, abych právě teď udělal.“
„Ano, vím!“
„Víš, je tu v podstatě malý problém. Carterová s Marksem si nemyslí, že to jde udělat.“
„Ale ano, jde. Mark IX přenesená přímo za bránu v galaxii Pegas ji zničí a spojení bude přerušeno.“
„Jak tohle můžeš vědět? Kdo ti to řekl?“
„Zdravím, Merlin!“ zařval Daniel.
„Ach no jo, Merlin!“ Daniel se zoufale podíval na strop a pak zpátky na Jacka.
„Jacku, chtěl bych mít důkaz, přál bych si tě přesvědčit, ale nemůžu. Tohle byla jediná možnost a já se jí chopil. Je to dobrý plán. Ale podaří se jen, pokud mi budete věřit. Mějte trochu víry. Ze všech lidí, ty bys mohl!“
„Já? Proč? Ty nejvíc, bys měl vědět, že nevěřím nikdy ničemu a nikomu, i když zrovna chápu, o čem mluví,“ řekl Jack a Daniel na to: „Jacku, jsem to já!“
„Jo?“ Daniel sebou vrtěl v křesle spolu s kroucením očí. Jeho výraz byl plný naděje a v to doufal nejvíce.
„Jo,“ odpověděl Daniel a Jack mávl rukou do stran, když vstal ze židle a odešel pryč.

Země, SGC, pracovna Carterové – o několik hodin později
Kevin byl se Sam v její kanceláři, kde studovali nějaké papíry. O’Neill za nimi přišel a Carterová hned řekla: „Má pravdu, pane. Mark IX odpálený přímo za horizontem událostí tak, aby energii absorbovala aktivní červí díra, by zničil bránu a přerušil spojení.“
„Jo. To jsem měl vědět,“ s těmito slovy přistoupil blíže k oběma.
„Takže už mu věříte?“ zeptala se Carterová.
„Upřímně, doopravdy nevím,“ odpověděl O’Neill.
„V tom případě je detektor lži k ničemu,“ řekl Marks.
„Ne, o to se nebojím. Myslím, že máme něco lepšího.“ Sam s Kevinem pohlédli na O’Neilla.
„Vážně?“ zeptal se Marks a O’Neill odpověděl: „Jo.“
„Tak my posloucháme,“ řekla Carterová a oba sledovali O’Neilla.

Prostor, Země, Odyssey, zadržovací místnost
Tentokrát za Danielem přišel Teal’c, který stoupl blízko u něj.
„Čím déle jsem pryč, tím větší bude mít Adria podezření.“
„Proč jsi na té planetě kázal těm lidem?“ zeptal se Teal’c.
„Cože? Já už jsem ti říkal, že jsem zjistil, že tam budete, takže jsem se nechal vámi chytit,“ odpověděl zmateně.
„Ty mi nerozumíš, Daniele Jacksone. Proč nebylo Adrii podezřelé zrovna toto? Kázal jsi na bezvýznamné planetě lidem, namísto dokončení zbraně.“
„Vlastně, ona byla ta, která mi zabránila, abych ji dokončil.“
„Proč?“

Prostor, Orijská loď, komora – o několik týdnů dříve
Merlinovo zařízení se nacházelo v komoře, kde právě Daniel využíval stroj k vybudování zbrani na zničení povznesených. Velké kusy zapadaly postupně na přilehlé místo. Najednou se otevřely do místnosti dveře, kterými prošla Adria, která na něj položila ruku a pak šla k přístroji, který byl téměř hotov.
„Jsem skoro hotov,“ oznámil Daniel.
„Já vím. Musíš pro teď přestat.“ Daniel vyhověl Adrii a přestal s budováním zbrani. Otočil se a šel k ní.
„Bojíš se, že Antikové nám tu zbraň vezmou dříve, než ji budeme moci použít.“
„Už kdysi zabránili jejímu vzniku. Máš Merlinovy vědomosti. Vědomosti z doby, kdy byl povznesený.“
„Ale když ji nedokončím…“
„Já vím. Pro tuto chvíli musíš pomoci získat další energii z následníků na naši stranu.“

Prostor, Země, Odyssey, zadržovací místnost – současnost
„Původně měli Oriové v plánu proměnit celou naši galaxii, aby shromáždili dostatek sil k poražení Antiků. Ale i konflikt na takové úrovni není zadarmo. Teď ale mají zbraň, která dokáže zničit všechny povznesené bytosti v celé galaxii na jedno použití. Jenom potřebují Antiky dostatečně zabavit, aby ji mohli použít.“
„Bojovat s nimi v dostatečně dlouhém boji, aby dokončili tu zbraň.“
„A pak ustoupí do bezpečí, než ji Adria použije.“
„Je-li pro Antiky ta zbraň hrozbou, proč nezasáhnou a nevezmou si ji?“ zeptal se Teal’c při pochodování kolem Daniela.
„Nemám vůbec tušení. Možná chtějí dát mému plánu šanci, aby fungoval. Tak či tak, Oriové stále věří, že potřebují zvýšit svou moc, aby zvýšili své šance na úspěch.“
„Více síly. To také znamená, že budou potřebovat více věřících.“
„Přesně tak. Adria na tom tvrdě pracuje, což mi dává možnost ukrást tu loď i se zbraní na palubě. Kdybyste mi jen věřili, že jsem pořád na vaší straně.“ Daniel na chvilku zvýšil hlas, přičemž se díval na Teal’ca. Pak se zhluboka nadechnul a s vážnou tváří tiše řekl: „Dochází nám čas.“

Země, SGC, zasedací místnost
Marks, Carterová, Mitchell a Vala seděli s O’Neillem kolem stolu. Brzy za nimi přišel Teal’c se slovy: „Věřím, že Daniel Jackson mluví pravdu.“
„Samé dobré zprávy,“ řekl O’Neill a ukázal palcem na Landryho kancelář, ve které byl Landry spolu s Richardem Woolseym. Landry otevřel dveře se slovy: „Musíte jim to říct sám. Já na to nemám žaludek.“ Jakmile to generál dopověděl, do místnosti za ostatními přišel i Woolsey.
„To je v pořádku, pane. Generál O’Neill s námi vše prošel. IOA to celé popletla,“ řekl Mitchell.
„Ne, myslím, že nevíte vše.“ Všichni se najednou zaměřili na Woolseyho, který k nim přišel blíže.
„Já… Musíte pochopit, že jsme zvážili všechna dostupná fakta, ale hlavně, i přes to, jak je to těžké, obávám se, že nemáme jinou možnost.“ Mitchell vstal ze židle a zeptal se: „Dostanete se už konečně k věci?“
„Ujišťuji vás, že tohle je nejtěžší rozhodnutí, které jsem kdy udělal. Ale beru za něj plnou zodpovědnost. Na základě mého doporučení, IOA navrhla prezidentovi, aby byl život Daniela Jacksona ukončen, okamžitě.“ Všichni se podívali na Woolseyho a doufali, že to nemyslí vážně. Ale i přesto to tak Marks nenechal být a stoupnul.
„Pane Woolsey. Vím, že to slýcháváte od každého, takže mě to nenuťte opakovat. Už tolikrát jste toho tolik podělal a my jsme to za vás museli zpravovat,“ dosud vše řekl Marks klidným hlasem, ale při následující větě ho zvýšil: „Takže, jestli vás uvidím na mé lodi, postarám se o to, abyste skončil zavřený v cele. K doktoru Jacksonovi se nikdo nepřiblíží, dokud za něho ručím já na palubě Odyssey. Je vám to jasný?“ Marks byl vyšší než Woolsey, a tak Woolsey musel zdvihnout hlavu, aby se mu podíval do očí. Jen co se na něj uraženě podíval, odešel z místnosti. Marks pak pohlédl na Landryho se slovy: „Doufám, že jsem vám tím nějak nezavařil.“
„Ne, myslím, že jste udělal správně,“ řekl místo Landryho generál O’Neill.
„Tak já zkusím jít ještě za Danielem, třeba mi ještě něco řekne,“ řekla Vala a odešla z místnosti.
„Generálové, vím, že do toho nemám co povídat, ale kdybych byl na vašich místech, vyškrtl bych IOA z našeho seznamu. Než bylo všechno po jejich, bylo vše v pořádku,“ jakmile to Marks dopověděl, opustil místnost stejně jako Vala.
„On má vlastně pravdu,“ řekla souhlasně Carterová a s Mitchellem zároveň vstali ze židlí. O’Neill s Landrym se na ni podívali a O’Neill souhlasně přikývl.
„Měli bychom s tím něco udělat, a to co nejrychleji, než se Woolsey dostane na Odysseu přes Marksův rozkaz ho tam nepouštět,“ řekl Mitchell.
„Pokusím si s ním ještě promluvit, než ho nechám hlídat,“ řekl Landry.
„Tak já se jdu pokusit ještě něco vymyslet,“ řekla Carterová a odešla z místnosti.

Prostor, Země, Odyssey, zadržovací místnost
„Takže, o co sakra jde?“ zeptal se Jackson, když Vala seděla na jeho klíně.
„To a tohle. Však víš, jako obvykle. Nevěřil bys, co se děje v televizi.“
„Víš, že na vás nerad tlačím, ale dochází mi čas.“
„No, to nám také.“
„Ano, jasně, Než přijdu na to, jak překonat tohle zařízení. Myslel jsem, že mi Teal’c věří.“
„Ten ti věří.“
„Jack?“
„Ten je taky na tvé straně. Ale je tu jeden chlapík, který jaksi zastupuje vaši vládu.“
„Woolsey?“ Daniela to ani nepřekvapilo, že je to zrovna on.
„Nemůžu si tím být úplně jistá, ale myslím, že tě asi nemá rád.“
„Chce mě nechat zabít, že jo?“
„No, nevím, jak vážný je, mně připadal jako vtipálek, než se tě zastal podplukovník Marks. A za to bys mu měl taky poděkovat.“
„A za co?“
„Že nařídil, aby se k tobě Woolsey ani na metr nepřiblížil.“
„Pak mu poděkuji. Jenže Woolsey je jeden z těch, kteří chtěli udržet Khaleka naživu a využít ho.“
„Khalek?“
„Byl to Anubisův vyvinutý napůl syn. Dva lidé přitom zemřeli, ale mohlo to být mnohem horší.“
„Tak teď, když o tom vím, vypadá to, že je to na něm. Ale neměj strach, jestli na to dojde, tak mám plán.“ Vala poplácala Daniela po stehnech a pak z něj slezla.
„Tak ty máš plán? Skvělý. A co je to za plán?“
„No, když jsem řekla, že mám plán, myslela jsem tím, že mám v plánu vymyslet plán. Takže až… Ne, jinak. Jestli bude nejhůře, pak budu mít plán. Celé odpoledne mám volno… na plánování.“
„Věříš mi, že ano?“ zeptal se vážně a Vala odpověděla kývnutím hlavy.
„Dobře, protože já ti nevěřím.“ Vala posunula židli, která byla poblíž ní, blíže k Danielovi a sedla na ni.
„Představ si, že by naše pozice byly obráceně. Co bys udělal?“ Daniel naklonil hlavu a díval se na ni ostrýma očima.
„Já vím, že jsi mi věřil, i když jsi měl mnoho důvodů mi nevěřit. Ale možná jen já vím, jak nebezpečná a mocná je Adria. Neexistuje žádný důkaz, jen tvoje slovo. Mělo by to stačit, ale v sázce je moc.“
„Nenechal bych tě zabít.“
„Ovšem, že ne. Já je taky nenechám, aby tě zabili. Ale podpořil bys mě, kdybych navrhovala něco, co by vyústilo ve vítězství Oriů? Neudělal bys to, kdyby byla i jen nepatrná možnost, že nejsem s vámi. I kdybys měl sebemenší pochybnost.“ Jakmile to Vala dopověděla, vstala ze židle a odešla z místnosti, kde Daniel zůstává zticha.

Země, SGC, Landryho kancelář
Generál O’Neill spolu s Woolseym seděli v křeslech naproti generála Landryho, který seděl za stolem s opřenýma rukama o stůl.
„To je blbost! Plýtváte naším časem,“ řekl O’Neill.
„Doktor Jackson byl ten, kdo byl přesvědčen, že bychom měli Khalaka zabít.“
„Bylo to monstrum stvořené Anůbisem,“ řekl O’Neill.
„A doktor Jackson je teď možná ještě větší hrozbou.“
„Myslím, že kdyby byl doktor Jackson naší hrozbou, tak by ten proti-převorský přístroj překonal už dávno a provedl by to, co má v plánu,“ řekl Marks, který náhodou zaslechl jejich rozhovor, když procházel kolem kanceláře. Woolsey se na něj otočil a řekl: „Vy byste se do toho neměl plést.“
„To řekl kdo?“ zeptal se O’Neill, který se zastával Markse.
„Myslím, že tu zde před chvílí padlo klíčové slovo možná. Stále nevíme, o co přesně jde,“ řekl Landry a Marks zůstal stát mezi dveřmi.
„A, než to zjistíme, může už být pozdě. Víme, že proti-převorská zbraň účinkuje jen po určitou dobu. Potom už ho nebudeme moci zastavit.“
„Poslouchejte mě pozorně, protože to nebudu opakovat. Zabijete ho, jen přes moji mrtvolu,“ zdůraznil O’Neill natolik, že se ho málem Woolsey leknul.
„Očividně potřebujeme prodiskutovat nějaké reálné možnosti,“ řekl Landry.
„Nemůžeme doktora Jacksona dlouho držet a nemůžeme ho propustit s tím, co ví,“ řekl Woolsey.
„Kdyby opravdu propadl vlivu Oriů, jak říkáte, pravděpodobně už by od něj všechno věděli.“
„Co navrhujete?“ zeptal se Woolsey.
„No, doktor Jackson tvrdí, že se brzy vrátí jeho staré já. Musíme ho držet jen tak dlouho, dokud neuvidíme, že je tomu tak. Jestli ne, stále budeme mít možnost poslat ho do stázové komory,“ odpověděl Landry.
„Jestli mezitím nezpůsobí obrovskou katastrofu.“
„Ale už s tím přestaňte. Jestli doktor Jackson mluví pravdu, tak můžeme přijít o možnost, jak jim nakopat zadky, kterou bychom později nemuseli mít,“ řekl Marks.
„Tak mě nechte s ním mluvit,“ řekl Woolsey.
„To ani náhodou. Na Odysseu a pryč se může dostat pouze tým SG-1, generálové O’Neill a Landry. A rozhodně já, jakož to její velitel. A myslím, že jste to byl i vy, který tuto možnost schválil. Takže teď si to pěkně vychutnejte, protože už mě zpátky odvolat nemůžete. Je to zařízené, pane.“
„Děkuji, Marksi. Pospíšil jste si rychle,“ řekl O’Neill.
„Co tím myslíte?“ zeptal se Woolsey. Marks vstoupil do kanceláře a naklonil se nad Woolseyho.
„Dnes jsem byl u vedení, kde jsem jim oznámil, že IOA nemá pravomoc na Odysseu stejně jako na Atheně. Takže jste právě přišel o jednu možnost, jak zabít doktora Jacksona. Takže jestli mě omluvíte, čeká na mě Carterová v laboratoři,“ řekl Marks a chystal se odejít z kanceláře.
„Počkejte, jdu s vámi,“ řekl O’Neill a spolu s ním odešli z Landryho kanceláře, kde nechali Woolseyho napospas Landrymu.

Země, SGC, pracovna Carterové
Teal’c, Mitchell a Carterová čekali v její pracovně na příchod Markse, který s sebou přivedl O’Neilla.
„Jak to vypadá?“ zeptala se Carterová.
„Stýská se mi po dnech, kdy jsem ještě nosil zbraň. Máte něco?“ zeptal se O’Neill.
„Šílený nápad,“ odpověděla Sam a Jack na to: „To se mi líbí. Já a šílenost jsme jako sourozenci.“ Carterová pak pohlédla na Mitchela a řekla: „Cam ji má taky rád.“
„Poslyšte, jestli Jackson mluví pravdu, je tam někde orijská loď s téměř dokončenou zbraní, která by se v boji proti Oriům mohla hodit. Myslím, že bychom po ní měli jít.“
„Máte pravdu, je to šílené,“ řekl O’Neill.
„Jen říkám, že jestli nenecháme Jacksona dokončit jeho misi, není důvod, proč bychom to neměli zkusit sami.“
„Daniel Jackson by nám mohl poskytnout informace potřebné k zabezpečení úspěchu mise,“ řekl Teal’c.
„Mohl by nám říct, kde ta loď je a jak na ni proniknout bez povšimnutí,“ řekl Mitchell.
„Musí vědět o jejich technologii dost, aby mi poradil, jak se napojit na rozhraní řídicích systémů lodi,“ řekla Carterová otočena směrem k O’Neillovi.
„Za předpokladu, že je nám řekne.“
„A proč by ne?“ zeptala se Carterová.
„Kdyby věděl, že nikam nepůjde.“
„Zkusit to můžeme,“ řekl Mitchell.
„Za pokus nikdo nic nedá, tak běžte,“ znělo O’Neillovo rozhodnutí.

Prostor, Země, Odyssey, zadržovací místnost
O’Neill s Marksem se vrátili na Odysseu, kde Marks zůstal na můstku a Jack šel za Danielem do zadržovací místnosti, který nemohl uvěřit tomu, co mu řekl Jack hned po příchodu do místnosti.
„To je šílené!“
„No jistě, to jsem právě říkal. Je to šílený, praštěný, divný. Ale abych byl upřímný, co není…“
„Jacku, jsem jediný, kdo by měl jít. Pro ostatní je to příliš nebezpečné.“
„Ne, pokud mi dáš ty informace, které potřebujeme.“
„Je to můj plán!“ Jack přestal pochodovat kolem Daniela a přiblížil se k němu blíže se slovy: „Ale za nic nestojí. No tak, měl bys vědět, že pro tebe SuperBránu nevypneme.“
„Neměli jsme na vybranou!“
„Ó, tak na jednou jste to my?“ zeptal se Jack s kroužením hlavy.
„Už jsi byl v mé situaci taky. Dobře, ne v takové, ale podobné.“
„Ano, jsem si jistý, že byl. Ale v mém mozku se už hrabali tolikrát, že si to nepamatuju.“
„Počkej chvilku, i tak budete muset vypnout SuperBránu!“
„Hele, kde je ta loď? Jak ji má Carterová řídit? A dej mi nějaké další informace, aby byla mise úspěšná. No tak!“ Jackson ignoroval O’Neilla, který se k němu naklonil se slovy: „Já ti věřím.“
„No jasně, opravdu cítím tu důvěru!“
„Teď musíš věřit ty nám. Nech nás dokončit, co jsi začal.“ Daniel na chvilku zavřel oči, ale pak se podíval na Jacka.

Země, SGC, zasedací místnost – o několik hodin později
Celá SG-1 krom Daniela seděla kolem stolu, kde byl také Woolsey a Landry. Generál O’Neill raději stál poblíž jedné nezaplněné židle.
„Orijská loď obsahující Merlinovu zbraň je na orbitě planety s bránou,“ informovala všechny Carterová.
„Projdeme tam bránou a pak se kruhy přesuneme na palubu,“ dopověděl Mitchell.
„Lodi velí převor, ale každý den chodí kázat lidu,“ řekl Teal’c.
„Myslel jsem, že pouze převor je schopný řídit loď,“ řekl Woolsey.
„Systémy se aktivují pomocí mysli, ale Daniel mi poradil, jak bych je mohla obejít.“
„Také nám dal instrukce, jak dát poslední součástky dohromady,“ řekla Vala.
„Daedalus je připraven v galaxii Pegasus zavřít bránu,“ řekl Landry.
„Použijeme orijskou loď k její aktivaci a pošleme ji skrz,“ řekla Carterová.
„Ale poté, co nás z ní Odyssea přenese,“ řekl Mitchell.
„Tak tomu říkám plán,“ řekl O’Neill.
„Který ovšem závisí na slovu Daniela Jacksona,“ nezapomněl zmínit Woolsey.
„Poznáme, jestli mluvil pravdu, než vypneme SuperBránu. Takže momentálně, jediný, co riskujeme, jsme my,“ řekl Mitchell. Woolsey se porozhlédl a na všech poznal, že jsou rozhodnuti. Nejvíce ho ale zajímalo něco jiného, a tak se zeptal: „A co doktor Jackson?“
„Ten bude přemístěn,“ odpověděl Landry.
„Chci na to dohlédnout, když už jinak nedáte,“ řekl Woolsey.

Prostor, Země, Odyssey, zadržovací místnost
Daniel se opíral a se zavřenýma očima meditoval. Během několika vteřin se otevřely dveře, za kterými stál Woolsey, který vstoupil za ním do místnosti.
„Žádná zbraň. Heh. Přinesl jste smrtící injekci? Vysoké napětí, nebo mě jen tak přenesete do vesmíru?“ ptal se Daniel a Woolsey na to: „Myslím, že chápete moji pozici.“
„Dal jsem Jackovi informace, které chtěl.“
„A proto budete umístěn do stáze, dokud se mise SG-1 neukáže jako úspěšná.“
„Beru to tak, že vy mi nedovolíte, abych se vrátit ke svému starému já.“
„Pokud všechny informace ukážou, jako věrohodné, budete rozmražen a váš proces proměny bude pokračovat, pokud se to opravdu má stát.“
„Chápu,“ řekl Daniel a Woolsey přišel k němu blíže.
„Jsem tady z úcty k vám. Chtěl jsem vám osobně vysvětlit, proč vás přeneseme do antické kóje v Antarktidě. To je vše,“ řekl Woolsey a šel k interkomu, který byl umístěn vedle dveří.
„Už můžete vězně přenést.“ Woolsey čekal, ale nic se nestalo, a tak znova zapnul vysílačku a zeptal se: „Co se děje?“
„Máme jisté technické problémy, zdá se, že nemůžeme nic zaměřit,“ odpověděla poručík Evansová. Woolsey pohlédl na Daniela, který se vzápětí dostává ze zajetí. Jeho ruce a nohy byly uvolněny. Stráž hned vešla do dveří, ale Daniel je myslí odrazil a zavřel přitom dveře, než Woolsey stihnul utéci z místnosti. Obrátil se vyděšeně k Danielovi, který ho telekineticky vznesl pár centimetrů nad podlahu. Daniel šel k němu a řekl: „Tohle jsem v plánu neměl.“

Země, SGC, zasedací místnost
Generálové O’Neill a Landry šli po schodišti do zasedací místnosti.
„Vždycky jsem býval ten, kdo starosti přidělával, ne ten, kdo je neměl.“
„Není to lehké sám se nezapojit. Zapomeň na pochyby, tohle je nejlepší řešení,“ řekl Landry.
„Přesně! Akce je dobrá. Posedávání je špatné.“
„Pokud se budeš cítit nějak lépe, taky mám někdy starosti. I o tebe.“
„Tak děkuji.“
„Není zač,“ jakmile to Landry dopověděl, za nimi se objevil Woolsey, který stále vypadal zhrozeně. Landry s O’Neillem se hned na něj podívali.
„Myslel jsem, že jsme tu věc opravili, aby se tohle už nestalo.“ Landry se začal smát, ale nakonec s tím přestal, když přímo před ním byl O’Neill transportován pryč.

Prostor, Země, Odyssey, můstek
Na můstku Odyssey se objevil Jack čelem k oknu a hned za ním seděl ve velitelském křesle Daniel s podepřenou bradou. Krom těch dvou byl můstek prázdný.
„Danieli?“ Jack se otočil k němu.
„Jacku.“
„Co je?“
„No, beru si loď.“
„Jo, to vidím,“ odpověděl Jack, když se porozhlédl po prázdném můstku.
„Posádku jsem přenesl na povrch do bezpečí.“
„To je hezký.“
„Ale jak už ti asi došlo, budu potřebovat tvoji pomoc.“
„Právě jsem si říkal, jak mi chybělo být užitečný.“
Odyssea se dala do pohybu a vstoupila do hyperprostoru.

Hyperprostor, Odyssey, tajná místnost
Na palubě krom Jacksona a O’Neilla také zůstali oba sourozenci Marksovi, jenže oni o tom nevěděli.
„Co se děje?“ zeptala se Jane.
„Právě jsme vstoupili do hyperprostoru. Pojď se mnou, musíme jít na můstek. Ale nejdříve do zbrojnice, myslím, že loď je pod kontrolou Jacksona,“ řekl Kevin a vyskočil nahoru. Rukama se přitáhnul a vylezl z místnosti. Hned za ním šla Jane.

Prostor, planety, Orijská loď
SG-1 se dostala na orijskou loď pomocí kruhů. V rukou měli připravené zbraně. Rozhlédli se kolem sebe a pak šli ke dveřím, které otevřeli. Vešli na chodbu, kde u první odbočky narazili na válečníky.
„Střílejte!“ Všichni vojáci najednou začali střílet po SG-1, která se kryla za rohem.
„Hele, lidi, dohodněme se. My řídíme tuhle loď. Bylo by pro vás lepší odhodit zbraně a vzdát se, prosím!“ Mitchell na chvilku vykoukl zpozad rohu a usoudil, že to nepůjde. Kývnul na Carterovou, která začala střílet ze své P-90ky. Mitchell se k ní přidal a během pár vteřin všechny postříleli. Pak pokračovali v cestě dál.
„Slušně jsme se zeptali,“ řekl Mitchell při pohledu na mrtvé vojáky.
Teal’c s Carterovou vstoupili na můstek, ve kterém nikdo nebyl. Carterová se rychle přesunula k ovládacímu panelu a vytáhla svůj laptop, zatímco Teal’c stál u dveří, které hlídal.
Mitchell s Valou se mezitím dostali do komory, kde se nacházela Merlinova zbraň. Vala se rychle přesunula ke zbrani se slovy: „Dobře, to by nemělo být tak těžký.“ Oba stáli u krystalů, které ležely na stole.
„Myslíte? Pokaždé, když mám něco dát dohromady, zjistím, že mi nějaká součástka chybí. Matička, šroubek, prostě nějaký ten kus.“
„No, podle Danielova návodu tu má být všechno.“
„No jo, nikdy nečtu návody. Myslíte, že je to tím?“ zeptal se Mitchell a vzal do rukou Sangreal. Ale Vala mu ho hned vzala z rukou a vrátila ho zpátky do krabičky.
Teal’c hlídkoval na chodbě, která vedla na můstek. Když zahlédl vojáky, neváhal použít svou P-90ku. Jakmile zabil strážné, vrátil se zpátky za Carterovou.
„Vzduch čistý?“
„Prozatím.“
„Zamkla jsem kruhy a uzavřela toto podlaží, už bychom neměli mít společnost,“ řekla Carterová a aktivovala vysílačku.
„Držte se, lidi. Jestli to vyjde, tak skočíme do hyperprostoru.“
Mitchell sledoval Valu, jak zrovna umísťuje krystaly podle vzoru v centru zbraně.
Orijská loď opustila oběžnou dráhu a hned potom vstoupila do hyperprostoru.

Hyperprostor, Odyssey, můstek
Jack seděl na pravé straně vedle Daniela a mačkal na nějaká tlačítka.
„Jo, jako za starých časů,“ řekl Daniel.
„Neříkej…“ Daniel se na něho podíval a usmál se. Mezitím se na můstek pomalu plížil Kevin s Jane, kteří byli po zuby ozbrojeni. Když uviděli i generála O’Neilla, na chvilku se zarazili, ale pak stejně šli na můstek.
„Řekne mi tu někdo, co se tu děje?“ zeptal se Marks a Jackson s O’Neillem na něj pohlédli.
„Neříkal jsi, že jsi celou posádku přenesl na povrch?“ zeptal se O’Neill.
„To jsem si myslel.“
„Oba dva jsme zrovna byli v odstíněné části lodi, kde nás nikdo nemůže najít. Takže, vysvětlí mi někdo, o co tu jde?“
„Náš přítel se rozhodl pomoci, tak letíme k SuperBráně,“ odpověděl O’Neill.
„No výborně. Konečně mám příležitost znovu porušit další pravidla. To se mi líbí,“ řekl Marks a se svou sestrou sklonili zbraně. Kevin pak v klidu šel k pilotní konzoli, o kterou se opřel.
„Mám otázku. Proč ses nám obtěžoval dávat ty informace, když jsi chtěl stejně zdrhnout?“ zeptal se Jack.
„No, očividně v tuto chvíli improvizuji. Nevěděl jsem, kdy a jestli vůbec překonám účinky proti-převorské zbraně. Čas ubíhal a Adria si mohla všimnout moji nepřítomnosti a začít mě podezřívat. Takže vyslání zbytek SG-1 mi připadalo jako jediná možnost.“
„A proč to děláte?“ zeptala se Marksová.
„Protože mám strach, že zbytek týmu beze mne nebude schopen dokončit misi,“ odpověděl Jackson.
„Ó, tady si někdo věří,“ vyšlo z O’Neilla a Marks se usmál.
„To víš. A taky jsem se nechtěl nechat Woolseym zmrazit.“
„Tak teď už tomu rozumím,“ řekl Marks.
„Jo. A mimochodem vám ještě dlužím poděkování.“
„Neděkujte,“ odpověděl Kevin a pak pohlédl na Daniela a na jeho velitelské křeslo.
„Takže mi budete zahřívat křeslo?“ zeptal se Marks a Jackson na něj pohlédl.

Hyperprostor, Orijská loď, komora
Vala umístila do přístroje poslední krystal se slovy: „Dobrá. Myslím, že už je hotovo.“
„Počkat,“ řekl Mitchell při naklonění nad zbylým modrým krystalem, který vzal do rukou, a pak se zeptal: „Co je tohle?“
„Tak s tímhle si nejsem docela jistá.“
„Vidíš, vždycky je tu nějaký zbývající kousek.“
„Ale tobě vždycky něco chybí.“
„Obvykle se mi to stává obojí najednou.“
„Aha. Jsem si jistá, že je to časovací krystal, který nastaví detonaci zbraně pět minut po jeho vložení.“ Mitchell se podíval na Valu, která s jistotou kývla hlavou.
„Dobře, neztrať ho,“ při těchto slovech položil krystal vedle zbrani.
„Carterová, hlášení,“ řekl do vysílačky.
„Came, Valo, za chvilku opustíme hyperprostor,“ ozvala se Carterová skrze vysílačku.
„Rozumím. Jsme téměř hotovi. Oprava, Vala je téměř hotova, já si nejsem jistý,“ řekl Mitchell do vysílačky a pak ukázal rukou směrem k zařízení. Vala držela v rukou Sangreal, který pustila nad přístrojem, nad kterým zůstal viset ve vzduchu. Sangreal následně začal červeně zářit.
„A to znamená?“ zajímalo Mitchella.
„To znamená, že je zbraň připravena,“ odpověděla Vala a najednou se začala kolem sebe dívat. Jako kdyby někoho hledala.
„Co je?“
„Oh, jen jsem přemýšlela o tom, kdy se tady objeví nějaký ten povznesený a sebere ji.“
„Asi jim nevadí, že to uděláme za ně.“
„Nebo…“
„Nebo co?“
„Nebo jsem ji sestavila špatně a nebude prostě fungovat,“ řekla Vala. Mitchell povzdychnul a Vala se na něj podívala s úsměvem.

Prostor, poblíž SuperBrány, Orijská loď
Orijská mateřská loď vystoupila z hyperprostoru poblíž SuperBrány.
Podplukovník Carterová držela v rukou svůj laptop a Teal’c se díval před sebe do okna.
„Podplukovníku Carterová?“
„Ano, vidím to. Objevila se na lodních senzorech,“ řekla Carterová a pak aktivovala vysílačku: „Came? Valo? Máme problém.“
Hned vedle aktivní SuperBrány hlídkovala další orijská loď, která jim stála v cestě.
„Co dělá?“ zeptal se Mitchell.
„Vypadá to, že tam jen tak nám stojí v cestě. Zvednu štíty.“
Čtyři vojáci vešli do komory, kde byli Mitchell a Vala, kteří zdvihli své zbraně.
„Nazdárek,“ řekla Vala s úsměvem.
„Carterová, myslel jsem, že jste uzavřela podlaží a uzamkla kruhy,“ řekl Mitchell do vysílačky.
Zbraně Carterové a Teal’ca ležely na vyvýšené podlaze vedle křesla. Sam měla zdvihnuté ruce oproti Teal’covi, který je měl sepjaté za zády. Po chvilce Carterová aktivovala vysílačku a řekla: „To já taky.“ U dveří stála Adria, které najednou začaly červeně žnout oči.

Prostor, poblíž SuperBrány, Odyssey, můstek
Odyssey opustila hyperprostor a okamžitě se zamaskovala.
Daniel stál poblíž okna, ze kterého mohl vidět dvě orijské lodě. Marks seděl u řízení a Marksová stála v přední části můstku u konzole.
„Toho jsem se bál. Adria musela prohlédnout můj plán,“ řekl Jackson.
„Brzy nás ale odhalí,“ řekl Marks.
„Jsme maskováni,“ řekl Jackson a Marks pohlédl zmateně na O’Neilla.
„Ale tato loď nemá maskování,“ řekl Marks, který věděl o Odyssey téměř vše.
„Teď už ano. Se ZPM je to snadné.“
„Až přijde pravá chvíle, vydej rozkaz Daedalovi,“ řekl Jackson a pohlédl za sebe na O’Neilla, který řekl: „Uvidíme,“ a transportoval Daniela z Odyssey přímo na orijskou loď.
„No a co teď?“ zeptal se Marksová.
„Teď počkáme, jak to celé dopadne. To teď uděláme,“ odpověděl Marks.

Prostor, poblíž SuperBrány, Orijská loď
Adria stála poblíž velitelského křesla, u kterého se objevil Daniel se spjatýma rukama za zády.
„Neměla jsem ti nikdy věřit!“ řekla Adria, když k němu přišla blíže.
„Vypnou SuperBránu a umožní pustit naše lodě. Sestavili tu zbraň a Antikové nezasáhli, že? Udělali jste přesně to, co jsem řekl, že?“ Carterová s Teal’cem stáli v šoku. Avšak zároveň je Adria sledovala.
„Danieli, co to děláš?“ zeptala se Sam.
„Můžeme zničit Antiky právě teď a Oriové nebudou muset bojovat. Udělal jsem to pro tebe.“ Adria přimhouřila oči a přiblížila se zmateně k Danielovi.
„Tvá mysl je uzavřená.“
„Jo.“ Daniel po chvilce nastavil ruku na Adriu. Z ruky vyšla mocná energie na Adriu, která se potom zhroutila na zem. Teal’c rychle vzal do rukou P-90ku, kterou namířil na Daniela.
„Co to sakra mělo znamenat?“ zeptala se Sam.
„Ehm. Omlouvám se. Ale musel jsem si být jistý, že to na ni funguje.“ Daniel vytáhl zpozad jeho zad proti-převorské zařízení, které bylo aktivní.
„Pronikl jsi jejím osobním štítem.“
„Jo, bylo to důležité,“ jakmile to dopověděl, začal se před nimi hroutit. Carterová rychle zareagovala a pomohla Danielovi sednout na křeslo. Potom vzala z Danielových rukou zařízení a Teal‘c se zeptal: „Jsi v pořádku, Danieli Jacksone?“
„Ne, trochu se motám. Podívejte, nemáme moc času. Musíte jít připravit zbraň. Jack spolu s Marksovými jsou na palubě Odyssey a vypnout bránu. Běžte!“ Carterová položila přístroj na zem a rychle s Teal’cem běžela za Valou a Mitchellem. Daniel mezitím zapnul vysílačku a řekl: „Jacku, vydej rozkaz.“

Prostor, poblíž SuperBrány, Odyssey, můstek
Jack sedící u taktické konzole váhal, jestli má poslechnout Daniela, kterého slyšel přes vysílačku. Jeho hlas značně slábnul.
„Prosím! Dochází mi síla.“ O’Neill po zmáčknutí několika tlačítek navázal spojení s Daedalem, pak řekl: „Daedale, tady generál Jack O’Neill.“

Prostor, poblíž SuperBrány, Orijská loď, komora
Carterová s Teal’cem přiběhli do komory, kde pomocí Zatu omráčili vojáky.
„Co se děje?“ zeptal se Mitchell a Carterová s Teal’cem stoupli naproti němu.
„Daniel pilotuje loď,“ odpověděla Carterová.
„Daniel?“ Vala nechápala, jak se právě on dostal na loď.
„Máme připravit zbraň,“ řekl Teal‘c.
„Generál O’Neill s Marksovými jsou na palubě Odyssey,“ řekla Carterová.
„Takže?“
„Udělejte to,“ odpověděla Carterová.
„Jo.“ Vala přikývla a šla ke zbrani. Vzala do rukou časovací krystal, který vložila do zbraně k ostatním krystalům. Přístroj začal najednou modře blikat.

Prostor
Aktivní červí díra, která vedla z Pegasu, byla během několika málo vteřin vypnuta. SuperBrána tak byla volná.

Prostor, poblíž SuperBrány, Orijská loď, můstek
Daniel seděl vzpřímeně ve velitelském křesle a vší silou se soustředil na otevření SuperBrány do orijské galaxie, kam se chystají poslat zbraň.

Prostor, poblíž SuperBrány, Odyssey, můstek
SuperBránou začalo proudit velké množství energie a O’Neill s Marksovými sledovali, jak se pomalu SuperBrána aktivovala.
„Teď doufejme, že děláme správně,“ řekl Marks.

Prostor, poblíž SuperBrány, Orijská loď
SG-1 rychle běžela chodbou, která vedla na můstek. Měli dost na spěch, aby vše stihli.
Daniel pomalu s lodí letěl k SuperBráně, zatímco druhá loď ustoupila a odletěla bokem.
Když SG-1 přiběhla na můstek, našli tam Daniela, který byl v bezvědomí se sklopenou hlavou a rukama na opěradlech. Jeho vlasy s pletí se vrátili do původní podoby. Vala klekla k Adrii, která stále ležela na zemi v bezvědomí. Sam šla k Danielovi a naklonila mu hlavu dozadu. Tím se ujistila, že je Daniel zpátky, když viděla jeho staré já. Pak pohlédla dopředu a viděla, jak se blíží k SuperBráně.
Zbraň v komnatě začala zrychlovat a rychle blikat.
Mitchell se podíval na hodinky a usoudil, že už je načase odejít. Carterová aktivovala vysílačku a řekla: „Marksi, jestli mě slyšíš, měl bys nás co nejrychleji přenést!“
„A co Adria?“ zeptala se Vala a během několika vteřin všichni zmizeli z můstku, kde nechali Adriu ležet na podlaze v bezvědomí.

Prostor
Orijská válečná loď vstoupila do SuperBrány a hned potom se červí díra deaktivovala. Druhá orijská loď tam stále byla a hlídkovala kolem SuperBrány.

Prostor, poblíž SuperBrány, Odyssey, můstek – o několik minut později
Sam seděla na můstku u jedné z konzol, na které se snažila přijít, jak Daniel zamaskoval loď. Hned vedle ní stál Kevin, který se jí stále chtěl na něco zeptat. Nevěděl, jak jí to má říci, a tak se k ní naklonil blíže.
„Co se děje?“ zeptala se s úsměvem Sam.
„Můžu se tě na něco zeptat?“
„Na cokoliv, pokud to nebude nějaká kravina.“
„To nebude,“ ujistil ji Kevin a pohlédl na Jane, která byla o kousek dál, než byli oni. Ona pochopila, co po ní Kevin chce, a tak odešla z můstku se slovy: „Kdyby něco, tak mě brkněte.“
„Tak co je tak důležité, že jsi musel vyhnat vlastní sestru?“
„No, říkal jsem si, že už jsme spolu celkem tři měsíce, a tak jsem se tě chtěl zeptat, jestli bys nechtěla se mnou i bydlet?“
„Vážně? Nebude ti to vadit?“
„Jistě že nebude. Alespoň se budeme vídávat častěji. Nebudeš muset na mě čekat, až přiletím zpátky na Zem. Stačí, když na mě počkáš doma a o zbytek se postarám já.“
„Tak to říkám ano. Pokud mi slíbíš večeři, kterou mi budeš nosit jednou za určitou dobu přímo do postele.“
„Mohu k tomu přidat i snídani.“ Kevin se usmál a chvilku na to se ozval z interkomu Mitchell: „Carterová, sluníčko se nám probralo.“ Carterová na své konzoli aktivovala vysílačku a odpověděla: „To je dobře. A jak se tváří?“

Prostor, poblíž SuperBrány, Odyssey, ošetřovna
„Trochu zamračeně,“ odpověděl Mitchell, který stál u dveří u interkomu.
„Tak se ho zeptej, jak se mu podařilo zamaskovat loď?“ Cameron se podíval na Daniela, který nevědomě zdvihl obočí. Vedle něho stál Jack s Valou a Teal’cem. Cam ukázal rukou na Daniela a usoudil, že říká pravdu.
„Prý, že kouzelníci neprozrazují svá tajemství. A co ta orijská loď?“

Prostor, poblíž SuperBrány, Odyssey, můstek
Marks se nahnul nad Carterovou a odpověděl: „Je stále venku. Poslali jsme zprávu na Zemi, že jsme…“ Marks se zarazil, když pohlédl před sebe.
„Oh, lidi? Měli byste sem raději přijít.“

Prostor
SuperBránou začala opět proudit energie.

Prostor, poblíž SuperBrány, Odyssey, můstek
Zbytek SG-1 s generálem O’Neillem a poručíkem Marksovou přišli na můstek za Carterovou a Marksem.
„Příchozí červí díra,“ oznámil Marks a všichni šli do přední části můstku, kde viděli, jak se aktivovala SuperBrána.
„No, to se nám povedlo,“ řekl O’Neill.
„Věděli jsme, že jejich věřící nezastavíme,“ řekl Mitchell.
„A přitom jsme udělali správnou věc,“ řekl Jackson.
„Myslím, že brzy s takovou vyrazí k Zemi. Nemáme proti nim žádnou šanci. Zbraň v Antarktidě nedokáže ubránit Zemi před šestnácti orijskými loděmi,“ řekl Marks, na kterém bylo poznat, že má z něčeho takového strach.
„Ještě bych nedělal takové závěry. Udělali jsme to, co jsme museli. Může to být naše jediná šance, jak vyhrát tuto válku,“ řekl Mitchell.

Prostor, poblíž SuperBrány
Před SuperBránou, která se deaktivovala, bylo celkem sedm orijských lodí, které vstoupily do hyperprostoru a letěly na setkání ke zbylým devíti lodím.