Stargate Ships: S01E06 – Odměna

Země, Colorado Springs, Marksův dům
Kevin pomáhal se stěhováním Samanthiných věcích do svého domu. Zrovna vcházel do obýváku, když v rukou držel jednu velkou krabici, která byla dost těžká oproti ostatním.
„Co v té krabici máš?“
„Knížky,“ odpověděla Sam, která šla hned za ním s kufrem na kolečkách, který za sebou táhla. Měla to o hodně lepší a lehčí než Kevin. Kevin položil krabici na gauč, který už byl přeplněný krabicemi. Sam se zastavila a stoupla za Kevina. Rukou se ho dotkla zad a on se rychle otočil dozadu. Jenže když se otočil, nikdo tam nebyl. Usmál se a rychlým pohybem se obrátil k Sam, která stála za gaučem.
„Ty… Že ty toho nenecháš?“
„A čeho?“ zeptala se Sam a Kevin ji začal honit kolem gauče. Sam se přitom smála, ale po chvilce utíkání kolem gauče uklouzla a Kevin ji stihnul chytit. Nakonec stejně oba skončili na zemi, kde se začali líbat.
„Jak já tě miluji.“
„To mi povídej,“ řekla Sam a pokračovali.

Země, SGC, chodba
Podplukovník Mitchell procházel chodbou na patnáctém podlaží a chystal se na vysněnou dovolenou do svého rodného města za rodinou. Jediná Vala neměla nic na práci a nechtěla zůstat trčet na základně, tak rychle za ním běžela.

„Podplukovníku.“ Mitchell zrovna chtěl nastoupit do výtahu, když ho Vala zastavila. Vala k němu rychle přiběhla a zeptala se ho: „Mohu jet s tebou? Vím, co tě čeká. Udělala jsem průzkum.“
„Bože,“ řekl na to.
„Obyčejně se sejde velká skupina lidí, kteří se znají z minulosti, ale které už dnes nic nespojuje. Každý hodnotí toho druhého hlavně podle materiálních věcí v kombinaci s přitažlivostí jejich přítelkyně, manželky, životního partnera. Budu tvoje přítelkyně, pokud to nevadí?“
„Ne, ne, ne a ne.“
„Prosím. Slibuji, že to bude zábava. Jen mě odsud dostaň pryč.“
„Jedná se o sraz střední školy, ne o nějakou předváděcí párty. Stejně by ses tam unudila.“
„Opovaž se mi tu mluvit o nudě. Všichni ostatní tu něco mají. Sam se stěhuje k Marksovi a pak jde na nějakou konferenci. Daniel něco zkoumá v nějakém muzeu. Teal’c je někde mimo Zemi s Jaffama. Ale co já? Já chudák nemám naprosto nic na práci.“
„Valo.“
„Ano?“
„Je to až v Kansasu.“
„Musím klekat na kolena?“

Země, Colorado Springs, Marksův dům
Kevin se Sam dosud leželi na podlaze a přemýšleli o svých životech. Krom toho Sam zapomněla na čas, který tak rychle plynul při stěhování.
„Kolik je hodin?“ zeptala se Sam, když si uvědomila, že má být na konferenci. Kevin pohlédl na hodiny, které vysely nad televizí.
„Půl jedné.“
„No bezva.“
„Co se děje?“ zeptal se Kevin a oba vstali ze země.
„Ani ne za pár minut začíná konference, na které mám ukázat prakticky plně funkční asgardský hologram.“
„Tak zbytek přestěhujeme později a zavezu tě tam.“
„To bys byl hodný. A nespěcháš náhodou do práce?“
„Dnes jsem si výjimečně vzal dovolenou, takže se ti mohu věnovat čtyřiadvacet hodin.“
„Výborně, ale už musíme jet,“ řekla Sam a rychle šla ke dveřím. Kevin šel za ní a pak vzal z poličky klíče.
„Víš, že tě miluju?“
„A moc,“ odpověděla Sam a otevřela dveře.
Před domem stály dvě auta. Jedno Kevinovo a druhé Samanthino. Oba nasedli do Kevinova auta, které mělo větší výkon než Samanthino.
„Kam to bude, madam?“ zeptal se Kevin, když si zapínal pásy.
„Na konferenci, pane. Nebo spíše, podplukovníku Kevine Marksi?“ Kevin se zasmál a nastartoval auto.

Prostor, Orijská loď, můstek
Orijská mateřská loď se nacházela několik světelných let od Země. Se shodou náhod tam nebyla sama. Ještě tam bylo zbylých patnáct lodí.
Na můstku stála Adria, která se po Danielově zradě rozhodla, že zaútočí na Zemi vší silou.
„Orici. Lodě hlásí, že jsou připraveni.“
„Výborně. Nastavte kurs k Zemi. Nastal čas odplaty.“
„Ano, Orici.“ Převorova hůl zazářila a začal se soustředit na řízení lodi.
Všechny lodě se daly do pohybu a po pár metrech vstoupily do hyperprostoru.

Země, Kansas, vesnice
Podplukovník Mitchell spolu s Valou přijeli k domu, ve kterém vyrůstal. Jeho rodiče tam stále bydleli a moc se na něj těšili. Oba na něho čekali před domem a byli velmi překvapeni, když si s sebou Cameron přivezl Valu, která musela být pro tuto chvíli v utajení. Vala se usmála, když viděla jeho rodiče.
„Vypadají mile.“
„Jo, hlavně mě neztrapni.“
„To bych nikdy neudělala.“
„Camerone,“ řekla Wendy Mitchellová, Cameronova máma.
„Mami, rád tě vidím,“ řekl Cam a objal mámu kolem pasu. Pak se podíval na tátu a řekl: „Tati.“ A poplácal se s ním po zádech.
„Koho sis to s sebou přivezl?“ zajímalo Wendy.
„To je Vala Mal Doran. Pracuje u nás na základně v účtárně. Valo, to jsou moji rodiče.“
„Moc ráda vás poznávám. Cam mi o vás vyprávěl,“ řekla Vala.
„Vážně? A co například?“ zeptala se Wendy.
„To, že děláte nejlepší koláče na světě.“
„Zrovna jsem jich pár upekla, dáte si?“
„Jistě. Moc ráda,“ odpověděla Vala a s Wendy si to namířily do domu, Cameron s Frankem šli pomalu za nimi.

Země, Colorado Springs, konference
Kevin se Sam přijeli na konferenci, kde na Sam čekal doktor Bill Lee, který popíjel jeden drink za druhým.
„Podplukovníku, už jsem myslel, že tu budu všechno odříkávat i za vás.“
„Omlouvám se, jen jsem ztratila při stěhování pojem o čase. Ale jsem tady, a to je hlavní.“
„No jo, já zapomněl, že se stěhujete tady k Marksovi.“ Bill ukázal rukou na Kevina.
„Trochu jsme to protáhli,“ řekl Marks s úsměvem a hned na to mu zazvonil telefon.
„Omluvte mě.“ Kevin šel bokem a přijal hovor.
„Kevin Marks.“ Sam mezitím s Billem stáli u stolu, u kterého měli dopředu nalité pití.
„Dáte si?“ zeptal se Lee. Sam pohlédla na stůl a zavrtěla hlavou se slovy: „Ne, děkuji.“
„Jistě, hned tam budu,“ řekl Kevin a schoval telefon, pak šel zpátky k Sam, která tušila, že se něco děje, a tak se jej hned zeptala: „Děje se něco?“
„Musím do práce. Helen si mě zavolala na Athenu. K Zemi se blíží šestnáct orijských lodí a Odysseu jsem zrovna poslal na misi. Je vyhlášena pohotovost prvního stupně.“
„Mám jít s tebou?“
„Stejně nevím, co v této situaci zmůžeme.“
„Vrátíme se zpátky na základnu,“ rozhodla Sam.
„Tak pojďme,“ řekl Kevin a se Sam a Billem rychle opustili místnost a běželi k autu.
„Doufám, že se při cestě nevybouráme,“ řekl Bill a Sam se na něj podívala.
„Kevin je nejlepší řidič či pilot na této planetě, takže nasedněte a připoutejte se.“

Země, SGC
Na celé základně byl poplach prvního stupně, který byl vyhlášen před několika minutami, když zachytili na dálkových senzorech blížící se šestnáct orijských lodí. Generál Landry s několika dalšími lidmi pracovali na plánu na obranu Země. Brzy na základnu přijel i generál Jack O’Neill, který měl v plánu usednout do antického křesla v Antarktidě. Několik velících důstojníků mělo za úkol připravit evakuační plán na stanoviště Alpha a Betha.
„Jacku. Díky, že jsi přijel tak rychle,“ řekl Landry, jakmile se objevil O’Neill v zasedací místnosti. Jack se hned zeptal: „Jaká je situace?“
„Dálkové senzory zaznamenaly orijské lodě, které tu budou do dne. Připravujeme evakuační plán.“
„A co Odyssea, Daedalus, Apollo a Athena?“
„Odyssea je někde na misi mimo dosah subprostorového vysílače, Daedalus by tu měl být do sedmi hodin, Athena je připravena na orbitě a Apollo je ještě v hangáru, kde se ho právě snaží zprovoznit,“ odpověděl Landry při cestě do své kanceláře. Po vstupu do ní, zavřel za sebou dveře a Jack se posadil do křesla naproti Landrymu.
„Takže jsme bezmocní?“
„Tak nějak. Vyslali jsme bránou tým, který se má spojit s Odysseou, ale nevíme, jestli se sem dostanou včas,“ odpověděl Landry a oba povzdychli.
Na parkoviště do SGC přijel rychle autem Kevin se Sam a Billem. Rychle z něj vystoupili a běželi k výtahu krom Kevina, který se před ním zastavil.
„Ty s námi nejdeš?“ zeptala se Sam.
„Musím na Athenu, když je Odyssea mimo dosah.“ Sam kývla hlavou a pak popřála Kevinovi hodně štěstí. Kevin kývnul hlavou a aktivoval vysílačku, kterou držel v ruce: „Atheno, tady Marks. Přeneste mě na palubu.“

Prostor, Země, Athena
Marks se objevil na můstku, kde na něj čekala Svitsová i s podplukovníkem Mitchellem, kterého stáhli z dovolené. Vala byla dříve přenesena do SGC, než se tam objevil Marks.
„Jaká je situace?“ zeptal se hned Marks.
„Za necelý den jsou tu. Všichni jsou už v pohotovosti.“
„Tušil jsem, že nemám nikam posílat Odysseu. Nevíte, jestli se s ní už spojili?“
„Prý vyslali bránou tým, který se má s ní spojit. Ale podle propočtů by se sem stejně s pomocí ZPM dostali až za necelé dva dny.“
„Škoda, že ta bianská zbraň nefunguje,“ řekl Marks.
„A co na ní nefunguje?“ zeptala se Svitsová.
„Zaprvé ji nelze integrovat na loď a zadruhé je problém s napájením té zbrani. Prostě nefunguje.“

Země, SGC
Celý tým SG-1 krom Mitchella byl zpátky v SGC a zrovna se nacházel v Landryho kanceláři, kde byl i generál O’Neill.
„Co můžeme očekávat?“ zeptala se Carterová.
„Všechny orijské lodě míří k Zemi. Čekáme, že za necelý den budou tady,“ odpověděl Landry.
„Takže nás jedině může ochránit křeslo Antiků v Antarktidě,“ řekl Teal’c.
„Jenže i to je málo. Nechci dělat konečné závěry, ale proti těm lodím nemáme žádnou šanci. To křeslo nedokáže ubránit celou Zemi proti tolika lodím,“ řekla Carterová, která ví, o čem mluví.
„Typuji, že za tu celou situaci můžu já,“ řekl Daniel.
„Asi vím, kam tím míříš,“ řekl O’Neill.
„Adria už předtím plánovala útok na Zemi, jen ji chtěla obsadit jako poslední. Tím, že jsem ji pěkně obelhal, musela změnit všechny své plány. Nejdříve půjde po Zemi, pak po zbytku galaxie.“ Sam pohlédla na Daniela stejně jako ostatní.

Prostor, Poblíž Země, Orijské lodě – o osmnáct hodin později (Současnost)
Orijské mateřské lodě vystoupily z hyperprostoru poblíž Měsíce ve sluneční soustavě, pak s pomocí podsvětelného pohonu letěly blíže k Zemi, kde se na orbitě nacházela Athena s Daedalem a čerstvě dostavěným Apollem.
Adria stála na můstku a čekala na hlášení od převora.
„Brzy budeme téměř na místě. Na orbitě jejich planety jsem zaznamenal tři lodě.“
„Obkličte planetu. Uvidíme, co udělají.“
„Ano, Orici.“

Prostor, orbita Země
Na palubě Atheny plukovník Svitsová stála v přední části můstku, kde odtamtud sledovala postup orijských lodí.
„Začínají nás obkličovat,“ oznámil podplukovník Marks, který vystřídal u řízení kapitána Nyklovou. V tu dobu měl oblečenou lodní uniformu, na které neměl hodnosti ani jméno.
„Štíty na maximum, nabijte zbraně!“ rozkázala klidným hlasem Svitsová při pohledu před sebe.
„Přijímáme vysílání z Daedala a Apolla,“ oznámil major Barta sedící u taktické konzole.
„Na obrazovku.“ Svitsová přišla k boční obrazovce, na které se zobrazili plukovník Steven Caldwell z Daedala a plukovník Abraham Ellis z Apolla. Oba jsou velmi dobří velitelé, i když plukovník Ellis stojí s Apollem poprvé proti nepříteli.
„Plukovníci. Stejně jako vy jsme zaznamenali přílet orijských lodí. Chtějí nás obklíčit. Nejspíše čekají, jak zareagujeme, a pak teprve zaútočí.“
„Měli bychom se také rozdělit, i když tím pak padne i ta naše poslední šance na výhru,“ navrhl Caldwell.
„Asi bychom měli. Doufejme, že na Antarktidě mají spoustu střel, jinak tahle bitva bude mít rychlý konec,“ řekl Marks a všichni velící kývli souhlasně hlavou.
„Souhlasím,“ řekl Ellis a kývnul na svého pilota či-li prvního důstojníka, kterým byl major Herbert Sommerfeld. Plukovník Caldwell kývnul na kapitána Pat Meyersovou, která seděla u řízení.
Daedalus a Apollo se dali do pohybu, každý letěl na jinou stranu.

Země, SGC, řídící místnost
Generál Landry, podplukovník Carterová, doktor Jackson, Teal’c a Vala stáli za seržantem Harrimanem, který navázal během několika vteřin spojení s generálem O’Neillem, který byl v Antarktidě připraven na okamžitý útok pomocí zbraňového křesla Antiků.
„Jacku, orijské lodě budou na dostřel za pár minut. Měl by ses připravit.“
„Už tu sedím tak patnáct minut, myslím, že dalších pár minut mě nezabije,“ odpověděl žertovným stylem O’Neill, kolem kterého chodili samí vědci, včetně několika členů vojenských bezpečnostních sil. Landry se krátce zasmál a pak se obrazovka před ním změnila na radar, který udával přiblížení orijských lodí.
„A jsou tady,“ oznámila Carterová.

Prostor, orbita Země
Orijské lodě byly téměř u Země a všechny lodě typu BC-304 měly aktivované štíty na maximum spolu s nabitými zbraněmi. Všechny tři lodě dostaly zprávu, která byla poslána z lodi, kde se nacházela Adria.
Marksova konzole zapípala a on se na ni udiveně podíval.
„Páni, to už jsem dlouho nečetl.“
„Co tam máte?“ zeptal se ihned Mitchell, který stál poblíž Svitsové.
„A ti, kdo jsou pyšní a nepokleknou, poraženi rozpadnou se v prach.“
„Vypadá to, že jiná slova neznají,“ odpověděl na to Mitchell.
„To mi pak pověste, až s tímto skončíme. Nechtěla bych skončit tak jako Korolev,“ s těmito slovy Svitsová usedla do velícího křesla.

Země, Nevada, Oblast 51, hangár, Apollo – o dvanáct hodin dříve
Plukovník Ellis procházel chodbami, které vedly k můstku. Při cestě potkal několik členů posádky, která se snažila ze všech sil zprovoznit Apolla dříve, než orijské lodě dorazí. Pár metrů od něho stál u dveří major Sommerfeld, který byl vybrán jako první důstojník. Když kolem něj prošel, zeptal: „Majore, jaká je situace?“
„Štíty by měly být do tří hodin na sto procentech. Rakety právě teď chystají a railguny budou spuštěny do režimu online za necelou hodinu.“
„Vím, že děláte vše, abyste loď zprovoznili, ale pokuste se je trochu více popohnat. Tlačí nás čas.“
„Ano, pane.“ Po těchto slovech major opustil chůzi s plukovníkem a šel k výtahu, kterým jel o tři patra výše, kde je okopírovaný asgardský panel.
Plukovník přišel na můstek, kde na něj čekala tentokrát kapitán Megan Cooperová, která byla přeložena z Daedala na Apolla.
„Plukovník na můstku,“ ohlásila Cooperová a všichni se dali do pozoru.
„Pohov, lidi. Vím, že máte spoustu práce.“ Všichni souhlasně kývli hlavou a vrátili se zpátky ke své práci.

Prostor, orbita Země
Na orbitě Zemi se prozatím nacházela samotná Athena, ale po pár vteřinách se vynořil z hyperprostoru Daedalus, který byl seznámen se situací při cestě k Zemi.
Plukovník Caldwell seděl ve velitelském křesle a čekal na hlášení, které má přijít z velitelství Hvězdné Brány.
„Pane, generál Landry vás žádá, abyste se přenesl na velitelství do zasedací místnosti,“ oznámil kapitán Dave Kleinman, který byl na Daedalu nejlepším zbraňovým důstojníkem, kterého Země má. Kdysi se mu plukovník Caldwell snažil domluvit i učení v létání, ale to hned odmítl, když slyšel o Marksovi, jak odvádí tvrdou práci, aby udržel loď pohromadě spolu s posádkou. Nechtěl mít na starosti život celé posádky, právě proto odmítl jeho nabídku a raději nechal řízení kapitánovi Pat Meyersové, která pilotovala F-302ku od svých dvaceti tří let, když byla seržantem.
„Děkuji, kapitáne. Transportujte mě tam. A můstek je váš.“
„Ano, pane.“ Caldwell vstal z křesla a stoupnul do přední části můstku. Brzy potom se objevil asgardský transportní paprsek a Caldwell zmizel.

Země, SGC, zasedací místnost
V zasedací místnosti tam na něj čekal celý tým SG-1, podplukovník Marks, plukovníci Svitsová a Ellis a generálové Landry a O’Neill.
„Plukovníku, jsem rád, že jste tady,“ řekl Landry.
„Tak jaká je situace?“ zeptal se Caldwell.
„Prosím, následujte mě do druhé zasedací místnosti, zasvětím vás všechny o situaci,“ řekl Landry a šli ke schodišti, po kterém vyšli do dalšího patra, ve kterém už bylo klidněji. Všichni usedli kolem stolu, který byl větší než dole. Carterová sedla automaticky vedle Markse a zbytek usedl, jak se jim chtělo.

Země, SGC, řídící místnost – o dvě hodiny později od současnosti
Krom toho, že byl na základně vyhlášen poplach, tak Carterová, Vala, Lamová a Landry byli drženi v řídící místnosti, kde byla Adria. Nikdo se k nim nemohl dostat, protože všechny dveře, které byly kolem řídící místnosti, byly uzavřeny její myslí. Všechen zbylý personál byl naštěstí evakuován z místnosti dříve, než se tam objevila, a tak věznila pouze tyto čtyři.
„Kde je doktor Jackson?“ zeptala se Adria.
„Adrio, poslouchej mě,“ řekla Vala a vstala ze země. Chtěla jít k ní, ale Adria ji pomocí svých schopností srazila zpátky na podlahu.
„Zklamala si mě, matko.“
„Co chceš, abychom udělali?“ zeptala se Vala.
„Chci, aby váš svět přijal Počátek.“
„To se nestane, dokud jsme tu my,“ řekl hned Landry.
„V tom mi nedokážete zabránit. Máme volné ruce a nic nás nedokáže zastavit.“
„A co takhle Antikové? Na ty jste zapomněla?“ zeptala se Carterová.
„Antikové nezasahují do nižších vrstev. To přece víte,“ odpověděla Adria a pak se zasmála.
„Ano, víme. Ale jejich technologii používat můžeme,“ řekla Carterová.

Prostor, poblíž Země
Nad Zemí se pěkně začalo bojovat. Z povrchu Země se objevovaly drony, které pomalu ničily orijské lodě. Athena byla v pohybu a letěla k Měsíci. Tím se jim podařilo odlákat tři lodě na ně. U Země jich ještě zbývalo osm. Když Daedalus a Apollo zaznamenali, že některé orijské lodě pronásledovaly Athenu, rozhodli se, že udělají to samé. Obě lodě se daly do pohybu a odlákaly dalších šest lodí. U Země jich teďka zůstaly pouze dvě lodě, a to bylo pro generála O’Neilla větší šancí, že je zasáhne.
Athena dostávala jednu ránu za druhou a její štíty klesly rychle dolů.
„Štíty na dvaceti procentech, dlouho nevydržíme. Hyperpohon je mimo provoz. Nemáme šanci jim utéci,“ řekl Marks, který se jen tak tak držel konzole při nárazech.
„Proto letíme k Měsíci, který nás částečně bude krýt. Za ním uděláš svůj manévr, který je na chvilku zmate. Doufejme, že na to skočí a my dostaneme náskok, abychom jim zdrhli,“ řekla Svitsová, která stála u přední konzole, na které se snažila přemosťovat veškerou energii do motorů a štítů.
„Ale ten manévr jsem nedělal už hodně dlouho. A k tomu to bylo s F-302kou, ne s 304kou, jestli si pamatuješ,“ přiznal se Marks, který jako druhý věděl, o který manévr se jedná.
„Já ti věřím,“ řekla klidným hlasem Helen otočená směrem ke Kevinovi, který nakonec povzdychnul a kývnul souhlasně hlavou. Mitchell stál poblíž něho a sledoval ho, jak pracuje na své konzoli. Během několika vteřin všichni pocítili velké zrychlení. Svitsová převedla veškerou energii do motorů a štítů, a tak toho chtěl Marks využít.
Athena, Daedalus i Apollo letěli na jedno, a to samé místo, jenže to nevěděli, protože mají nefunkční komunikaci a senzory.
„Weapsi, připravte všechny atomovky typu Mark IX a na můj povel je všechny vyšlete na jednu orijskou loď,“ řekl Caldwell na palubě Daedala, který nebyl o moc lépe než Athena.
„Ano, pane, ale už jich máme jen posledních deset, zbylé jsme použili při útoku hned na začátku,“ řekl Kleinman.
„Sakra. Leťte k Měsíci a připravte se na manévr Delta.“ Meyersová se okamžitě podívala na Caldwella, který bez ohledu na rizika dal tento příkaz.
„Pane, já nechci s lodí narazit do Měsíce nebo z nás udělat kamikazi na jednu orijskou loď,“ řekla Meyersová.
„Nemáme na výběr. Připravte se na manévr Delta.“ Meyersová na chvilku zaváhala, ale nakonec odpověděla: „Ano, pane.“
Athena i Daedalus byli téměř u Měsíce. Apollo byl trochu pozadu, protože funkčnost podsvětelných motorů jim klesla o dvacet procent. Orijské lodě jim byly hned v patách a stále po nich střílely. Většinou trefily motory nebo generátory štítů. Obě lodě byly připraveny provést manévr, který se má na chvilku zbavit orijských lodí. Problém byl v tom, že obě nalétaly z jiných stran.
Svitsová seděla zpátky ve velitelském křesle a pevně se držela stejně jako Mitchell za její křeslo.
„Připravte se na manévr,“ řekl Marks do interkomu lodi a celá posádka se hned něčeho chytila.
Athena se plnou rychlostí skryla za Měsíc, za kterým provedli Marksův manévr, který vymyslel před pár lety. Nejdříve se obrátili o tři sta šedesát stupňů a pak zahnuli ostře doprava směrem dolů. Bohužel netušili, že podobný manévr udělal i Daedalus, který se přímo na ně řítil plnou rychlostí.
„Všichni se pevně držte!“ zařval Marks, který rychle musel přerušit zbytek manévru a vyhnout se Daedala.
Za oběma loděmi letěly orijské lodě, na kterých si mysleli, že jsou v pasti. Athena se jen tak tak vyhnula střetnutí s Daedalem. Obě lodě se dotkly pouhými štíty, ale i to nadělalo velké množství škod.
Na Atheně polovina posádky ležela na podlaze, ale to nebylo to nejhorší. Na můstku ze svých křesel vyletěli jak Marks, tak i Svitsová a Barta, protože na celé lodi se na chvilku přerušila umělá gravitace. Mitchell se pevně držel pilotního i velitelského křesla, takže to jen tak tak ustál. Všichni tři leželi na podlaze a Mitchell okamžitě zaujal Marksovo místo a usednul k pilotní konzole a s Athenou podletěl Měsíc.
Na Daedalu to bylo podobné, i když tam nikdo nevyletěl z křesel.
„Co to bylo?“ zeptal se Caldwell.
„To byla Athena, pane. Stačilo jen pár centimetrů a byli bychom mrtví,“ odpověděla Meyersová a pohlédla před sebe. Najednou rychle popadla pádla a zdvihla loď zpátky nahoru.
„Vraťte se zpátky k Zemi.“
„Ano, pane.“
Jedna orijská loď, která sledovala Athenu, srazila druhou loď, která pronásledovala Daedala. Tím, že se obě lodě srazily, došlo k velké explozi, která zbylé čtyři lodě dokázala alespoň poškodit. Apollo se naštěstí tomu všemu vyhnul a obrátil se zpátky k Zemi, kde se mezitím podařilo O’Neillovi zničit obě lodě. Athena se pomalu s Daedalem pohybovali zpátky k Zemi a zbylé orijské lodě je po chvilce znova pronásledovaly.

Země, SGC, řídící místnost
Adria naštvaně pochodovala z jedné strany na druhou, když poslouchala skrze zapnutou vysílačku generála O’Neilla, který všechny informoval o zničení několika orijských lodí. Sam byla překvapena, že na Zemi je tolik dronů, že to vystačí na zničení alespoň poloviny orijské flotily.
„Měli byste se vzdát. Jak jste sama slyšela, dostáváte na frak,“ řekl Landry, který už viděl situaci nadějně. Adria se zastavila a pohlédla na generála se slovy: „To se nestane. Za několik málo okamžiků se připojí zbytek.“ Vala pohlédla na Adriu a řekla: „, než mě srazíš zpátky k zemi, nech mě si s tebou promluvit.“
„Na to už je pozdě, matko. Až vaše lodě budou sraženi k zemi, tak máme vyhráno. Nic nás nemůže zastavit.“ Adria se zasmála a pokračovala v pochodování.
„A co kdybychom vám řekli, kde Daniela najdete? Co s ním chcete udělat?“ zeptala se Carterová.
„Potrestat ho. Zneužil naši moc, která skončila zabitím povznesených v mé galaxii. Škoda, že tu zbraň jsme nemohli použít také. Po její aktivaci byla hned zničena.“
„Víte, že vám nemusíme říkat, že je nám to vesmírně líto,“ řekl Landry.

Prostor, poblíž Země, Athena
Podplukovník Mitchell předal řízení kapitánu Nyklové, která byla poblíž, a pak šel pomáhat Svitsové, Marksovi a Bartovi vstát z podlahy.
„Motá se mi hlava,“ řekl Marks, když se opřel o pilotní konzoli, pak pomalu vstával z podlahy. Když pak pohlédl na Svitsovou, tak se mu na chvilku zastavil dech.
„Helen, jsi v pořádku?“ zeptal se a dřepnul k ní.
„Jo, jsem,“ odpověděla Helen a párkrát po sobě zakašlala. Pak se podívala na Kevina a zeptala se: „Co to máš na čele?“ Kevin se ho dotkl a pak se podíval na ruku, na kterou se mu otiskla krev.
„Trochu jsem se praštil do hlavy. Jak? Tak na to se mě neptej, sám to nevím,“ odpověděl Kevin a pomohl Helen vstát na nohy. Mezitím Mitchell pomohl majoru Bartovi vstát na nohy, který se pak rychle vrátil zpátky ke konzole.
„Jak jsme na tom?“ zeptala se plukovník Svitsová, když sedla s malou pomocí zpátky do velícího křesla.
„Trochu času jsme dostali. Dvě orijské lodě se střetly navzájem a hned explodovaly,“ odpověděl Mitchell.
„A co komunikace?“ zeptal se Marks opřený o pilotní konzoli.
„Nefunkční,“ odpověděl Barta po zmáčknutí na pár tlačítek.
„Leťte co nejblíže k Zemi k Antarktidě.“
„Kurs nastaven. Za pár vteřin budeme na orbitě,“ oznámila Nyklová. Svitsová povzdychla a pak se obrátila na majora Barty, kterému řekla: „Majore, jakmile budeme na orbitě, přeneste posádku napovrch.“ Bylo to pro ni velice těžké rozhodnutí, ale nic jiného jí nezbývalo.
„Ano, madam.“
„Helen, ty chceš opustit loď?“ zeptal se Kevin.
„Já ne, ale vás všechny přenesu na povrch.“
„Helen, nenechám tě tu samotnou na pospas Oriů.“
„Budeš muset. Já tuhle loď neopustím. Sama jsem ji stavěla, sama jsem vybírala posádku a sama jsem ji vyjednala, aby patřila pod Českou republiku. Kevine, je to má povinnost.“
„Tak nás přeneste do Kansasu, tam to znám,“ navrhl Mitchell a Svitsová na to kývla hlavou.
„Postarejte se mi o posádku,“ řekla Svitsová a vstala z křesla.
„Kapitáne.“ Nyklová uvolnila místo u pilotní konzole a Svitsová k ní usedla. Kevin se díval na Helen a nevěděl, jak jí to vysvětlil, aby šla s nimi.
„Helen, loď se dá vždy postavit, lidi ne.“
„Já vím.“
„Tak pojď s námi.“
„Kevine, prosím, jdi.“
„Helen…!“ Kevin, i přes její slova, ji nechtěl opustit. Jenže se mu nepodařilo ji zastavit v transportu na planetu. Celá posádka pomalu zmizela z Atheny, se kterou pak letěla od Země, co nejdál.
Daedalus a Apollo se pomalu také stahovali. Bohužel, ani jedna loď už neměla štíty.

Země, Kansas, vesnice
Celá posádka Atheny spolu s Mitchellem a Markse se objevili v Kansasu poblíž domu, kde vyrůstal Mitchell. Marks pohlédl na Mitchella a zeptal se ho: „Kde to jsme?“
„V Kansasu. V tom domě před námi jsem vyrůstal,“ odpověděl Mitchell a pohlédl za sebe, kde viděl celou posádku Atheny krom Svitsové, která zůstala na palubě.
„Tak jo, poslouchejte mě! Jsme pár kilometrů od dvou našich tajných základen, které tu SGC zřídilo v případě útoku nepřátelů. Teď se rozdělíte na dvě skupiny, každá skupina půjde na jednu z těch dvou základen. Všichni víte, kde je, tak se dejte do práce. Majore Barto, máte to na starost.“
„Ano, pane,“ odpověděl major Barta a šel ke zbytku posádky, kterou začal rozdělovat na dvě skupiny.
„A co my dva?“ zeptal se Marks.
„Je načase vás seznámit s mými rodiči,“ odpověděl Mitchell a pomalu šel směrem k domu. Marks se na něj nechápavě podíval.
„Teď?“
„A proč ne? Tak už pojďte!“ Marks zakroutil hlavou a šel za Mitchellem.

Prostor, poblíž Země
Plukovník Svitsová na Atheně seděla u řízení a přemýšlela nad tím, co teď udělá. Po chvilce těžké práce, dokázala nastavit transport hlavic tak, aby prošly orijskými štíty.
„Konečně.“ Helen se usmála a zaměřila první orijskou loď, která byla nejblíže.
„Adios, до свидания.“ (čte se => dasvidáňja = sbohem)
Orijská loď, která byla před Athenou, během pár vteřin vybuchla.
„To je moje holka.“ Helen pohladila pilotní konzoli a pak řekla: „Ještě spravit komunikaci a dát to všem vědět.“ Svitsová má ve zvyku se nikdy nevzdávat bez boje až do konce. A podle toho, jak se dokáže obětovat za ostatní, to jde poznat.

Země, Kansas, vesnice
Mitchell s Marksem přišli k domu, před kterým stály Mitchellovy rodiče.
„To jsou vaši?“
„Ano.“
„Camerone!“ zavolala na něj máma a běžela hned k němu. Marks popošel bokem a šel prozkoumat situaci.
„Mami.“
„Co se stalo, že jsi musel rychle odjet? A co to máš na sobě?“ Wendy pohlédla na svého syna, a pak na jeho P-90ku, kterou držel v rukou.
„Něco jsem měl na práci a nevěděl jsem, že se sem za…“ Mitchell pohlédl na hodinky, „…sedmnáct hodin vrátím.“
„Co se děje, Camerone? Jsi nějak nervózní.“
„Běžte se schovat do domu,“ řekl Cam.
„Camerone?!“
„Prosím, mami. Nechci, aby se vám oběma něco stalo.“
„Myslím, že máme problém,“ řekl Marks, který rychle přiběhnul za Mitchellem.
„Kdo je to?“ zeptala se Wendy, když viděla neznámého muže.
„Oh, mami, to je podplukovník Kevin Marks, pracuje taky u letectva,“ odpověděl Mitchell a pak krátce pohlédl na Markse.
„Marksi, to jsou moji rodiče, Wendy a Frank.“
„Rád vás poznávám, ale potřebuji s vámi mluvit… O samotě.“ Marks šel bokem a Mitchell hned za ním.
„Co se děje?“
„Museli zaměřit náš transport, máme společnost,“ odpověděl Marks a ukázal rukou na převora, který šel k nim.
„Máme problém.“
„To jsem před chvilkou řekl.“ Mitchell se rychle obrátil a šel k rodičům.
„Běžte se schovat do domu, rychle!“ Wendy kývla hlavou a spolu s Frankem běželi ukrýt se do domu.
„Co uděláme?“ zeptal se Marks.
„Já budu návnada a vy ho prostě zabijete. Běžte do stodoly, za chvilku ho tam vlákám.“ Marks kývnul hlavou a bez žádného plánu běžel do stodoly. Mitchell mezitím číhal na převora za rohem dalšího domu.

Země, SGC, řídící místnost
„Nevím, proč si pořád na něco stěžuješ, matko. Když tě přijmu přijmout Počátek, budou tě uctívat.“
„Vážím si toho být celebritou, ale musím připustit, že by to mohlo být brzy dost únavné. Obzvlášť, když budu muset vystupovat jako celebrita, nemám z davu dobrý pocit,“ řekla Vala, když stála poblíž Adrii.
„To po tobě nebudu požadovat. Musíš jen přijmout Počátek a o zbylé se postarám já,“ řekla Adria.
„To by mohl být problém. Víš, já nejsem na takové povídačky. To bys mě musela jedině donutit a slíbit mi, že opustíš tuto galaxii. Pak bych o tom začala uvažovat. Já vím, umím být hodně paličatá.“ Vala pohlédla s úsměvem na Sam, která souhlasně kývla hlavou.
„Nás výhrůžkami nedostanete na víru. Tenhle svět byl svobodný a taky navždy bude,“ řekl Landry.
„Tak budu neústupná a váš lid převrátím na víru během jednoho dne. Mezitím se nám lidé budou klanět a prosit o milost, abychom je nezabili.“

Země, Kansas, vesnice
Převor byl téměř u Mitchella, který se najednou objevil a zařval nahlas: „Hele, převore pacholku, já jsem tady.“ Mitchell se rozeběhnul a převor šel hned za ním. Pár vteřin potom, co vběhnul do stodoly, se tam objevil i převor. Mitchell se rozhlížel kolem sebe, ale Marks nikde nebyl. V duchu si říkal: „Kde sakra je?“ Marks jen čekal na správnou chvíli. Když převor vešel dovnitř, tak Marks na něj seshora skočil. Srazil ho k zemi a vytáhl Zat.
„Marksi!? Kde jste se vzal tam nahoře?“ Marks slezl z převora a postavil se.
„Nic jiného mě nenapadlo, a tak jsem vylezl po schodech nahoru a čekal, až se tu objeví,“ odpověděl udýchaně Marks a vystřelil třikrát ze Zatu na převora, aby zmizel.
„Měli bychom odsud co nejrychleji zmizet,“ navrhl Marks.
„Souhlasím.“

Země, Antarktida, kopule
Generál O’Neill seděl v antickém křesle, ve kterém se soustředil na střely, které používal. Před ním byla aktivovaná obrazovka, která mu udávala údaje o stavu orijských lodí. Po chvilce se O’Neill narovnal a řekl: „Sakra.“ Jack rychle vstal z křesla a šel k počítači, aby se spojil s prezidentem.
„Spojte mě s prezidentem! Hned!“ Poručík sedící u počítače kývnul a během několika vteřin se na obrazovce objevil prezident Henry Hayes.
„Pane prezidente.“
„Generále, co se děje?“
„Brzy budeme muset vyhlásit pohotovost na celé Zemi. Drony právě došly a na orbitě zůstávají ještě tři lodě.“ Jakmile to O’Neill dopověděl, přiběhl k němu jeden z důstojníků.
„Pane, Atheně se podařilo dostat zbylé lodě. Problém je v tom, že v SGC mají jejich vojáky. Právě teď se snaží k nim dostat.“
„Děkuji, kapitáne,“ řekl O’Neill a kapitán hned odešel zpátky k ostatním.
„Beru to zpět,“ řekl O’Neill otočen k obrazovce.
„Dostaňte je odsud, co nejdál to lze. A pokuste se o to, aby se to už neopakovalo.“
„Rozkaz. Ozvu se, jakmile to skončí. O’Neill konec.“

Země, Kansas, vesnice
Mitchell šel pro své rodiče, které chtěl vzít s sebou do úkrytu. Marks mezitím hlídal u dveří, než se všichni tři u nich objevili.
„Myslím, že to nebyl první převor, kterého jsme potkali,“ řekl Marks při ústupu. Wendy s Frankem pohlédli nechápavě na Mitchella, který jim řekl: „To je odborný název.“ Marks se najednou zastavil, protože měl divný pocit.
„Marksi? Co se děje?“ Marks uslyšel divný zvuk, který vycházel z lesa.
„Camerone!“
„Pokračujte dál!“ Marks se otočil směrem, odkud vycházel zvuk. Před ním se z lesa objevil převor, který použil své schopnosti a Marks byl náhle vržen stranou.
„Marksi!“ vykřikl Mitchell, když viděl, jak se Marks dusí. Po chvilce byl odražen a letěl vzduchem směrem k propasti.
„Marksi!!!“ Mitchell se rozeběhnul od převora a při cestě upustil na zem C-4ku. Převor šel za ním a toho chtěl Mitchell využít. Jakmile převor šel kolem C-4ky, Mitchell zmáčkl na dálkový spínač. C-4ka vybouchla a převor s ní. Mitchell se po výbuchu nezastavil a běžel na místo, kam byl Marks vržen.

Země, SGC, o několik pater výše nad řídící místností
V jedné místnosti se shromažďovali lidi z SGC, kteří mají v plánu zaútočit na orijská vojska, která se přenesla na základnu dříve, než vybuchly jejich lodě. Spolu s nimi tam byl i doktor Jackson s Teal’cem.
„Lidi, poslouchejte mě. Obklíčíme je ze všech stran. Co víme, tak se nachází na podlaží s bránou, kde je i Adria, která drží dveře svou myslí. Proto se tam musíme probojovat a na dveře použijeme buď C-4ku nebo plazmový řezák. Jestli máte nějaké dotazy, tak se ptejte,“ řekl Jackson. Nikdo se neozval, a tak Jackson kývnul hlavou se slovy: „Tak jdeme na věc.“ Teal’c s Jacksonem šli vpřed a zbytek hned za nimi. Po pár metrech se zastavili a Jackson řekl: „Tak dobrá, lidi, rozdělme se na dvě skupiny.“

Prostor, poblíž Země
Daedalus, Athena i Apollo byli ve vážném stavu. Všechny tři lodě byly poškozeny natolik, že nedokážou proletět ani atmosférou.
Plukovník Svitsová seděla u pilotní konzole a snažila se aktivovat štíty do režimu online. Jedině tak dokáže s lodí proletět skrze atmosféru, aniž by se Athena rozpadla na milión kousků. Helen se uprostřed oprav zasmála, když si zrovna vzpomněla na svou minulost.

Země, Nevada, Oblast 51, hangár – před necelým rokem
Plukovník Helen Svitsová byla oblečena v uniformě, když procházela chodbou spolu s poručíkem generálem Jackem O’Neillem a majorem generálem Henrym Landrym.
„Víte, že tohle jsem od vás nečekala. Četla jsem spoustu hlášení o vyjednávání 304ky s Rusi. Samé výhrůžky a až po nich 304ka.“
„To víte, plukovníku. Časy se rychle mění a také vám věříme. Věříme, že se o ni dokážete postarat, a ne zneužít proti jiným státům,“ řekl O’Neill.
„Ale i přesto. Divím se, že jste mi schválili, aby Athena patřila pod Českou republiku.“
„Plukovníku, nezáleží na tom, komu patří, záleží na tom, jak dokáže chránit Zemi,“ řekl Landry a všichni se zastavili před dveřmi.
„Jste připravena ujmout se velení?“ zeptal se O’Neill.
„Vždy a vždycky budu, pane,“ odpověděla Svitsová.
„Tak dobrá,“ řekl O’Neill a pomocí karty otevřel dveře do hangáru. Svitsová vstoupila dovnitř a pomalu šla k lodi.
„To je moje holka.“
„Taky jste ji pomáhala stavět,“ řekl O’Neill.
„To je pravda,“ potvrdila Svitsová a zastavila se u přechodových dveří, které byly otevřeny. Usmála se, pohladila trup lodi a pak vstoupila na palubu.
„Takže, plukovníku, oficiálně vám předáváme loď do vlastních rukou,“ řekl O’Neill.
„Děkuji mockrát, ale teď s lodí plánuji okružní let kolem sluneční soustavy a pak zaparkujeme na základnu v České republice.“
„Hlavně nepoškrábejte lak.“
„Ano, pane.“
„Přeji šťastný let.“ Svitsová kývla hlavou, otočila se a šla pomalu směrem k můstku, kde na ni čekala základní posádka. Při cestě jí každý salutoval a zdravil. Byl to pro ni dobrý pocit, když slyšela krom angličtiny i rodný jazyk.
„Velící důstojník na můstku,“ řekl major Barta, když viděl Svitsovou přicházet. Všichni se dali do pozoru a čekali na její příchod.
„Pohov, lidi. Na přivítanou jsem ráda, že tu mohu být s vámi. A zadruhé si nemyslete, že když jsem žena, tak na vás budu hodná. To také znamená, že všichni na svá místa, vyrážíme!“ rozkázala Svitsová a usedla do svého velícího křesla.

Země, Kansas, vesnice – současnost
Mitchell přiběhl k propasti, kde měl být někde Marks. Rozhlížel se kolem sebe, ale nikde ho neviděl. Pak kleknul na kolena a podíval se z útesu dolů.
„Marksi!“ Mitchell zahlédl pár metru pod ním Markse, který ležel na zádech na velkém balvanu. Bohužel neodpovídal. Mitchell se začal kolem sebe rozhlížet, jestli náhodou nezahlédne někoho, kdo by mu pomohl dostat se k němu dolů. Chvilku potom, co se začal rozhlížet kolem sebe, se objevili Mitchellovy rodiče v džípu.
„Neříkal jsem vám, že odsud máte zmizet?“
„Ne. Co se stalo?“ zeptal se Frank a Wendy vystoupila z auta.
„Potřebuji se dostat dolů. Máte tu s sebou lano?“
„Myslím, že ano. Podívám se dozadu,“ odpověděla Wendy a šla ke kufru, ve kterém ho nakonec našla. Vzala ho do rukou a běžela ke Cameronovi. Rychle vzal lano do rukou a omotal si ho kolem pasu.
„Spustíte mě dolů a pak nás vytáhnete opatrně nahoru,“ řekl Mitchell a přivázal lano k navijáku.
„Spolehni se,“ odpověděl Frank a pomalu začal spouštět syna dolů.

Země, SGC, chodba
Doktor Jackson vedl skupinu, která mířila k chodbám, které vedou do řídící místnosti. Za jedním rohem se museli zastavit, protože jim v cestě stáli vojáci armády Oriů.
„Tak dobrá. Je jich tam osm, takže zaútočíme najednou. Miřte přesně,“ řekl Jackson a ostatní kývli souhlasně hlavou.
„Tak na tři. Raz, dva, tři,“ jakmile to odpočítal, všichni vyrazili vpřed se střelbou na nepřítele. Než stihli vojáci zareagovat, tak už byli mrtví. Jeden ze skupiny nesl s sebou plazmový řezák, který použil na uzavřené dveře.
Teal’c s druhou skupinou šli druhou chodbou, kde také narazili na vojáky, ale ve větším množství a tentokrát i s převorem. Po zhlédnutí situace se stáhli o kousek dál, kde si připravili plán akce.

Země, SGC, řídící místnost
Jak Carterová, tak i zbytek slyšeli zvuk střelby.
„Myslím, že vaše šance na výhru padla právě teď,“ řekl sebejistě Landry. Adria se tvářila vážně, když to Landry dopověděl. Pohlédla na něj a raději nic neříkala, protože tím, že jsou všechny lodě zničeny, ztratila možnost útěku z jejich planety. Jedině že by použila bránu.
„Adrio, vzdej se. Nic jiného ti už nezbývá…“
„Mlč, matko!“
„Nebudu, jsem tvoje máma a ty mě budeš poslouchat!“ Vala vstala ze země a chtěla ji udeřit, jenže Adria ji tentokrát odrazila na zeď.

Země, Kansas, vesnice – současnost
Mitchell se dostal dolů k Marksovi, kterému z úst tekla krev. Přiložil mu prst na krční tepnu, kde nahmatal tep. Byl slabý, ale hlavní bylo, že žil.
„Povolte lano!“ Mitchell opatrně přivázal Markse a pak přivázal i sebe. Věděl, že může mít po tom pádu vnitřní zranění, ale stejně ho musí odtamtud nějak dostat nahoru. Opatrně ho nadzdvihnul a pak zavolal na rodiče: „Vytáhněte nás!“
„Vytáhni je,“ řekla Wendy a Frank začal navíjet lano. Mitchell při vytahování jistil Markse, který se po chvilce probral se sténáním.
„Mitchelle… Co se stalo?“
„Trochu jste se proletěl. Ale nebojte se, za chvilku budeme nahoře. Slibuji, že budete v pořádku.“
„Hrudník… Strašně mě bolí.“
„Ještě chvilku vydržte. Už jsme nahoře.“ Oba už byli téměř nahoře, kde na ně Wendy čekala, aby jim pomohla nahoru.
„Podej mi ruku.“ Mitchell natáhnul pravou ruku, kterou Wendy chytla, pak ho pomalu přitáhla k sobě nahoru.
„Tak jo. Marksi, teď vás opatrně položím do auta. Takže, kdybyste měl nějakou bolet, tak to hned řekněte.“
„To už bych mohl říct teď. Tlačí mě… hrudník.“ Mitchell mezitím odvázal sebe i Markse.
„Vím, že to většinou dělají ženy, ale budete se mě muset chytit kolem krku, jinak vás nepřenesu.“
„V tom až tak velký problém nemám,“ řekl Marks a chytil se Mitchella kolem krku.
„Mami, otevři dveře.“ Wendy rychle otevřela dveře a Mitchell přenesl a pak položil Markse na zadní sedačky.
„Tati, přesedni si. Budu řídit já.“ Zavřel dveře a všichni nasedli do džípu. Mitchell nastartoval a rychle jel na jednu z utajených základen, které byly v Kansasu.

Země, Kansas, utajená základna
Polovina posádky z Atheny se nacházela v jedné z utajených základen, kde byla evakuována také část personálu z SGC. Major Barta stál u jednoho pultu, u kterého se snažil spojit se s Athenou. Po chvilce šumění se na obrazovce objevila Svitsová.
„Madam, už jsme se báli nejhoršího.“ Major si ulevil, když ji viděl živou a zdravou.
„Omlouvám se, že jsem se dříve neozvala. Chvíli mi trvalo, než jsem zprovoznila komunikaci.“
„Jak jste na tom?“
„Já jsem v pořádku, ale Athena je na rozpadnutí. Proletět s ní atmosférou je sebevražda. Jediný způsob je zprovoznit štíty.“
„Můžete nás dostat na palubu?“
„Teoreticky ano, ale podpora života vypadla. Zbývá osm hodin vzduchu.“
„Vyberu nejlepší opraváře a svářeče a pak se ozvu.“ Svitsová se usmála, ale pak se zarazila.
„Co se děje?“ zeptal se zmateně Barta, když si všiml jejího výrazu.
„Podívejte se za sebe.“ Barta se okamžitě obrátil směrem ke dveřím, kde Mitchell nesl v bezvědomí Markse.
„Doufám, že vám funguje transportní paprsek? Musíme se dostat do SGC na ošetřovnu.“
„SGC je ale uzavřena,“ řekla Svitsová.
„Tak má tu někdo jehlu od injekční stříkačky?“ zeptal se hlasitě Mitchell a všichni bohužel zavrtěli hlavou.
„Přeneste nás tam!“ Svitsová kývla hlavou a usedla zpátky k pilotní konzole, na které zmáčkla na pár tlačítek. Během několika vteřin Mitchell s Marksem byli přeneseni.
Mitchellovy rodiče byli mezitím v jedné místnosti, která byla oddělena od ostatního personálu.
„Nevíš, o co tu jde?“ zeptala se Wendy.
„Nevím. Toto je Cameronův job, který je v utajení.“

Země, SGC, ošetřovna
Mitchell s Marksem se objevili na ošetřovně v SGC, která byla prázdná. Rychle Markse položil na lehátko a pak přemýšlel, co má dělat.
„Sakra. Co mám dělat?“ přemýšlel hlasitě.
„Najděte jehlu,“ odpověděl tiše Marks. Mitchell běžel ke skříňce, kterou rychle otevřel. Prohlížel ji postupně od vrchu dolů. Nakonec ji našel úplně dole. Vzal ji do rukou a běžel zpátky k Marksovi.
„To mi nedělejte.“ Mitchell rozemnul Marksovi uniformu a vyhrnul tričko. Pak vytáhl jehlu ze sáčku a pravou rukou nahmatal přetlak v dutině hrudní. Jakmile našel to správné místo, vbodl jehlu nad třetím žebrem do těla. Najednou byl slyšet unikající vzduch z hrudníku a Marks se okamžitě potom probudil a zhluboka nadechl se. Mitchell rychle vytáhl jehlu a pak prstem přitlačil na místo vpichu.
„Už je to dobrý,“ jakmile to dopověděl, objevili se tam doktoři, které tam přenesla Svitsová.
„Postarejte se o něho,“ s těmito slovy opustil ošetřovnu a běžel shlédnout situaci.

Země, SGC, řídicí místnost
Do řídící místnosti se najednou přiřítil tým pod vedením doktorem Jacksonem.
„Konec srandy,“ jakmile to Jackson dopověděl, použil Zat na Adriu, která své schopnosti nemohla použitím, protože Daniel měl na zádech v batohu proti-převorské zařízení. Adria během chvilky ležela na zemi v bezvědomí.
„Danieli,“ řekla radostně Sam.
„Jste všichni v pořádku?“ zeptal se Daniel.
„Jo, jsme,“ odpověděla Vala, která měla potlučená záda od nárazu na zeď.
„Myslím, že bychom se měli spojit s Tok’ry, než se probudí,“ řekla Carterová.
„Udělejte to. Je načase, aby opustili naši galaxii,“ odpověděl souhlasně Landry.
„Doktorko, myslím, že byste měla jít na ošetřovnu,“ řekl Mitchell, který tam přiběhnul během několika vteřin.
„Hned tam jdu.“ Lamová odešla z místnosti a Landry s několika členy personálu hlídali Adriu, aby se neprobudila dříve, než se tam objeví Tok’rové. Carterová povzdychla a podívala se na Mitchella.
„Skvělé načasování. Nevíš, jak jsou na tom lodě?“
„Žádné informace od nich nemám krom toho, že Athena je na nohou.“ Během několika vteřin se otevřela brána a Carterová rychle poslala zprávu Tok’rům.
„Za chvilky by tu měli být, jestli tu zprávu dostali.“ Brána se deaktivovala a teď mohli jenom čekat na příchod Tok’rů. Během několika málo minut se brána aktivovala a Tok’rové přišli na základnu spolu se symbiontem, který byl určen pro Adriu. Takový byl plán na odlákání Oriů z této galaxie. Do místnosti s bránou přišel Mitchell, který zavedl oba Tok’ry do řídící místnosti.
„Uděláme to tady nebo půjdeme na ošetřovnu?“ zeptal se Mitchell.
„To záleží na vás,“ odpověděl Ta’seem.
„Půjdeme na ošetřovnu,“ rozhodl Mitchell a Teal’c vzal Adriu do náručí a všichni šli za ním na ošetřovnu.

Země, SGC, ošetřovna
Během několika minut přišli všichni na ošetřovnu. Když Sam viděla Kevina na lehátku, hned k němu běžela.
„Kevine!?“ Kevin, který byl připojený na pulsoxymetr a na rukou měl připojenou přes kanylu infúzi, otevřel oči a usmál se.
„Ahoj.“ Kevin se opřel o ruku a pomalu sednul.
„Jsem ráda, že jsi v pořádku,“ s těmito slovy ho objala kolem hrudi, jenže Kevin hned zasténal.
„To bolí.“
„Oh, promiň.“ Sam okamžitě přestala s objímáním.
„To je dobrý. Jen mám pár zlomených žeber a k tomu mě bolí celý hrudník.“ Kevin pohlédl na Teal’ca, který položil na další lůžko vedle něj Adriu.
„Takže jste ji dostali?“ zeptal se.
„Jo,“ odpověděla Sam. Kevin byl stále oblečen v tričku a kalhotách, takže se postavil na nohy, aby se mohl dívat na to, jak dají do Adrii symbionta.
„Vážně se chceš na to dívat?“ zeptala se Sam při pohledu na Kevina, který se opíral o postel, aby vydržel stát na nohou.
„Je to životní šance, která už nenastane. Poprvé dostaneme šanci nakopat Oriům zadky přímo v jejich hnízdě.“
„V tom máš pravdu.“
„Nevíš, kolik je hodin?“ Sam pohlédla na hodinky a odpověděla: „Za deset minut půl šestý.“
„No, tak do deseti minut tu bude sestra,“ oznámil Kevin a pohlédl na Lamovou, která pro jistotu použila na Adriu sedativa, aby se neprobudila.
„Můžete se do toho pustit,“ oznámila Lamová a stoupla bokem, aby Tok‘rům nepřekážela. Ta’seem se svým společníkem přišli blíže k Adrii spolu s nádobou, ve které byl symbiont.
„Můžeme,“ řekl Ta’seem. Nejdříve obrátil Adriinu hlavu na bok a pak jí otevřel ústa. Jeho společník mezitím otevřel nádobu, ze které Ta’seem vytáhl symbionta. Kevin si otřel oči a Sam se usmála, když si toho všimla.
„Doufám, že mi tu nebudeš zvracet.“
„To není tím, jen můj hrudník bolí.“
„Tak si sedni, nikdo tě nenutí stát,“ řekla Sam a pomohla Kevinovi zpátky sednout na lůžko. Ta’seem vzal do rukou symbionta a přiložil ho k Adrii, do které přes ústa během pár vteřin vstoupil.
„Hotovo,“ jakmile to řekl, Adria otevřela oči, které žlutě zažhnuly.
„Ta’seeme?“
„Za’lmalo.“ Za’lmala, to je jméno Tok’ry, která se spojila s Adriou. Posadila se a pohlédla na ostatní.
„Bude mi potěšení vám pomoci.“
„Děkujeme vám. Vážíme si toho,“ odpověděl Landry.
„Adriina mysl je obsáhlejší, než jsem si myslela. Chvíli potrvá, než nad ní budu mít plnou kontrolu.“ Chvilku potom, co to dopověděla, přiběhla na ošetřovnu Kevinova sestra.
„Já to tušil.“
„Jsem ráda, že jste všichni v pořádku,“ řekla Jane a objala Kevina kolem hrudi. Kevin zasyčel a pak hned řekl: „Jane, prosím, dnes ne.“
„A proč?“
„Proletěl jsem se dobré dva kilometry a pak jsem dopadl na záda na velký balvan. Krom toho, že mě bolí celý hrudník, tak mám k tomu pár zlomených žeber.“
„Promiň…“
„Nic se nestalo, hlavně mě dneska nikdo neobjímejte nebo nějaké pleskáni po zádech. To už bych vážně vyskočil z kůže,“ jakmile to dopověděl, Za’lmala v tu dobu vstala z lůžka.
„Myslím, že je načase vyhnat Orie z naší galaxie.“
„To rád slyším,“ řekl Landry. Jane nechápavě pohlédla na Kevina a pak na Sam.
„Do Adrii dali Tok’ru jménem Za’lmala,“ vysvětlila Sam.
„Takže, jestli to chápu správně, tak teďka už není naším nepřítelem?“
„Správně,“ odpověděl Kevin a Daniel s Valou, kteří stáli poblíž Adrii, šli bokem.
„Asi vím, jak se cítíš. Adria je tvá dcera, ale i přesto se tě musím zeptat, jak se cítíš?“
„Úleva. Právě teď cítím úlevu. Teď snad bude galaxie v bezpečí a nebude žádné vraždění nevinných lidí. Je to správná věc, i přesto, že jsem její máma. Vlastně… jestli jsem vůbec její máma,“ řekla Vala a pak odešla z ošetřovny. Daniel povzdychnul a šel hned za ní.

Prostor, poblíž SuperBrány, Odyssey – o dvě a půl později
Na můstku na palubě Odyssey stáli v přední části můstku Tok’rové spolu s Marksem, Carterovou a Mitchellem.
„Vážně jste si jistá, že chcete jít do jejich galaxie?“ zeptal se Marks opřený o berle. Za’lmala v těle Adrii se na něj podívala a odpověděla: „Jsem si jistá, že chci. Je načase, aby opustili naši galaxii. Už musí zavládnout pořádek.“ Marks souhlasně kývnul hlavou a chvilku potom všichni pohlédli před sebe.
SuperBránou začala proudit energie a během chvilky byla vytvořena červí díra.
„Přeji hodně štěstí,“ řekl Mitchell.
„Děkuji.“
Dvě orijské lodě se objevily ze SuperBrány, před kterou byla Odyssea. Jakmile lodě proletěly, zaujaly formaci kolem Odyssey.
„Zapněte komunikaci,“ rozkázal Marks. Marksová kývla hlavou a během chvilky oznámila: „Kanál otevřen. Jedna z orijských lodí odpovídá. Přepojuji na obrazovku.“ Za’lmala stoupla k obrazovce, na které se objevil převor.
„Orici…“ Převor byl překvapen, když uviděl na Odyssee Adriu.
„Vše je v pořádku. V této galaxii jsme skončili. Přenesu se k vám na palubu a vrátíme se zpátky. Máme něco důležitějšího než obsadit tuto galaxii.“
„Ano, Orici.“ Obrazovka ztmavla a Za’lmala se usmála.
„Jestli se mi to podaří, vrátím se zpátky a přesvědčím lidi o opak jejich víry. Zatím se pokuste o to vy sami.“
„Děkujeme vám,“ řekl Marks a Za’lmala s doprovodem Tok’rů šla ke kruhům a nechala se přenést na jednu z orijských lodí.
Během několika málo vteřin se SuperBrána znovu aktivovala, ale tentokrát z jejich strany. Obě orijské lodě se obrátily a vletěly rovnou do ní. Odyssey po vstupu orijských lodí do SuperBrány vstoupila do hyperprostoru.

Hyperprostor, Odyssey
Podplukovníci Marks a Carterová šli chodbou, která vedla ke Kevinově kajutě.
„Není to divný, že teď bude klid?“ zeptal se Kevin.
„Jen to nezakřikni. Stačí, aby to prohlédli, a máme je tu zpátky. Stejně nás čeká spoustu práce. Spousta lidí na různých planetách věří v Orie a bude velice těžké je přesvědčit o opaku. Mnoho lidí zemřelo, a to je to nejhorší.“
„Stroje, lodě a podobné věci se dají postavit, lidi ne. To jsem řekl i Helen, než nás přenesla na povrch. Stejně tam nakonec zůstala i přes rizika, o kterých věděla. Daedalus, Apollo i Athena jsou v hangárech a chvíli potrvá, než budou plně schopný letu.“
„Jo, proto se ty musíš rychle dát dohromady, a ne pochodovat po lodi, jak je ti libo,“ řekla Sam a otevřela dveře do jeho kajuty. Kevin se usmál a hned potom trochu zasténal.
„Ještě to trochu bolí,“ řekl a oba vešli dovnitř.
„Takže se ke mně budeš stěhovat, ale přitom ti pomoci nemohu, takže… Co s tím uděláme?“ Kevin se otočil k Sam, když se zastavil uprostřed místnosti.
„Já si k tobě přestěhuji zbytek mých věcí a ty budeš sedět na gauči a sledovat mě.“
„Vážně? Ty sama?“
„Jo, já sama,“ odpověděla Sam a Kevin se posadil na postel. Sam se k němu přitulila a pak ho políbila.