Stargate Ships: S01E09 – Nová hrozba

Potom, co se Odyssea vrátila zpátky na Zemi z mise na Orille, měli podplukovníci Marks a Carterová krátké setkání s prezidentem Hayesem ve Washingtonu, kde ho informovali o vývoji asgardské technologie.

Země, Washington D. C., Bílý dům
Marks s Carterovou ve vojenských oblecích seděli před prezidentem v křeslech. Prezident Hayes držel v rukou modrou složku, ve které byly veškeré údaje o nové asgardské technologii, kterou plánují okopírovat na ostatní lodě. Problém byl v tom, že Marks s Carterovou byli proti tomu. Prezident jim moc nerozuměl, a tak je požádal o vysvětlení.
„Pane prezidente, důvodem je to, že když se aktivuje asgardské jádro, během několika minut se objeví orijské lodě. Ano, pomocí paprskometů už máme velkou šanci na výhru, ale podle mého názoru a tady podplukovníka Carterové je nejlepším řešením, aby asgardské jádro bylo pouze na Odyssey, než přijdeme na způsob, jak aktivovat jádro, aniž by nás mohli nalézt,“ řekl Marks.
„Vy s tím souhlasíte?“ zeptal se Hayes při pohledu na Carterovou.
„Ano, pane. Myslím, že tohle je zatím nejlepší možnost. Krom toho asgardské zbraně fungují bez aktivace jádra, takže kdykoliv můžeme začít s montáží na ostatní lodě,“ odpověděla Carterová.
„Tak, když to říkáte vy dva, tak s vámi budu souhlasit. S montáží můžete začít, kdykoliv budete mít čas,“ tak znělo rezidentovo rozhodnutí.

„Děkujeme, pane prezidente. A co se týče montáže, tak začneme za týden na Hammondovi, kde jsme se domluvili s Carterovou, že jedině tam okopírujeme jádro,“ řekl Marks a Hayes už přestal všemu rozumět.
„Neříkal jste předtím, že jádro bude pouze na Odyssee?“
„Ano, říkal. Ale jelikož podplukovník Carterová je velitelkou Hammonda, tak jsme se shodli, že jen tyto lodě budou mít asgardské jádro. Důvodem toho je, že jediní my dva známe nejvíce asgardskou technologii. Takže kdyby nastaly nějaké komplikace, okamžitě můžeme zakročit. A také máme šanci, že tak rychleji nalezneme způsob, jak očistit jádro,“ při těchto slovech se Marks cítil docela trapně, když vedl prezidenta za nos. Hayes povzdychnul a pak vstal z křesla a začal pochodovat po kanceláři. Kevin pohlédl na Sam a tiše řekl: „Trapas.“ Pro tuto chvíli ani jeden nepromluvil, protože by možná zmátli prezidenta ještě více. Hayes pochodoval po místnosti, dokud se nezastavil za Marksem a Carterovou.
„Vy dva tomu rozumíte více než já, takže to nechám na vás dvou. Teď mě ale omluvte, mám schůzi s premiérem.“
„Ano, pane prezidente.“ Carterová s Marksem vstali a pak odešli z prezidentovy kanceláře.
Oba šli chodbou směrem k východu, a přitom přemýšleli o tom, co právě před chvílí řekli prezidentovi. Nakonec skončili u toho, že Marks vytáhnul z kapsy vysílačku a nechal sebe i Sam transportovat do SGC.

Země, SGC, Landryho kancelář
Generál Landry spolu s podplukovníkem Mitchellem řešili nového člena týmu za podplukovníka Carterovou. Generál si myslel, že to vše je zatím zbytečné, ale Mitchell potřeboval nějak zaměstnat hlavu, a tak prohlížel jednu složku za druhou. Ještě mu zbývalo patnáct složek na prohlédnutí, když tu náhle do generálovy kanceláře přišla Carterová s Marksem. Oba už tušili, o co tam jde, když viděli Mitchella se složkami v klíně. Carterová bez váhání šla k němu a vzala do rukou jednu z mnoha složek. Stačilo na ni pohlédnout a hned mu ji vrátila zpátky.
„Tak tohle jsem nečekala,“ řekla Sam a naštvaně odešla z kanceláře. Kevin zavrtěl hlavou a přišel blíže k Mitchellovi.
„Proč tohle děláte? Vždyť je Sam stále ve vašem týmu.“
„Stále by byla, kdybyste se do toho vy nepletl,“ řekl Mitchell, vstal z křesla a postavil se před Markse.
„Sakra, co furt proti mně máte? Já jsem nikomu nic neudělal. Rozhodla se sama a klidně vám to potvrdí i tady generál,“ řekl Marks a pohlédl na generála, který kývnutím hlavou potvrdil jeho slova.
„Prezident vše schválil a nechává to na mně a Carterové, pane. To jsme vám chtěli jen říct,“ řekl Marks a chystal se odejít z kanceláře, jenže ho zastavil Mitchell se slovy: „My dva jsme ještě neskončili.“
„Tak to by stačilo, podplukovníci!“ zařval Landry, protože jejich hádku už déle nemohl poslouchat.
„Promiňte, pane,“ omluvil se Marks a pak pohlédl na Mitchella, kterému řekl: „Za dvě hodiny v tělocvičně.“ Marks po těchto slovech odešel z Landryho kanceláře. Landry zavrtěl hlavou a Mitchell sedl zpátky do křesla.

Země, SGC, pracovna Carterové
Sam skoro s brečením šla chodbou, která vedla k její pracovně.
„Sam! Sam, počkej!“ Kevin dobíhal Sam, která právě vešla do své pracovny. Šla ke svému stolu, sedla do křesla a pak opřela hlavu o ruce. Kevin během chvilky přiběhnul za ní. Přišel k ní blíže a Sam se o něj opřela.
„To bude dobrý,“ uklidňoval ji Kevin. Dřepnul před Sam a položil ruce na její stehna.
„Co kdybych odešla už teď?“ zeptala se Sam, když už věděla, že s ní Mitchell nepočítá.
„Ale kam bys šla?“
„Za tebou… Na Odysseu.“ Kevin překvapeně pohlédl na Sam a po velmi krátkém uvážení souhlasně kývnul hlavou.
„Pojď ke mně.“ Sam se ke Kevinovi naklonila a objala ho kolem hrudi.

Prostor, Země, Odyssey
Poručík Marksová s poručíkem Evansovou pochodovaly po chodbách Odyssey, které vedly k můstku. Obě v rukou držely tablety, na kterých měly zapnuté šachy.
„Kdyby nás teď viděl Kevin, tak čistíme záchody celý týden,“ řekla Sharon. Jane se zasmála a pohnula s figurkou. Sharon na ni pohlédla a nevěděla, co jí má na to říct, protože dostala od ní šach-mat, opět.
„Já končím. Jeden jak druhý.“ Jane se zasmála a hned nato vstoupily na můstek, kde na ně čekal Mike. Sharon pohlédla na Jane a ta na ni, když obě čekaly průšvih. Mike k oběma přišel blíže a sebral jim tablety. Obě už věděly, co to znamená, a tak šly pomalým krokem ke svým konzolám. Mike mezitím pohlédl na oba tablety a překvapeně pokrčil rameny, když uviděl, že Jane vyhrála nad Sharon už jedenáctkrát za tento den. Pak oba dva tablety schoval do opěrky ve velitelském křesle, kde si většinou Kevin dával notebook.
„Za dvě hodiny máme vyrazit, dámy, takže žádné hraní.“
„Ano, pane,“ řekly obě dvě a po vteřině vypukly smíchy. Zbylá posádka je na můstku sledovala, jak se něčemu smály a oni nevěděli čemu.

Země, SGC, tělocvična, o dvě hodiny později
Marks byl sám v tělocvičně převlečený do sportovního oděvu. Čekal tam na Mitchella, který se tam ještě neobjevil. V rukou držel míč, se kterým házel na koš. Po pár perfektních hodů viděl u dveří stát Mitchella.
„Už jsem si myslel, že se mě bojíte,“ řekl Marks při položení míče do skříně, která se nacházela vedle dveří.
„Co chcete? Nemám moc času.“
„Něco vám na mě vadí a mě zajímá co.“
„Vždyť už moji odpověď znáte.“
„V podstatě ano. Ale mě hlavně zajímá, proč se mstíte Sam místo mě?“
„To vás nemusí zajímat,“ řekl na to Mitchell a otočil se ke dveřím, protože chtěl odejít. V tom mu ale zabránil Marks, který mu řekl: „Vy jste něco měl se Sam, že? Jinak byste to nechal plavat a nenarážel na ni.“ Mitchell se zastavil a obrátil se k Marksovi.
„Co jste to řekl?“
„Slyšel jste mě. Nebo to mám říct znovu?“ Mitchell se naštval a šel blíže Marksovi, do kterého žďuchnul. Marks zavrtěl hlavou a v duchu si pomyslel jaký je Mitchell idiot.
„Měl bych vás varovat, učil jsem se od Teal’ca.“
„Ó, už se vás bojím. A já se učil od plukovníka Svitsové, Emersona, Pendergasta a od dalších skvělých důstojníků jako jsou oni. Takže mi můžete… Vy víte co.“ Marks chtěl odejít, jenže tentokrát ho zastavil Mitchell.
„Nikam nepůjdete.“
Trvalo jen chvilku a oba se pustili do sebe. Moc se ani nešetřili, protože do toho šli rovnou pěstmi.

Země, SGC, pracovna Carterové
Sam seděla skrčená v křesle a přemýšlela o tom, co kdy, komu udělala, aby v budoucnu věděla, co ji může potkat. V jednu chvíli nevěděla, co má dělat, a tak z kabelky vytáhla album, ve kterém začala listovat. První stránka byla věnována její rodině. Na fotce byla vyfocena s tátou, mámou a s Markem, který bydlí se svou vlastní rodinou. Samanthiny rodiče už, nežijí, a tak nemá nikoho kromě bratra, se kterým by si o rodinných záležitostech mohla promluvit. Na chvilku zavřela oči a zavzpomínala na to, co se tenkrát stalo. Vzpomněla si na ten den, kdy jí táta řekl o mámě. Po chvilkovém vzpomínání pokračovala v listování. O pár stránek dál byla první fotka SG-1. Když otočila na další stránku, na fotce byla s kapitánem Jonasem Hansonem, se kterým chodila jen krátce, protože na jedné planetě se zbláznil a všem říkal, že je Bůh. Tuto fotku velice rychle prohlédla a pak otočila na další stránku, kde byla s Orlinem, který patřil k Antikům. Když byla tehdy SGC v nouzi, Orlin přijal znova lidské tělo a pomáhal jim tak, jak nejlépe mohl. Jenže když si chtěl zachovat co nejvíce vzpomínek, postupně je ztrácel. Hned vedle Orlinovy fotky byla fotka s Petem, se kterým byla zasnoubena. Jenže tenhle vztah byl ukončen těsně před smrtí táty. Vzpomněla si na ty krásné časy, které s ním trávila, ale pak, když otočila další stránku, položila na chvilku album na stůl. Na té stránce byla s generálem Jackem O’Neillem, se kterým chodila jen půl roku, protože zjistili, že ve stejné práci je to nevhodné, aby spolu žili. A pak nakonec byly fotky s Kevinem. I když byl voják, stejně jako ona, nebyl v tom žádný problém, protože Kevin byl zařazen do programu BC-304. A navíc ty dva nejspíše nic nerozdělí. Sam pak přemýšlela o Mitchellovi, se kterým měla měsíc po rozchodu s O’Neillem vztah, který ukončila velmi rychle, když měl nastoupit k SG-1. Z chodby se najednou začaly ozývat mužské hlasy.
Dva vojáci zrovna procházeli chodbou kolem její pracovny.
„Slyšel jste to? Jsem zvědav, kdo tu rvačku vyhraje.“
„Můžeme si vsadit.“ Sam rychle otřela slzy a vyběhla na chodbu, kde oba muže zastavila. Když zastavili, otočili se na ni a ona je rychle doběhla.
„O jaké rvačce jste to mluvili?“ zeptala se Sam.
„Podplukovník Mitchell se s někým rve,“ odpověděl vojín.
„A kde?“
„V tělocvičně. O patro níže.“ Sam se rychle rozeběhla, protože tušila, s kým se rve.

Země, SGC, tělocvična
Marks s Mitchellem si zrovna dali ránu do obličeje, který u obou byl už tak zřízený. Oba už měli na obličeji tolik modřin, že by je jen málokdo poznal. Mitchell měl kolem levého oka monokl, poraněný ret a rozbitý nos. Marks se od něj moc nelišil, jen v tom, že měl monokl kolem pravého oka. Pěkně oběma tekla krev z nosu. Oba byli velice rovnocenní soupeři, a tak ti, co je zahlédli, je mohli porovnávat. Marks ani Mitchell už neměli sílu, a tak oba stáli od sebe co nejdál. Každý u jiné stěny. Kevin se opřel o zeď a sjel po zádech až dolů na podlahu. Mitchell se také opřel o zeď, ale stále pozoroval Markse, který už neměl sílu jako on.
„Spokojený?“ zeptal se Marks.
„Jak se to vezme. A vy?“ zeptal se Mitchell.
„Jste vůl.“
„Děkuji za upřímnost. Udělal byste to, kdybyste byl majorem?“
„Na hodnosti nezáleží,“ odpověděl Marks a hned potom se otevřely dveře, kterými do místnosti vběhla Carterová. Sam se rychle zarazila, když uviděla oba dva.
„Jako malý děti,“ řekla Sam a šla ke Kevinovi. Mitchell jen mávnul rukou a odešel z místnosti.
„Jsi v pořádku? Tvůj obličej…“
„Jsem v pořádku,“ řekl Kevin a prsty stisknul nos z obou stran.
„Měla bych tě vzít na ošetřovnu.“
„Jenom to ne,“ při těchto slovech vstal Kevin z podlahy. Pak pohlédl na Sam a dopověděl: „Nechci se tam s ním potkat.“
„Tak pojď se mnou do pracovny. Tam mám taky lékárničku.“ Kevin souhlasně kývnul hlavou a spolu se Sam odešli z tělocvičny, ve které zanechal na podlaze kapky krve.

Země, SGC, pracovna Carterové
Sam přišla s Kevinem do pracovny, kde ho hned posadila na židli. Kevin hned předklonil hlavu a Sam šla pro lékárničku, která vysela vedle dveří. Položila ji na stůl vedle Kevina a otevřela ji.
„Chci se ti omluvit,“ řekla Sam.
„Za nic se neomlouvej. Žárlí jen na to, že ty jsi se mnou, a ne s ním.“ Sam se zarazila, když to dopověděl. Nikdy mu neřekla, že měla krátký vztah s Mitchellem. Proto ji nejvíce zajímalo, jak se o tom dozvěděl. Kevin se přiznal, že to tušil, a tak zkusil, jak na to Mitchell zareaguje.
„Ukaž mi ten nos,“ řekla Sam a z lékárničky vyndala vatu. Kevin pustil nos a Sam před ním dřepla.
„Naštěstí není zlomený. Takže ti tam dám vatu a budeš dýchat pusou.“
„Jo.“ Sam opatrně vsunula vatu do nosu, aby zastavila krvácení. Kevin přitom zasyčel, ale jinak to bylo v pořádku.
„Děkuji.“
„Ještě mi ukaž ten ret. Alespoň ti to zalepím náplastí.“ Sam vytáhla z lékárničky náplast s nůžky a ustřihla malý kus. Pak ji přilepila Kevinovi na ret. Kevin pak pohlédl na hodinky a řekl: „Sakra. Za patnáct minut vyrážím.“
„No, samotného tě v takovém stavu nenechám, takže letím s tebou.“
„Vážně? Myslíš, že ti to Landry dovolí?“
„Myslím, že ano,“ odpověděla Sam a chvilku potom někdo zaklepal na dveře. Sam vstala a pohlédla směrem ke dveřím, kde stál generál Landry.
„Pane.“ Landry pohlédl za Carterovou, která kryla sedícího Markse.
„No tak se mi ukažte, podplukovníku. Už jsem viděl Mitchella.“ Kevin zpozad Sam vstal ze židle a stoupnul vedle ní.
„Pane.“
„Vy teda vypadáte. Po celé základně kolují sázky a všichni se ptají, kdo vyhrál. Takže, kdo vyhrál?“ zeptal se Landry.
„Popravdě… Remíza. Nám oběma už došly síly, takže jsme předčasně skončili,“ odpověděl Marks.
„Měl byste se jít převléci,“ řekl Landry při pohledu na Markse, který měl celé tričko od krve.
„Ano, pane.“
„A taky nezapomeňte, že za patnáct minut vyrážíte.“
„Toho jsem si už všimnul, pane.“
„Pane, mohla bych letět s ním? Myslím, že bych tu s Mitchellem stejně nevydržela,“ řekla Carterová.
„Máte mé svolení. A dejte na něho pozor, ať si více neublíží.“
„Ano, pane. Děkuji.“ Landry odešel z její pracovny a Sam se usmála na Kevina, který řekl: „Tak pojďme. Už tak budu populární po celé lodi.“

Prostor, Země, Odyssey, můstek
Celá posádka byla připravena na svých místech a pouze čekala na příchod velitele. Marksová už nevěděla, co má dělat, a tak s Evansovou přepsaly pár programů a pomocí konzol hrály šachy, když jim Evans zabavil tablety.
„Kde sakra je? Už tu sedím přes dvě hodiny a on se někde válí.“
„Poručíku, i když je to váš bratr, tak nezapomínejte, že je to taky váš velitel,“ řekl Evans, který stál v přední části můstku.
„Ale je to můj bratr. A na tom se nic nezmění.“
„Krom jeho obličeje,“ řekla Evansová při pohledu na chodbu, kde zahlédla Markse s Carterovou.
„Co tím myslíš?“ zeptala se Marksová. Hned potom na můstek přišel Marks a Marksová na něj „vyvalila“ oči, když viděla jeho obličej.
„Brácho. Co…?“ Jane se ho chtěla na něco zeptat, jenže ji Kevin přerušil slovy: „Jestli se mě někdo bude ptát na to, co se mi stalo, počítejte s tím, že budete mít takový trest, že na něj do smrti nezapomenete.“
„Jistě. Kurs?“
„K3P-983,“ odpověděl Kevin a sedl do křesla.
„Rozkaz,“ řekla Marksová a po chvilce dodala: „Kurs je nastaven, aktivuji hyperpohon.“
Odyssea, která byla na oběžné dráze Země, se dala do pohybu a po chvilce vstoupila do hyperprostoru.

Hyperprostor, Odyssey, můstek
Kevin na chvilku zaklonil hlavu dozadu a pak se obrátil na sestru.
„Kdyby něco, budu v kajutě.“
„Jsi vážně v pořádku?“
„Jo, jen mě třeští hlava,“ odpověděl Kevin, vstal z křesla a odešel z můstku. Marksová pohlédla na Carterovou a zeptala se jí: „Že to byl podplukovník Mitchell?“
„Bohužel ano. Ale nebojte se, já se o něj postarám. Proto jsem taky tady.“
„Děkuji.“ Sam se na ni usmála a pak šla za Kevinem.

Země, SGC, jídelna
Po ošetření na ošetřovně šel Mitchell do jídelny, kde se na něj všichni dívali. Nezbývalo mu nic jiného než se před nimi skrýt, a tak sedl na místo, kde na něj nikdo neviděl. Chvilku potom, co sedl na židli, přišel za ním Jackson, který se krátce zasmál, když si ho prohlédl. Mitchell zakroutil hlavou a Jackson mezitím k němu sedl.
„Moh…?“
„Ne.“
„Ještě jsem neřekl co.“
„Taky nemusíš, protože vím, na co se zeptáš.“
„Ó, pan vševědoucí. Tak povídej,“ řekl Jackson a opřel se.
„Byl to Marks,“ vyšlo z Mitchella.
„Já to tušil. Kdo vyhrál?“
„Remíza.“
„To je tak, že se pleteš do věcí, kterým nerozumíš,“ řekl vesele Jackson a Mitchell zakroutil hlavou a opřel se o ruce.

Hyperprostor, Odyssey, Marksova kajuta
Když Kevin přišel do své kajuty, hned šel k posteli. Sundal z ucha vysílačku a položil ji na stůl. Pak lehl na záda do postele a povzdychnul. Hned po něm přišla do kajuty Sam. Když viděla, že leží na zádech, okřikla ho, aby lehl na bok. Jakmile ji Kevin uposlechl, vytáhla z kapsy látkový kapesník, který namočila ve studené vodě. Pak šla k němu a přiložila mu kapesník na čelo.
„Měl jsi tuto misi odložit, jestli je ti špatně.“
„To vypadám tak špatně?“ Sam se více, než méně tomu přiklonila. Kevin povzdychnul a zavřel oči.
„Tak se vyspi. Jestli ti pak bude stejně, tak tě vezmu na ošetřovnu. A kdyby bylo nejhůře, tak poletíme zpátky na Zem.“
„To bude dobrý, slibuji,“ řekl Kevin. Sam lehla vedle něho, a přitom mu držela na čele kapesník, který v tuto chvíli sloužil, jako obklad.

Hyperprostor, Odyssey, chodba – o půl hodiny později
Jane měla o Kevina strach, když viděla jeho obličej, a tak šla chodbou k jeho kajutě. Při cestě k němu četla na tabletu rozkazy k téhle misi, která má trvat celý týden. Ke K3P-983 by měli dorazit přibližně za den a kousek. V rozkazech bylo, že mají prověřit jeden objekt, který nedokážou ze Země rozpoznat. A také, že mají doplnit stanovišti Gamma zásoby. Jane po dlouhém čtení sklonila tablet a zastavila se před bratrovou kajutou.

Hyperprostor, Odyssey, Marksova kajuta
Jediní tři lidé znali Kevinovo heslo. Když Sam zaslechla otvírání dveří, tiše vstala z postele a šla ke dveřím, u kterých stála Jane. Sam pokynula prstem, aby byla potichu. Pak ukázala na Kevina a ona hned pochopila, o co se jedná.
„Jak mu je?“ zeptala se tiše Jane.
„Je mu blbě, ale nechce to přiznat,“ odpověděla Sam a obě šly ke stolu, kolem kterého sedly.
„Takový on je. Kvůli čemu se vůbec popral?“ Sam se moc nechtělo o tom mluvit, ale když je Jane Kevinovou sestrou, tak se rozhodla, že jí to řekne pod podmínkou, že to nikomu neřekne. Jane s podmínkou souhlasila, a tak jí Sam řekla celou pravdu.
„Před několika měsíci, než jsem poznala Kevina, jsem měla krátký vztah s Mitchellem, který jsem rychle ukončila. Pravidla nám to stejně zakazují. V tomhle případě s Kevinem ne, protože jsme každý jinde. No, brzy to bude jinak, protože jakmile se vrátíme na Zem, zažádám o okamžité přeložení na Odysseu. Mitchell totiž nedokáže překonat, že žiji s Kevinem a odcházím z SG-1. Jak už asi víš, tak za necelých devět měsíců přebírám loď třídy Daedalus, George Hammond. Tak jsem ji pojmenovala.“
„Takže se Kevin popral kvůli vám?“
„Tobě. Jo, popral.“ Jane se nechápavě podívala na Sam a ta jí pak řekla, že jí klidně mimo můstek a službu může tikat. Sam s Jane seděly téměř tři hodiny kolem stolu, kde spolu mluvily, než se z interkomu ozvala poručík Evansová: „Podplukovníku, máme pro vás zprávu ze stanoviště Gamma.“ Sam rychle vzala do rukou vysílačku a šla ke dveřím.
„Tady Carterová, přepněte se na vysílačku,“ řekla tiše s pohledem na Kevina, který sebou trochu zavrtěl. Jane šla k němu a sedla vedle něj na postel.
„Hotovo,“ ozvala se z vysílačky Evansová.
„Co v té zprávě je?“
„Stanoviště Gamma nás žádá, abychom se u nich zastavili už teď. Nemohou čekat na zpáteční cestu. A k tomu jejich dálkové senzory zaznamenaly přílet dvou nejspíše goa’uldských mateřských lodí,“ odpověděla Evansová a Sam na to řekla: „Chvilku vydržte, za chvilku tam za vámi přijdu.“
„Ano, madam. Ale co podplukovník Marks?“
„Bohužel, ten v tuto dobu nemůže, protože spí.“
„Taky si to potom, co se mu přihodilo, zaslouží,“ odpověděla Evansová a Sam vypnula vysílačku. Jane na ni pohlédla a kývla hlavou, že je vše v pořádku. Sam se usmála a pak odešla z kajuty, kde Jane hlídala svého bráchu.

Hyperprostor, Athena, můstek
Už je to několik měsíců potom, co byl asgardský panel s hyperpohonem nefunkční kvůli jedné skupině. Svitsová jim od té doby nedává pokoj a pořád jim přiděluje nějakou práci. Jednou je nechala připravit oběd, který se jim rovnou i nepovedl. Jenže co si navařili, to si také museli sníst. Všichni měli peklo krom majora Barty, který svůj čin odpracoval u Svitsové, když vše zprovoznili spolu. I přesto, že se to všechno stalo před několika měsíci, měl stále černé svědomí. Když něco chtěl udělat, vždy šel za Svitsovou a zeptal se jí. Pak teprve udělal to, co chtěl.
Právě teď seděl u konzole a prováděl diagnostiku všech systémů.
„Madam, všechny systémy pracují na sto procent,“ oznámil major. Svitsová se vzdálila od skleněné mapy a šla k majorovi, který zobrazil diagnostickou zprávu na obrazovku. Barta povzdychnul a Svitsová si toho všimla.
„Majore. Od té doby, co jste se přiznal, se chováte jinak. Zapomeňte už na to a buďte tak, jak jste býval předtím.“
„To je těžký, madam.“
„Majore. Kdybych o vás pochybovala, nebyl byste tady a nebyl byste mým prvním důstojníkem. Tím, že jsem si vás vybrala, vám dávám najevo, že vám důvěřuji. Nezklamte mě.“
„Ano, madam.“
„Ještě změnit ten tón a už to bude v pořádku.“ Barta se usmál a Svitsová už byla spokojena. Usedla do velitelského křesla a vydala rozkaz: „Opusťte hyperprostor, štíty na maximum.“

Hyperprostor, Odyssey, Marksova kajuta
Kevin se po čtyřhodinovém spánku pomalu probouzel. Otevřel oči, pohlédl na Jane a pak pomalu sednul.
„Už je ti lépe?“
„Jo. Kde je Sam?“ zeptal se Kevin při rozhlížení kolem sebe.
„Je na můstku. Volali ze stanoviště Gamma, a tak se tam musíme stavit o něco dříve, než bylo v plánu.“ Kevin kývnul hlavou a pak z nosu vyndal vatu, která byla nasátá krví. Vevnitř měl zaschnutou krev, a tak Jane vytáhla z lékárničky tyčinky do uší, které namočila do horké vody. Kevin pak zaklonil hlavu a Jane pomocí tyčinek mu vyčistila nos od krve. Potom už vypadal lépe než předtím. Usmál se na Jane a vstal z postele. Pak vzal vysílačku a dal si ji za ucho.
„Můžeme?“
„Jistě,“ odpověděla Jane a oba odešli z kajuty.

Hyperprostor, Odyssey, můstek
Sam v klidu seděla ve velitelském křesle, ale ne na moc dlouho. Na můstek přišla Jane s Kevinem. Sam se usmála a uvolnila mu místo. To samé udělal Mike, který Jane uvolnil místo u pilotní konzole.
„Tak jak jsme na tom?“ zeptal se Marks, který byl o situaci obeznámen při cestě k můstku.
„Minuta do výstupu,“ odpověděla Evansová.
„Jakmile vystoupíme z hyperprostoru, spojte mě se stanovištěm Gamma.“
„Ano, pane.“

Stanoviště Gamma, základna
Plukovní Steven Torell, velící důstojník stanoviště Gamma, přišel do řídící místnosti, kde na něj čekal kapitán Terens s hlášením o situaci.
„Kapitáne.“
„Pane. Odyssea právě opustila hyperprostor, chce s vámi mluvit podplukovník Marks.“
„Tak mi to pusťte,“ řekl plukovník a stoupl před obrazovku, která stále zůstala černá. Torell pohlédl na kapitána a ten mu to rychle vysvětlil: „Pane, přijímáme pouze audio. Podplukovník Marks má k tomu své důvody, o kterých by prý nerad mluvil.“
„Tak mu vyřiďte, že bych ho rád viděl.“ Kapitán rychle poslal zprávu na Odysseu. Odpověď přišla poměrně rychle. Ve zprávě stálo: „Připravte se na transport.“ Kapitán pohlédl na plukovníka, který během několika vteřin zmizel ze základny.

Prostor, Stanoviště Gamma, Odyssey, můstek
Marks v klidu seděl ve velitelském křesle a čekal na plukovníka Torella, který se objevil na můstku během pár vteřin. Torell pohlédl za sebe a viděl Markse, kterého se málem leknul.
„Podplukovníku?“
„Plukovníku. Děje se něco?“ zeptal se Marks a vstal z křesla.
„Vlastně… Ano, děje. Co to máte s obličejem?“ zeptal se plukovník Torell. Marks stoupnul před něho a pak pokrčil rameny.
„To nic není. Kdy jste zaznamenali přílet lodí?“ zeptal se Marks a Carterová se k oběma připojila. Torell pohlédl na Carterovou a řekl: „Vás bych tady nečekal.“
„Taky to bylo neplánované,“ odpověděla Carterová a pohlédla na Markse, který čekal na odpověď.
„Přílet lodí byl zaznamenán před více jak dvěma hodiny. Pouze dvě lodě míří k nám. Bohužel nevíme, jaký typ. Předpokládali jsme Goa’uldy, jenže jsme se spletli. Tenhle typ jsme ještě nikdy neviděli.“
„Takže přátelé či nepřátelé?“ Kevin pohlédl na Sam, pak i na Stevena, který pokrčil rameny. Marks se pak zeptal: „Doba příletu?“ A jeho sestra odpověděla: „Necelá hodina.“
„No, tak se jdeme připravit na setkání,“ řekl Marks. Všichni tři se podívali dopředu a pozorovali prázdný prostor.
Po dlouhých padesáti minutách čekání zbývala jen minuta do příletu nových kamarádů. Plukovník Torell byl přenesen zpátky na základnu, kde čekal na hlášení od Markse, který seděl ve velitelském křesle. Všichni na můstku byli připraveni na okamžitý zásah, kdyby se ukázalo, že noví kamarádi jsou ve skutečnosti nepřátelé.
„Necelých třicet vteřin,“ oznámila Marksová.
„Štíty na maximum! Při jakémkoliv náznaku útoku nabijte zbraně a palte. Nečekejte na můj rozkaz,“ rozkázal Marks. Evansová s Marksovou byly u svých konzol připraveny na okamžitý zásah. Evans pohlédl na Markse a kývnul hlavou. Tím mu dal znamení, že je vše připravené. Carterová nakoukla Marksové přes rameno na obrazovku, na které měla zobrazené dálkové senzory, které udávaly přílet lodí za pět vteřin. Marksová měla připravený prst na tlačítku, kterým pouhým stisknutím aktivuje zbraně.
Během několika vteřin se v prostoru poblíž planety otevřelo hyperprostorové okno. Po pár desetin vteřinách se vynořily dvě lodě neznámého typu. Trup obou lodí byl jiný než u ostatních lodí. Obě lodě byly podobné goa’ulským, ale měly výrazné změny.
Marks pohlédl na sestru a řekl: „Spojte mě s těmi loděmi.“ Marksová zmáčkla na pár tlačítek a oznámila: „Můžete.“
„Tady je podplukovník Kevin Marks, velitel pozemské lodi Odyssea. Vstoupili jste na naše území. Buď opustíte tuto oblast, nebo budete zničeni. Při nejlepším se nám představte a my toto rozhodnutí zvážíme. Máte pět minut na odpověď nebo začneme střílet.“ Po těchto slovech povzdychnul a pohlédl na Sam, která byla stejně jako on zvědavá na jejich odpověď.

Prostor, Stanoviště Gamma, neznámý typ lodě, můstek
Na můstku jedné ze dvou lodí se nacházeli obyčejní lidé. Jenže posádka na sobě nosila podobné uniformy jako má Luciánská aliance. Kormidelník, který stál v přední části můstku, pohlédl na svého pána a zeptal se: „Můj pane, co mám udělat?“ Jejich velitel vstal z trůnu a šel za kormidelníkem se slovy: „Spojte mě s nimi.“ Před ním se na holografické obrazovce zobrazil můstek Odyssey.

Prostor, Stanoviště Gamma, Odyssey, můstek
Podplukovník Marks vstal ze svého křesla a šel k boční obrazovce. Marks už po těch pár hodinách vypadal už jinak, takže už nikdo na něm nemohl poznat, že se s někým porval. No, kromě toho monoklu kolem oka a natrženého rtu. Když přišel k obrazovce, tak se představil jako první: „Jsem podplukovník Kevin Marks, velitel lodi.“
„Jsem Kerro, velitel Druhé aliance.“ Marksova tvář se ve vteřině změnila stejně jako Carterové. Oba dva, když slyší něco o nějaké alianci, vzpomenou si na plukovníka Emersona.
„Co tu pohledáváte?“ zeptal se Marks.
„Máme tu úkol, který musíme splnit,“ odpověděl Kerro stejným tónem, jako se ho zeptal Marks.
„A ten je…?“ Obrazovka během několika okamžiku ztmavla a Marks se otočil na sestru, která vzápětí oznámila: „Nabíjejí zbraně.“
„Aha. Už jsem pochopil, co mají za úkol,“ s těmito slovy usedl do křesla a pak začal vydávat rozkazy.
„Nabijte hlavní zbraně! Palte až na můj povel. Štíty držte na maximum!“ Carterová na chvilku zavřela oči a pak se sklonila k Marksovi.
„Doufám, že víš, co děláš,“ řekla mu tiše do ucha.
„Ano, vím. Bráním naši základnu. A podle toho, jak nám mile odpověděli, tak to počítám jako plánovaný útok na nás.“ Na obou konzolách Marksová s Evansovou zaznamenaly palbu obou lodí na Odysseu.
„Obě lodě začaly střílet,“ oznámila Evansová.
„Úhybné manévry! Zaměřte se na jednu loď a palte!“ Marksová s lodí letěla blíže k nepřátelským lodím, aby mohli lépe zaměřit jednu z lodí.
Z obou lodí Druhé aliance vyšly nové typy střel, se kterými se ještě Země nesetkala. Jedna ze střel dopadla na štíty Odyssey.
Celá loď se otřásla a Marks okamžitě zařval: „Hlaste škody!“
„Štíty spadly na devadesát procent,“ odpověděla okamžitě Marksová.
„I se ZPM štíty klesly o deset procent. Sakra, co to mají za zbraně?“ zajímalo Markse.
„Data zaznamenaly nové prvky, se kterými jsme se nesetkali. Počítač je ale dokázal detekovat. Jsou to fotonová torpéda, která se skládají z hmoty a antihmoty. Pro naše štíty je to moc velký kalibr,“ odpověděla Marksová.
„Nabijte paprskomety a palte!“
Odyssea se velkou rychlostí přiblížila k oběma lodím. Následně se z ní začaly objevovat modré paprsky, které dopadaly na nepřátelské štíty.
„Jejich štíty klesly pouze o patnáct procent,“ oznámila Evansová a Carterová okamžitě pohlédla na její konzoli, která hlásí pokles štítů se škodami na lodi.
„Tak ne jenom lepší zbraně, ale i lepší štíty. Přesměrujte veškerou energii do štítů a paprskometů! Jestli to půjde, tak přeneste hlavice typu Mark X na jejich loď. Rád bych je měl z krku.“ Evansová s kývnutím hlavou odpověděla: „Ano, pane,“ a hned začala přepisovat několik protokolů, aby vypnula pojistku, která brání transportu hlavic. Marks už déle nevydržel sedět v křesle, když na štíty dopadaly další fotonová torpéda.
Z Odyssey se objevovaly modré paprsky, které měly vždy přímé zásahy. Nepřátelským lodím pomalu klesaly štíty, jenže to jim nebránilo ve vyslání dalších fotonových torpéd, které měly také přímý zásah.
Marks stál u přední konzole a snažil se zjistit nějaké informace o nových nepřátelích. Marksová prováděla všelijaké manévry s lodí, že se všichni nestačili divit. Evansová přepisovala jeden program za druhým, aby mohla přenést atomovky na jejich lodě. Carterová si všimla, že si částečně neví rady, a tak se přesunula k ní a pomohla jí s tím. Krátce potom se oběma podařilo přepsat program, že jim nic nebránilo v transportu atomovek na jejich lodě. Evansová zaměřila první loď a přenesla atomovku.
Jedna z lodí Druhé aliance během pár vteřin explodovala. Druhá loď zatím byla nedotčená.
Evansová se chystala zaměřit další loď, jenže ta během chvilky skočila do hyperprostoru. Marks povzdychnul a řekl: „Pro dnešek mi to stačí. Jak jsou na tom štíty?“
„Štíty jsou na čtyřiceti čtyřech procentech. Žádné větší škody nejsou hlášeny.“
„Skvělá práce. Takže podejte hlášení plukovníku Torellovi, že už je vše v pořádku. A taky mu dejte vědět, že za půl hodiny pokračujeme v cestě,“ řekl Marks a vrátil se zpátky ke křeslu.
„Ano, pane.“

Stanoviště Gamma, základna
Plukovník Torell seděl ve své kanceláři a pročítal hlášení od inženýrů, kteří zprovozňovali novou část podzemního bunkru, kam brzy přemístí bránu. V plánu také měli na bráně udělat iris stejně jako v SGC. Při pročítání plánů ho vyrušil kapitán Terens, který zaklepal na dveře a vstoupil do kanceláře.
„Pane, mám pro vás zprávu z Odyssey. Za necelé půl hodiny pokračují v cestě. Podle jejich senzorů se nepřátelská loď vzdaluje a opouští tuto soustavu.“
„Konečně nějaká dobrá zpráva za tento den.“
„Ano, pane. Ale problém je v tom, že jsme byli jejich cílem právě my. Myslím, že máme další problém, co se týče nepřátel,“ řekl Terens.
„Za hodinu máme plánované hlášení se Zemí, takže do zprávy přidejte i tento incident. Jestli je tu nová hrozba, SGC by měla o tom vědět.“
„Ano, pane.“

Prostor, Stanoviště Gamma, Odyssey, můstek – o dvacet pět minut později
Na můstku se otevřely dveře a Marks v klidu vešel dovnitř. Šel směrem k sestře, která se otočila směrem k němu, jakmile ho zahlédla. Kevin se opřel o její konzoli a pak se nad ni nahnul.
„Vždy, když sis takhle ke mně stoupnul, jsi něco chtěl. Takže, co potřebuješ?“
„Nejdříve po tobě chci, abys vstoupila do hyperprostoru. Zbytek ti řeknu později,“ odpověděl Kevin a pak jí na konzole zmáčknul na pár tlačítek.
„Doufám, že nemáš v plánu nějaký mejdan.“ Kevin se zasmál a pak řekl: „Tak už leť do hyperprostoru, jinak budeme mít denní zpoždění.“
Odyssea se dala během několika vteřin do pohybu a po chvilce vstoupila do hyperprostoru.

Hyperprostor, Odyssey
Kevin už byl spokojený, a tak mohl Jane vytáhnout od konzole. Vzal ji za ruku a odvedl ji z můstku. Jane se moc nikam nechtělo, jenže Kevin na tom trval, když mají ještě trávit den v hyperprostoru, než budou na místě. Kevin dovedl Jane ke své kajutě, a pak pomocí své bezpečnostní karty otevřel dveře.
„Kevine, víš, že nemám ráda překvapení.“ Kevin vstoupil dovnitř a Jane hned za ním. Rozhlédla se kolem sebe a nikoho kromě Kevina neviděla.
„Tak jo, žádné překvapení.“
„Ty jsi nějaké čekala?“ zeptal se Kevin a sedl ke stolu.
„U tebe člověk nikdy neví,“ s těmito slovy sedla naproti němu.
„Jsi moje sestra, tak by si to měla vědět.“
„To jsem, jenže taky nezapomeň, že jsme se deset let neviděli,“ upozornila ho na to.
„Jo. Doufám, že jsi nezapomněla, že mi je třicet pět let a tobě dvacet pět?“
„Na to zrovna ne. Ale teď, když jsi to řekl, jsi mi připomněl, že jsem ti tehdy chtěla něco říci.“
„Tak povídej.“
„Kromě toho, že ti je třicet pět let, tak je ten správný čas, aby sis pořídil rodinu. Tak jak jsi na tom?“ Kevin se usmál a šel k osobní kuchyňce, kterou měl v kajutě. Z ledničky vytáhnul džus, který nalil sobě i Jane.
„Víš, Sam je první, se kterou chodím. Myslím, že na svatbu a děti mám ještě čas. Teprve jsme se před několika měsíci poznali, nemůžu po ní chtít, aby se mnou hned měla děti.“
„Kevine, je ti třicet pět let. Nemyslíš, že už je načase založit si rodinu?“
„Holt, ten rok nebo dva ještě vydržím,“ odpověděl Kevin a napil se. Jane povzdychla, a nakonec kývla hlavou. Za pár minut přišla za nimi Sam, která držela v rukou malé překvapení. Kevin se usmál a Sam položila dortu na stůl.
„Vše nejlepší k narozeninám ke dvaceti šestinám, sestřičko,“ řekl Kevin. Vstal ze židle a stoupnul k Sam, která se o něj opřela. Jane pohlédla na oba dva a pak sfoukla svíčky na dortě.
„Děkuji, vám oběma.“ Kevin pak ještě odběhnul bokem a ze skříně vytáhnul velký balíček, který podal Jane.
„Bráško, víš, že mi nemusíš nic dávat. Ty jsi můj dárek tohoto roku.“
„Děkuji, ale stejně ho rozbal.“ Jane vstala, dárek položila na židli a pak ho začala rozbalovat. Jakmile ho rozbalila, byla na řadě krabice, kterou otevřela. Jane pohlédla dovnitř a otevřela ústa. Několikrát po sobě zamrkala očima a pak pohlédla za sebe, kde se ti dva usmívali.
„Já nevím, co mám na to říci,“ řekla Jane a pak se rozeběhla za Kevinem a skočila mu do náruče.
„Děkuji, děkuji, mnohokrát děkuji.“ Jane s Kevinem měli nejvíce za sport rádi basket, a tak se Kevin rozhodl, že jí pořídí vlastní balón s dresem, na kterém měla své oblíbené číslo deset a taky své jméno. Kevin při držení Jane v náruči pohlédl na její hodinky a řekl: „Myslím, že máme ještě hodně času na pár her.“ Jane skočila na zem a odpověděla: „Nemám žádné námitky. Půjdeš taky?“ Kevin teprve teď zjistil, že si ty dvě tykají.
„S radostí. My dvě proti Kevinovi,“ odpověděla Sam. Jane vytáhla z krabice dres s balónem a se Sam šly ke dveřím. Kevin šel ke skříni, ze které si vzal svůj, a ještě jeden dres pro Sam, a pak šel za oběma.

Hyperprostor, Odyssey, tělocvična – o deset minut později
Převlečený Marks v dresu čekal v tělocvičně na Sam a Jane, které se nejspíše při cestě k tělocvičně ztratily. Kevin je chtěl jít hledat, ale ani nemusel. Sam s Jane přišly do tělocvičny a Kevin, když je viděl v dresech, neměl slova.
„Páni. Vám dvěma to v těch dresech sluší.“ Jane pohlédla na Sam, která poprvé v životě měla na sobě dres. Kevin k oběma přišel blíže a všichni tři se zastavili ve středu tělocvičny.
„Takže, kdo začíná?“ zeptal se Kevin.
„Že by my dvě?“ řekla Jane a vzala do rukou nový míč.
„Ale vy jste dvě, já jen jeden. Takže mám předost já,“ řekl Kevin a vzal si míč zpátky.
„Kevine, mám narozeniny,“ řekla Jane. Když Kevin viděl ty její očka, tak jí podal zpátky míč a řekl: „Tak už hraj.“

Prostor, Athena, můstek – o šest hodin později
Athena už přes devět hodin stála v prázdném prostoru, kde se měly údajně setkat lodě Luciánské aliance. Bohužel, doposud se ještě neobjevily.
Plukovník Svitsová seděla ve svém křesle s počítačem na klíně a psala zdlouhavé hlášení, který je jenom o tom, že přes tři hodiny jsou na jednom místě a nic se neděje. Major Barta se rozvaluje v křesle, kde dokonce i zíval. Svitsová na něj pohlédla a kývla hlavou. Oba dobře věděli, že skoro celá posádka už měla čtyřiadvacet hodin službu v kuse. Svitsová pohlédla na všechny na můstku a po dlouhém uvážení vydala rozkaz: „Vstupte do hyperprostoru, směr k Zemi.“ Nyklová kývla hlavou a chtěla zmáčknout na pár tlačítek, jenže na její konzole se zobrazily dálkové senzory.
„Madam. Zaznamenávám přílet tří lodí. Budou tu do hodiny.“ Svitsová rukou zakryla ústa a zívla.
„Hodinu? Proč ne pět minut?“ Svitsová pohlédla na Nyklovou a ta nevědomě pohnula rameny. Svitsová pak na to: „Souhlasím. A to jsem chtěla dát celé posádce volno, aby šli do kajut se vyspat.“ Chvilku potom, co to řekla, se zezadu začalo ozývat zívání. Svitsová se otočila s křeslem dozadu a pohlédla na lidi, kteří byli u skleněné mapy. Teď si pomyslela, že začala se zíváním s Bartem a zbytek bude pokračovat. Její rozhodnutí teď záviselo na ní. Buď poletí zpátky na Zemi, nebo zůstanou a budou bojovat. Nakonec stejně přišla na řešení. Otočila se k Bartovi a řekla: „Pošlete subprostorem zprávu na Apolla, že potřebujeme jejich pomoc.“
„Ano, madam.“

Hyperprostor, Apollo, můstek
Plně funkční Apollo letěl hyperprostorem na misi, která má být poblíž Atheny.
Plukovník Ellis přišel na můstek a hned na něj zavolala kapitán Cooperová.
„Pane, přijímáme subprostorovou zprávu z Atheny. Chtějí, abychom se za nimi stavili.“ Ellis sednul do křesla s odpovědí: „Tak jim odepište, že tam za chvilku budeme.“ Cooperová kývla hlavou a Ellis se obrátil na prvního důstojníka.
„Majore, změňte kurs na setkání s Athenou.“
„Ano, pane.“

Hyperprostor, Odyssey, můstek – o necelou hodinu později
Marks, Carterová i Marksová se po dlouhém hraní basketu vrátili na můstek. Už byli téměř na určeném místě, takže všichni sedli na svá místa a Marks vydal rozkaz: „Vystupte z hyperprostoru, štíty na maximum!“

Prostor, K3P-983, Odyssey, můstek
V prázdném prostoru vystoupila z hyperprostoru Odyssea, která hned potom letěla vpřed. Necelá míle od nich se nacházela mlhovina cizího původu. Mlhovina se skládala z mnoha prvků, že jim chvíli potrvá zjistit její složení.
Marks se obrátil k Marksové a zeptal se: „Ukazují něco senzory?“
„Ta mlhovina je nám ruší,“ odpověděla Marksová.
„To není dobré,“ řekla Carterová.
„Dostaňte nás trochu dál od té mlhoviny,“ řekl Marks. Marksová kývla hlavou a s lodí odletěla od mlhoviny.
Odyssea bez funkčních senzorů letěla od mlhoviny, ze které se objevilo sedm mateřských lodí Druhé aliance.

Prostor, Athena, můstek
Celá posádka Atheny byla připravena na svých místech. K Atheně se připojil před několika minutami Apollo, který s nimi čekal na přílet Luciánské aliance.
Plukovník Svitsová seděla v křesle a čekala jen na oznámení, které přišlo během několika vteřin.
„Madam, už jsou tady,“ oznámil Barta.
Z hyperprostoru se vynořilo šest lodí Luciánské aliance.

Jak dopadnou všechny bitvy? To se dozvíte v následujícím díle.