Stargate Ships: S01E11 – Archa Pravdy

Před několika měsíci zřídili pozemšťané na Abydosu základnu, kde stavějí lodě typu Daedalus. Hammond zcela ještě není hotový a Sam se chtěla podívat na svoji novou loď, a tak s Odysseou vyráží na Abydos. Zrovna ve skladišti stavějí šest lodí. Onestar bude druhá loď, která bude patřit pod Českou republiku. Velitelem bude plukovník Jan Svits, manžel plukovníka Helen Svitsové. Sun Tzu bude první lodí, která bude patřit Číně. Columbia a Princeton jsou teprve na začátku výroby. Enterprise bude dostavěna přibližně pět měsíců po vypuštění Hammonda. Název lodi vymyslel generál Jack O’Neill, který dobrovolně přijal velení této lodi.

Mléčná dráha
Abydos, poušť, hangár
Podplukovník Carterová s věrným doprovodem podplukovníkem Marksem šli pouští k malé budově, která byla postavena přímo nad hangárem, kde se právě stavěl Hammond. Nastoupili do výtahu a sjeli až dolů. Jakmile se otevřely dveře, Sam s Kevinem šli k zábradlí, odkud se zadívali na nového krasavce, Hammonda.
„Páni. To je krásný pohled,“ řekla Sam při pohledu na Hammonda, na kterém před pár hodinami přidělali na křídlo jeho označení: „BC-304, U.S.S. G. Hammond“

„Pojďme,“ řekl Kevin a oba šli k přestupové komoře.

Země, SGC, zasedací místnost
SG-1 seděla před generálem Landrym, který hlavně poslouchal doktora Jacksona, který už dlouho bádá po Arše Pravdy, kterou postavili Antikové.
„Máte nějaký nápad?“ zeptal se Landry.
„Vlastně ano,“ odpověděl Jackson a najednou se ozval Teal’c: „Dakara.“
„Přesně. Kdysi dávno tam žili Antikové, co kdyby Archa byla zrovna tam.“
„Je to na vás, doktore,“ řekl Landry a Jackson radostně na to: „Děkuji, pane.“
„Za půl hodiny vyrážíte,“ rozhodl Landry a odešel od stolu. Mrzutý Mitchell seděl s podloženou hlavou o ruku a myšlenkami byl úplně jinde. Vala s Teal’cem odešli a Jackson přišel k Mitchellovi, kterého se zeptal: „Pořád na to myslíš?“ Cam sebou škubnul a vyšlo z něj: „Cože?“ Pak si uvědomil, co řekl a odpověděl: „Od té doby, co nás opustila, se cítím provinile. Vím, že za to mohu já, ale…“
„Toho pocitu se nezbavíš. Muži jsou jiní než ženy. A tím, že Sam odešla z SG-1, nic nezměníš,“ řekl Daniel a Cam souhlasně kývnul hlavou.

Abydos, poušť, hangár, Hammond – o týden později
Podplukovníci Carterová a Marks celý týden pracovali na Hammondovi, aby co nejrychleji byl postaven do aktivní služby. Před chvílí za pomocí Odyssey vytvořili repliku asgardského jádra, který byl plně funkční. Pomocí něho mohou Hammonda dokončit dříve, než bylo určeno. Avšak Hammonda budou muset dokončit už jen inženýři, protože si Odysseu zavolali zpátky na Zemi.
„Jak dlouho myslíš, že bude trvat dokončení?“ zeptala se Sam při chůzi k výtahu.
„S jádrem jsme to zkrátili na polovinu, takže tak za čtyři měsíce. Možná, že i dřív. Ale to nejdříve musí dodělat trup, jinak by při vstupu do atmosféry ztratil veškerý vzduch,“ odpověděl Kevin a nastoupili do výtahu.
„Aby už byl co nejrychleji v provozu. Kromě toho teď porušujeme všechna daná pravidla, co se týče o vztazích na lodích,“ řekla Sam s úsměvem.
„O tom mi povídej,“ řekl na to Kevin a oba se zasmáli.

Dakara, ruiny
Doktor Jackson spolu s Teal’cem a Valou se nacházeli ve zničené části Dakary, kde Oriové zničili antickou zbraň. Byla tam úplná spoušť, ale ta nezabránila doktoru Jacksonovi v pátrání po Arše Pravdy. Za pouhý týden už měli vykopaných tolik jam, že by jim nestačili na spočítání ani prsty. Jenže doposud žádná stopa po Arše. Valu už to nebavilo, a tak ležela na zříceném sloupu, kde si prohlížela špinavé prsty.
„Pomůžeš mi?“ zeptal se Daniel, když nalezl nějakou starou truhlu. Teal‘c, který stál pár metrů od něj, šel za ním a pomohl mu ji vytáhnout z jámy. Truhlu položili na zem pár metrů od Valy, která se zeptala: „Opravdu si myslíš, že je to ono?“ Daniel vytáhnul štětec a očistil povrch truhly, na které byly nápisy cizího původu.
„No, je tam něco napsáno starobylým písmem Antiků. Tyto symboly patří k nejstaršímu dialektu, o kterém vím. Píše se tu: Bezpečně ukryté je něco věkem,“ řekl Daniel.
„A co je to něco, Danieli?“ zeptala se Vala a po dlouhém válení vstala a protáhla se.
„No, pokud bych to s jistotou věděl, vůbec bych neřekl něco…“ Daniel se najednou zarazil a obrátil se na Teal’ca, kterého se zeptal: „Proč jí vlastně odpovídám?“
„Přestaň mluvit a otevři to,“ řekla Vala.
„Nemohu to jen tak otevřít,“ odpálkoval ji Daniel.
„Proč ne?“
„Pokud je to to, co si myslím, že to je, tak je to mocná věc antické technologie schopná přimět každého, kdo do ní pohlédne, věřit, že Oriové nejsou bohové,“ vysvětlil zdlouhavě Daniel.
„Oriové nejsou bohové!“
„Pokud víme.“
„My tomu už věříme. Nic děsivého se stát nemůže, takže to otevři.“
„Říkal jsem „pokud víme“, zda-li se nepletu. Mohlo by to nás přinutit věřit i dalším věcem,“ řekl Daniel.
„Těm už možná také věříme.“
„O to tu vůbec nejde, Valo. Je ještě jeden důvod, proč to nemůžeme otevřít.“
„Koukni se na moje ruce,“ řekla Vala, která už vypěnila. Ukázala Danielovi své ruce a pokračovala: „Jsou drsné a krvácejí. Všechny nehty zlámané. Jsme tu v pařáku už celý týden. A taky jsem se nesprchovala.“
„To nikdo z nás,“ řekl na to Daniel a hodil štětec za sebe.
„Taky to jde pěkně cítit. Ale podle tebe je tato stará truhla naší záchranou před útlakem Oriů. Možná nejlepší a možná jediná stávající možnost, kterou máme,“ řekla Vala. Ukázala rukou na Teal’ca a zeptala se ho: „Kolik jam, že jsme tu už vykopali? Zastaň se mě, svalovče.“
„Mnoho,“ odpověděl Teal’c.
„Za všechny ty roky, co tu Jaffové byli, věděli, že Dakara byla prvním domovem Antiků v této galaxii. Chceš mi říct, že nikdy nehledali antické artefakty?“ zeptala se Vala.
„Bylo nalezeno několik artefaktů, které se odhalily a zapsaly při přestavbě města. Ale při nepřestávající změně vedení bylo málo času či vůle…“
„Jistě, bla, bla, bla,“ přerušila ho Vala a přiblížila se k Danielovi.
„Ale teď jsme tu. Konečně jsme našli neporazitelnou zbraň proti Oriům. Tak bys mi mohl, prosím tě, vysvětlit, proč nemůžeme potvrdit naše požehnané štěstí tím, že ji jednoduše otevřeme?!“
„Je zatavená,“ odpověděl Daniel a Vala zůstala zaraženě stát.
„Doslova se nedá otevřít,“ dopověděl a několikrát po sobě poplácal povrch truhly.
„Proč jsi to neřekl hned?“
„Snažil jsem se, ale ty jsi pořád žvanila,“ odpověděl Daniel. Vala se tentokrát naštvala a do ruky vzala krumpáč, se kterým se vydala k truhle.
„Počkej! Ne, ne, ne, ne! To nemůžeš!“ Daniel ji těsně před truhlou zastavil a stoupnul si před ni.
„Říkal jsem ti, že je to technologie. Mohla bys ji poškodit,“ řekl Daniel.
„Bylo to tu pohřbeno milióny let, Danieli…“
„Ticho!“ řekl Teal’c, když náhle něco zaslechl.
„Co je?“ zeptali se oba zároveň. Najednou se nad nimi začaly vznášet orijské stíhačky, které vypouštěly střely.
„Hej, lidi. Máme tu návštěvu. Jsme pod palbou,“ ozval se z vysílačky Mitchell.
Podplukovník Mitchell s majorem Hetty Johnsovou, která byla dočasnou posilou SG-1, byli pod palbou nepřátelských jednotek, které se k nim pomalu dostávaly.
„Nevzpomínám si, že bych posílal pozvánku na tento mejdan,“ řekl Mitchell při střelbě na nepřítele, který se k nim blížil ze všech stran.
„Musíme ustoupit!“ zařvala Johnsová a dala se na ústup. Mitchell ji mezitím kryl palbou. Když byla v bezpečí, začala s krycí palbou ona a Mitchell se dal na ústup za ní. Jakmile byl u ní, šli za ostatníma, kteří se skryli za kusy zbořených zdí.
„Co to děláte? Tamtudy se musíme vrátit!“ řekla Vala při pohledu na Johnsovou a Mitchella.
„My víme,“ odpověděl Mitchell.
„Je jich tam moc,“ řekla Johnsová.
„Je to jediná cesta odsud,“ řekla Vala.
„My víme,“ zopakoval Mitchell, ale tentokrát při nabíjení zbraně.
„No a co teď?“ zazněla dobrá otázka z podání Valy na Daniela, který usoudil, že je ten správný čas na otevření Archy.
Střelba ustála a velitel přišel k jednomu z vojáků, který oznámil: „Veliteli, jsou v pasti.“ Velitel sundal z hlavy přilbu, která mu kryla tvář, a hlasitě zařval: „Valo, tady Tomin!“
Všichni se najednou podívali na Valu, která dále poslouchala Tomina.
„Odložte vaše zbraně a vzdejte se! Slíbím vám, že vaše životy budou ušetřeny.“ Mitchell pohlédl na Valu, a pak hlasitě odpověděl: „To je zvláštní. Právě jsem chtěl říct to samé!“
„Valo, musíš mi věřit,“ řekl nazpátek Tomin. Pak svolal na zbytek: „Vaši pozici jsme zaměřili z vesmíru. Ihned se vzdejte, jinak budete zničeni.“
„Myslím, že mu musíme věřit,“ řekla Vala. Mitchell automaticky pohlédl na Jacksona, který se kryl za truhlou.
„Jacksone?“ Daniel sklonil zbraň a za pomocí kladívka a páčidla se snažil otevřít truhlu, jenže to se mu nepodařilo.
„A co kdybychom to nechali otevřít je? To by nebylo tak špatné, že?“ napadlo Valu. Mitchell pohlédl na Jacksona, který s tímto nápadem souhlasil.
„Tak fajn. Pozvi je dál,“ souhlasil Mitchell a všichni pomalu začali sklánět zbraně.
„Tak pojďte dovnitř!“ zařvala Vala a vydala se k ostatním. Když se do prohlížela, řekla: „Vypadám příšerně.“ Kolem nich se začali objevovat vojáci, kteří na ně mířili holemi. Hned za nimi přišel Tomin.
„Ahoj. Jak se máš? Co nového?“ zeptala se Vala, která se dívala Tominovi do očí.
„Co tu děláte?“ zeptal se na oplátku Tomin.
„Fíha. My vážně myslíme na to samé. Právě jsi mi to vzal z úst,“ řekl Mitchell.
„Jak jsi věděl, že jsme tu?“ zajímalo Valu.
„Moc Oriů se nedá zpochybňovat,“ řekl přicházející převor s holí v rukou.
„A je to tu,“ řekl Mitchell, který pohlédl na Johnsovou. Johnsovou jen tak něco nedokáže rozhodit, protože v přímých bitvách byla vícekrát než Mitchell. Proto jim ji doporučili.
„Povězte mi, co jste to našli za artefakt?“ zeptal se převor.
„Počkejte. Vy to nevíte?“ zeptal se Jackson.
„To je vaše logika,“ odpověděl převor.
„Počkejte, není třeba si to stěžovat. Chcete vědět, co to je? Tak já vám to povím. V této Arše leží tajemství na zničení armády Oriů. Myslím, že to poslední, co byste měli udělat, je otevřít ji,“ řekl Daniel.
„Myslíte, že se toho bojíme?“ zeptal se převor.
„Já jen říkám, že byste to neměl otvírat,“ řekl na to Jackson. Převor pohlédl na své vojáky a řekl jim: „Otevřete to!“
„Vy jste neposlouchal, co jsem právě řekl?“ zeptal se Jackson, když dva muži na převorův rozkaz šli otevřít truhlu.
„Otevřete to!“ zopakoval převor. SG-1 si v duchu říkala, že dosáhli úspěchu, když převorští vojáci dělali právě to, co SG-1 chtěla.
„Je zatavená,“ oznámil jeden z mužů, když se ji snažili otevřít. Pak oba od ní poodstoupili a Tomin na ni vystřelil holí.
„Počkat, ne!“ zařval Jackson, ale už bylo pozdě. Poklop truhly se rozletěl na kousky do stran. Všichni otevřeli ústa a čekali, co se bude dít dál. Tomin se opatrně přibližoval k truhle, ze které trochu kouřilo. Jakmile stál u ní, nahlédl dovnitř. Poté z truhly vytáhnul kus pergamenu, který se mu v rukách roztrousil. Zvědavá Vala nakoukávala Mitchellovi přes rameno a Daniel si nějak v hlavě přehrával celý tento incident.
„Tak dobrá. Tohle jsem nečekal,“ přiznal se Daniel.
„Nerozvážní jsou ti, co nenásledují pravou cestu,“ řekl převor.
„Chce si někdo vsadit, co teď řekne?“ zeptal se Mitchell.
„Zabij je,“ řekl převor a otočil se k nim zády.
„Byl bych to vyhrál,“ řekl Mitchell. Převor pomalu odcházel, ale Tomin ho zastavil.
„Převore. Dal jsem jim své slovo, že pokud se vzdají bez odporu, tak je ušetříme,“ řekl Tomin čelící převorovi, kterému se to nelíbilo.
„Dal jsi jim své slovo? Jedině na čem záleží…“
„Kniha počátku praví, …“
„…je slovo Oriů!“
„…, že pravda je počátkem cesty.“ Oba dva se vzájemně přeřvávali, že nikdo netušil, kdo co mluví.
„Tomine, tvoje pochybnosti mě udivují! Ihned je zabij, jinak shoříš v plamenech nekonečného utrpení!“ Tomin měl z převora strach, a tak namířil hůl na SG-1.
„Tomine, nedělej to. Nemůže ti ublížit,“ řekla klidným hlasem Vala. Tomin sklonil na chvilku hlavu a začal o tom přemýšlet.
„Věřili jsme ti. Teď věř ty mně,“ dopověděla Vala.
„Střílej!“ zařval na Tomina převor, který měl zlostnou náladu z Tomina, který váhal se střelbou na SG-1.
„Myslíš, že tě zkouší,“ řekl Mitchell. Daniel pohlédl na Tomina a řekl: „Ale ve skutečnosti tě jen nutí, abys to udělal, protože si uvědomil, že z nějakého důvodu je úplně bezmocný.“
„Zabij je! Ihned je zabij! Přikazuji ti to!“ zařval několikrát za sebou převor na Tomina, který sklonil zbraň. Převor se naštval a vyškubnul Tominovi z rukou hůl, kterou namířil na členy SG-1. Mitchell se rychle ohnal, srazil jednoho vojáka k zemi a rychle jeho holí, kterou mu sebral ze země, vystřelil na převora. Převor bez použití jakýchkoliv schopností byl zabit Mitchellem.
„Stůjte! Nestřílejte!“ zařval Tomin, když vojáci chtěli začít střílet na Mitchella, který rychle odložil hůl zpátky na zem.
„Jak…?“ nechápal Tomin.
„Tady. Ukážu vám to,“ řekla Johnsová, která opatrně šla ke své brašně, ze které vytáhla proti-převorské zařízení.
„Použili jsme tento přístroj. Dočasně jim to neutralizuje jejich schopnosti,“ vysvětlila Tominovi Johnsová.

Prostor, Země, Odyssey, můstek
Odyssea po krátkém letu v hyperprostoru se vynořila poblíž Země.
Podplukovníci Marks i Carterová přicházeli s úsměvem na můstek, kde na ně čekala poručík Marksová.
„Hlášení.“
„Jsme na stabilní orbitě,“ odpověděla Evansová.
„Pane, madam. V SGC na vás dva čeká generál Landry. Bohužel, musíte ještě chvíli počkat. Má tam návštěvu z IOA, pana Jamese Marricka,“ oznámila jim Marksová.
„Marricka? Toho zástupce Woolseyho?“ zeptala se Sam.
„Ano, madam,“ odpověděla Jane.
„No, s ním, doufám, že problémy nebudou. Nechtěl bych zavařit SGC ještě více. Stačil mně ten okamžik, když jsem vletěl k nim do kanceláře a vyřadil Odysseu z jejich seznamu. Ještě teď vidím jejich tváře,“ řekl s úsměvem Kevin, který přitom málem slintal. Sam s Jane se na něj dívaly a raději se tomu nijak nevyjadřovaly.
„Co je?“ zeptal se Kevin, když si všimnul, že ho obě sledovaly.
„Co by bylo?“ zeptala se Jane.
„Když se na mě takhle díváte, napadají vás vždycky nějaké rošťárny.“
„Žádné rošťárny. Jenom ti závidíme, že sis dovolil na IOA,“ řekla Jane.
„Závidět? V čem? Že jsem jim řekl pravdu o tom, že to jsou blbci?“
„Jo. Protože jsi byl první, kdo jim to řekl. Hned po tobě to byl generál O’Neill,“ odpověděla Sam.
„Tak jestli chcete být další, tak běžte. Obě. Nikdo vám v tom nebrání,“ navrhnul jim Kevin.
„Já už to udělala,“ přiznala se Sam. Jane s Kevinem se na ni v momentě podívali.
„Kdy?“ zeptal se Kevin.
„Asi měsíc potom, cos jim to řekl ty. A taky jsem hned potom, co jsem přijala velení, vyškrtla Hammonda z jejich seznamu. Byla to zábava,“ odpověděla s úsměvem Sam.
„Páni. Tímto způsobem IOA pošleme dříve do pekel než NID,“ řekl na to Kevin.

Země, SGC, pokoj pro hosty
Daniel s Valou byli u Tomina, kterému pověděli celou pravdu o Orií. I pravdu o tom, že jim sloužil zbytečně.
„Takže Oriové jsou mrtví?“ zeptal se Tomin.
„Jak jsme řekli, jistí si tím být nemůžeme. Víme, že jsme poslali zbraň do orijské galaxie, která by měla být schopna je zničit,“ odpověděl Daniel.
„A co ti, co je uctívají?“
„Lidi ne. Pouze povznesené bytosti,“ odpověděl Daniel.
„Vím, že to zní divně, ale pokud to nezastavíme, tato svatá křížová výprava ve jménu Oriů může skončit krvavými jatkami pro všechny lidi,“ řekla Vala.
„A vy doufáte, že tato Archa přesvědčí ty, co v Orie stále věří, aby v nich přestali věřit?“ zeptal se Tomin a Daniel kývnul hlavou.
„V Antičtině se jmenuje „Armeria Verimas“, což v překladu znamená Archa Pravdy,“ řekl Daniel.
„Vím, že nemám právo to soudit, ale nezdá se mi to správné,“ řekl Tomin.
„Já neříkám, že je to správné. Antikové si očividně nemysleli, že je morálně správné použít ji, jinak bychom v této situaci ani nebyli,“ řekl Daniel.
„Ale v porovnání s krveproléváním, kterému možná čelíme…“ Vala nedokončila větu, protože ji přerušil Daniel, který stál vedle Tomina.
„Myslíme, že Archa může být schopna přinutit lidi, aby věřili čemukoliv, na co je naprogramována,“ řekl Daniel.
„Ale jak jste věděli, kde ji hledat?“ zeptal se Tomin.
„To jsme nevěděli,“ odpověděla Vala.
„Ta truhla, kterou jsme našli, nebyla Archa,“ řekl Daniel.
„Ale přesto jste museli mít nějaké tušení.“
Danielovi se v hlavě promítla vize, ve které byla Archa Pravdy, která se v jednu chvíli otevřela. Z Archy vyšlo silně jasné záření a hned po něm se objevil Merlin, který zářil ještě více. Hned poté se objevila Dakara, kde hora, ve které byla antická zbraň, byla zničena.
„Několikrát jsem měl tu vizi,“ řekl Daniel a Vala hned vysvětlila Tominovi, jak je to možné: „Daniel se na krátkou dobu dělil o svou mysl s bývalým Antikem, Merlinem.“
„Jeho vědomí už je pryč, ale právě on mi pomohl sestrojit přístroj, který jsme poslali, aby eliminoval Orie,“ oznámil Daniel.
„Doufáme, že tyto vize jsou možná pozůstatkem, které za sebou zanechal úmyslně, aby nám pomohl najít Archu,“ řekla Vala.
„A vy si myslíte, že já jsem blázen, když věřím v Orie,“ řekl na to Tomin.
„Blázen ne, Tomine. Jen se mýlíš,“ opravila ho Vala.
„Oba jste četli knihu o Počátku, že?“ zeptal se Tomin, když ho něco napadlo.
„Ano,“ odpověděl Daniel.
„Pamatujete si část o Ortus Mallum?“
„Promiň mi, ale neznám ji nazpaměť.“
„Je to velká kniha s drobným písmem, a ne moc obrázků,“ řekla Vala a ti dva se na ni podívali.
„Ortus Mallum je rodiště všeho zla. V úryvku se hovoří o hoře, která vybuchne a pochová město, odkud se kdysi rozšířilo všechno zlo. Ptám se jen proto, že jsi poukázal na horu, která ve tvé vizi vybouchla,“ řekl Tomin a sednul do křesla vedle Valy.

Země, SGC, zasedací místnost
Carterová s Marksem stáli před obrazovkou, na které připravovali simulaci, kvůli které museli přiletět zpátky.
„Víš, co mě právě teď napadlo?“ zeptala se Sam.
„No nevím. Nechám se překvapit,“ odpověděl Kevin.
„Co kdybychom si udělali malý výlet?“ zeptala se Sam.
„Záleží kam? A jestli nám dají velící dovolenou.“
„Vždyť ty jsi velitel. Nikdo ti v ničem nebrání,“ řekla Sam a přišla blíže ke Kevinovi, který se na ni usmál. Ruku položil na její záda a přiblížil si ji k sobě na pouhé milimetry, že se vzájemně dotýkali.
„Kevine…“ řekla s úsměvem.
„Ano?“
„Tady ne. Ještě nás uvidí.“ Kevin se zasmál a během chvilky byli od sebe, když do místnosti přicházel Mitchell s Landrym a Johnsovou, kteří usedli kolem stolu.
„Johnsová. Už je to dlouho, co jsme se viděli,“ řekla Sam.
„Asi dva roky, madam,“ řekla Johnsová při sednutí ke stolu. Mitchell pohlédl na Sam, která na sobě od odchodu z SG-1 nosí uniformu Odyssey.
„Tak, podplukovníci, máte pro nás dobrou zprávu?“ zeptal se Landry.
„Hned po odletu jsme na to přišli, pane, jen se nám nechtělo vracet se,“ odpověděla Carterová.
„No, tak začněte.“
„Jistě. Ačkoliv si myslíme, že můžeme použít ZPMka na palubě Odyssey, nemají zdaleka dost energie, aby udržely odchozí červí díru na dobu neurčitou,“ řekl Marks.
„Mám to brát tak, že ten trik s Pegasem není možný znovu zopakovat?“ zeptal se Mitchell.
„Faktem je, že jsme měli štěstí, že jsme se vyhnuli útoku Wraithů,“ řekla Carterová a přepnula obrazovku, na které se zobrazila SuperBrána.
„Ale věříme, že za použití Odyssey můžeme strategicky přenést čtyři jaderné hlavice typu Mark IX mezi segmenty SuperBrány,“ řekl Marks.
„Doufáme, že je nikdo neuvidí. Jinak se spustí při jakékoliv aktivaci zvenčí,“ dopověděla Carterová a zmáčkla na ovladač. Animace se spustila přesně podle jejich slov. Mezi segmenty SuperBrány byly čtyři hlavice typu Mark IX, které postupně ničily SuperBránu.
„Výsledný výbuch by měl teoreticky vytvořit řetězovou reakci a v podstatě použít masivní množství energie přenesené do SuperBrány z vytáčející galaxie, aby samotnou SuperBránu zničil,“ řekla Carterová. Během několika vteřin se objevil doktor Jackson, který řekl: „Ještě nic neničte. Tu SuperBránu budeme potřebovat.“
„Doktore Jacksone?“ Landry se na něj nechápavě díval.
„Antici s sebou nepřinesli Archu, pane. Je stále v orijské galaxii,“ vysvětlil Jackson a všichni se na něj okamžitě podívali.
„Podplukovníci, musím s vámi mluvit,“ řekl Landry a odešel do kanceláře. Mitchell vstal také, ale Landry pokynul rukou, že má zůstat s týmem. Že chce mluvit pouze s Carterovou a Marksem.
„Pane, co se děje?“ zeptal se jako první Marks.
„Pan Marrick určitě bude chtít letět, jestli budete souhlasit s misí,“ odpověděl Landry.
„Á jé,“ s těmito slovy sednul do křesla před Landryho stolem.
„Proti misi nic nemám, pane, ale proti IOA ano. Jestli bude stejný jako Woolsey, tak počítejte s tím, že vám tu někdo brzy zaklepe na dveře,“ varoval ho rovnou Marks, který má s IOA hodně zkušeností.
„Myslím, že nějaké setkání mě nezabije. Stačí, když to s ním vydržíte,“ řekl Landry. Marks se usmál a opřel se o křeslo, když ho něco napadlo.
„Myslím, že už vím, jak na něj.“

Země, SGC, pozorovací místnost – o několik minut později
Teal’c z pozorovací místnosti sledoval výslech Tomina, který vedl pan Marrick. Po skončení prvních otázek přišel za Teal’cem Mitchell, který sedl vedle něj.
„Kde je Vala?“
„Nemohla se na to dívat,“ odpověděl Teal’c.
„Slyšel jsi už plán?“ zeptal se Mitchell.
„Tomin nás chce doprovodit. Věří, že nám může pomoci se spojit s anti-orijským odbojem. To by mohl být nejlepší způsob, jak zjistit, co Ortus Mallum vlastně je,“ řekl Teal’c.
„Jednoznačně se nám hodí všechna pomoc, kterou dostaneme. Samozřejmě za předpokladu, že jsou Oriové opravdu mrtví. Jinak to bude velmi krátká mise.“
„Vskutku.“

Země, SGC, Landryho kancelář – o půl hodiny později
V kanceláři generála Landryho byli Marks, Carterová, Jackson a pan Marrick. Všichni spolu diskutovali o misi do orijské galaxie. Když se všichni shodli na jednom, tak si do kanceláře pozvali Mitchella, který tam během několika vteřin dorazil.
„Generále.“
„Podplukovníku, právě jsme došli k závěru. Mise je schválena,“ oznámil Landry.
„Myslel jsem, že už mise byla schválena,“ řekl Mitchell.
„Misi nejdříve musím schválit já, podplukovníku. A pak je tu ještě jistá věc s IOA,“ řekl Marks, který stál poblíž dveří do zasedací místnosti. Pan Marrick zavrtěl hlavou a řekl: „Jestli s vámi má letět ten Tomin, tak to musí být schválené IOA.“
„Pane?“ Mitchell nechápavě pohlédl na Landryho, který mu vše vysvětlil.
„Pan Marrick poletí s vámi.“
„Osobně jsem nadšený,“ řekl Marrick.
„Jo, já taky,“ řekl na to Mitchell, který nesnáší IOA stejně jako ostatní.
„Budu poprvé na palubě bitevního křižníku. Uvidíme se na palubě. Podplukovníci. Doktore Jacksone. Generále.“ Pan Marrick odešel z kanceláře a Mitchell hned za ním zavřel dveře.
„Máte nějaký plán? Třeba zamknout ho v kajutě?“ zeptal se.
„Nebojte, podplukovníku. Všechno už mám zařízené. A navíc, jestli bude vyvádět, tak ho zavřu rovnou do cely. Mám to i schválené,“ odpověděl Marks a ukázal na Landryho.
„Děkuji za útěchu,“ řekl Mitchell a odešel z kanceláře.
„Rádo se stalo. Pane,“ řekl Marks a hned za Mitchellem odešel zbytek, který se šel připravit na misi.

Prostor, Země, Odyssey, můstek – o hodinu později
Všechen potřebný personál byl připraven na odlet na palubě Odyssey, která se nacházela na orbitě planety.
Na můstku na svých obvyklých místech seděli Marksová s Evansovou a Evansem, který zatím dohlíží na můstek.
„My jsme připraveni. Chybí jen podplukovník,“ řekla Marksová.
„Za chvilku tu bude,“ řekl kapitán.
„Velitel na můstku,“ řekla Evansová, když se dveře otevřely.
„Hlášení,“ řekl Marks, jakmile přišel na můstek.
„Jsme připraveni, pane,“ odpověděla Marksová. Evans uvolnil místo ve velitelském křesle, do kterého pak Marks sednul. S křeslem se otočil na sestru a řekl: „Vstupte do hyperprostoru.“
„Ano, pane.“
Odyssea opustila orbitu Země a vstoupila do hyperprostoru.

Hyperprostor, Odyssey
Jakmile Odyssea vstoupila do hyperprostoru, Marks při odchodu předal opět velení můstku Evansovi. Při cestě do místnosti s jádrem se k němu připojila Sam.
Mezitím Teal’c přišel do jídelny za Tominem, který přemýšlel o své budoucnosti. S tácem plný jídla, který držel v rukou, k němu přisednul. Teal’c hned na něm poznal, že nad něčím přemýšlí, a tak mu chtěl dát pár moudrých rad, které by mu v budoucnu měly pomoci. Jelikož Teal’c sloužil Goa’uldům stejně jako Tomin Oriům, tak si vzájemně mohli promluvit o chybách, které udělali. Jejich povídání poslouchal o pár metrů opodál Marrick, který z Tomina nespouštěl oči. Ale to oběma nezabránilo povídat si o minulosti, kde oba udělali spoustu chyb, které nemohou vrátit zpátky.
„Když nebudeš bojovat za to, v co věříš, všechno může být ztracené. Ale nebojuj za sebe. Bojuj za ostatní, které možná tvoje snaha zachrání. To je to nejmenší, co můžeš udělat.“

Prostor, poblíž SuperBrány, Odyssey, můstek
Odyssea poblíž SuperBrány vystoupila z hyperprostoru a pomalu se k ní blížila.
Podplukovník Carterová s doktorem Jacksonem přišli na můstek. Hned po nich přišel podplukovník Mitchell.
„Dobrá, jsme připraveni,“ oznámila Sam při sednutí k taktické konzoli, kterou jí uvolnila Evansová. Kevin se na ni podezřele usmál a ona si toho všimla.
„Co je? Na základě informací, které nám Daniel poskytnul, když byl převorem, jsem si byla poměrně jistá, že to vyjde.“
„Jo, já o tom nepochyboval. Jen jsem si řekl, že když tam tak sedíš, je to skvělé.“ Sam se tomu zasmála, ale Mitchellovi se to moc nelíbilo. Kevin pak pohlédl na sestru a řekl: „Vezměte nás tam.“
Podsvětelné motory se v jeden okamžik pořádně zažehnuly a Odyssea se dala do pohybu k SuperBráně.
Všichni se dívali před sebe a napínavě čekali na vstup do brány. Během několika vteřin tomu tak bylo a loď vletěla do aktivní červí díry SuperBrány.

Orijská galaxie
Neznámá planeta, hospoda – o tři čtvrtě hodiny později
Doktor Jackson spolu s Valou seděli v hospodě kolem stolu a popíjeli místní pití. Zároveň také čekali na příchod Tomina, který pro někoho šel. Oba měli na sobě běžné kožené oblečené, které místní vesničané nosí. Daniel při pití pohlédl do stran a zahlédl Merlina, který seděl mezi vesničany.
„Vidíš to?“ zeptal se Daniel. Vala se podívala na místo, které sledoval, a akorát viděla starého muže, který mluvil se svými kamarády.
„Co? Toho starého muže? Co je s ním?“ zeptala se Vala.
„Ale nic,“ odpověděl Daniel, když najednou místo Merlina viděl prostého vesničana.
„To jsme si popovídali,“ řekla Vala, a ještě jednou pohlédla na to místo. Pak se podívala na Daniela a zeptala se: „Jsi v pořádku?“
„Jo, je mi fajn. Popravdě mám pocit, že jsme na správné stopě,“ odpověděl Daniel. Po pár vteřinách přišel za nimi Tomin, kterého následoval jeden muž.
„Toto je Hertis. Hertisi, toto je Daniel. Vala, má žena,“ jakmile to Tomin dopověděl, Vala tím byla zaskočena a rychle si odkašlala.
„Promluvíme si o tom později,“ řekla Vala a hned potom Tomin s Hertisem usedli ke stolu.
„Tomin mi řekl, že jste neslyšeli zvěsti, že oheň na Celestise přestal hořet,“ řekl Hertis. Vala na něj pohlédla a zeptala se: „Vážně?“
„Hádám, že vám Tomin neřekl to, že nejsme odsud,“ řekl Daniel.
„Ano, to řekl. I tak jsem překvapen. Takové zprávy by se rozšířily široko daleko,“ řekl Hertis.
„To si možná myslíte. Ale Tomin vám možná nevysvětlil přesně, jak daleko odsud žijeme,“ řekla Vala.
„Převorové si myslí, že to je znamení toho, že Oriové nejsou spokojeni,“ řekl Tomin.
„Říkají, že naše snaha v křížové výpravě proti zlu nestačí. Že musíme udělat více,“ řekl Hertis.
„Jak jsem řekl, bylo vyrobeno mnohem víc lodí,“ řekl Tomin.
„Jsou připraveni na nalodění. Tomin mi také řekl, že hledáte pozici Ortus Mallum,“ řekl Hertis.
„To ano,“ potvrdila Vala.
„Zajímalo by mě, proč si myslíte, že takové místo opravdu existuje ve skutečném světě,“ řekl Hertis.
„Nevěříte, že všechno, co je napsáno v knize o Počátku, není založeno na nějaké pravdivé historické události?“ zeptal se Daniel.
„Nejde tu o to, čemu věřím já,“ odpověděl Hertis.
„Chcete, abych vám řekl, čemu věřím já?“ zeptal se Daniel.
„Ne. Chci, abyste to dokázali,“ odpověděl Hertis.
„No, to můžeme,“ řekla Vala a pohlédla s úsměvem na Daniela, který se usmíval více než ona.

Prostor, Neznámá planeta, Odyssey, zasedací místnost
Doktor Jackson s Valou, Tominem a Hertisem byli přeneseni na palubu Odyssey do zasedací místnosti, kde na ně čekal Marks s Carterovou a se zbytkem SG-1.
„Vítejte na palubě Odyssey,“ přivítal Hertise podplukovník Marks. Hertis nemohl věřit svým očím, když před sebou viděl z okna planetu, ze které pochází.
„Je to…?“
„Ano, je. A ano, jste ve vesmírné lodi. Jsem podplukovník Kevin Marks, velitel lodi,“ řekl Marks, když k němu stoupnul.
„Pomůžete nám?“ zeptal se Daniel a Hertis souhlasně kývnul hlavou.
„Vysoko v horách na okraji planin Celestis jsou ruiny vesnice. Věří se, že je to místo, které kniha o Počátku popisuje jako zrození všeho zla.“
„No, to dává smysl. Následovníci Oriů postavili své svaté město na planetě, kde věřili, že jejich bohové porazily Antiky,“ řekl Daniel.
„Dovedl jste nás sem. Když vám ukážeme hvězdnou mapu, mohl byste nás dovést na planetu, kde je Celestis?“ zeptala se Carterová stojící poblíž Markse. Tomin na ni pohlédl a souhlasně kývnul hlavou.
„Mluvíme tady o Vatikánu následovníků Oriů, že?“ zeptal se Mitchell.
„No, jestli oheň přestal hořet, tak to znamená, že Merlinovo zařízení fungovalo a Oriové jsou mrtví,“ řekl Daniel.
„Ale převorové ne,“ přidal se Teal’c.
„No, neletěli jsme až sem, abychom teď přestali, ne?“ zeptal se Daniel.
„Už mnohokrát v historii byly ruiny Ortus Mallum prohledány převory Oriů. A i těmi, kteří věří tomu, co já. Hledali jsme dlouho artefakty, které by dokázaly pravdu o naší minulosti, našich předků a o prolhanosti knihy o Počátku. Nic tam nikdy nebylo nalezeno,“ informovat všechny Hertis o minulosti při pátrání po důkazech.
„To je dobře. Můžeme doufat, že to, co hledáme, tam stále je,“ řekl Daniel.

Prostor, Neznámá planeta, Odyssey, chodba -> můstek – o několik minut později
Podplukovníci Marks a Carterová vystoupili z výtahu poblíž můstku, kde na ně čekalo nemilé překvapení. Před dveřmi, které vedou na můstek, stál pan Marrick, který je nerad rozhodnutím, které Marks učinil.
„Proč jsem nebyl informován o tom, že máme někoho na palubě s novými informacemi o orijské aktivitě?“ zeptal se okamžitě Marrick. Marks s Carterovou se před ním zastavil a oba se usmáli.
„Pane Marricku. To záleží pouze na mně, jestli ty informace vám dám nebo ne. Smiřte se s tím,“ odpověděl Marks a chtěl pokračovat v cestě, jenže před něj si stoupnul Marrick.
„Podplukovníku. Jsem si jistý, že vám nemusím připomínat protokol.“
„Ten už pro mě a mou posádku neplatí, pane Marricku. A stejně naším hlavním úkolem je najít Archu. Je pozdě, abyste vystoupil z této lodi. Škoda, že vás tu nemohu nechat,“ řekl Marks a chtěl opět odejít, jenže zase mu v tom zabránil Marrick.
„Tahle loď je největší výhodou, kterou Země má. Vaším úkolem je zabránit orijským lodím projít SuperBránou.“
„Jestli se nemýlím, tak naším úkolem je najít Archu. A i kdybychom ji nenašli, naší prioritou je obrana Země.“
„Máte, nebo nemáte nějaké důvěryhodné informace, že se chystá odletět víc orijských lodí?“
„Skliďte se mi z cesty,“ řekl Marks a obešel oklikou Marricka. Hned za ním šla Carterová.
Marks s Carterovou vstoupili na můstek, kde většina posádky byla na svých místech. Když Evans uviděl Markse, vstal z velícího křesla a usedl k přední konzole.
„Vaše instrukce byly jasné, podplukovníku!“
„Ještě tam nejsme. Poručíku Marksová. Nové souřadnice byly zadány do navigačního systému, vezměte nás tam,“ rozkázal Marks.
„Ano, pane,“ odpověděla Marksová a začala pracovat na své konzole.
„Nemáte ani ponětí, kolik máme času. Nejsem ochoten obětovat tuto misi, Zemi, nebo naši galaxii pro nějaký hloupý úkol. I to, že porušujete pravidla, co se týče rodinných příslušníků na palubě lodi.“
„Držte už hubu!“ zařval Marks tak hlasitě, že každý přestal dělat svou činnost. Všichni začali sledovat jak Markse, tak i Marricka.
„Tato loď je moje a vy na ni nemáte žádnou pravomoc. Takže jestli vám to vadí, zavřete se do kajuty a nevšímejte si nás. Při nejlepším pro nás, jestli nás nenecháte dělat naši práci, nechám vás odvést rovnou do cely. Je vám to jasný?“ zeptal se Marks. Všichni se dívali na Marricka a na jeho reakci. Marrick pohlédl na důstojníky na můstku a usoudil, že Marks má větší pravomoc než on, a tak odešel v klidu z můstku. Evans pohlédl na Markse, který povzdychnul. Kevin pak přišel ke křeslu, do kterého usednul. Hned za něj stoupla Sam, která se opřela o jeho křeslo.
„Nechceš si sednout?“
„Ne. Je jen tvoje. Ale stojím hned za tebou,“ odpověděla Sam.
„Děkuji,“ řekl klidným hlasem Kevin.

Prostor, Celestis, Odyssey – o tři čtvrtě hodiny později
Odyssea po krátké cestě vystoupila z hyperprostoru poblíž Celestis, u které se museli zamaskovat. Nad planetou totiž hlídkovaly tři orijské lodě, se kterými se nechtěli dát do boje, jelikož všichni chtěli, aby mise na planetě zůstala před Oriema v utajení.

Celestis, Ortus Mallum, les
Tým SG-1 spolu s Tominem byli přeneseni na planetu, přesněji na místo Ortus Mallum, kde se má někde nacházet Archa. Všichni se rozhlíželi kolem sebe, než se Mitchell zeptal: „Nějaký nápad, kde začít?“
„Ani ne,“ odpověděl Jackson.

Prostor, Celestis, Odyssey
Pan Marrick procházel chodbami, které vedou do bezpečně uzavřené části lodi, kde se nachází asgardské jádro. Z kapsy vytáhl přístupovou kartu, kterou použil na otevření dveřích. Byl velice ostražitý, když procházel chodbou. Byl téměř u místnosti, kde je asgardské jádro. Otevřel dveře, za kterými náhodou stál Marks. Marrick byl překvapen a zaražen, protože si myslel, že je s Carterovou na můstku.
„Pane Marricku. Copak vás sem vítá? Víte, že do této části je přísný vstup zakázán.“
„Přišel jsem se pozeptat na pokroky.“
„Ale prosím vás. Vy? To tak. K asgardskému jádru je přísný vstup zakázán. Takže mi odevzdejte kartu a vraťte se zpátky do kajuty. Jinak vás čeká cela,“ řekl Marks a nastavil ruku. Marrick chvíli váhal, ale pak mu kartu podal.
„Výborně. Teď běžte,“ řekl Marks a čekal na Marricka, až odejde ze zakázané sekce. Pak se Marks vrátil zpátky do místnosti, kde pracoval na zlepšení zbraní.

Celestis, Ortus Mallum, les
Vala s Tominem stáli u útesu, ze kterého měli krásný výhled do krajin. Tomin se nad něčím zapřemýšlel a Vala si toho všimla.
„Jsi v pořádku?“ zeptala se Vala.
„Přemýšlel jsem, co tohle místo vlastně je,“ odpověděl Tomin.

Prostor, Celestis, Odyssey
Pan Marrick doposud stál poblíž asgardského jádra a čekal, až Marks opustí místnost s jádrem, ke kterému se chce za každou cenu dostat. Když Marks po hodinové práci opustil místnost, Marrick hned po jeho odchodu opatrně šel ke dveřím, které byly zamčené. Bez přístupové karty se tam bohužel nedostane. Jakmile Marrick stoupnul k nástěnnému panelu, vytáhnul z kapsy další kartu, která tentokrát patřila jinému důstojníkovi na palubě. Kartou projel přes čtečku karet a panel změnil barvu z červené na zelenou. Hned potom se otevřely dveře. Marrick je za sebou zavřel a zamknul. Pak šel k asgardskému panelu, na kterém otevřel přední panel, ve kterém byly krystaly. Jeden z hlavních krystalů uchopil a položil jej na panel. Z uniformy pak vytáhnul vlastní krystal, který byl odlišný od ostatních. Krystal vložil do panelu a zavřel ho. Marrick zmáčknul na kámen a začal něco hledat v asgardské databázi.
Jane stála u boční obrazovky spolu se Sam, se kterou řešila spotřebu energie. Najednou z ničeho nic zapípala pilotní konzole.
„Co se děje?“ řekla si v duchu Jane a hned k ní šla. Pohlédla na obrazovku, na které se zobrazilo: „Asgardské jádro v plném provozu. Uživatelský požadavek se vytváří.“ Jane otevřela ústa, protože tohle byl pro všechny malér. Asgardské jádro nelze prozatím detekovat, když funguje částečně. Plně aktivní jádro prozradí jejich pozici okamžitě.
„Co to sakra je?“ vypustila z úst Jane a zapnula vysílačku. Když zrovna chtěla něco říci, na můstku se objevil Kevin.
„Takže ty to nejsi. Kdo je v místnosti s jádrem?“ zeptala se okamžitě Jane.
„Nikdo. Před chvílí jsem odtamtud odešel. Proč se ptáš?“ odpověděl Kevin, když šel pomalou chůzí k ní.
„Někdo právě plně používá asgardské jádro na výrobu něčeho,“ jakmile to dopověděla, Kevin hodně rychle vyběhnul z můstku. Hned po něm ho následovala Sam s Jane.
Kevin po krátkém běhu k místnosti s asgardským jádrem vytáhnul z uniformy kartu, kterou chtěl otevřít dveře. Jenže dveře zůstaly zavřené, a tak zapnul vysílačku a řekl: „Otevřete ty dveře, Marricku. Jinak počítejte s tím, že vás zavřu do cely, až zčernáte.“ Během chvilky za ním přiběhla Sam s Jane. Když Marrick neodpovídal, Kevin se naštval a šel k panelu.
„Co se děje?“ zeptala se Sam.
„Marrick se vevnitř zavřel. Snažím se to obejít,“ odpověděl Kevin a otevřel panel, ve kterém se začal hrabat.
„Mohu nějak pomoci?“ zeptala se Jane.
„Jo. Vrať se na můstek a informuj tým na planetě. Buď tam zůstanou, nebo se nechají přenést na palubu, jelikož rychlým tempem vstoupíme do hyperprostoru,“ odpověděl Kevin a Jane rychle běžela zpátky na můstek. Sam mezitím pozorovala Kevina, který už se téměř dobyl dovnitř.

Celestis, Ortus Mallum, les
Podplukovník Mitchell s týmem a Tominem stále hledali Archu Pravdy. Bohužel se jim zatím moc nedařilo. V rukách drželi PDAčka, se kterými se snažili najít nějakou známku energie, jestli nějakou vyzařuje.
„Jestli se nepodíváme pod každý kámen, tak nic nenajdeme,“ řekla Vala, kterou zrovna bádání po Arše nebavilo, protože nikdo nevěděl, kde přesně se nachází.
„Podplukovníku Mitchelle, tady poručík Marksová, ozvěte se,“ ozvala se z vysílačky.
„Slyšíme vás, Marksová. Co se děje?“
„Marks mi řekl, abych vás informovala o tom, že pan Marrick aktivoval asgardské jádro na plný výkon. Brzy nás objeví, takže máte na výběr. Buď zůstanete na planetě, nebo vás přeneseme na palubu, a co nejrychleji vstoupíme do hyperprostoru. Vyberte si.“
„Nemůžeme nikam jít. Ještě jsme ji nenašli,“ řekl okamžitě do vysílačky Jackson.
„Vyřiďte Marksovi, že tu zůstáváme. Vyzvedněte nás pak, až vyřešíte situaci. Mitchell konec,“ tak znělo Mitchellovo rozhodnutí.

Prostor, Celestis
Odyssea se demaskovala poblíž orijských lodí a hned potom vstoupila do hyperprostoru. Tím orijské lodě zjistily, že nejspíše na planetě mají nezvané hosty.

Hyperprostor, Odyssey, místnost s jádrem
Po chvilce, co vstoupila Odyssea do hyperprostoru, se Marks úspěšně dostal do místnosti s jádrem. Spolu se Sam a mariňáky vešli do místnosti, kde našli Marricka, jak stojí před asgardským jádrem, se kterým něco dělal. Marks rychle uchytil Marricka za ruku a odstrčil ho ke zdi. Carterová okamžitě běžela k panelu a snažila se vypnout příkaz, který Marrick zadal, jenže to nešlo.
„Nevypne se to.“
„Ne,“ řekl na to Marrick.
„Něco to virtuálně vytváří, co je to?“ zeptala se Carterová, když se k němu otočila.
„Uvidíte. Věřím, že je to skoro hotovo,“ odpověděl Marrick.
„Co si sakra myslíte, že děláte?“ zeptal se hlasitě Marks a přitlačil ho více ke zdi.
„Na rozdíl od vás dělám práci, na kterou jsem byl poslán. Zabránit další orijské invazi za každou cenu.“
„Jak pomůže tomu zabránit, když nás necháte zabít a zničíte tuhle loď?“ zeptala se Sam.
„Ujišťuji vás, že tohle není v plánu.“
„Opravdu? Protože kvůli vám jsme museli vstoupit do hyperprostoru a nechat tým na planetě. Takže jsem zvědavý, jaký je ten váš blbej plán, protože buď budeme bojovat sami proti desíti, možná i více lodím, a prohrajeme, nebo snížíme výkonnost jádra a v klidu tu zůstaneme a budeme pokračovat v misi. Co si myslíte? Smrt nebo život?“ zeptal se Marks.
„V tom se mýlíte. Vždycky jsou jiné možnosti, jenom je nehodláte připustit,“ odpověděl Marrick. Během několika vteřin se aktivoval kolem stolku štít a uvnitř se objevil Replikátor. Marks s Carterovou se okamžitě zděsili, když viděli Replikátora.

Mléčná dráha
Země, SGC, řídící místnost
Hvězdná brána byla aktivní a generál Landry přišel k seržantovi Harrimanovi, který seděl u zadávacího počítače.
„To je SG-3, pane. Přenos z P6X-437.“
„Na obrazovku,“ řekl Landry a seržant na obrazovku pustil přímý přenos. Na obrazovce se objevil plukovník Reynolds, velitel týmu.
„Generále. Převor přišel bránou před patnácti minutami a okamžitě navázal kontakt. Nejsem si jistý jak, ale vypadá to, že věděl, že jsme tu. Řekl, že nemá v úmyslu nám ublížit, ale že má zprávu na doručení vůdcům naší planety,“ Reynolds informoval generála o situaci.
„Co to je?“
„Nevíme, pane. Řekl, že to doručí jedině osobně.“
„Chce, abychom ho sem pustili bránou?“ zeptal se Landry.
„Ano, pane.“
„A ví, že to minule nešlo zrovna dobře?“
„To je otázka spíše pro převora než pro nás, pane.“
„Pravda.“ Reynolds pohlédl na převora a posunul kameru tak, aby ho viděl i Landry.
„Je docela neústupný. Řekl, že má informaci o samotném přežití Země. A také, že ví, že máme technologii, která může dočasně neutralizovat jeho schopnosti.“
„Ví to?“
„Ano, pane. Vypadá to, že se pěkně rozšířilo, jak SG-1 zabila převora a informace o nedávné bitvě o Zemi.“
„Dejte nám hodinu, abychom mohli udělat nezbytné přípravy,“ rozhodl Landry.
„Ano, pane. Reynolds konec.“ Obrazovka ztmavla a Landry okamžitě opustil řídící místnost.

Orijská galaxie
Celestis, Ortus Mallum, les
Tým SG-1 stále pátral po Arše, ale bez výsledku. Mitchell hlídal okolí, Johnsová s Valou držely v rukách PDAčka a hledaly nějaké známky energie, Teal’c s Tominem drželi v rukách lopaty a kopali. No, a Jackson… Jackson stál u stromu a nad něčím přemýšlel.
„Nerada bych ukončila tuhle párty, ale tohle je beznadějný. Nedostávám žádné energetické údaje. Takže pokud se nemáme kouknout pod každý kámen téhle hory, tak si nejsem jistá, co tu máme dělat,“ řekla Vala a Teal’c před ni stoupnul a sledoval Jacksona. Vala se okamžitě na něj podívala. Daniel se skloněnou P-90kou stál a díval se do neznáma kam. Před ním se objevil Merlin, který po chvilce na určitém místě zmizel. Daniel šel okamžitě na to místo. Vala povzdychla a řekla: „Nebo můžeme počkat, než bude mít Daniel zase jednu ze svých vizí.“ Daniel přišel na místo, kde se ukázal Merlin. Chvíli se díval na pozůstatky chrámů, pak se obrátil k ostatním a řekl: „Lidi, myslím, že tady něco je.“ Vala s úsměvem kývla a šla za Danielem spolu s ostatními. Daniel poukázal lopatou na jedno místo, které bylo zavalené velkým plochým balvanem, který se podařilo Teal’covi oddělat. V podzemí po mnoho let byla stále jeskyně, která vznikla po odletu Antiků z planety.
„Myslím, že bychom měli jít dolů.“

Hyperprostor, Odyssey, místnost s jádrem – o pět minut později
Podplukovníci Marks a Carterová stáli pár metrů od Replikátora, kterého na podstavě drželo v uzavření silové pole.
„Tu potvoru tady nechci, takže ji rovnou transportuji ven z lodi. Doufám, že se přitom zničí,“ řekl Marks a šel k asgardskému panelu. To Marrick nečekal, a tak hned řekl: „Nevíte, co děláte, podplukovníku.“
„Na rozdíl od vás se snažím zachránit tuhle loď. Takže se mi do toho nepleťte,“ odpověděl Marks a pohlédl na Replikátora, když už byl téměř hotov.
„Zahajuji transport.“ Během několika vteřin zmizel z podstavy Replikátor. Marks pak pohlédl na Marricka se slovy: „Co vás to napadlo? Víte, jak jste mohl ohrozit tuto loď. Díky vám jsme se mohli dostat do ještě většího problému.“
„Právě vy jste ohrozil loď i posádku. Paprsek byl nastaven tak, aby vše zůstalo na této lodi. Takže vám tu po lodi někde pobíhá Replikátor.“ Marks se doslova nasral a chytnul Marricka pod krkem a přitlačil ho opět ke zdi.
„Co jste to sakra udělal?“
„Bylo to tak naprogramováno. Nemohl jsem to nijak ovlivnit.“
„Vy všivej parchante, proč jste nám to neřekl?“
„Bylo očividné, že mi úmyslně nedovolíte dokončit plán.“
„Když to nedokážeme zastavit, tak to vykuchá tuhle loď a začne se to replikovat!“ řekla Carterová dost hlasitě.
„Měl bych doufat. A díky vám to je jediná možnost, jak infikovat orijskou flotilu.“
„A co sakra IOA bude dělat, až Replikátoři skončí s orijskou flotilou a rozhodnou se udělat malý výlet zpátky SuperBránou?“ zeptal se Marks.
„Tomuto scénáři bylo zabráněno,“ odpověděl Marrick.
„Autodestrukce. Dal jste nějaký vypínací příkaz do programu,“ řekla Carterová.
„Říkal jsem vám, já to nebyl,“ řekl Marrick.
„A kdo to teda byl? Woolsey? No, ten asi těžko. Takže kdo?“ zeptal se Marks.
„Zkuste hádat. Kdo jediný měl přístup ke všem údajům týkající se Replikátorů a technologiím, které jsou na Odyssee?“
„On?“
„Jo, on.“
„Kdo je to on?“ zajímalo Sam.
„Praporčík Stanley Keeper,“ odpověděl Kevin. Marrick se usmál, když Marks řekl toho, kde za vše může.
„Co je to za důstojníka?“ zeptala se Sam.
„Už tehdy na Prometheu dělal problémy. Pořád mi pokukoval kolem ramena. Na Odyssee jsem se už naštval a šel jsem za Emersonem, který ho hned vyhodil z lodi.“
„A pak ho IOA, díky jeho znalostem, přijala k sobě,“ dopověděl Marrick.

Celestis, Ortus Mallum, les, jeskyně
SG-1 s Tominem šli po kamenných schodech do jeskyně, která byla napůl zřícená. S rožnutými svítilnami šli vpřed.
„Nevím, jak vy lidi, ale dál to už nejde,“ řekla Vala, když všichni přišli k zasypané části jeskyně.
„No, já se spíš bojím o to, aby nás tu Oriové nenašli, jestli uviděli Odysseu, jak vstupuje do hyperprostoru,“ řekl Mitchell.
„Stejně ji musíme najít,“ řekl Daniel. Teal’c vytáhnul z vesty C-4ku, kterou chtěl použít, avšak Daniel ho okřiknul: „Počkej, to nemůžeme. Nevíme, jak je tahle jeskyně stabilní.“
„Takže se vrátíme zpátky, Danieli Jacksone?“ zeptal se Teal’c při pohledu na něj.
„Tak to tam dej,“ rozhodnul Daniel.

Hyperprostor, Odyssey
Po celé lodi byl vyhlášen poplach. Všichni povinně museli s sebou mít vestu s P-90kami a A.R.G. Vojenský personál se rozdělil po celé lodi a hledali Replikátora, který mohl být kdekoliv.
Poručíci Evansová a Marksová s kapitánem Evansem čekali na Markse před tajnou místností, o který ví jen málokdo.
„Tak jak jsme na tom?“ zeptal se Marks, jakmile se tam objevil.
„Všichni jsou na svých místech. Začali postupně prohledávat loď,“ odpověděl Evans.
„Dobrá. Vy dvě budete hlídat místnost. Kdyby se tam dostali, byl by to rychlý konec.“
„A co budeš dělat ty?“ zeptala se Jane.
„Se Sam se nejspíše zavřeme u asgardského jádra. S ním budeme moci najít sebedestrukční kód. Jestli se nám to podaří, budeme se moci vrátit pro SG-1. Pokud ne, budu to muset nějak dostat z Marricka. To přináší i další věc. Miku, ty budeš hlídat Marricka v cele, která bude stejně, jak v tamté místnosti, obklopena silovým polem. Replikátoři se dokážou dostat přes každou slitinu či cokoliv.“ Všichni kývli hlavou a rozešli se.

Celestis, Ortus Mallum, les, jeskyně
Když celý tým s Tominem byli v bezpečné vzdálenosti, Mitchell odpálil C-4ku. Hned po explozi se vytvořila díra, která vedla do další části jeskyně. Kolem nich byl kouř, přes který moc neviděli, a tak vzali baterky a pokračovali dál. Přes sutiny se dostávali do uzavřené části jeskyně. Věděli, že dál už nic nenajdou, a tak začali hledat Archu, tam kde právě jsou. Čirou náhodou ji po pár minutách našel Teal’c.
„Danieli Jacksone.“ Daniel přišel k Teal’covi a dřepnul si. Pár kamenů z neznámé bedny sundal a řekl: „Máme ji.“ Bedna, kterou našel Teal’c, byla ve skutečnost pravá Archa Pravdy.
„A jsi si tentokrát jistý?“ zeptala se pro jistotu Vala.
„Rozhodně. Našli jsme ji,“ odpověděl Daniel. Mitchell s Johnsovou pohlédli na Archu a oba se usmáli.

Mléčná dráha
Země, SGC, zasedací místnost
Mezitím, co SG-1 našla Archu, SG-3 přivedla do SGC převora. Generál Landry stál v zasedací místnosti a sledoval aktivovanou bránu, kterou právě přišla SG-3 s převorem, který chce předat zprávu. Plukovník Reynolds šel poslední s převorovou holí, kterou měl opřenou o rameno. Jakmile tam byli všichni, pohlédnul na generála, který přemýšlel o osudu Zemi či celého vesmíru.

Země, SGC, zadržovací místnost – o několik minut později
V zadržovací cele stál převor, který čekal na Landryho příchod. Dlouho nečekal, protože se během pár vteřin otevřely dveře a dovnitř vešel Landry.
„Ukazujete velkou odvahu, když mi čelíte osobně, generále,“ řekl převor otočený k Landrymu zády.
„Odvaha je zapotřebí jenom tehdy, když čelíte něčemu, čeho se bojíte,“ řekl na to Landry. Převor se usmál a řekl: „Plameny nevědomosti hoří bez popálení. Pozor na sílu, nebo vás pohltí dřív, než si to uvědomíte.“
„Můžete přeskočit oheň a síru. Pokud jste mi přišel říct, že jdete znovu po Zemi, tak to už dávno vím. A také vám chci říct, že jsme na vás připraveni,“ řekl Landry při pochodování kolem převora.
„Není ještě pozdě. Dovolte mi poslat zprávu vašemu světu, že Počátek je cesta ke spáse a všichni budete ušetřeni.“
„Musím vám říct, že i kdybych vám dovolil proslov přede všemi, nemyslím, že by vás někdo poslouchal.“
„Tak to jste všichni odsouzeni.“
„To možná. Ale nemyslím, že vy tomu pomůžete,“ řekl Landry a šel ke dveřím.
„Nebyl bych si tím tak jistý.“
„Opravdu? Co vám trvalo tak dlouho? Země má být ta nejlidnatější planeta v galaxii, na co znova čekáte? Samozřejmě jste se snažili nás párkrát varovat. Jednou jste na nás zaútočili, ale my vyhráli. Jsme stále velká osina ve vašem pověstném zadku. Vážně nechcete, abych věřil, že jste si nechávali to nejlepší vždy na konec. Co se děje? Vy máte vždycky co říct. Řeknu vám, co si myslím. Řekl bych, že tenhle tah zavání zoufalstvím. Nejste si tak jistí tím úkolem.“
„Vaše obrana není nic v porovnání se silou Oriů. Budete sraženi apokalypsou…“
„Jasně, jasně, tady jsou novinky. Oriové jsou mrtví. Zabili jsme je. Poslali jsme skrze SuperBránu zbraň od bývalého Antika a všechny jsme je vyhladili. Ty bytosti, kterým říkáte bohové, ty bytosti, které vám lhaly, manipulovaly s vámi pro jejich vlastní hlad po moci, jsou pryč. A všechno, co si myslíte, že děláte v jejich jménu, je naprosto bezvýznamné,“ řekl Landry a převor se na něj podíval.
„Mýlil jsem se. Nejste odvážný, generále. Vy nemáte rozum. Vaše planeta shoří v hlubinách temnoty.“
„Uvidíme. Je jedna věc, kterou ještě vím. Jestli půjdeme do pekla, tak vy půjdete s námi. Do toho, shořte v plamenech, jestli chcete,“ řekl s úsměvem Landry a odešel z místnosti.

Orijská galaxie
Hyperprostor, Odyssey
Tým SGO-1 pod vedením majora Jenningse prohledával jedno patro za druhým. Stejně tak to dělaly i ostatní týmy. Zbylá posádka se shromažďovala u zbrojnic a vyzvedávala si A.R.G. s P-90kami.
Kapitán Evans zavedl Marricka do zvláštní zadržovací místnosti, ve které se nachází jedna z mnoha bezpečnostních zařízení, která dokážou obklopit místnost silovým polem. Marricka zavřel do cely, kterou za sebou zavřel. Pak usedl ke konzoli, na které spustil jeden z málo programů, které byly naprogramovány na té konzole. Během několika vteřin se místnost obklopila silovým polem.
Poručík Marksová s Evansovou vylezly po žebříku a pak se doplazily k poklopu, kterým se dostaly do tajné místnosti. Jakmile byly v místnosti, zavřely za sebou poklop. Pak obě usedly ke konzolám a udělaly to samé, co Evans. Během několika vteřin byla místnost obklopena silovým polem.
Major Jennings vedl svůj tým kolem nákladového prostoru. Všude kolem nich bylo ticho, než major zaslechl nějaký zvuk. Zvednul ruku a zbylí dva se za ním zastavili. Poblíž nich lezl po konstrukci Replikátor. Jennings na něj zamířil a vystřelil.
„Podplukovníku Marksi, dostali jsme ho,“ řekl Jennings do vysílačky. Bohužel, jakmile to dopověděl, ozvaly se další zvuky.
„Do prdele! Padáme!“ zařval Jennings, když se zpozad rohu objevili další Replikátoři.
„Lidi, máme problém. Rozhodně je jich tu více než jeden,“ řekl při střelbě Jennings. Všichni při běžení stříleli z P-90tek. Před nimi se pomalu zavírala přepážka, takže museli přitlačit ve sprintu a běžet rychleji.
„Kolik?“ zeptal se Marks.
„Hodně,“ odpověděl Jennings a s týmem se rychle schovali do šachty, kudy vede nouzový žebřík.
„Vypadá to, že se ten původní proměnil v královnu. Dobrá zpráva je, že je nejspíše nehybná. Ostatní Replikátoři k ní přinesou materiál na vytvoření nových bloků. To je to, co právě teď musíte hledat,“ řekla Carterová.
„Jakmile bude vzduch čistý, začneme ji hledat. Jennings konec.“

Celestis, Ortus Mallum, les, jeskyně
Daniel odfoukl prach, který se všude rozechvěl. V rukou držel štěteček, kterým zbytek prachu odstranil.
„Danieli, proboha nebuď tím tak fascinovaný a prostě to otevři,“ řekla Vala a nedočkavě otevřela Archu.
„Počkej!“ zařval Daniel, ale už bylo pozdě. Naštěstí se podle jeho očekávání nic nestalo. Teal’c ji tedy otevřel úplně. Všichni se podívali dovnitř, kde byly malé krystalky.
„Co se mělo stát?“ zeptal se Tomin.
„Nic. Nemyslím, že je to zapnuté,“ odpověděl Daniel.
„Možná je to rozbité,“ řekla Vala.
„Možná, že je zdroj energie vyčerpán,“ přemýšlela i Johnsová.
„No, je to milión let staré, takže bych se nedivila,“ řekla Vala.
„Není to zapnuté,“ zopakoval Daniel svoje předchozí slova.
„No, tak to zapněte,“ řekl Cameron. Daniel zavřel Archu a podíval se na panel, na kterém byly symboly písmem Antiků.
„Myslím, že to bude mít co dočinění s těmito symboly. Vypadají jako tlačítka,“ řekl Daniel. Zrovna se chystal dotknout se jedno z tlačítek, jenže ze stropu začalo padat kamení.
„Navrhuji, abychom to vzali s sebou a prozkoumali to nahoře. Je někdo zásadně proti?“ zeptal se Mitchell.
„Dobrý nápad,“ odpověděla Vala a rychle všichni vstali a vzali Archu. Pak si to rovnou zamířili k východu.

Celestis, Ortus Mallum, les
Po několika vteřinách se všichni bezpečně dostali z jeskyně. Major Johnsová okamžitě namířila zbraň před sebe, protože zahlédla orijské bojovníky.
„K zemi! Jsme obklíčení,“ řekla Johnsová. Všichni rychle dřepli a nastavili své zbraně před sebe.
„Jsou všude,“ řekl Mitchell.
„Boj nebo vzdát se?“ zeptala se Johnsová.
„Bez boje se nikdy nevzdávám,“ odpověděl Teal’c a začal se střelbou. Zbytek ho následoval.

Hyperprostor, Odyssey
Marks s Carterovou měli dost napilno. Replikátoři se začínali množit ve velkém a je jen otázkou času, než přijdou na to, jak vypnout silová pole, která obklopují důležité místnosti. Jejich hlavní prioritou je převzít loď, a jestli to chtějí udělat, tak se musí dostat do místnosti s jádrem a do Marksovy tajné místnosti, kde jsou Jane a Sharon. Aby se do těchto místností nedostali, byla udělána opatření, která tomu mají zabránit. K tomu jsou obě místnosti zaceleny. Takže se nikdo zevnitř nedostane ven.
Mike seděl u konzole, která není závislá na chodu systémů, takže může sledovat Replikátory podle upravených systémů. Mezitím Marrick seděl na pryčně a sledoval ho. Najednou nad nimi ve větrací šachtě proběhnul Replikátor.
„A už je tu máme,“ řekl Mike a pro jistotu vzal do rukou P-90ku. Pak zapnul vysílačky a řekl: „Pane, jdou směrem k vám.“ Větrací šachtou se proháněla skupina Replikátorů, která se snažila dostat do místnosti s jádrem.
Podplukovníci Marks a Carterová stáli u asgardského panelu, na kterém hledali sebedestrukční kód.
„Rozumím,“ odpověděl Marks.
„Musí se množit ve velkém. Budou u energetického rozvodu, to je jisté,“ řekla Sam.
„Souhlasím. Chce to najít královnu,“ řekl Kevin.
„Chtělo by to nějaký plán. Chce je to dostat na jedno místo a nějak je zničit,“ přemýšlela hlasitě Sam. Kevin se usmál, když ho zrovna něco ve své šikovné hlavince napadlo.
„Pamatuješ si na to hlášení z Atlantidy, které jsme četli?“
„O kterém mluvíš?“ zajímalo Sam.
„Mluvím o tom, jak Replikátoři napadli Atlantidu. McKaye tehdy napadlo, že když vytáhnou z A.R.G. krystal a vloží ho do emitorů štítu, při jeho aktivaci se vytvoří masivní vlna, která dokáže zničit Replikátory najednou,“ odpověděl Kevin.
„Skvělý nápad. Ale nevíme, jestli na ně bude účinkovat. Mohli je naprogramovat tak, aby proti tomu byli imunní, takže bychom byli opět na začátku,“ řekla Sam, která o Replikátorech věděla trochu více než on.
„Proto tu máme geniální vynález Asgardů. Takže se jde čarovat,“ řekl Kevin.
„Ale i přesto, kdyby se nám to podařilo, nedostaneme se ke generátorům štítu. Mezi námi a generátory probíhá několik set Replikátorů, kterých se tak snadno nezbavíme,“ řekla Sam.
„Sakra,“ řekl Kevin a sedl na židli u hlavní stanice. Hlavu opřel o ruku a přemýšlel. Během několika vteřin se na obrazovce před ním objevily instrukce i s pozdravem. Když si toho všimnul, usmál se. Ale Sam o tom neřekl. Ty instrukce byly totiž od Emersona, který mu slíbil, že mu kdykoliv se vším pomůže. A to je první známka pomoci. Kevin si v duchu pomyslel: „Děkuji, plukovníku.“

Celestis, Celestové pláně
Několik orijských stíhaček letělo k hlavnímu městu Oriů.
Dva vojáci zrovna táhli v bezvědomí Daniela do samotné cely, tak jako ostatní. Struktura chodeb a cel byla primitivní oproti ostatním rasám. Když do ní přišli, položili Daniela na zem. On se pak sám otočil na záda. Chodbou, která vede k Danielově cele, procházel Doci. Když se Daniel otočil na bok, viděl Dociho stojícího před celou.
„Oh, bože,“ řekl bolestně Daniel se zavřenýma očima.
„Vaši bohové vás nyní nemohou zachránit, Danieli Jacksone,“ řekl Doci.
„Tohle je jen konstatování obecné nespokojenosti,“ řekl Daniel a otočil se k němu zády.
U všech ostatních stáli převorové, kterým svítila hůl. Všichni slyšeli nesmyslná a nesouvislá slova spolu s pronikavým bzučením. Všichni tím byli mučeni a svírali se ve velkých bolestech.
„Prosím, mějte slitování!“ žádal Tomin, který se snažil zvednout z podlahy, ale to pro něj bylo vysilující. Sténal, a přitom křičel bolestí.
Vala byla u mříží, kterých se držela. Z dálky slyšela Tomina, který stále křičel bolestí. Převor stál jen pár kroků od Valy, která se přes mříže v úzkosti dívala.
Major Hetty Johnsová nebyla na tom o moc lépe. Klečela u zdi, o kterou se rukama opírala. Její oči byly zrudlý a z ramene jí tekla krev. Rána na jejím rameni vznikla při bránění jejich pozice. Od té doby, co je chytili, se na to nikdo nemohl nepodívat a dát první pomoc.
Podplukovník Mitchell jako obvykle se snažil něco dělat, jenže v tomhle případě nedokázal nic. Válel se na podlaze a svíral se v bolestech, tak jako ostatní.
Asi tak na tom stejně byl i Teal’c. Nemohl se pohnout a zároveň si musel držet uši, protože ten pronikavý zvuk nelze za normálních i nenormálních podmínek poslouchat.
Doci stál u Daniela a pravil: „Enim lupin purnum pravus intus.“

Hyperprostor, Odyssey
Krom toho, že Replikátoři se množili ve velkém, jsou všichni ve velkém průšvihu. Velká skupina Replikátorů se blížila přímo k motorům, které jsou určeny pro hyperprostor. Zevnitř ho vypnout nemohou, a tak šli přímo ke zdroji.
Marks rychle mačkal na hlavní stanici několik tlačítek za sebou, aby mohl zabránit Replikátorům se dostat k hypermotorům.
„Sakra. Jsou moc rychlí,“ řekl zcela zpocený Kevin.
„Použij štít!“ řekla Sam, která stále hledala sebedestrukční kód.
„Nejde to! Veškerá energie byla převedena do systémů, které jsou pro nás nezbytně nutné. A taky do silových polí, aby se nedostali do místností. Nemáme šanci jim v tom zabránit. Krucinál,“ řekl Kevin a naštvaně praštil rukama o stanici.
Replikátoři se téměř dostali k hypermotorům. U všech čtrnácti pohonů byl Replikátor, který se obětoval pro jeho zničení. Stačila jen vteřinka a všichni na ráz vyrazili.
Veškerá posádka pocítila prudké zpomalení a odhoz na zem.
Sam to odhodilo dozadu a Kevin dopadl zády na protější stanici.
Mike se praštil hlavou o konzoli a Marrick spadl z pryčny na zem.
Jane se Sharon spadly z křesel a obě se praštily zároveň o hlavu.
„Promiň. Jsi v pořádku?“ zeptala se Jane po nárazu se Sharon.
„To je dobrý,“ odpověděla Sharon a pomalu vstaly z podlahy.
Odyssea se vynořila v prázdném prostoru, kde nebyly poblíž žádné planety.
Sam se motala hlava, když vstávala z podlahy. Rozhlížela se kolem sebe a hledala Kevina. Po chvilce, kdy mohla pořádně zaostřit, ho našla.
„Kevine.“ Kevin ležel rozválený na stanici a se sténáním se jen tak tak pohnul.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se Kevin.
„Já jo, ale ty zřejmě ne,“ odpověděla Sam.
„Mě si nevšímej. Vrať se zpátky k práci. Musíme se zbavit těch Replikátorů,“ řekl Kevin. Sam ho poslechla a okamžitě se vrátila k asgardskému panelu, který nadále byl používán v plném provozu, protože jen tak dokážou najít sebedestrukční kód. Kevin po chvilce slezl ze stanice a doplazil se k židli, na kterou sedl. Pak pokračoval ve své dosavadní práci.
Replikátoři teď dostali nový cíl. Dostat se do místnosti s jádrem. A tak šli rovnou na skupinu vojáků, kteří bránili dveře do místnosti.
Tým SGO-1 po zvednutí z podlahy se vydal zpátky k hledání královny. Po pár odbočkách narazili na skupinu Replikátorů, která mířila do nákladového doku tři. Z doku vycházelo žluté světlo blikající v intervalech doprovázející modrou září. Celý tým ostražitě vešel do místnosti a schoval se za kontejnery.
Když si Marks protahoval záda, z vysílačky se ozval major Jennings: „Pane, našli jsme královnu.“
„Výborně. Zanechte tam C-4ku, ať to můžeme vyhodit do povětří a vypadněte odtamtud,“ řekl Marks.
„Rozumím. Nemáme to vyhodit už teď?“ zeptal se Jennings a Marks na to odpověděl: „Já nemám nic proti.“
„Ale já ano. Zničení královny přilákáte všechny Replikátory přímo k vám. Není to dobrý plán, dokud nebudeme mít sebedestrukční kód,“ přidala se do konverzace Sam, která stále hledala sebedestrukční kód, který by měl být někde v asgardském panelu. Zatímco ona pokračovala v pátrání, Jennings odpověděl: „Rozumím.“ Marks odpochodoval od stanice a šel za Sam k asgardskému panelu, na kterém zadal pár příkazů. Na stolku se objevilo deset krystalů typu A.R.G.
„Co zamýšlíš?“ zeptala se Sam.
„Nemůžeme se dostat ke generátorům, protože nám v tom brání Replikátoři. No, a tak je tam transportuji paprskem, dokud ještě funguje,“ odpověděl Kevin.
„Počkej chvilku,“ řekla Sam a stoupla zpátky k panelu.
„Nejdříve musíš předělat program, jinak se krystaly mohou klidně dostat přímo do hlavních zdrojů generátorů. A ty bys rozhodně nechtěl tuhle loď zničit, že ne?“ zeptala se ho Sam.
„Ne, to rozhodně ne,“ odpověděl Kevin a nechal pracovat Sam.

Celestis, Celestové pláně
Dva poddaní Oriů přivedli Valu do místnosti, kde uprostřed byla umístěna na stole Archa Pravdy. Stoupli před Archu a poklonili se směrem k výřezu podobný oválu ve zdi, v jehož středu byl znak Oriů. Vevnitř planul oheň. Jakmile se oba poddaní vzpřímili, řekla Vala: „Přesně podle pověsti.“ Oba poddaní pak opustili místnost a po chvilce se plameny proměnily v samotnou Adriu, která na sobě měla červené šaty. Plameny nadále zůstávaly spojené s ní, když se pohybovala. Když ji Vala zpozorovala, zavřela oči a povzdychla.

Prostor, neznámo kde, Odyssey
Krom toho, že se Replikátoři pokoušeli dostat do místnosti s jádrem, tak se k Odyssee dostavily orijské lodě, které hned začaly s palbou.
Marksová přesedla k náhradní pilotní konzoli. Chtěla s Odysseou letět, jenže Replikátoři zlikvidovali rovnou všechny jejich motory.
„Sakra. Co teď?“ myslela hlasitě Jane.
„Použij trysky. Nejsou dost efektivní jako motory, ale alespoň nezůstaneme na místě,“ napadlo Sharon.
„Dobrý nápad,“ řekla Jane a aktivovala všechny zadní trysky.
Odyssea pod útokem Oriů, i když pomalu, se dala do pohybu.
Na obrazovce, která je za asgardským jádrem, se zobrazila nepříznivá zpráva.
„Ale ne,“ vyšlo ze Sam.
„Co je?“ zeptal se Kevin.
„Víš, jak jsem zadala jádru, ať analyzuje program a najde příkaz k zastavení? Říká, že neexistuje,“ odpověděla Sam.
„Napíšeš ho?“ zeptal se Kevin.
„Právě jsem začala,“ odpověděla Sam.

Celestis, Celestové pláně
Adria pochodovala kolem Archy a Valy. Její hlas byl jiný, než který měla před povznesením.
„Ráda tě vidím, matko. Nebo ti mám říkat Valo? Při našem posledním setkání jsi popřela náš pokrevní vztah.“
„Ty už zřejmě žádnou krev nemáš,“ řekla na to Vala.
„Ráda uslyšíš, že Merlinova zbraň fungovala. Oriové byli zničeni,“ řekla Adria.
„To není žádná novinka,“ odpověděla na to Vala a Adria zmizela a pak se objevila na druhé straně místnosti.
„Tobě a tvým prostým lidským přátelům se nějak podařilo zničit dost velkou skupinu mocných povznesených.“
„Jsme totiž velice odhodlaní. Vždycky říkám, že nikdy nevíš, co dokážeš, dokud to nezkusíš,“ řekla Vala.
„Souhlasím.“
„Ale moc tě to nevzrušuje,“ řekla Vala.
„Ne. Energie přenášená na Orie jejich lidskými následovníky se rozšířila mezi ostatními. Teď, když jsem povznesená, jde všechna moc ke mně,“ řekla Adria a zase se přemístila.
„Jestli nás všechny nejdříve nezabiješ.“
„Škoda, že nemůžu použít tvůj malý objev, abych všechny v galaxii přesvědčila, aby mě následovali. Bylo by to mnohem lidštější,“ řekla Adria a hlasitě se zasmála. Po chvilce dopověděla: „Ale ne tak zábavné.“
„Nechci ti radit, ale proč nepoužiješ Archu?“
„To by nebylo ono. Lidé mě musí vidět takovou, jaká doopravdy jsem,“ odpověděla Adria.
„Rozmazlený spratek s komplexem bohyně?“ zeptala se Vala.
„No tak, matko,“ řekla Adria.
„Archu lze naprogramovat jen tak, aby přiměla lidi věřit tomu, co je pravda,“ řekla Vala a Adria jí pak na to řekla: „Jakmile budou Antikové zničeni, stanu se bytostí nesrovnatelné síly a všichni pode mnou mě budou uctívat. Bohyně v pravém slova smyslu, nemyslíš?“ Adria se usmála, když věděla, že jí nikdo nemůže plán pokazit. Vala akorát zavrtěla hlavou a otočila se k ní zády.

Prostor, neznámo kde, Odyssey
Mariňáci, kteří stříleli po Replikátorech, se dostávali do problému. Každému už pomalu začínala docházet munice. Velitel si toho všimnul a zařval do rádia: „Podplukovníku, dochází nám munice!“
Marks okamžitě zapnul vysílačku a řekl: „Majore, odpalte to!“
Major Jennings se svým týmem byli v bezpečné vzdálenosti, a tak jim nic nebránilo v odpálení C-4ky, která explodovala v nákladovém prostoru, kde se nacházela královna.
Replikátoři se podle jejich očekávání začali vracet k místu, kde původně byla královna.
Jennings rychle dal povel k odchodu, a tak se vydali k místnosti, kde byla uzavřena Jane se Sharon.
Sam dokončila poslední úpravy transportéru, a tak mohli přenést krystaly na potřebná místa.
„Kevine, můžeme,“ řekla Sam. Kevin položil zpátky na stolek všech deset krystalu a kývnul na Sam, že může začít s transportem. Během několika vteřin byly krystaly přeneseny.
Krystaly se objevily na všech potřebných místech.
Kevin se přemístil ke stanici, na kterém spustil připravený program.
Kolem štítu se objevila modra masivní vlna, která po chvilce projela celou lodí.
Replikátoři se začali rozpadat, a tak všichni zakřičeli vítězné: „ANO!“ Ale ještě se nemohli úplně radovat. Venku na ně mávala skupina orijských lodí.
Marks rychle přepnul obrazovku a zjišťoval škody motorů. Když viděl výsledek, hrůza v očích na něm poznamenala, jak zlé to je.
„Jsme v pasti. Bez motorů a hyperpohonu jsme ztraceni. Štíty jsou na sedmdesáti procentech a stále klesají. Je jen otázkou času, než selžou,“ řekl Kevin a s nápady už byl v koncích.
„Marksi, tady Svitsová. Slyšíš mě?“ ozvalo se najednou z interkomu.
„Helen…?“ řekl překvapený Kevin a rychle zapnul vysílačku.
„Helen, jsi to vážně ty?“

Prostor, neznámo kde, Athena, můstek
Plukovník Svitsová stála v přední části můstku, odkud sledovala orijské lodě, jak se trefují do bezmocné Odyssey.
„Jsem to já, Kevine. Vše vysvětlím později. Pokusíme se vás odsud dostat,“ odpověděla Helen.
„Odysseu tu nemůžeme nechat. A o autodestrukci nechci slyšet ani slovo,“ řekl Kevin.
„Na tu možnost jsem ani nepomyslela. Obě lodě poletí v hyperprostoru. Spojíme se s vámi kotevními háky, pak vstoupíme do hyperprostoru. Jinou možnost nevidím,“ vysvětlila Helen svůj plán. Po téměř minutovém mlčení a rozhodování Kevin odpověděl: „Dobrá. Dejme se do toho.“
„Jsme na cestě,“ řekla Helen a kývla na Nyklovou, která nažhavila motory a letěla s Athenou přímo k Odyssee.

Prostor, neznámo kde, Odyssey, místnost s jádrem
Marks zapnul interkom a řekl: „Celé posádce, připravte se na spojení s Athenou.“
„Asgardské jádro bylo přepnuto do částečného používání. Už nás nenajdou,“ řekla Sam.

Prostor, neznámo kde
Athena se téměř dostala k Odyssee a byla pod palbou stejně jako ona. Štít Odyssey se rozšířil na obě lodi a Athena ten svůj stáhla. Athena zastavila těsně nad Odysseou a začala se sestupem přímo na ni. Po pár napínavých minutách se obě lodě spojily a připevnily kotevními háky. Lodě nebyly přímo nad sebou, Athena vyčuhovala zadní částí lodi vzadu, jelikož by se jinak zasekli na vyčouhávajícím můstku, na kterém by způsobili mnohem větší škody. Kotevní háky přesně pasovaly do zámků na Odyssee, a tak mohli začít.

Prostor, neznámo kde, Athena, můstek
Plukovník Svitsová s nervy na drátě si oddychla, když to hlavní měli za sebou.
„Hotovo,“ řekla s úlevou Nyklová.
„Výborná práce, kapitáne.“
„Děkuji, madam.“
„Odysseo, připravte se na vstup do hyperprostoru,“ řekla Svitsová do vysílačky.
„Jsme připraveni. Můžete,“ odpověděl Marks. Svitsová pohlédla na Nyklovou a kývla hlavou se slovy: „Můžete.“
„Rozkaz.“ Stejně jak Svitsová byli všichni zpoceni a čekali jen na moment, kdy uniknou paprskům vycházejících z orijských lodí.
„Otvírám hyperprostorové okno,“ oznámila Nyklová.
Po několika napínavých vteřinách se dala Athena s táhnoucí Odysseou do pohybu. Byla to velká zátěž pro motory, ale i přesto se jim podařilo aktivovat hypermotory a vstoupit do hyperprostoru, kde obě lodě byly v bezpečí.

Hyperprostor, Odyssey s Athenou
Obě lodě krásně bez jakýchkoliv problémů letěly hyperprostorem.
Podplukovník Marks přišel k přechodové komoře, kde na něj čekala plukovník Svitsová.
„Kevine.“
„Helen. Máte skvělé načasování,“ řekl Kevin, jakmile vyšplhal po žebříku na palubu Atheny.
„Bylo to o chlup. Nikdo totiž neví, že jsme tady.“
„Jak to? To jsi jen tak letěla sem, abys nás zachránila?“
„Přesně tak,“ odpověděla s úsměvem Helen a pak pokračovala s vážnou tváří: „Kevine, co se stalo? Když jsme vyletěli ze SuperBrány, zaměřili jsme nouzový vysílač.“
„IOA se proti nám spikla a poslala Marricka, aby nám sem dal pár Replikátorů. Měli jsme je po celé lodi. Jakmile se vrátíme na Zemi, tak dám okamžitou stížnost proti IOA. Odtrhneme se od nich… Všichni. O to se sám postarám, protože nehodlám jen tak ohrožovat posádku a jejich životy.“
„Půjdu klidně s tebou. A kde máš zbytek?“ zeptala se Helen.
„Budeme se muset vydat na Celestis. Je tam celá SG-1,“ odpověděl Kevin.
„Ty dobře víš, že Athena na orijské lodě nemá žádnou šanci,“ řekla Helen.
„Ne na moc dlouho. Pošlu ti sem ZPMko a s asgardským jádrem vám sem přiděláme paprskomety, ale zatím dva. Na všech osm by nám nestačil čas. Musí se ještě nastavit do lodních systémů, a to chvíli potrvá,“ rozhodl Kevin.
„Jo. Asi nám nic jiného nezbývá. A co Odyssea? Jak jsou na tom motory?“ zajímalo Helen.
„Řeknu to asi takhle, protože budu sprostý. Motory jsou totálně v hajzlu, protože se Replikátoři k nim dostali a obětovali se pro jejich zničení. Nemůžeme se nikam hnout. Až budeme zpátky v Mléčné dráze, musíme na Abydos, kde začneme s opravami a s montáží asgardských zbraní na ostatní lodě.“
„Takže nepřipadá k úvaze, abyste letěli s námi přímo k Celestis?“
„Ne. Rozhodně ne v této situaci. Jsme beze zbraní, motorů a štíty nám klesnou na polovinu, až ti sem donesou ZPMko.“
„Dobrá. Půjdu to říci ostatním. Ty zatím můžeš najít bezpečné místo, kde vás vyložíme,“ řekla Helen. Jakmile Kevin kývnul hlavou, vydal se na zpáteční cestu na Odysseu.

Celestis, Celestové pláně
Vala stála opřena o Archu a pozorovala Adriu, která stála pár metru od ní.
„Proč se musíš postavit Antikům? Vážně. Kolik lidských věřících opravdu potřebuješ? To nemůžeš být šťastní s tím, co máš? Víš, moje matka mi říkávala, Valo, štěstí si nemůžeš koupit. No, v mém případě ukrást. Myslím, že jde o to…“ Adria přerušila Valu, která k ní přišla blíže, aby ji mohla přesvědčit, že to, co dělá, je špatné.
„Jsou pro mě hrozbou,“ řekla Adria.
„Pokud vím, vůbec je nezajímáš. Viděli hrozbu v Orie a neudělali nic,“ řekla Vala, která se na ni dívala přímo před ní.
„Tomu věříš ty. Dali vám prostředky ke zničení Oriů. Nezastaví se před ničím, aby mě zničili. Neustanu, dokud je nevyhladím.“
„Ah, kéž bys nezdědila mou odhodlanost,“ řekla Vala a Adria se z ničeho nic podívala na symbol Oriů, ke kterému šla a v něm pak i zmizela. Jakmile byla pryč, Vala zaslechla podivný zvuk, který vyšel zpozad jí. Otočila se a na panelu Archy svítilo několik tlačítek. Po chvilce zhasnuly se stejným tónem. Vala se rozhlédla kolem sebe a popřemýšlela, co teď bude dělat.

Mléčná dráha
Země, SGC, řídící místnost
Generál Landry ve spěchu přišel za seržantem Harrimanem, který měl pro něj důležitou zprávu.
„Pane, dálkové senzory zachytily sedm orijských mateřských lodí, které opustily hyperprostor. Volá vás plukovník Ellis,“ oznámil situaci a pustil na obrazovku přímý přenos z Apolla.
„Generále, máme nepřítele na dohled. Zdá se, že zaujímají pozice.“
„Prozatím.“
„Ano, pane. Proč myslíte, pane? Základna v Antarktidě nemá už žádné drony. Neubráníme se jim.“
„Tak proč čekají?“ zeptal se Landry.
„Co teď budeme dělat?“
„To nevím. Buďme rádi, že máme o trochu víc času.“
„Pane, s naším nedostatkem zbraní nechápu, jak by nám trocha času mohla pomoct. Co nás teď ještě může zachránit?“ zeptal se Ellis.
„Doufal jsem, že se v pravé chvíli objeví SG-1 s Odysseou.“
„Ano, pane.“
„Jedno vám ale řeknu, nepadneme bez boje. Konec.“ Walter přerušil spojení a Landry odešel zpátky do své kanceláře.

Orijská galaxie
Celestis, Celestové pláně
Daniel ležel v cele na straně odvráceně od mříží. Ruce měl pod hlavou, a tak se zdálo, že spal. Najednou zaslechl Merlinův hlas: „To není konec. Nevzdávej se.“
„Ty nejsi Merlin.“
„Jsem tu, abych ti pomohl,“ řekl Merlin, který seděl u mříží.
„Tak mi pomoz,“ řekl Daniel se zavřenýma očima.
„Ty musíš najít sílu,“ řekl Merlin a Daniel pomalu otevřel oči a se sténáním se otočil na záda.
„Ne. Ne. Ne, už toho mám dost. Ale teď fakt nemám náladu si hrát,“ řekl Daniel, když sedal. Opřel se o ruku a pokračoval: „Ty nejsi výplodem mé představivosti a nejsi Merlin. Jsi Morgan Le Fay.“
„Ty blouzníš.“
„Merlin zemřel. Nedostal se mezi povznesené. Jeho vědomí mě opustilo. Je pryč. Antikové prohlédnou tvůj převlek. Vím, že to můžu i já, jen nevím, proč si myslíš, že je to nutné,“ jakmile to Daniel dopověděl, z Merlina se najednou stala Morgan Le Fay.
„Už jsi byl povznesený. Víš, jak složité to může být. Vměšování se do plánů nižších bytostí je zakázané.“
„Ano, vím. Sám jsem to udělal více než jedenkrát. Pomáhat mi je zakázané. A dát najevo, že mi pomáháš, je ještě horší.“
„Už jednou jsem to udělala a zastavili mě. Byla jsem za to vyhnána,“ řekla Morgan a Daniel si lehnul na záda se slovy: „A přesto jsi tady.“
„Merlin viděl Orie takové, jací byli. Věděl, že je třeba je zastavit. Byla jsem to já, kdo ho od toho nejvíce zrazoval.“
„Drželas ho naživu. Pomohlas nám ho najít,“ řekl Daniel.
„Uvědomila jsem si, že má pravdu.“
„Oriové se chystali zničit Antiky. Ať to přiznávají nebo ne, my jsme je zachránili. Snad si za to zasloužíme, aby na oplátku pomohli oni nám.“
„O tom jsem přesvědčena,“ řekla s kývnutím Morgan.
„Tak nám pomoz,“ řekl Daniel prosbu, která závisela na jejich životech.
„Udělala jsem, co jsem mohla.“
„Ne, můžeš víc. Můžeš a musíš udělat víc!“ zakřičel na ni.
„Ne bez pomoci. Je na mě příliš silná.“
„Kdo?“ zeptal se Daniel a po chvilce lehl zpátky na zem a povzdychnul.
„Myslíš Adriu, viď?“
„Oblékla si plášť Oriů,“ odpověděla Morgan.
„Jo, toho jsem se bál.“
„Má jejich kolektivní moc.“
„Tak jí tu sílu vezmi. A nejen kvůli nám.“
„Odvrátila jsem její pozornost. Pomohla jsem ti, když jsi mě potřeboval. Věř mi, Danieli, udělala jsem, co se dalo.“
„Jak?“ zeptal se zoufale Daniel.
„Stačí použít Archu jen na jednoho převora. Krystaly v jejich berlách jsou propojené. Tak Doci komunikuje se všemi najednou. Když ji obrátíš jen na jednoho z nich, Adria ztratí značnou část své moci,“ odpověděla Morgan.
„Jak…? Jak?“ Morgan zmizela, zatímco on ji sledoval. Před jeho celou se najednou objevily dvě postavy v oblečení, jako mají převorové. Když sundaly kapuce, odhalily svou tvář. Byla to major Johnsová s Mitchellem, které osvobodila Vala.
„Je načase vyrovnat skóre,“ řekla Johnsová a vytáhla z kapsy klíče, které získali podivným způsobem.
Vala našla Tomina a teď hledala správný klíč, který zapadne do zámku. Po pár vteřinách našla ten správný klíč a rychle šla za Tominem, který ležel na kamenné lavičce otočený zády k mřížím. Vůbec se nehýbal.
„Tomine,“ promluvila na něj Vala a poplácala ho po rameni.
„Tomine, tady Vala. No tak,“ říkala Vala při zvedání Tomina.
„Pojď sem. Poslouchej mě. Všechno bude v pořádku, slibuji. Dokážeš se sebrat?“ Tomin kývnul hlavou a Vala řekla: „Dobře. Chci, abys šel se mnou za zbytek týmu.“
„Jsme tady,“ řekl Mitchell a Vala pohlédla k mřížím, kde stál zbytek SG-1. Lekla se a pustila Tomina.
„Jste v pořádku?“ zeptal se Daniel.
„Moc dobře mi není,“ odpověděl Tomin. On i Daniel se krátce usmáli.
„Najděme Archu,“ řekl Daniel. Vala kývnula hlavou a Mitchell k ní přišel blíže a pomohl vzít Tomina.
„Pojď,“ řekla Vala a všichni pokračovali v cestě.

Prostor, neznámo kde, Odyssey s Athenou
Athena s Odysseou vystoupily z hyperprostoru poblíž Celestis. Athena se odpojila od Odyssey a poodletěla od ní.
„Tady Svitsová, vyrážíme. Za chvilku nás tu máte zpátky,“ ozvala se z vysílačky.
„Rozumím. Přeji hodně štěstí. Marks konec.“
Athena se dala do pohybu a vstoupila do hyperprostoru. Osamělá Odyssea tam zůstala stát.

Celestis, Celestové pláně
Celý tým SG-1 s Tominem šli do místnosti, kde se nacházela Archa.
„… A pak prostě někam zmizela, jako by měla na práci něco důležitého. A když jsem se otočila, sedm symbolů na Arše zářilo,“ oznámila Vala a všichni stoupli k Arše.
„To byla Morgan,“ řekl Daniel.
„Pomáhá nám? Pokud ano, nechápu to,“ řekla Vala.
„Kterých sedm symbolů?“
„Myslíš, že si je pamatuju?“
„Když jde o osud dvou galaxií, čekám, že si zapamatuješ klíč, který ti dá mocná povznesená bytost!“ řekl dost zřetelně Daniel.
„Moc dlouho nezářily. Spíše jasně svítily. Když jsem se otočila, byla jsem sama a šla tě hledat.“
„Které to byly?“ zeptal se frustrovaně Daniel.
„Jeden tady a po dvou tady, tady a tady,“ odpověděla Vala s ukazováním na symboly.
„Svítily v nějakém pořadí?“ zeptal se Daniel.
„Ne, všechny najednou.“
„Jasně.“
„Někdo sem jde,“ řekl Teal’c, který stál u východu. Daniel přešel na jinou stranu Archy, kde stála Vala.
„Fajn, sedm symbolů.“
„Zkus hádat,“ řekla Vala s rozmáchnutím rukou.
„Verimas je v Antičtině pravda.“
„Dobře,“ řekla Vala. Daniel začal přemýšlet a pomalu mačkat na symboly. Na Arše namačkal slovo Verimas, ale nic se nestalo.
„To asi ne,“ řekla Vala. Tomin se otočil směrem k chodbě, kde šel Doci přímo k nim. Všichni se najednou zarazili. Teal’c vystřelil z tyčové zbraně, ale Dociho chránil štít. Doci pak zvednul ruku a Teal’ca odhodil na zeď. Tomin se rozeběhnul proti němu, ale také ho svými schopnosti odrazil na zeď. Daniel s Valou, Mitchellem a Johnsovou sledovali Dociho, jak v klidu stál před nimi. Orijský symbol najednou vzplanul a Doci kleknul na kolena. Všichni čtyři se otočili směrem k symbolu, kde se z ničeho nic objevila Adria. Tomin se opřel o zeď, zatímco Adria řekla: „Je po všem. Nemůžete zvítězit. Je jen jedna cesta. Moc a sláva Počátku.“ Daniela v momentě něco napadlo, a tak pokynul na Valu, ať něčím zabaví Adriu. Vala se tedy otočila k Adrii a začala s ní mluvit: „Adrio. Omlouvám se. Přála jsem si, aby to bylo jinak.“
„Já také,“ souhlasila Adria. Teal’c pomalu sahal rukou po tyčové holi, zatímco Daniel tajně mačkal symboly na Arše.
„Co chceš dělat? Nikdy se neshodneme. Takže teď mě zabiješ?“ zeptala se Vala. Teal’c namířil hůl na určité místo a čekal jen na správnou chvíli. Jakmile Daniel zmáčknul poslední sedmí symbol, na Arše začalo svítit červené světlo. Adria si toho všimla a rychle pomocí schopností odhodila Daniela na zeď. Teal’c vystřelil na nohu stolu a Vala rychle odběhla od Adrii a sklonila se k zemi. Archa spadla na zem přímo před Dociho a otevřela se. Velké zářivé světlo z ní vyšlo a Dociho hlava byla v jejím dosahu.
Zářivé světlo bylo vidět i nad celým městem.
Celá SG-1 se udiveně dívala na Archu, která kryla Dociho, který se zadíval dovnitř.
Převor, který zrovna kázal v jiné vesnici, se zarazil a zadíval se do své hole, ze které vycházelo jasné modré záření.
Stejně tak to bylo všude po galaxii, kde byli převorové, kteří drželi hole.
Archa se najednou zavřela a Adria rychle zařvala: „Ne! Nemůžete mi vzít mou moc!“ Vala pohlédla na Dociho, který se vzpamatovával z toho, co právě prožil.
„Myslím, že už se stalo,“ řekla s jistotou Vala při pohledu na Adriu.
„Všechny vás sežehnou plameny věčného zatracení,“ řekla Adria. Z chodby se objevilo bílé zářivé světlo, které se zformovalo na Morgan Le Fay se slovy: „Ne, pokud se do toho vložím já.“
„Se mnou se nemůžeš rovnat.“
„Teď už ano,“ odpověděla jí nazpátek Morgan a zformovala do původní podoby a vyrazila proti Adrii, která se změnila také jako ona. Obě formy energie se vrhly na sebe a srážely se ve středu místnosti. Všichni se zaujatě dívali, když najednou obě zmizely neznámo kam. Doci najednou z ničeho nic řekl: „Mia Clementia Denar Esto.“
„Co? Co říkal? Nerozumím mu,“ ptala se Vala.
„Řekl, měj slitování, byl jsem slepý, ale teď už vidím,“ odpověděl Tomin.

Prostor, Celestis, Athena, můstek – o několik minut později
Nad planetou Celestis se objevila Athena, která měla při výstupu z hyperprostoru aktivované štíty a zbraně.
Svitsová zaraženě stála v přední části můstku a sledovala orijské lodě, jak zůstávají na svých pozicích.
„Majore…?“
„Nevím, madam. Prostě si nás nevšímají,“ odpověděl zmatený Barta.
„Zapněte vysílačku.“
„Je zapnuta.“
„SG-1, tady plukovník Svitsová, ozvěte se.“

Celestis, Celestové pláně
Z vysílačky majora Johnsové se ozvala plukovník Svitsová: „SG-1, tady plukovník Svitsová. Prosím, ozvěte se.“ Všichni se na sebe překvapivě podívali a Johnsová aktivovala vysílačku.
„Tady je major Johnsová. Slyšíme vás, plukovníku. Nečekali jsme vás tu.“
„Také jsem nepočítala s tím, že sem vyrazíme na záchrannou misi. Nevíte, co se to tu děje? Jsme na dosahu orijských lodí, ale oni si nás nevšímají.“
„Použili jsme Archu, madam. Oriové od teď nejsou naší hrozbou. A kde jste nechali Odysseu?“
„Odyssea utrpěla velká poškození. Museli jsme ji nechat někde jinde, aby ji nenašli. Přeneseme vás na palubu a poletíme pro ni.“
„Vyčkejte chvíli,“ odpověděla Johnsová a podívala se na zbytek týmu. Daniel držel svou zraněnou ruku, přičemž vysvětloval: „Byl to Počátek.“
„Co bylo…?“ zeptala se Vala.
„Klíčové slovo, které aktivovalo Archu. Uvědomil jsem si to, když Adria mluvila. Ve staré Antičtině to znamená pravda. Antikové, kteří ji sestrojili, v tom museli vidět ironii,“ odpověděl Daniel a všichni se podívali na Dociho, který před nimi začal brečet.
„Měli bychom se vydat na cestu, ať na nás Odyssea nečeká,“ řekl Mitchell.
„Souhlasím,“ řekla Johnsová.
„Archu tu ale nenecháme. Musíme ji vzít s sebou,“ řekl Daniel.
„Jistě. Atheno, tady Johnsová. Zaměřte nás všechny s Archou a Tominem a přeneste nás na palubu,“ řekla Johnsová do vysílačky.
„Rozumím, zahajujeme transport,“ odpověděla Svitsová. Během několika vteřin všichni i s Archou zmizeli. Jediný Doci tam zůstal.

Prostor, neznámo kde, Odyssey s Athenou – o půl hodiny později
Athena vystoupila z hyperprostoru a letěla k Odyssee, na které pomalu začal úklid.
„Kevine, tady Helen. Jsme zpátky,“ řekla do vysílačky Helen.
„Tady Marks. To rád slyším. Pomalu jsme začali s úklidem. Takže nás můžete vzít,“ řekl Kevin a Helen odpověděla: „Už k vám letíme. Svitsová konec.“

Mléčná dráha
Země, SGC, zadržovací místnost – o pět hodin později
Generál Landry s Teal’cem vešli do místnosti, kde stále drželi převora.
„Zvážili jste to znovu?“ zeptal se převor.
„Ne,“ odpověděl Landry a pohlédl na Teal’ca, který v rukou držel převorovu hůl.
„Já to nechápu,“ řekl převor.
„Vezměte si to,“ řekl Teal’c a podal převorovi hůl, který si ji od něj vzal zpátky.
„Něco vám ukážeme,“ oznámil převorovi Landry a doktor Jackson s vozíkem, na kterém byla Archa, přišel do místnosti. Vozík s Archou postavil před převora a zůstal u ní stát.
„Jaký toto má význam?“ zeptal se převor.
„To uvidíte sám,“ odpověděl Daniel a otevřel Archu, která již byla aktivována. Bílé zářivé světlo se z Archy objevilo a převorova hůl začala zářit tak, jako v galaxii Oriů.

Abydos, poušť, hangár – o dvě hodiny dříve
Odyssea s pomocí Atheny byla dána do hangáru, ve kterém se inženýři dali do okamžitých oprav. Jakmile si všichni vzali své věci, Athena je přenesla k sobě na palubu a pokračovali v cestě na Zemi.

Země, SGC, Landryho kancelář – současnost
Podplukovníci Carterová a Marks seděli před Landrym, který přemýšlí o rozhodnutí, které závisí na osudu programu Hvězdná Brána.
„Vám oběma věřím. Svěřil bych vám do rukou i svůj život, takže s vámi souhlasím. Hned, jakmile se Atlantida ozve, jim vše oznámím. Od teď jednáme mimo IOA. Vše už je v našich rukou,“ řekl Landry.
„Myslím, že generál O’Neill nám s tím pomůže,“ řekla Carterová.
„To ano,“ ozval se mužský hlas, který vyšel ode dveří, u kterých stál samotný O’Neill. Marks i Carterová stoupli do pozoru a O’Neill jim hned pokynul, že mají sednout.
„Přesně zítra v tuto dobu mám schůzi s IOA. Byl bych rád, kdybyste tam přišli i vy dva,“ oznámil jim O’Neill.
„Ano, pane,“ odpověděli oba dva a podívali se jak na Landryho, tak i na O’Neilla, který kývnul hlavou.