Stargate Ships: S01E12 – Přátelé či nepřátelé

Je to týden po návratu Odyssey a Atheny z galaxie Oriů a problémy, které se týkají IOA, ještě neskončily. Před šesti dny se všichni pozvaní dostavili do budovy IOA, kde všichni dali najevo, že se do nich už nemají plést. Největším terčem pro toto jednání byla Svitsová s Marksem, a dokonce i s Carterovou. Důvodem toho je, že se Athena odtrhla od IOA jako první. Potom ji následovala Odyssea a hned za ní Hammond. Jenže ti tři se nenechali urážet, a tak je poslali rovnou do věčných lovišť. Když se komise IOA naštvala, jako první se začal radovat překvapivě Landry, který je pozval na šampaňské. Rozhodně to nemohli odmítnout, a tak po vítězném dni šli do hospody, kde to pořádně oslavili.
Odyssea po pořádném výprasku s Replikátory byla teprve ve čtvrtině oprav, a tak se Marks s Carterovou mohli věnovat krásnému krasavci Hammondovi, který brzy bude hotov. Trup lodi byl téměř hotov. Takže jim stačilo postavit řídící stanice a veškerá zařízení, která budou plnit svá funkce. Také se nejdříve musí dostavět můstek, na kterém zatím není nic. Jen visící dráty.

Česká Alpha, základna
Plukovník Svits stál v řídící místnosti, kde čekal na velitele základny, plukovníka Toma Švestky, který měl důležitý brífink s týmy, které zkoumaly zbytek téhle planety. Jakmile brífink skončil, mohl se plukovník věnovat Svitsovi.
„Plukovníku Svitsi. Omlouvám se vám, že jsem vás nechal čekat. Měli jsme brífink s týmy, které dozkoumaly tuhle planetu.“
„Nic se nestalo, plukovníku. Nevíte, kdy má přiletět Athena?“ zeptal se Jan.
„Vím,“ řekl plukovník a pohlédl na hodinky, „do pěti minut je tu máte. Vezou nám zásoby na dnešní hostinu. Přidáte se?“

„Záleží na Helen. Ale když se mi ji podaří přesvědčit, tak tu zůstaneme rádi. A co vlastně oslavujete?“
„Základna je konečně dostavěna a plně schopná své funkce. To se přece musí oslavit, ne?“
„Správně,“ souhlasil Svits a chvilkově se zasmál.
„A také bychom měli oslavit vaše nové velení. Gratuluji,“ potřásal si se Svitsem rukou.
„Děkuji. Onestar bude do roka postavena, takže hned po Enterprise vyrážíme,“ řekl Svits a z dálky se k nim řítí kapitán Opatovský.
„Plukovníci, Athena právě vystoupila z hyperprostoru. Žádají o povolení k přistání,“ oznámil Opatovský.
„Povolení uděleno. Jdeme je přivítat,“ řekl Švestka a se Svitsem šli přivítat přilétající Athenu k hangáru, který byl postaven hned vedle základny.
Athena proletěla atmosférou planety a letěla nad hangár, který byl pro ně otevřený.
Plukovníci Švestka a Svits sešli po schodech do hangáru, kde pomalu pomocí trysek přistála Athena. Rampa se vysunula přímo k přestupní komoře, u které už na ně čekala plukovník Svitsová.
Jakmile se nad dveřmi rozsvítila zelená, Helen otevřela dveře a šla rovnou ke svému muži, který šel naproti ní.
„Ráda tě vidím,“ řekla Helen a políbila Jana.
„Já tebe taky,“ řekl Jan. Chytnul ji za ruku a šli za Tomem, který na ně čekal se založenýma rukama na prsou.
„Plukovníku, jak jdou přípravy na dnešní oslavu?“
„Velice dobře. Čekáme jen na zásoby, které se nejdříve musí vyložit. Pak už zapřáhneme kuchaře a večerní oslava se bude moc zahájit,“ odpověděl Tom.
„To ráda slyším. Doufám, že s námi dvěma počítáte. Zpáteční cestu plánuji až zítra odpoledne.“
„Budeme poctěni vaší návštěvou,“ řekl Tom a všichni tři šli na základnu.

Abydos, poušť, hangár, Odyssey
Podplukovníci Marks i Carterová vyseli na lanech u motorů, které postupně dávali dohromady.
„Připomíná mi to dovolenou,“ řekla Sam.
„O dovolené mi ani nepovídej. Místo abychom nějakou měli, tak tu visíme a opravujeme motory,“ řekl jí na to Kevin, který v ruce držel svářečku, se kterou dával do hromady poškozený trup kolem motorů. Sam se přiblížila ke Kevinovi, který sklonil svářečku.
„A co kdybychom si vyrazili někam bránou? Necháme inženýry dělat svoji práci a my půjdeme na nějakou misi,“ navrhla Sam.
„Jestli jsi na to nezapomněla, tak Mitchell řádí v SGC ještě více, než jsi odešla ty. Od té doby, co Vala odešla s Tominem do galaxie Oriů, je SGC vzhůru nohama,“ řekl Kevin a podal svářečku inženýrovy, který dodělá práci za něho.
„Na to jsem jaksi zapomněla. Ale to je stejně jedno, ať si řádí. Nemůže řídit svět podle svého. Takže ještě dneska zavolám Landrymu, jestli nás pustí ven,“ řekla Sam a pomalu se začala spouštět. Kevin se usmál a spouštěl se hned za ní.
„Jsi krutá. Řekl ti to někdo?“ zeptal se Kevin a Sam odpověděla: „Jo, právě ty.“ Pak se odhákla stejně jako Kevin, který se opřel o trup lodi se slovy: „Takže já jsem první. Alespoň v něčem,“ pomalu šel ke dveřím. Sam se na chvíli zarazila a pak šla za ním.
„Co jsi tím myslel?“ zajímalo ji, ale odpověď byla: „Neřeš to.“

Česká Alpha, základna – kolem osmé večerní hodiny
Všichni členové Alpha základny se dostavili do jídelny, kde byla připravena slavností hostina. Jelikož byla pozvána i posádka Atheny, tak museli udělat více místa. Stoly a židle přerovnali tak, aby se tam všichni vlezli. Pro několik lidí tam nezbylo místo, a tak přinesli další stoly a židle. Jakmile všichni usedli ke stolům, plukovník Švestka si vzal první slovo.
„Prosím o pozornost. Děkuji. Jak všichni víte, dneska tu slavíme oficiální zprovoznění celé základny. Chtěl bych vám všem poděkovat. Dřeli jste každý den, abyste ji zprovoznili. A tímto dnem práce na základně končí a začíná výzkum. Na Alpha základnu České republiky.“
„Na Alpha základnu,“ řekli všichni zároveň a dali se do hlavního chodu dnešního večera. Všichni se přitom dobře bavili, jelikož se nenašel nikdo, kdo by byl nerad. Plukovníci Švestka, Svitsová a Svits seděli u jednoho stolu a s velkou chutí se pustili do kuřecích řízků s bramborovou kaší. Všem to moc chutnalo, a tak se kuchař mohl poplácat za dobře vykonanou práci.

Země, Colorado Springs, Marksův dům
Kevin se Sam po těžké práci na Odyssee se vrátili zpátky na Zemi a rovnou jeli domů, kde na ně čekala postel. Byli natolik ospalí, že se hned vysvlékli a šli rovnou bez sprchy do ní.
„Vážně jsem tak krutá?“ zeptala se Sam. Kevin vydal ze sebe divný zvuk a hned na to usnul. Sam jen zavrtěla hlavou a zavřela oči.

Simna, vesnice – 11:30
Na planetě U5I-452, které se jinak říká Simna, žije jedna z nejváženějších ras ve vesmíru. Jsou to Simové, kteří jsou velmi přátelští, inteligentnější a při každé situaci dokážou pomoci všem stranám, které mají mezi sebou potíže či spory. Každý si této rasy velmi váží a na oplátku jim dávají svou věrnost. Ale není to tak obyčejná rasa, na kterou byste jen tak narazili na každé planetě. Simové jsou velice opatrní na nová setkání v galaxii. Chodí bránou na jiné planety jen výjimečně, jinak se nikde po galaxii neukazují.
Jejich vůdce, Nico Moe Sim, právě seděl ve své kanceláři, kde prohlížel adresy planet, na kterých jsou nějaké spory. Jeho žena stála pár metrů opodál a sledovala ho.
„Copak se děje, Charleen?“ zeptal se Nico, když si jí všimnul. Charleen se usmála a jemnou chůzí přišla k němu. Nico odložil papíry a otočil se k Charleen, která stoupla vedle něj.
„Nepůjdeme na oběd? Už dlouho jsme spolu nikde nebyli,“ zeptala se Charleen a sedla mu do klína.
„Zlato, víš, že mám spoustu práce.“
„To říkáš vždycky, když za tebou přijdu. A když přijdeš domů, říkáš, že jsi unavený a jdeš hned lehnout. Nico, jsme manželé…“ Nico povzdychnul a usmál se na Charleen.
„Tak dobrá. Půjdeme na piknik?“ zeptal se Nico s podmínkou, že půjdou na jinou planetu, kde jsou zrovna spory. I přesto, že se Charleen na jinou planetu nechtělo, souhlasila s tím. Oba vstali a vydali se domů pro nějaké věci na piknik pro zbytek dne.

Země, SGC, místnost s bránou
Podplukovníci Carterová a Marks stáli před vytáčející se bránou na planetu P1K-485. S sebou měli pouze základní výstroj, jelikož vědí, že lidé ne planetě, na kterou jdou, jsou přátelští.
„Vzal jsi všechno?“ zeptala se Sam.
„Všechno máme. Do kdy tam vlastně můžeme zůstat?“
„Máme to zamluvené na celý den,“ jakmile to dopověděla, brána se aktivovala. Oba najednou po aktivaci brány zaslechli Mitchellův hlas, který vycházel z řídicí místnosti.
„Jdeme. A rychle,“ řekli oba zároveň a rychlým krokem šli k bráně, do které vešli tak rychle, že je Mitchell nestačil ani nezahlédnout. Pár vteřin po jejich odchodu přišel do řídící místnosti a chtěl vědět, kdo kam šel.
„Podplukovníci Marks a Carterová šli na piknik na P1K-485, pane,“ odpověděl Walter a rychle se klidil od Mitchella, který v duchu začal zuřit. Zhluboka se nadechnul a odešel zpátky do svého kutlochu. Landry se najednou objevil za Walterem, ze kterého vyšlo: „Páni. To jsou dneska, lidi.“ Když zaslechl generála, který se zeptal: „Už odešli?“ tak seržant odpověděl: „Ano, pane. Odešli dříve, než sem přišel podplukovník Mitchell.“
„Kdo uteče, ten vyhraje,“ při těchto slovech se vrátil zpátky do kanceláře, kde měl rozdělanou práci.

P1K-485, louka
Kevin se Sam vesele šli po louce a drželi se za ruce.
„Chceš slyšet vtip?“ zeptala se Sam.
„No jistě,“ odpověděl Kevin.
„Tak jo. Jeden kluk říká: „Ale já včera nebyl opilý!“ A jeho holka mu na to odpoví: „Vážně? Hodil jsi s mým křečkem o zem a řval: „Pikachu, volím si tebe.“ Potom jsi hodinu křičel ve skříni, že vchod do Narnie nefunguje. A když jsi vylezl, stál jsi v krbu a neustále křičel: „Příčná ulice!“ Zbytek noci jsi vypouštěl bazén s tím, že hledáš Nema. A když ses vracel domů, šel jsi okolo mého auta a řval: „Optime, transformuj se.“ A pak jsi skočil po bezdomovci a nadšeně křičel: „Brumbále, ty žiješ!“ A to je vše.“ Kevin se smíchy nemohl udržet a smál se tak hlasitě, jak se ještě nikdy nesmál.
„Tak to je dobrý. Kde jsi k tomu přišla?“ zeptal se ještě smějící Kevin.
„Jedna kámoška mi to řekla. Kam půjdeme?“ zeptala se Sam, když se rozhlížela kolem.
„Jedno místečko už mám vyhlídlé, pojď,“ odpověděl Kevin a táhnul za sebou Sam, která jejími kočičími očky sledovala svého nejlepšího přítele, kterého kdy měla.
Na tu samou planetu se vydal i simský manželský pár, který se nejdříve uvelebil na jednom krásném místečku, kde vytáhli veškeré věci na piknik.
„Víš, že na takovém výletu jsme dlouho nebyli?“ řekla Charleen, když vytáhla láhev vína, které koupili od svých spojenců na jiných planetách.
„Marchalley Cheryl. Nejlepší víno v celé galaxii. Jsem rád, že jsi mě vytáhla ven,“ řekl Nico a vytáhnul sklenice, do kterých Charleen s úsměvem nalila víno.
„Jak se jmenují ty dvě rasy, které tady mezi sebou mají spory?“
„Jedni si říkají Setrdat. Jejich vůdkyně se jmenuje Joana Setrdat. Na první pohled je až moc atraktivní a všichni po ní hned jdou.“
„A ty přitom slintáš. A ta druhá?“
„Neslintám. A ta druhá jsou Kurzoni. Jejich velitel je Katros Kurzon, který už několik let chce sesadit Joanu z jejího postu a převzít její skupinu. Jedině, co je zatím drží od sebe, jsou zbraně a léčky kolem jejich vesnice,“ odpověděl Nico.
„Takže Kurzoni a Setrdat. Zajímaví lidé. Jsem na ně zvědavá,“ řekla Charleen a podávala na talíře první chod dnešního oběda.
Kevin pomalým krokem vedl Sam, která měla zavázané oči. Když Kevin zastavil, Sam podezřele se na něj usmála a čekala na překvapení, který pro ni má.
„Připravena?“ zeptal se Kevin. Když Sam kývnula hlavou, pomalinku jí sundal šátek z očí. Když viděla před sebou vodopád, kolem kterého létali tak překrásní ptáci, neměla slov.
„To je tak krásný,“ vysoukala ze sebe Sam, když viděla tu krásnou přírodu kolem sebe.
„Jo, to je. Toto místo jsem našel, když jsme tady byly s Odysseou. Skvělé místo na dovolenou.“ Kevin položil batoh na zem a Sam začala s přípravami na piknik. Po chvilce ale zaslechli dívčí křik. Oba rychle vzali do rukou M9ku a běželi na místo, odkud křik pocházel.
Stejně jak oni, tak i Charleen s Nicem slyšeli dívčí křik a vydali se na cestu.
Pár metrů od návštěvníků se na louce nacházela mladá dívka, proti které stál muž se zbraní v ruce namířenou na ni.
„Prosím, nechte mě jít,“ prosila ho dívka jménem Kai, které je teprve deset let.
„A co tě k tomu vede, že tě nechám jen tak jít? Tvoje matka tě bude určitě hledat a my toho využijeme,“ řekl jí na to Uno Hankl Kurzon.
„Moje máma se jen tak nevzdá a já také ne. Pro mou rodinu udělám cokoliv, ale pro Kurzony nic,“ řekla Kai a dala se na útěk do lesa. Než ale vběhla dovnitř, narazila do Kevina, který se hnedka ohnul a zeptal se: „Jsi v pořádku?“ Kai nic neříkala, jelikož ho neznala a taky pár metrů za ní byl Kurzon.
„My ti neublížíme. Tak mi pověz, co se děje?“ zeptal se Kevin.
„Ten muž mě chtěl unést a vydírat mou mámu,“ odpověděla Kai. Kevin se rozhodl, že půjde za ním a Sam nechal s Kai, která se třásla strachy.
„To bude v pořádku. Jakpak se jmenuješ? Já jsem Samantha.“
„Kai Setrdat, dcera vůdkyně Joany Setrdat,“ představila se Samanthě, která ji držela dál od Una Hankla, za kterým přišel Kevin.
„Proč jste ji chtěl unést?“
„Co ti je potom?“ zeptal se drsně na oplátku.
„Hodně mi je potom, jelikož tu na mě míříte zbraní a já ji mám skloněnou. Co kdybyste ji také sklonil? Pak si můžeme v klidu promluvit.“ Uno po chvilce sklonil zbraň, a tak si s ním mohl Kevin promluvit bez toho, aby na něj mířil zbraní.
„Jmenuji se podplukovník Kevin Marks. A vy jste?“
„Uno Hankl Kurzon. Co tu děláte? Nikdy jsem o vás neslyšel?“
„My taky odtud nepocházíme. Přišli jsme sem Hvězdnou bránou,“ odpověděl Kevin a pohlédl na Sam, která za nimi s Kai přišla.
„Jsem podplukovník Samantha Carterová,“ představila se mu Sam a stoupla vedle Kevina. Kai mezitím zvedla ze země svého plyšového medvídka a šla zpátky k Samanthě, u které se právě cítila bezpečněji.
„Proč jste ji chtěl unést? Vždyť je to jen malé dítě, které se nemůže bránit,“ zeptala se Sam.
„Byl to rozkaz od našeho velitele,“ odpověděl Uno.
„Proč?“ zeptala se ještě jednou Samantha.
„Protože náš velitel má s její matkou nevyřízené účty. Už dlouho proti sobě válčí. My jen děláme to, co po nás náš velitel chce. Kdybychom ho neuposlechli, dal by nás do vyhnanství. Přinejhorším by nás nechal zabít.“
„Tak proč neodejdete na jinou planetu? Znám jich tolik, že by vás tam přijali, kdybyste se choval normálně a nepokoušel se někoho zabít, popřípadě unést,“ řekl Kevin.
„To nejde. Mám tu rodinu,“ smutně odpověděl Uno.
„Ale všechno jde, když se chce,“ těmito slovy mu dal naději na svobodu, které se hned chytil. Uno přišel blíže ke Kai a řekl: „Omlouvám se.“ Kai se usmála a souhlasně kývla hlavou.
„Vraťte se do vaší vesnice a se svojí rodinou si sbalte všechny nutné věci. Za dvě hodiny čekejte u brány, půjdete s námi a pak vám dáme na výběr, kam budete chtít jít,“ řekl Kevin, který se rozhodl, že mu pomůže.
„Jistě. Děkuji.“ Uno rychle běžel do své vesnice za svojí rodinou a Kevin se otočil na Kaiu.
„Kde máš mámu?“
„Je v hlavním domě a snaží se pro nás vyjednat zásoby na zimu. Pojďte za mnou, zavedu vás za ní.“
„Jistě, budeme rádi. Ale nejdříve si dojdeme pro naše věci,“ řekl Kevin a všichni tři se vydali k vodopádu.
Mezitím z dálky se na ně díval Nico s Charleen, kteří byli překvapeni jejich vyjednáváním.
„Kdo to je?“ zeptala se Charleen.
„To nevím, nikdy jsem je neviděl. Měli bychom si je prohlédnout zblízka,“ odpověděl Nico a s Charleen šli ke svým věcem, které ponechali na louce.

P1K-485, vesnice Setrdat – hodina po odpoledni
Kai přivedla k rodné vesnici Kevina se Sam, kteří byli překvapeni opevněním jejich vesnice. Všude na zdích pochodovali vojáci, kteří dohlíželi na pohyb mimo vesnici. Po chvilce jeden z nich uviděl Kai se dvěma cizinci, kteří nepochází z této planety. Rychle slezl po žebříku dolů a běžel za Joanou, která měla zasedání s lidmi z jiné planety.
Joana právě vstávala ze židle, když do místnosti přiběhl voják.
„Joano, tři lidé se blíží k naší vesnici.“
„Hned tam jdu. Omluvte mě,“ řekla Joana a rychle běžela za vojákem, který běžel k hlavní bráně, kde se mezitím tři hosté dostavili.
„Kai! Okamžitě ji nechte jít!“ zakřičela Joana, když viděla svou dcerku mezi dvěma neznámými hosty.
„To je v pořádku, mami. Oni mě zachránili před Kurzonem,“ ujistila svou mámu, že ti dva jsou přátelé. Joana na ně pohlédla a řekla: „Mockrát vám děkuji, omlouvám se.“ Pak hned obejmula svou dcerku, která je jediná, kterou má ve svém životě.
„Neomlouvejte se,“ řekl Kevin a po chvilce dopověděl: „Ještě jsme se vám nepředstavili. Jmenuji se podplukovník Kevin Marks.“
„Podplukovník Samantha Carterová.“
„Ráda vás poznávám. Jsem Joana Setrdat, vůdkyně této vesnice,“ představila se jim a vzala do náručí svoji holčičku, kterou už nechtěla spustit z očí.
„Odkud pocházíte? Nikdy jsem vás tady neviděla,“ optala se jich Joana, když si je pečlivě prohlédla.
„Pocházíme z planety Země. Byla náhoda, že jsme se my dva tady objevili. Zrovna jsme měli piknik, když jsme uslyšeli Kaiu,“ odpověděla Samantha.
„Tak to abych vás jako první přivítala na Eironu. Vítejte,“ řekla Joana a požádala je, aby ji následovali do hlavní budovy, kde na ni čekali vyslanci.
Vyslanci vstali ze židlí, když do místnosti přišla Joana s dcerkou a dvěma podplukovníky.
„Prosím, posedněte si. Ráda bych vás seznámila,“ řekla Joana a všichni přítomni sedli ke stolu.
„Toto je podplukovník Kevin Marks a podplukovník Samantha Carterová, pocházejí z planety Země. A to je Selma Rion a její manžel Kail. Jsou to naši věrní přátelé z planety zvané Rion. Obchodujeme spolu už téměř deset let.“
„Rádi vás poznáváme. Je to poprvé, co se setkáváme s jinými lidmi z jiné planety,“ řekla Selma.
„Také vás rádi poznáváme,“ řekl Kevin.
„Ještě jednou bych vám chtěla poděkovat za Kaiu. Kdyby se jí něco stalo, nevím, co bych udělala,“ řekla Joana a Kai se k ní s medvídkem v rukou přitulila. Kevin se usmál a pohlédl na Sam, která se nad něčím zapřemýšlela.

P1K-485, louka – o dvě hodiny později
Uno se svou rodinou čekali podle dohody u brány. Během několika minut přišel Kevin se Sam, která se hned seznámila s Unovou ženou Kristen a dvěma dětmi, kterým je teprve šest let. Jsou to dvojvaječná dvojčata. Holčička Tria a kluk Kirby.
„Ještě jednou vám chceme poděkovat,“ řekl Uno.
„Když můžeme, tak kdykoliv pomůžeme. Půjdeme na naše stanoviště Digamma. Théta ještě není zprovozněna,“ řekl Kevin a začal zadávat adresu Digammy.
Několik metrů od nich byli schovaní oba Simové, kteří je doposud sledovali.
„Měli bychom s nimi navázat kontakt. Podívej se, jak dokážou ostatním pomoci,“ nabídla Charleen novou šanci na seznámení s jinou rasou ve vesmíru.
„Ale neznáme je. Nevíme, co od nich očekávat. Já nevím,“ odvrátil jí to Nico.
„Jestli ty nechceš, tak já půjdu,“ řekla Charleen a šla za návštěvníky, kteří se chystali k odchodu.
„Promiňte…,“ ozvala se Charleen a všichni na ni pohlédli. Kevin i Sam automaticky pomysleli na to, že vypadá jinak než obyvatelé této planety. Hned za ní se objevil Nico, kterému nic jiného nezbývalo.
„Zdravím. Jmenuji se Charleen Simová a tohle je můj manžel Nico Moe Sim,“ představila se jim Charleen a usmála se na Kevina, který se najednou začervenal.
„Rádi vás poznáváme. Jmenuji se podplukovník Kevin Marks a toto je podplukovník Samantha Carterová.“
„Jsme rádi, že jsme vás stihli. Rádi bychom s vámi mluvili, ale na jiném místě, jestli by to šlo,“ řekla Charleen a čekala na odpověď obou důstojníků. Kevin se otočil k Sam a tiše spolu mluvili o nových přátelích. Po chvilkovém čekání se Kevin se Sam shodli na jednom, a tak jim Kevin mohl oznámit: „Jistě. Můžete jít s námi na Digammu.“ Charleen se usmála a s Nicem následovali Kevina se Sam, za kterým šla rodina Hanklů.

Digamma, základna – o pár minut dříve
Základna Digamma byla postavena hned po útoku Oriů na Zemi, když je pozemšťané úspěšně porazili. Tato základna slouží pro lidi ze Země, kdyby hrozilo nebezpečí a došlo právě na evakuaci. Její velitel, plukovník Ryan Robbins, tam žije se svou rodinou, která se zajímala o vojnu už od základní školy.
„Neoprávněná aktivace brány,“ ozvalo se z interkomu základny. Plukovník Robbins byl naštěstí poblíž řídicí místnosti, a tak tam byl rychle.
„Přijímáte identifikaci?“ zeptal se Robbins.
„Ano, pane. Je to podplukovník Marks,“ odpověděl seržant Thomson.
„Otevřete iris,“ řekl Robbins při odchodu z řídící místnosti do místnosti s bránou, která měla ještě před pár vteřinami uzavřenou iris, která je stejná jak v SGC. Během několika vteřin se tam objevil jak Marks s Carterovou, tak i vzácní hosté.
„Vítejte na Digammě,“ přivítal je s úsměvem Robbins.
„Děkujeme, plukovníku. Toto je rodina Hanklů z P1K-485 pravým jménem Eiron. Ubytujte je v jedné z budov, než se dostaví osada na Thétě,“ řekl Marks a plukovník Robbins pohlédl na celou rodinu. Po chvilce zahlédl ještě někoho jiného, kteří jim zcela nebyli podobní.
„A kdo jsou ti dva?“ zeptal se tiše.
„To je Charleen Simová a Nico Moe Sim. Jsou to manželé,“ odpověděl Marks. Robbins se naklonil, aby si je mohl znova prohlédnout a pak řekl: „Rád vás poznávám.“ Po vzpřímení požádal dva důstojníky, aby doprovodili rodinu Hanklů do jedné z budov, které už obývají někteří lidé či uprchlíci z jiných planet. Mezitím Carterová s Marksem zavedli dva jejich nečekané hosty do zasedací VIP místnosti.
Všichni sedli kolem stolu a dívali se jeden na druhého, než Marks promluvil: „Tak co vás k nám vítá, že jste s námi navázali kontakt?“
„Jde o to, že jsme vás zahlédli, jak mluvíte s tím Kurzonem. A po chvilce jste se stali přáteli a usmířili i tu dívku s ním. Tohle chování nevidíváme jen tak někde. Jste první, kteří děláte to, o co se my snažíme už staletí. Proto jsme s vámi navázali kontakt,“ odpověděla Charleen, která pak pohlédla na Nica, který souhlasně kývnul hlavou.
„Byla to pouze náhoda, že jsme se tam zrovna objevili. Kdybychom nešli na piknik, tak bychom se tam neobjevili. A jinak toto je v naší profesi. Pomáhat cizím lidem to je naše práce. Takže, s čím vám můžeme pomoci?“ přišel rovnou k věci, kvůli které s nimi přišli na Digammu.
„Chtěli bychom se s vámi přátelit a obchodovat. A taky abyste nám pomáhali tak, jak jste to udělali dneska. V této galaxii je mnoho lidí, které mají mezi sebou spory. Proto jsme za vámi šli, potřebujeme pomoc,“ doposud na vše odpovídala Charleen. Nico se jen přikláněl těmto slovům, než přišla řada na něj.
„Ale nejsme tady jen kvůli tomu. V této galaxii je spousta nepřátel s mnohem větší mocí, které přesahují nás všechny. Druhá aliance, Luciánská aliance, Pinové a mnoho dalších se nás snaží zničit. A nejen nás, ale rovnou celou galaxii.“ Najednou v místnosti zavládlo ticho, když se zmínil zrovna o těchto aliancí. Ale jedna z nich je přesto zarazila.
„Pinové? Co jsou zač? Nikdy jsme se s nimi nesetkali,“ zeptala se okamžitě Sam.
„Pinové jsou trn v patě, který se nás snaží zbavit už po celá staletí. Potřebujeme vaši pomoc. Už na několika planetách jsme slyšeli, že na nás chystají útok a my se nemáme, jak bránit. Proto potřebujeme vaši pomoc,“ odpověděl Nico.
„Víte, kdy k tomu útoku má dojít?“ zeptal se Kevin rozhodnutý jim pomoci.
„Během tohoto týdne. Můžou zaútočit kdykoliv a my nevíme, jak se ubránit lodím, tak i pozemním jednotkám, které na nás pošlou skrze bránu,“ odpověděl Nico.
„Kolik vás je na planetě?“ zeptala se tentokrát Sam.
„Něco přes pět set,“ odpověděla Charleen.
„Pět set? Takže přes pět set, jo. Máme tu budovy asi pro tři sta lidí. Co kdybyste se sem na pár dní přestěhovali? Zbytek bychom mohli třeba vzít na Alphu nebo na Bethu,“ rozhodl se okamžitě Kevin, bez toho, aniž by s někým o tom mluvil.
„Bereme všechno, podplukovníku,“ řekl Nico. Sam podrbla Kevina a požádala ho, aby šel s ní na chodbu si promluvit.
„Myslíš, že nám to schválí?“ zeptala se okamžitě Sam.
„IOA už nám nerozkazuje a myslím, že je lepší si udělat v galaxii přátelé než nepřátelé. Vždyť i oni vědí o Druhé alianci, která má trochu navrch než my. Pak by nám to oni mohli oplatit nějakou službičkou. Takže ty se zatím o ně postarej, já jdu za plukovníkem Robbinsonem,“ rozhodl Kevin.
„Ten bude zírat,“ řekla na to Sam, než se vrátila k Simům, kteří se drželi za ruce.

Země, SGC, Landryho kancelář – o půl hodiny později
Mezitímco se Carterová starala o hosty na Digammě, tak Marks prošel bránou na Zemi a šel rovnou za Landrym vysvětlit mu nastávající situaci. Právě teď seděl před Landrym, který se opíral lokty o stůl. V tuto chvíli už vše věděl o Simech a o pomoci, kterou od nich žádají.
„Takže vy navrhujete je přestěhovat na Digammu a tím jim pomoci?“
„Ano. Jestli si máme tam venku udělat přátele, tak tohle je naše příležitost. Podle mě jsou velice přátelští a jsou prý známí tím, jak pomáhají ostatním. Myslím, že by nám pak mohli s něčím pomoci,“ odpověděl Marks, který stále měl na sobě neprůstřelnou vestu. Dal chvilku generálovi na rozmyšlenou, protože tohle je velké rozhodnutí. A také neví, jestli pak zvýší přísun zásob. Po několika mlčenlivých vteřinách Landry rozhodnul.
„Dobrá tedy. Souhlasím s vámi. Ale jestli se něco zvrtne, …“
„Bude to na mně. Vím, pane,“ dopověděl za něj.
„Daedalus je stále v Pegasu, ale Apollo by vám mohl pomoci. Jakmile budou zpátky, tak hned jim dám vědět, ať začnou nakládat zásoby. A jak to vypadá na Abydosu? Už jste začali s montáží?“
„Ano, pane. Jelikož je Hammond na skladě, tak jsme s ním začali jako první. Jako další půjde Athena, jelikož už mají dva z osmi paprskových zbraní namontované, takže jim přiděláme pouze šest. Pak začneme s Daedalem, jakmile se vrátí na Zemi. Ale hlavně nejdříve musíme opravit Odysseu. Její motory jsou těžce poškozeny a jen tak rychle nikam nepoletí. Proto jsme zatím pozastavili stavbu Princetonu a všechny dělníky poslali na Odysseu.“
„O tom už vím. Hlavně, aby co nejrychleji byla zprovozněna,“ řekl Landry.
„A jak se jinak daří Vale v galaxii Oriů?“ zeptal se Marks.
„Za dva dny by se měla ozvat. Ale podle toho, co jsem slyšel, tak se jí tam daří velice dobře. Spolu s Tominem to tam řídí,“ odpověděl Landry.
„Alespoň teď nemusíme bojovat proti Oriům,“ řekl na to Marks.

Země, SGC, kancelář Johnsové
Mlaďoučká hnědovlasá žena, zatím dočasná náhrada v týmu SG-1, seděla za stolem a přemýšlela o smlouvě s SGC. Její očka vždy zářila, když seděla u stolu s teplým ovocným čajem, který s chutí upíjela. Vedle položené smlouvy ležely tři složky, které patří členům SG-1. Jsou to jejich životopisy. Jestli se má stát oficiálně členem jejich týmu, tak by se o nich měla něco dozvědět. Nejvíce ji stejně zajímala složka podplukovníka Carterové, se kterou chodila do jedné třídy ve vojenské škole. Obě se velmi dobře znají a spolu už prožily hodně. Je chytrá jako ona, a proto dostala takovou nabídku. Vlastně je jak její dvojče, jenže do rodiny spolu nic nemají. Další, o koho se zajímala, byl Teal’c, který nepochází ze Země. Po několika čtecích minutách položila složku zpátky na stůl, uchopila propisku a podepsala smlouvu s SGC. Jakmile dopila čaj, vstala z křesla a šla i se smlouvou ke generálovi, který ještě mluvil s Marksem.

Země, SGC, Landryho kancelář
Marks se zrovna chystal k odchodu, když najednou do Landryho kanceláře po zaklepání vstoupila Johnsová.
„Podplukovníku. Generále.“
„Majore. Copak mi nesete?“ Dříve, než odpověděla, Marks pohlédl na papír a řekl: „Hm. Odvážná. Tak hodně štěstí.“
„Děkuji, podplukovníku.“ Marks se usmál a odešel z kanceláře. Johnsová s úsměvem sedla před Landryho do křesla a podala mu papír.
„Oficiálně vám oznamuji, že nastupuji u SG-1.“
„Tak vítejte mezi členy SGC, majore,“ přivítal ji oficiálně Landry a zvedl telefon.
„Seržante, zavolejte mi sem podplukovníka Mitchella, doktora Jacksona a Teal’ca,“ po těchto slovech položil telefon a začal se věnovat Johnsové.
„Myslím, že by o tom měli vědět jako další.“
„Souhlasím. Vždyť od teď jsem s nimi v týmu a součástí této velké rodiny,“ řekla Johnsová a usmála se na něj.

Digamma, základna – o deset minut později
Podplukovník Carterová čekala u Charleen a Nica na Markse, který během několika minut za nimi přišel do zasedací VIP místnosti.
„Tak co?“ zeptala se Sam, jakmile se tam objevil.
„Vše bylo schváleno. Můžeme začít s přesunem vašich lidí,“ odpověděl Kevin při pohledu na oba Simi, kteří si oddychli, když to dopověděl.
„Děkujeme,“ řekla s úlevou Charleen.
„Bylo by nejlepší, kdybychom vše udělali co nejrychleji. Apollo za několik hodin sem přiletí i se zásoby, aby vydržely co nejdéle, a aby byly pro každého,“ informoval je Kevin.
„Rádi bychom, abyste vy dva šli s námi na naši planetu, abyste nás více poznali,“ požádal je Nico.
„S tím jsem taky počítal. Prosím, pojďte za mnou,“ řekl Kevin, otevřel dveře na chodbu a s ostatními za sebou šli do řídicí místnosti.
V řídící místnosti na ně čekal plukovník Robbins, který v rukou četl hlášení o ubikacích, které se připravují pro hosty, kteří začnou přicházet každou chvíli. Marks s Carterovou a s hosty přišli za ním do místnosti, aby jim Nico ukázal na nově vybudovaném panelu souřadnice jejich planety. Nový panel nebyl zdaleka stejný jak na každé planetě. Ten panel byl vytvořen díky asgardské technologii, kterou Asgardé poskytli hlavně Odyssee.
„Toto jsou naše souřadnice,“ řekl Nico.
„Planeta je označena jako U5I-452,“ oznámil místo planety seržant Thomson.
„Vytočte ji,“ rozkázal Robbins a otočil se k Marksovi.
„Očekávejte nás během dvou hodin. Chvíli bude trvat, než si sbalí všechny věci,“ řekl Kevin.
„Budeme čekat. V případě, kdyby to Apollo stihlo dříve, tak jej pošlu za vámi,“ řekl Robbins a Kevin na to kývnul hlavou.
„Pojďme,“ řekla Sam a všichni šli do místnosti s bránou, která právě vytvořila stabilní červí díru. Během několika vteřin všichni zmizeli v horizontu události.

Simna, vesnice
Všichni čtyři vyšli z brány uprostřed vesnice, kde na ně čekal Teo, Nicův bratr.
„Vítejte na Simně. Jsem Teo, Nicův bratr a zároveň švagr Charleen,“ představil se Teo. Nico, jelikož už znal oba nové kamarády, tak mu je představil.
„Těší nás.“ Jakmile se seznámili, šli do Nicovy kanceláře, kde budou mít možnost se spojit se všemi Simi najednou.
Všech pět přišlo do kanceláře, která byla vybavenější, než mají pozemšťané na Zemi. Kevin se zasekl hned ve dveřích a Sam do něj narazila.
„Co se děje?“ zeptala se Sam. Po chvilce zjistila, proč se tak najednou zastavil. Hned po jejich levici vysela na zdi velká obrazovka, která zcela zaplnila stranu zdi. Nico na oba pohlédl a pak se na ně usmál, když si uvědomil, co je tak zarazilo.
„Jak jste na tom ve skutečnosti s technologií?“ zajímalo Kevina.
„Popravdě jsme na tom docela bledě. Doposud nemáme k dispozici žádné lodě nebo zbraně. Jinak po celé planetě máme k dispozici komunikaci a transportní desky, kterými se můžeme dostat rovnou k bráně,“ odpověděl Nico a šel před obrazovku, která se sama aktivovala.
„Tohle nemáme ani my na Zemi,“ vysoukal ze sebe Kevin a šel k Nicovi, který se spojil se správci ze všech koutů této planety. Nico přistoupil blíže k obrazovce a začal s mluvením: „Zahajte evakuaci. Ať si všichni všechno sbalí a začnou se přesunovat k bráně. Naši noví přátelé nám nabídli útočiště na jedné z několika planet, které obývají. Všichni ať jsou při přesunu opatrní. Přesun zahajte postupně, ať nevznikne chaos.“ Všech třicet správců souhlasně kývlo hlavou a obrazovka ztmavla, když Nico poodstoupil od obrazovky. Nico se obrátil na Kevina, který kývnutí hlavou dal znamení, že mohou začít.
„SG-25 by tu měla být u brány během pěti minut. Pak můžeme začít s přesunem,“ řekla Sam při pohledu na hodinky.
„I vy byste si měli zajít do domu a vzít si věci,“ navrhnul Kevin. Nico pohlédla na Charleen a Tea, kteří stáli poblíž Sam.
„Charleen, běž domů a začni s balením věcí. Za chvíli za tebou přijdu. Teo, ty jdi za svojí rodinou a dětmi a sbalte si taktéž.“
„A proč nejdeš teď?“ zeptala se Charleen.
„Já zatím musím být tady. Sbalím si pár nutných věcí, smažu disky a přijdu za tebou,“ odpověděl Nico. Charleen tedy odešla s Teem a nechali tam Kevina se Sam a Nicem o samotě. Nico si zavolal do kanceláře svou věrnou sekretářku, která je i jeho sestrou. Požádal ji, aby Kevina se Sam doprovodila k bráně, a pak aby si šla sbalit věci jako ostatní.

O několik hodin později
Podplukovníci Marks a Carterová řídili přesun obyvatel na Digammu, kde chvíli budou muset žít, než se situace zklidní. Mezitím už druhá část obyvatel prošla bránou. Třetí část se právě objevovala na transportní plošině, která byla předtím schovaná v podzemí hned vedle brány.
„Jde to rychle, než jsem si myslel,“ řekl Kevin při zadávání adresy stanoviště Digamma.
„Jsou to Simové. Teprve jsme se s nimi seznámili, takže nevíme, jak to tady Nico řídí,“ řekla mu na to Sam a zapnula vysílačku.
„Plukovníku Robbinsne, tady podplukovník Carterová. Začínáme posílat třetí skupinu.“
„Rozumím, podplukovníku. První i druhá skupina už byla ubytována,“ oznámil nazpátek Robbins. Před třetí skupinou kráčel jeden člen z SG-25, který měl na starost tuto skupinu.
„Můžete jít, seržante. Už na vás čekají,“ řekl Marks.
„Rozumím.“ Seržant jako první vstoupil do brány a hned za ním postupně šla celá skupina.

Prostor, neznámá soustava, neznámá planeta – o půl hodiny později
Pinové, nepřátelská rasa Simů, se právě nacházeli na lodích, které byly na orbitě planety. Bylo jich tam celkem osm, které se chystaly na odlet do bitvy proti Simům.
Jejich velitel, Alec Pin, se právě nacházel na můstku, kde čekal na svého prvního muže, který mu měl přinést informace o vývoji příprav na boj proti Simům. Po zdlouhavých minutách pro velitele přišel na můstek jeho první muž s tabletem, který se podobá pozemskému. I přesto, že Alec musel čekat tak dlouho, tak ho informace, které právě pročítal, velice potěšily. Tablet podal zpátky prvnímu muži a šel ke kormidelníkovi, který seděl u jednoho velkého kontrolního panelu, kterým řídil veškerý chod lodi.
„Informujte zbytek flotily, ať zadají kurs a letí,“ rozkázal Alec a kormidelník po kývnutí hlavou zadal kurs.
Kdyby v tuto chvíli viděli pozemšťané jejich lodě, pomysleli by si, že se nachází ve Star Treku. Tyto lodě nevlastní hypermotory. Místo toho vlastní FTL pohony, které všechny lodě aktivovaly zároveň. Během několika minut všech osm lodí zmizelo v FTL tunelu, kterým letěly až k Simně.

Simna, vesnice
Čtvrtina obyvatel Simny už bylo přestěhováno, zbylých čtyři sta osm se ještě balila. Celá SG-25 byla zpátky, a tak si každý přišel pro další skupinu, se kterou se vydal k bráně.
Kevin se Sam stále stáli u brány a dohlíželi na přesun bránou. Z dálky zahlédli Nica, který velmi rychle šel za nimi. Bylo na něm poznat, že se něco děje.
„Nico, děje se něco?“ zeptal se hned Kevin.
„Dálkové senzory zaznamenaly přílet osmi pinovských lodí,“ odpověděl Nico.
„Kolik máme času?“ zeptala se Sam.
„Asi patnáct hodin letu v FTL,“ odpověděl Nico.
„Oni mají FTL pohony? Páni, o těch jsem jen četl v asgardské databázi. Netušil jsem, že se používají,“ přiznal se Kevin.
„Ano, mají.“ Hned po těchto slovech se aktivovala transportní deska, na které se objevila další skupina. Kevin zadal adresu a okamžitě se spojil se stanovištěm.
„Digammo, tady Marks. Máme problém.“
„Co se děje?“ zeptal se rovnou Robbins.
„Na Simnu míří osm pinovských lodí. Bude jim trvat den, než sem dorazí. Kdy tu bude Apollo?“
„Za pět hodin. Dříve to nejde. Zdrželi se na Zemi při zásobování,“ odpověděl Robbins.
„Rozumím. Zatím vám posíláme další skupinu.“ Hned po těchto slovech vešel jeden člen z SG-25 do brány a hned za ním šli ostatní.
„Můžete to stěhování uspíšit?“ zeptal se Kevin.
„Musel bych vyhlásit stupeň jedna ohrožení, jenže tím bych vyvolal paniku. A to se mi zrovna nechce,“ odpověděl Nico. Kevin na chvíli začal pochodovat kolem DHD. Zastavil se, až když ho něco napadlo. Podezřele se na Sam usmál a stoupnul k DHD. Když se brána deaktivovala, zadal adresu, ale překvapivě Alpha základnu České republiky. Kupodivu, když zapnul vysílačku, začal mluvit česky: „Tady podplukovník Marks. Autorizační kód Alpha, devět, Gamma, sedm. Je stále u vás Athena?“
„Tady Helen. Kevine, co se děje? Málokdy tě slyším mluvit česky,“ ozvala se Helen, která byla poblíž plukovníka Robbinsna.
„Musím si ji procvičit,“ řekl Kevin ještě česky, než přešel k angličtině, kterou pokračoval: „Máme problém. Potřebuji, abys co nejrychleji přiletěla s Athenou na U5I-452. Potřebujeme pomoc se stěhováním pár obyvatel.“
„Hned vyrážíme. Za čtyři hodiny nás tam máš. Končím.“ Brána se deaktivovala a Kevin se otočil k Sam, která ho nechápavě pozorovala.
„Odkdy ty umíš mluvit česky?“ zajímalo ji.
„Od deseti let. Ale co? Ty zase umíš španělsky, japonsky i portugalsky. A bůhví ještě kolikami jazyky z celé galaxie,“ řekl na to Kevin.
„Jo, ale ty umíš antičtinu, wraithštinu, ruštinu, španělštinu i češtinu. Není to na tebe trochu moc?“
„Zapomnělas, že ještě umím asgardskou řečí, ale to jen znaky stejně tak, jako antičtinu a wraithštinu. Těmito jazyky bych teda mluvit nemohl,“ dopověděl Kevin. Mezitím je Nico nechápavě sledoval a snažil se přijít na to, o čem se ti dva vlastně baví. Až po chvilce dohadování, kdo jakými jazyky mluví, si oba uvědomili, že zapomněli na vzniklou situaci. Oba se mu po chvilce omluvili a Kevin začal s vysvětlováním.
„Athena s Apollem, to jsou naše bitevní lodě, sem přiletí na pomoc a pomůžou nám s přesunem. Jelikož na lodích není moc místa a vzduchu, tak to bude na více cest, protože každá loď má přes dvě sta členů posádky. Ale tím dostaneme alespoň trochu času. Bude to o chlup, ale měli bychom to zvládnout všichni ve zdravém,“ vysvětlil Kevin.

FTL prostor, Pinovská mateřská loď, můstek – o čtrnáct hodin později
Alec Pin seděl ve svém pohodlném velitelském křesle, ze kterého měl krásný výhled do FTL prostoru, který fungoval jinak než hyperpohon.
„Pane. Za necelou hodinu budeme na místě,“ ozval se kormidelník, který zrovna sledoval senzory. Krom jejich polohy senzory také udávaly i informace o planetě a o pohybu kolem ní.
„A ještě tu zaznamenávám přítomnost dvou neznámých lodí,“ dopověděl. Alec vstal ze svého křesla a šel ke konzole, kterou nikdo neobsluhoval. Stoupnul si před ni a zmáčknul na pár tlačítek. Na obrazovce před ním se začaly objevovat data, která uvádí informace o neznámých lodí. Kormidelníka ty data zajímala, a tak předal řízení svému pobočníkovi a šel za velitelem. Stoupnul vedle velitele a pohlédl na obrazovku, která zobrazovala celý trup lodi.
„Obě lodě disponují hyperprostorovou techniku, kterou se snažíme získat už roky. Vyspělé zbraně a štíty. Pane. Naše lodě na tyto lodě nemají. Prohrajeme.“
„Ještě nedělejte takové závěry. Nás je víc.“
„Ano, pane.“

Simna, vesnice – o půl hodiny později
I přesto, že Apollo i Athena pomáhali s přesunem obyvatel, tak jim čas, který zbýval, nestačil. Pinovské lodě byly skoro u planety, na které je stále přes sto obyvatel, kteří si ještě nestihli zabalit své věci.
„Sakra, nestíháme to,“ řekl Kevin, když zjistil, že lodě během několika minut dorazí. Simové rychle pospíchali procházet bránou, aby se jich zachránilo co nejvíce. Kevin zapnul na své vestě vysílačku a řekl: „Atheno, Apollo, tady Marks. Vydržíte boj proti osmi lodím?“
„Kevine. Jsme plní tak, jako Apollo. Nechci riskovat ztrátu obyvatel těch dole. Jedině, že bychom všechny přenesli k vám a pustili se do boje, ale to i tak nepomůže, protože nevíme, co disponují za technologii. Jestli mají nějaké kalibry jak u Druhé aliance, nedokážeme se proti nim ubránit. I přesto že máme dva paprskomety a sklad plných atomovek. Nevím, co jiného dělat. Napadá tě něco?“ zeptala se Helen, když už nevěděla, co dál.
„Jaká je nejbližší planeta?“

Prostor, Simna, Athena
Helen stojící v přední části můstku přešla k Bartovi, který mezitím na své konzole zobrazil mapu této sluneční soustavy. Stoupla si za něj a po chvilce ukázala prstem na nejbližší planetu.
„Ano, je. U5I-685. Dvacet minut cesta. Tam je to dobrý, ale zpáteční cestu jaksi nestíháme o deset minut,“ odpověděla do vysílačky.
„Tak leťte a vraťte se co nejrychleji,“ rozhodl Kevin.
„Tak dobrá. Letíme,“ řekla Helen a kývla na Nyklovou, která nastavila do navigace nový kurs.
Během několika vteřin jak Athena, tak i Apollo vstoupili do hyperprostoru.

Simna, vesnice
Nico poprosil Sam, aby šla za Charleen, která byla stále v domě. K domu ji tam dostal transportér. Sam zaklepala na dveře a Charleen jí otevřela.
„Poslal mě za vámi Nico, abych vám pomohla,“ řekla Sam.
„Děkuji.“ Sam vešla do domu a následovala Charleen, která šla do manželské ložnice, ve které měla důležité věci.
„Charleen, děje se něco?“ zeptala se Sam, když viděla Charleen jak brečí.
„To je v pořádku,“ odpověděla Charleen a sedla na postel. Sam k ní přišla blíže a dřepla před ni. V kapse měla schovaný kapesník, tak jej vytáhla a podala jí ho.
„Charleen. Nemusíte se bát. Všechno dopadne dobře.“ Charleen souhlasně kývla hlavou a otřela si slzy, které jí tekly z očí. Sam se usmála a pomohla jí vstát. Spolu pak vzaly veškeré důležité věci a šli za Nicem, který na ně čekal poblíž brány.
U brány, včetně Nica a Kevina, byl také Teo se svou rodinou, kteří právě procházeli bránou na Digammu.
„Kolik jich ještě zbývá?“ zeptal se Kevin.
„Něco kolem stovky,“ odpověděl Nico.

Prostor, Simna – o dvacet minut později
Z FTL prostoru se začaly vynořovat pinovské lodě, které okamžitě zaujímaly pozice kolem planety.

Simna, vesnice
Simové začali panikařit, když se dozvěděli o tom, že Pinové dorazili.
Charleen se Sam čekaly u brány na Nica, který ještě něco musel udělat. Kevin tak pro něj šel. Zbylí obyvatelé rychle procházeli bránou na Digammu, která už je zcela zaplněna. Mezitím se všude začali objevovat Pinové, kteří vlastní transportní technologii. Jeden z Pinů se objevil hned vedle Charleen a Sam. Sam ani na vteřinu nezaváhala a začala se s ním prát. Nejdříve mu z rukou vykopla zbraň a pak přešla k boji jeden proti jednomu.
Mezitím Kevin s Nicem běželi po cestách k bráně. Jenže kilometr před bránou se před nimi objevili dva Pinové.
„Běžte za Charleen. Já se o ně postarám,“ řekl Kevin. Nico chvíli váhal, ale pak ho poslechnul a běžel dál. Kevin mezitím z opasku vytáhnul dva nože, které po nich vrhnul. Oba nože se zabodly mužům přímo do krku. Jakmile oba padli na zem, Marks si vzal zpátky oba nože, které byly od krve, a běžel za Nicem.
Sam právě srazila na zem muže, kterému bodla do břicha nůž. Vyděšená Charleen stála pár metrů od ní, odkud sledovala boj mezi Sam a jedním z Pinů. Jakmile si Sam vzala nůž zpátky, otřela ho a šla za Charleen.
„V pořádku?“
„Ano,“ odpověděla Charleen. Brzy se za nimi objevil udýchaný Kevin, který se začal rozhlížet kolem dokola, když nikde neviděl Nica.
„Kde je Nico?“ zeptala se Charleen.
„Běžel sem,“ odpověděl Kevin a pak dodal: „A sakra.“ Pak se dal na zpáteční běžící cestu. Sam chtěla jít k bráně, jenže Charleen nechtěla nikam jít, než se objeví Nico.
Nico byl necelý kilometr od nich obklíčen čtyřmi muži Pinů, kteří na něj mířili zbraněmi, které byly nastavitelné jak na uspání, tak i na zabití. Zbraň s těmito funkcemi vlastní Ronon, ale jejich zbraň měla poněkud jiný tvar. Nico byl v pasti a neměl žádnou šanci uniknout. Po pár minutách se objevil Kevin, který se skrčil za pařez. Z opasku vytáhnul dva nože a z boty vytáhnul schovanou M9ku, ve které mu zbývaly čtyři náboje. Naštěstí měl ve vestě schovaný plný zásobník. Než přešel do útoku proti čtyřem neznámým, tak opatrně vykouknul ven a vypočítal se rychle cíle, na který použije nože, a na který použije zbraň. Nakonec se rozhodl, že použije zbraň na všechny čtyři. Nejdříve zaměřil dva nejblíže stojící k Nicovi, které hned na poprvé trefil. Nico se skrčil, aby jej zbylí dva nezabili. Kevin pak namířil zbraň na zbylé dva a také je rovněž na poprvé trefil. Pak rychle vyběhnul zpozad pařezu a běžel za Nicem, který vstával ze země.
„Pozor!“ zařval Nico, když zahlédl Pina, jak namířil zbraň přímo na Kevina. Kevin se na něj otočil a výstřelu se vyhnul jen tak tak. Spadnul na pravé rameno, do kterého se Pin trefil laserovou zbraní. Kevin se ale rychle vzpamatoval a vystřelil na Pina, který ho trefil do ramene. Mezitím se u Nica objevil další Pin. Než Kevin něco stihnul udělat, byl Pin i s Nicem pryč. Oba byli přeneseni. Kevin naštvaně praštil rukou do země, a pak vstal a vydal se na zpáteční cestu k Sam a Charleen.
Sam s Charleen čekaly na Kevina, až přijde s Nicem, jenže Charleenina tvář se změnila během chvilky, když viděla běžet pouze Kevin.
„Kevine!? Co se stalo?“ zeptala se okamžitě Sam, když si všimnula zakrváceného oblečení na jeho ramene.
„To nic není.“
„Kde je Nico?“ zajímalo jediné Charleen. Kevin zavrtěl hlavou se slovy: „Mrzí mě to, ale jeden z Pinů se s ním přenesl. Nevím kam.“
„Ne! Ne! To nemůže být pravda.“ Charleen se pomalu hroutila na zem a jen tak tak ji Kevin stihnul chytnout. Kevin si ji vzal do náruče a Sam vzala její věci. Oba rychle běželi k bráně, která byla volně dostupná. Ještě několik Simů zůstalo na planetě, ale déle už čekat nemohli, a tak rychle vběhli do brány.

Digamma, základna, místnost s bránou
Kevin se Sam a nesoucí Charleen se objevili na Digammě. Jen, co je Robbins uviděl, vydal rozkaz k zavření brány. Během několika vteřin byla červí díra spojující se se Simnou uzavřena. Když Teo stojící v místnosti s bránou uviděl Charleen, která byla v bezvědomí, běžel hned za ní.
„Rychle, potřebujeme tu doktora!“ zařvala Sam.
„Co se stalo? Kde je Nico?“ zeptal se okamžitě Teo a dřepnul k Charleen, když ji Kevin opatrně položil na zem, jelikož jeho rameno ho začalo pěkně bolet. Lékařský tým rychle přiběhnul ke Kevinovi, ale ten je poslal k Charleen, která ležela v bezvědomí.
„Je něco, co bychom měli vědět?“ zeptal se rovnou doktor, aby nic nezanedbal.
„Charleen je těhotná,“ odpověděl Teo a tím všem zarazil dech. Kevin sklonil hlavu a naštvaný odešel z místnosti. Tato zpráva ho dorazila ještě více.

Digamma, základna, ošetřovna
Simové, kteří byli při přesunu zraněni, byli právě ošetřováni na ošetřovně, kde také se svým zraněním přišel Kevin. Celou cestu tam si vyčítal, že nedokázal zachránit Charleeniného muže, se kterým čeká dítě. Sedl na židli a sklonil hlavu, kterou si opíral o ruce. Doktorka Amanda Robbinsová, která je jak vojákem, tak i doktorkou a dcerou plukovníka Ryana Robinsona, přišla za Kevinem. Dřepla si před něj a dotkla se jeho levého ramene. Kevin jí pohlédl do očí a pak znova sklonil hlavu.
„Pojďte se mnou. Ošetřím vám to.“
„To je dobrý. Nejdříve se postarejte o ně.“
„Všichni už byli ošetřeni, tak pojďte,“ řekla Amanda a pomohla Kevinovi vstát ze židle, ze které se nechtěl ani hnout.

Digamma, základna, řídící místnost
Plukovník Robbins hned po příchodu všech ze Simny se spojil s Apollem a Athenou, kteří mířili k Simně, aby zjistili, jestli tam je přeživší. Po několika minutách navázali opět spojení s loděmi, které pro ně měly hodně špatnou zprávu.
„Nevím, jak to říci, ale všechno bylo zničeno. Nikoho jsme nenašli. Je mi to líto,“ oznámila se smutnou tváří Helen a Ryan na to s povzdychnutím kývnul hlavou.
„Půjdu to říci ostatním. Robbins konec.“ Ryan tam chvíli stál a přemýšlel o tom, jak jim to řekne. S touhle rasou se teprve seznámili a nevědí, jaké budou jejich reakce na takovou zprávu. Po chvilce přemýšlení se otočil ke dveřím, kde stál Kevin se zavázaným ramenem. Celou pravou ruku měl v závěsu.
„Já to udělám,“ řekl smutně Kevin, protože tohle všechno organizoval on a bylo jenom na něm, aby to všem oznámil.
„Nemusíte to dělat. Já to klidně zvládnu.“ Kevin zavrtěl hlavou a zopakoval to, co před chvílí řekl: „Já to udělám.“ Ryan nakonec kývnul hlavou a nechal to jít oznámit Kevina.

Digamma, kolonie – o hodinu později
Všichni přeživší Simové se shromažďovali v kolonii, která byla postavena pro případ, kdyby se Země měla evakuovat. Pro tuto chvíli je Digamma novým domovem pro Simy. Kevin se Sam a Ryanem stáli na vyvýšeném můstku, aby je šlo vidět. Simové stáli a ani jeden z nich nepromluvil. Všichni mají slušné chování a vědí v jaké společnosti a situaci právě jsou. Nic jiného jim nezbývá. Po dlouhých čekajících minutách vystoupil z řady Kevin a šel k řečnickému pultu, aby jej bylo slyšet. Nevěděl, co jim má říci, když viděl jejich smutnou tvář.
„Neříkám to častěji, protože do také situace jsem se dostal prvně. Před hodinou se s námi spojily obě lodě, které byly vyslány na vaši domovskou planetu Simnu. Bohužel vše, co jste za svůj život vybudovali, bylo zničeno. Nikoho přeživšího nenašli. Je mi to líto. Ale také jsem mluvil se svýma nadřízenýma. Pomůžeme vám se stavbou nového domova. Také tu můžete zůstat a pomoci vy nám s dalšími stavbami pro další přeživší. Místa pro nás všechny tu moc není, takže jakmile bude Odyssea, moje loď, opravena, tak nám pomůže se stavbou nových domů, do kterých se budete moc nastěhovat a začít nový život. Neříká se mi to snadně, kdybych byl na vašem místě, nevěděl bych, co mám dělat. Proto jsme se takhle rozhodli. Než se vše urovná, zůstaňte tady. My vám se vším pomůžeme.“ Téměř všem najednou vyhrkly slzy, které si hned otřeli. Při pomyšlení na to, že tam někoho nechali, bylo zdrcující. Pro všechny. Nejhůře na to byla Charleen, kterou podepíral Teo. Ji to ranilo nejvíce. Kevin sestoupil z můstku a šel k ní.
„Charleen. Kdybyste potřebovala něco, to znamená cokoliv, tak řekněte.“
„Jediné, co teď chci je, aby mé nenarozené dítě mělo tátu,“ řekla s brečením Charleen.
„Když naše lodě skočily s průzkumem, nikoho nenašly. Žádná těla, prostě nikoho. Podle mě je někde drží v zajetí a naživu. Máme šanci je najít, ale budeme potřebovat vaši pomoc. Musíme se o nich něco dozvědět, jestli vašeho muže a ostatní máme najít a zachránit.“
„Pomůžeme vám. Za to vše musí zaplatit,“ řekl Teo.
„A také zaplatí,“ odpověděl na to Kevin.

Neznámá soustava, neznámá planeta, základna, vězení
Do místnosti, která se podobá věznice, přišel Alec a šel rovnou k Nicovi, který byl připoután ke zdi.
„Nico, Nico. Ty se nikdy neponaučíš.“ Nico se nemohl ani pohnout, protože jeho ruce spínaly silné řetězy ke zdi stejně tak, jako i jeho nohy. Nico jen naštvaně na něj pohlédnul a neměl k tomu co říci.

Nico Moe Sim a Charleen Simová