Stargate Ships: S01E13 – Zaútočit první

Je to už týden po útoku na Simnu a Simové si pomalu začínali zvykat na nové prostředí.
Mezitím Odyssea po dlouhých dvou týdnech opět vyletěla ze svého hangáru na Abydosu a letěla k Zemi, kde na ni čekal její velitel.

Mléčná dráha
Země, SGC, Landryho kancelář
Generál Landry si do své kanceláře zavolal velitele lodí. K dispozici mu byli pouze plukovník Svitsová a podplukovník Marks, kteří právě seděli před ním.
„Asi už víte, že po útoku Replikátorů na Atlantidu prolétá Daedalus kolem jejich domovské planety,“ začal Landry.
„Ano, víme o tom. Podle hlášení doktorky Weirové se zdá, že se Replikátoři stáhli na domovskou planetu a věnují se svému,“ řekl Marks.
„To ano. Ale Daedalus nám před třemi týdny přes přestupní stanici, na které je podplukovník Carterová s doktorem Leeem, poslal pár obrázků, které se vám nebudou líbit, tak jako mně,“ řekl Landry. Před ním ležela modrá složka, ze které vytáhnul tři fotografie. Všechny tři fotografie položil před ně.
„Je to to, co si myslím, že myslím, že to je?“ vyhrknul ze sebe Marks. Landry pouze mohl kývnutím souhlasit.
„No to mě podržte,“ řekl na to Marks.

„Co máte v plánu, pane?“ zeptala se Svitsová.
„Apollo před třemi týdny vyrazil k Atlantidě. Mají za úkol všechny lodě zničit. Je to rozkaz od samotného prezidenta a generála O’Neilla,“ odpověděl Landry.
„Pane. Podle mě je to špatný nápad. Ano, zbavili bychom se všech jejich lodí, ale pak oni mohou kdykoliv a jakkoliv zaútočit na Atlantidu. Kdybych jí velel, tak bych takovému nikdy nepřispěl. Jde tam o stovky životů,“ zdůraznil Kevin fakta, která mohou nastat.
„Chápu vaši zlobu, podplukovníku. Ale nelze z toho vycouvat, když to nařídil samotný prezident,“ řekl Landry. Marks pohlédl na Svitsovou a položil na stůl fotky, na kterých byly vyfoceny z orbity lodě Replikátorů.

Galaxie Pegasus
Lantea, Atlantis, operační místnost
Doktorka Weirová šla po schodech nahoru do operačního, kde na ni čekal Rodney s tabletem v rukou.
„Dnes ne, Rodney,“ řekla rovnou Elizabeth při vstupu do své kanceláře, aniž by ho pustila ke slovu. Rodney s ní potřeboval něco projednat, a tak ji následoval.
„Tak co potřebuješ?“ zeptala se po usazení Elizabeth.
„Zaprvé, to hodnocení lidí je na prd a zadruhé, pořád nemáme vyřešeno to ZPM,“ odpověděl Rodney a sedl před ni.
„Rodney. Díky tomu hodnocení se lidem zvyšuje plat. A na to ZPM zapomeň. Odyssea dostala druhé ZPM, protože se v Mléčné dráze objevil další nepřítel s lepšíma zbraněmi i se slušnými štíty. Pochop to, Rodney,“ řekla Elizabeth a hned potom se do její kanceláře otevřely dveře, kterými prošel podplukovník Sheppard.
„Doufám, že ty nebudeš básnit o ZPM?“ zeptala se rovnou Elizabeth.
„Ne, ale mám to hodnocení, které jsi chtěla,“ odpověděl John a podal Elizabeth tablet, na kterém bylo zobrazeno hodnocení.
„To bylo rychlé,“ řekla Elizabeth a začala hledat Rodneyho jméno. Když ho našla, krátce se zasmála. John už věděl, na co se Elizabeth narazila, a tak dělal, že o ničem neví.
„Vážně to nechceš změnit?“
„Záleží na tom, jak mě bude štvát a otravovat,“ odpověděl John.
„O čem se bavíte?“ doposud nechápající Rodney se zeptal a John se podezřele zasmál.
„O tvém hodnocení, Rodney,“ odpověděl John a tím Rodneyho dost naštval. Chtěl začít nadávat, ale v tom mu zabránil Chuck, který přišel za nimi.
„Doktorko, Apollo opustil hyperprostor,“ oznámil Chuck.
„Přesně podle plánu,“ řekla Elizabeth. Dříve, než odešla z kanceláře, položila tablet na stůl. Při cestě k jednomu z terminálů, zapnula vysílačku na svém uchu a řekla: „Plukovníku Ellisi, jste tu na čas.“
„Vyčkejte, transportuji se k vám,“ řekl Ellis.
„Setkáme se…“ dříve, než mohla dopovědět větu, se pár metrů před ní objevil transportní paprsek, který přenesl Ellise i s jeho čtyřčlenným týmem z Apolla.
„Běžte do konferenční místnosti,“ řekl směrem ke svému týmu, který po kývnutí hlavou se přesunul podle jeho slov do konferenční místnosti. Plukovník se pak začal věnovat doktorce, doktorovi a podplukovníkovi.
„Doktorko Weirová. Podplukovníku, doktore.“
„Plukovníku Ellisi. Vítejte,“ s těmito slovy jej přivítala na Atlantidě. Po potřásání rukou se Ellis zaměřil jak na Elizabeth, tak i na Shepparda a McKaye. Po jejich oslovení řekl Ellis: „Je dobré, že jste tu. Musím vás o něčem informovat, ale ne na veřejnosti.“
„Jistě, pojďte za mnou,“ pobídla jej Elizabeth, která šla za Ellisovým týmem do konferenční místnosti. McKay pohlédl na Shepparda, který tušil nějaký problém. A tak šli hned za nimi.
Jakmile všichni tři usedli, mohl Ellis po zavření dveří začít s brífinkem. Stál u obrazovky, která byla umístěna před ně. Na ní také spustil pár zajímavých obrázků, které těm třem nic neříkali.
„Od chvíle, kdy Replikátoři napadli Atlantidu, provádí Daedalus průzkumné lety nad jejich domovskou planetou.“
„Ano, to víme,“ řekla Elizabeth.
„Před třemi týdny pořídil tyto fotografie,“ poukázal Ellis na fotografie, které se objevily na obrazovce.
„Co bychom na nich měli vidět?“ zeptala se Elizabeth, když Ellis u jedné ze tří zastavil.
„Právě že nic,“ odpověděl Ellis. Elizabeth se nechápavě na něj dívala a ve vteřině si pomyslela, že je snad vede za nos, nebo co. To si myslela až do té doby, než se na obrazovce objevil další obrázek, na kterém tentokrát bylo něco zvýrazněno.
„Tento obrázek byl pořízen posledně. Stavějí lodě. Hodně lodí.“
„Proč jsme o tom nebyli informováni?“ zeptal se Sheppard, který byl překvapený z informací stejně jako ostatní, kteří se zaměřili na Ellise.
„Právě jsem to učinil.“
„No, jestli půjdou po nás, budu muset posílit štít. Myslím, že bychom měli…“ chytl se toho hnedka McKay, ale plukovník Ellis ho nenechal domluvit a skočil mu do řeči těmito slovy: „Nepřiletí sem. Jsem tu proto, abych vás informoval, že přesně za deset hodin, Apollo s pomocí vašeho týmu, zahájí přesný útok na planetu Replikátorů.“ Tímto vyrazil všem dech, že ani jeden nevěděl, která bije první.

Mléčná dráha
Prostor, Země, Odyssey a Athena – o několik minut dříve
Odyssea po dvou týdnech oprav vystoupila z hyperprostoru nad Zemí, kde tou dobou hlídkovala Athena. Hned po jejím výstupu se podplukovník nechal přenést na palubu své lodi.
Podplukovník Marks po dlouhé době opět viděl svoji malou sestřičku, která na něj čekala u dveří, které vedly na můstek. Oba nastavili ruce a objali se.
„Ahoj, sestřičko.“
„Ahoj, bráško. Tak co je na Zemi nového?“
„Vše je při starém, ale s Athenou vyrážíme k přestupní stanici,“ odpověděl Kevin a s Jane vstoupili na můstek, kde všichni zaujali své pozice. Mike vstal z velitelského křesla a přišel ke Kevinovi, kterému oznámil: „Loď je v plném provozu a připravena vyrazit na mise, pane.“
„Děkuji za podání informací, kapitáne,“ řekl Kevin a pak promluvil na všechny: „Všichni na svá místa, vyrážíme k přestupní stanici.“ Jane s Kevinem a Mikem usedli na svá místa a čekali na pokyn od Atheny.
Plukovník Svitsová vydala hned po příchodu na můstek rozkaz k přiblížení k Odyssee, se kterou se spojí.
Jakmile obě lodě byly spojeny vedle sebe, tak Odyssea zvětšila vytvořené hyperprostorové okno, do kterého obě lodě vletěly.

Galaxie Pegasus
Lantea, Atlantis, zasedací místnost
Jak Elizabeth, tak i John s Rodneym zírali na Ellise, který jim právě sdělil plán útoku na domovskou planetu Replikátorů. Elizabethiny reakce byly takové, jak v SGC řekl Marks Landrymu.
„Takže, jestli to chápu správně, vy chcete zničit jejich lodě jen tak?“ zeptala se Elizabeth.
„Jen tak,“ odpověděl klidným hlasem, jelikož on celou operaci povede.
„A jak to proboha chcete udělat?“ zazněla dobrá otázka ze strany McKaye.
„Sadou taktických atomovek typu Mark V, která jsou umístěna v taktické střele zvané Horizont,“ odpověděl Ellis.
„Kolik atomovek máte?“ zeptal se tentokrát Sheppard.
„Horizont je nabit šesti hlavicemi a čtyřmi návnady,“ odpověděl Ellis na Sheppardovu otázku. Pak se zaměřil na doktora McKaye. „Doktore. Budu potřebovat, abyste před startem udělal konečnou kontrolu.“
„Po…po…po…počkat. Šest?“ trochu se zakoktal Rodney.
„Správně,“ odpověděl Ellis.
„To nebude stačit,“ ozval se John.
„Replikátoři jsou roboti, kteří se sami replikují. Což znamená, že se můžou…“ jako obvykle se Rodney pustil do důležitých věcí, jenže Ellis ho ne a nenechat domluvit: „O tom vím. Děkuji, doktore. Ale oni vůbec nejsou jako Replikátoři z Mléčné dráhy. Jejich lodě nejsou postavené z nanobloků. Jsou sestrojené z normálních materiálů a dají se tak zničit. Šest je prozatím víc než dost.“ Když to dopověděl, tak se ho Rodney, který neměl na Elizabethinu zlobu, kterou zatím držela na své uzdě, zeptal: „Prozatím? Vy chcete dráždit spícího draka? Proč prostě nepočkáme, dokud v Oblasti 51 nedokončí s P.W.A.R.W?“
„A co to vlastně je?“ zajímalo ji, a tak jí John odpověděl: „Planet-Wide Anti-Replicator weapon, jinak lidově řečeno Celoplanetární Anti-Replikátorká zbraň.“
„Asgardi dokázali sestrojit satelit, který dokázal vyhladit celou planetu Replikátorů. Měli jsme nějaké problémy s výrobou vlastního, ale…“ jako kdyby se to odehrávalo pořád dokolečka. Rodneymu opět do slova skočil Ellis: „Doktore. Bez pochyb bych radši odstranil celou planetu. Ale když se tohle dostalo až k prezidentovi, dal okamžitý rozkaz. Replikátoři dobře znají polohu Země. A s těmito novými loděmi se tam mají, jak dostat. Nemůžeme si jen sedět na rukách do té doby, než chlapci z Oblasti 51 najdou řešení. Hlavním cílem této mise je eliminace klíčových vojenských cílů. Až bude ta nová zbraň hotová, vrátíme se a dorazíme je. Doktore, potřebuji, abyste začal s kontrolou co nejdříve.“
„Ano, jistě, ale…“
„Doktor McKay je připraven na přenos,“ řekl Ellis do vysílačky. Jenže Elizabeth ji také zapnula a řekla: „Tady Weirová. Ten rozkaz se ruší.“
„Doktorko. Tohle nezáleží na vás,“ řekl Ellis.
„Ale ano. A dokud tady velím já, mám k tomu co říci.“ Elizabeth vstala od stolu a přišla blíže k Ellisovi se slovy: „Plukovníku, bez mého vědomí se tady nic dělat nebude. To také znamená, že Rodney zůstane tady. Tím tady myslím tady na Atlantidě. Je vám to jasné?“ zeptala se Elizabeth a opustila konferenční místnost. Rodney pohlédl na Johna a ten zase na něj, jelikož neví, kdo koho má poslouchat. Rodneymu se nikam stejně nechtělo, a tak šel do operačního za Elizabeth, která rozkázala Chuckovi, aby se spojil s SGC.

Hyperprostor, Odyssey
Odyssey a Atheně bude ještě den a kousek trvat, než dorazí k přestupní stanici, na které na ně čeká Sam s Leem.
Kevin s Jane se chtěli při cestě nějak zabavit, a tak šli do tělocvičny, kde nešli tentokrát hrát basket, ale pořádně si zacvičit. Aby nebyli sami, tak se k nim přidali Mike a Sharon.
„Sourozenci proti sourozencům. Lepší to být už nemůže,“ řekl s úsměvem Kevin při rozcvičování, než začne přituhovat k pořádnému cvičení. Než Jane udělala několik přemetů za sebou dozadu, zeptala se: „Tak co to bude tentokrát?“
„Sprinty, švihadlo, box, kraťoulinký boje mezi sebou, a nakonec střelba ve střelnici. Je někdo zásadně proti pro tento návrh?“ zeptal se Kevin a podíval se na ostatní, kteří byli poněkud zticha.
„Ticho znamená, že to nikomu nevadí, takže můžeme začít,“ usoudila Jane a s bratrem šla na startovní čáru, kde začnou se sprinty. Sharon mezitím pohlédla na Mika, který povzdychnul a pomalým klusem přiběhnul za Kevinem a Jane, kteří už běhali sprinty přes celou tělocvičnu.

Hyperprostor, Athena
Na Atheně nebyla až tak moc velká nuda. Plukovník Svitsová s pár členy posádky vymyslela takovou zábavu, že se od ní nikdo nechtěl odtrhnout. Dokonce se na ně přišlo podívat i pár nadšenců.
Všichni byli v jídelně, kterou trochu upravili, aby měli dostatečné množství místa. Helen s několika členy své posádky seděli na zemi do kruhu. Uprostřed byla láhev od nealkoholického piva, se kterou točili. V kruhu byli tři ženy a tři muži. U některých už to začalo přituhovat, jelikož major Pavel Barta měl pouze na sobě slipy, tričko a jednu ponožku. A nebyl tak jediný. Nejlépe na tom byla Helen, na ni to nepadlo ani jednou. Proto si to nejvíce užívala s kapitánem Pavlou Nyklovou, která měla zatím sundanou botu.
„Začíná přihořívat, majore,“ řekla Helen. Pavel nabručeně odfouknul ofinu a sundal druhou ponožku, protože to znova padlo na něj. Už zase.
„To není fér. Vy jste tu láhev očarovala nebo co. Tímto způsobem žádnou ženskou nezískám,“ řekl zoufale Pavel.
„Ale majore, nějakou si určitě najdete. Na světě jich je tolik…“ Helen to ani nedopověděla, protože poprvé došlo na ni. Musela tedy sundat botu.
„Madam, k jedné už jsem hodně blízko, jenže jestli mě někdy tahle uvidí, tak mě kopne hned do řiti a pošle někam,“ přiznal se Pavel, že už je na cestě k získání své první lásky.
„A kdopak bude ta šťastná?“ zajímalo Helen a Pavla zatočila s láhví, která tentokrát padla na kapitána Lucase Addisona, který musel svléci uniformu.
„To nemohu říci, dokud to nebude stoprocentní,“ odpověděl s úsměvem Pavel.
„Majore. Nenuťte mě, abych to z vás páčila.“
„Zkuste to, ale nic vám stejně neřeknu. Na to jsem totiž cvičený, madam,“ odpověděl Pavel a hned potom začal naříkat, protože to znova padlo na něj. Musel si tedy svléci tričko. Jediný, co měl na sobě, byly slipy.
„Končím,“ řekl Pavel a začal se oblékat zpátky, jelikož jako zástupce velitele se nechtěl ztrapnit. Jenže to se mu jaksi nepovedlo, protože je fotil jeden z důstojníků, kterého požádala Helen. Takže tato zábava bude vyvěšena na nástěnce hned, jakmile skončí.

Galaxie Pegasus
Lantea, Atlantis, Elizabethina kancelář
Elizabeth šla do své kanceláře, když za ní dobíhal John. Zaklepal na sklo a vešel dovnitř.
„Ahoj.“
„Ahoj,“ odpověděla Elizabeth a sedla do svého křesla. John na ni pohlédl a hned na ní poznal, že je něco špatně.
„Rodney mi řekl, že ses spojila s generály O’Neillem a Landrym, aby celou věc odvolali.“
„To jsem udělala.“
„Ale nepřijali to.“
„Ne. To také znamená, že musím Rodneyho pustit na Apolla, aby vše šel zkontrolovat. Raději bych se do takové situaci nikdy nedostala,“ řekla Elizabeth a vzala do rukou tablet.
„Půjdu to říci McKayovi,“ nabídl se John.
„To nemusíš. Už jsem to udělala,“ předběhla ho Elizabeth. John teda odešel z její kanceláře a šel za plukovníkem Ellisem, aby se dozvěděl o misi co nejvíce informací.

Prostor, Lantea, Apollo, raketový hangár
Doktoři McKay a Zelenka se nacházeli na palubě Apolla v hangáru, kde byl umístěn Horizont. Oba dva v rukou drželi tablety, na kterých měli zobrazené specifikace hlavic a jejich naváděcí systém.
„No, všechny specifikace jsou správné. Informace o cíli byly zadány. Jsou připraveny.“
„Ano. Mohou vyrazit,“ řekl s povzdychem Rodney. Po chvilce dodal: „To je ale blbý nápad, že?“
„Můžeš jim říct, že nejsou připraveny. Že je chyba v naváděcích systémech nebo něco takového,“ navrhnul Radek.
„Už jsem nad tím uvažovat. Jenže tu mají lidi, kteří by nás rychle odhalili.“
„Jo,“ souhlasil Radek a podíval se kolem sebe, aby se ujistil, že je nikdo neuslyší. Hned po ujištění tiše řekl: „Ale jsme tu sami. Mohli bychom zařídit, aby nebyli připravené.“
„Shromažďují armádu, Radku. Viděl jsem to. Ukázali mi snímky. Cítil bych se provinile, kdybychom tu věc rozbili a potom by přiletěli Replikátoři a zničili město,“ řekl Rodney.
„Jo… Jo, to by bylo špatné,“ souhlasil Radek a oba pohlédli na Horizont.
„Půjdu říci plukovníkovi, že můžou vyrazit,“ řekl Rodney a odešel z hangáru, kde nechal stát samotného Radka, který stále přemýšlel o celé misi.

Mléčná dráha
Hyperprostor, Odyssey, tělocvična
Kevin s Jane, Sharon a Mikem právě seděli opření o zeď a popíjeli minerálku, jelikož všichni byli zpocení a udýchaní po běhu a skocích přes švihadlo.
„Víš, co mě zajímá?“ zeptala se Jane svého bratra.
„To vážně nevím,“ odpověděl Kevin.
„Co se přesně tehdy stalo v budově IOA, když jsi tam šel se Sam, Helen a generály O’Neillem a Landrym?“ Nebyla jediná, koho toto téma zajímalo. Sharon s Mikem byli také zvědaví.
„Před dvěma týdny se nás pět sešlo před hlavní budovou IOA,“ začal Kevin.

Země, hlavní budova IOA – o dva týdny dříve
Plukovník Svitsová s podplukovníky Marksem a Carterovou se brzy ráno sešli před hlavní budovou IOA, kde brzy po jejich příchodu přišli oba generálové, O’Neill s Landrym. Všech pět mělo na sobě slavnostní uniformy, které většinou nosí jen na významné akce nebo na takové zasedání, které je teď čeká s IOA.
Všichni byli nervózní a čekali na hlavní představenstvo IOA v hlavním zasedacím sále, který byl poněkud větší než u rozpočtového výběrčího, kterému už to nandali loni, když jim chtěl strhnout rozpočty. Čekali minutu, nikde nikdo. Čekali dalších deset minut a pořád se nikdo neobjevoval. Kevin na to už neměl nervy, a tak si šel pohrát s počítačem, který mělo představenstvo IOA hned před nimi na vyvýšené podleze na stole.
„Kevine, co to děláš?“ vyjekla na něj Sam.
„Když oni chtějí zdržovat, tak já to trochu urychlím,“ odpověděl s úsměvem Kevin.
„Jestli tě načapou, tak…“
„Tak se nic nestane, jelikož IOA končí,“ dopověděl tentokrát Landry, který s Marksovým plánem souhlasil. Kevin po pár vteřinách se dostal do hlavního systému celé budovy.
„Nevíte někdo, ve které kanceláři sídlí Woolsey s praporčíkem Stanleym Keeperem?“ zeptal se Kevin a tentokrát odpověděl O’Neill: „Třetí patro, místnost 52.“
„Děkuji, pane.“ Kevin si totiž pohrával s poplašným zařízením, které bylo zabudováno v každé místnosti. Když Kevin úspěšně našel správnou místnost, usmál se a pak spustil program. Jakmile vše začalo fungovat, šel si zpátky sednout na své místo. Nohy položil na stůl a sledoval hodinky.
„Minuta. Déle ne.“
V kanceláři, kde sídlí Woolsey s jeho věrným důstojníkem Keeperem, začal znít poplach, který byl poněkud jiný než za normálních podmínek. Keeper se podíval do počítače a zjistil, že to bylo spuštěno z hlavního sálu.
„Pane Woolsey?“
„Tuším, kdo to byl. Tak jdeme,“ řekl Woolsey a oba šli za hosty, kteří se poněkud nudili.
Kevin se usmál na Sam, když viděl Woolseyho, který si s sebou přivedl dalších pět členů rady. Mezi nimi nemohl chybět Keeper, na kterého se hned Kevin zaměřil. Sam na něm poznala, že se něco mezi nimi v minulosti stalo. Kevin chtěl vstát, ale Sam ho zarazila.
„Teď ne. Až to skončí, tak můžeš,“ řekla mu a Kevin s tím souhlasil. Jakmile všichni usedli, jako první se ujal slova Keeper, který chtěl naštvat Markse hned ze začátku.
„Podplukovníku Marksi, jsme vám vděčný za ten poplach. Víte, že vniknutí do systémů této budovy je trestné, že? Chcete snad dostat trest?“ Těmito slovy si to Keeper ještě více podělal, protože Kevin vstal a namířil si to přímo k němu. Tentokrát mu v tom nikdo nemohl zabránit. Landry s O’Neillem jen čekali, co teď přijde. Jediná Helen tušila, co se bude dít, když ho sama pár let cvičila.
„Praporčíku…“ řekl klidným hlasem Kevin.
„Podplukovníku,“ odpověděl mu nazpátek Keeper. Kevinovi stačila jen chvilinka a hned po podezřelém zasmátí napřáhnul ruku a udeřil ho rovnou do nosu.
„Jauvajs,“ vyšlo ze všech, když to viděli. Kevin si pak pohladil ruku a řekl: „To bylo za ten zlomený nos před pěti lety. Já na to nezapomněl.“ Po těchto slovech usedl zpátky do křesla vedle Sam, která se vzpamatovávala z toho, co právě udělal.
„Zlomený nos?“
„Jo. Tehdy mi ho zlomil. No, a teď přišla ta správná chvíle mu to oplatit. Mám pravdu, praporčíku?“ zeptal se jej Kevin, když ho viděl, jak si drží zakrvácený nos.
„Generálové!“ vyjekl Woolsey natolik, že by každý spadl na zem. Ale důstojníci, kteří proti němu seděli, byli odolní. Woolsey pak dopověděl hlasitým tónem: „Tohle si nenecháme líbit. SGC stále spadá pod nás a okamžitě vám nakazuji, abyste mu dali okamžitý trest.“
„S radostí vám oznamujeme, pane Woolsey, že SGC s Atlantidou nespadají pod IOA,“ řekl O’Neill, který si ten pocit úlevy užíval co nejdéle. Celá rada IOA na ně zírala s otevřenými ústy.
„Takže ta stížnost se stahuje,“ řekl Landry.
„To nemůžete!“ řekl Woolsey.
„Ale můžeme!“ opravil jej Marks a znova vstal. Tím nahodil Woolseymu husí kůži. Z Kevinovy strany to vypadalo tak, že se ho bojí. Usmál se a pak sednul zpátky do křesla, aby se IOA nezbláznila ještě více.
„Podplukovník Marks má pravdu. A s náklady si vystačíme sami. Můžeme si pořídit tolik energie, kolik chceme. A kdybyste začali dělat problémy, tak se klidně přesuneme na jinou planetu i s bránou a Země pak bude bez obrany. Takže vám radíme, nevměšujte se do nás,“ řekl O’Neill a jako první vstal z křesla. Zbytek ho hned následoval.
„To je vše,“ oznámila jim Svitsová a šla za Danielsem.
„Pane Danielsi…“ usmála se stejně jako předtím Kevin. Daniels se hned leknul a chtěl zdrhnout, jenže Helen byla oproti němu rychlejší. To také skončilo tím, že vrazila Danielsovi pěstí.
„Vy to máte za Athenu,“ odůvodnila svůj útok na Danielse a šla za Kevinem, se kterým si plácla rukou.

Hyperprostor, Odyssey, tělocvična – současnost
Všichni čtyři se smáli, když jim to Kevin dovyprávěl.
„Víš, že tě mám ráda, bráško,“ lísala se k němu Jane, jelikož by od něj nechtěla nikdy dostat výprask.
„Já taky, sestřičko. Ale nikdy bych ti neublížil, protože takový já nejsem. Jsme sourozenci a ti mají držet vždy při sobě,“ řekl Kevin a opřel si ji o sebe.
„To jsou moudrá slova,“ řekla Sharon.
„A taky pravdivá. S Jane jsme se neviděl deset let, a navíc bych si nemohl odpustit, kdyby se jí něco stalo,“ řekl Kevin.
„Já bych si také nedokázala odpustit, kdyby se něco stalo tobě. Když jsem slyšela, co se ti stalo na té motorce, hned jsem se zhrozila. Pak ještě po té bitvě na Zemi, to jsem byla totálně vedle. Nevím, co bych dělala, kdyby se ti znova něco stalo,“ řekla Jane.
„Mohu tě ujistit, že se mi už nic nestane,“ zapřísáhnul se Kevin a poplácal ji po stehnech se slovy: „Tak jdeme pokračovat. Na řadě je box.“ Jane ho nazpátek tvrději poplácala a šla s Kevinem pro boxerky.

Galaxie Pegasus
Hyperprostor, Apollo
Doktoři McKay a Zelenka se nacházeli v kontrolní místnosti tři, kde dělali poslední kontroly Horizontu. Radek seděl u jedné ze dvou konzol a Rodney stál hned vedle něj.
„V pořádku. Horizont je připraven. Hlavice jsou odjištěny a my jsme připraveni na vypuštění hned po výstupu z hyperprostoru,“ oznámil Ellisovi do vysílačky Rodney, který přešel ke sklu, odkud viděl Horizont.
„Začněte teď. Otevřete vrata hangáru,“ odpověděl nazpátek Ellis, když usedl do svého křesla. Vedle něj u konzol seděli kapitán Megan Cooperová a major Herbert Sommerfeld.
„Jsme stále v hyperprostoru,“ podotknul Rodney.
„Vynoříme se nepříjemně blízko planety. Nechceme mrhat časem. Takže to udělejte.“
Rodney se přesunul ke stanici, vedle které stál, se slovy: „No, vy jste tu šéf.“ Radek vstal od druhé stanice a přesunul se k první, kterou obsluhovala ženská důstojnice. Rodney zmáčknul na pár tlačítek a podíval se před sebe, kde byl hangár s Horizontem. Hangárová vrata se začala v hyperprostoru otvírat a Horizont se snižoval směrem dolů, než zastavil na určeném místě.
„Jsme připraveni vypustit to na váš rozkaz. Jste si tím jistý? Tím, že je to správná věc?“ zeptal se Rodney.
Ellis pohlédl napravo, kde seděla Cooperová, a odpověděl McKayovi: „Teď není nejvhodnější chvíle na takový rozhovor, doktore.“
„Jistě. Omlouvám se.“
„Vystoupíme z hyperprostoru za pět, čtyři, tři, dva, jedna… Teď,“ oznamovala Cooperová.

Prostor, M7R-227, Apollo
Apollo opustil hyperprostor hned nad planetou.
„Vypusťte Horizont!“ rozkázal Ellis a vstal z křesla.
McKay stisknul na tlačítko a tím uvolnil Horizont, který začal klesat do prázdného prostoru. Když už byl téměř mimo dosah lodi, zažehl se motor na Horizontu, který ho poháněl do atmosféry planety. Po průletu atmosférou se oddělil od Horizontu přední kuželový poklop a hned potom hlavní konstrukce, když všech deset hlavic zažehlo své pohonné motory. Hlavice se nasměrovaly na cíle, na které byly naprogramovány. Během pár vteřin se objevilo deset masivních explozí na planetě. Kouř po explozích začal vystupovat až do atmosféry planety.
Radek kývnul na Rodneyho, který skrze zapnutou vysílačku oznámil: „Máme potvrzené výbuchy všech šesti hlavic a čtyř návnad.“
Ellis stál v přední části můstku a sledoval kouře po výbuchu všech hlavic.
„Shepparde, můžete letět,“ řekl Ellis.
Sheppard, který vyletěl s Jumperem z hangáru, se hned nad planetou zamaskoval, aby ho Replikátoři nemohli nalézt, a aby tak mohl potvrdit výbuch všech hlavic.
„Rozumím. Je tu čisto. Skočte pryč,“ oznámil Sheppard po zamaskování Jumperu.
„Dobře. Vyzvedneme vás za hodinu,“ řekl Ellis Sheppardovi. Pak se obrátil k majoru Sommerfeldovi a vydal rozkaz: „Dostaňte nás odsud.“
Apollo zažehnul hlavní motory a odletěl od planety. Během několika vteřin skočil do vytvořeného hyperprostorového okna.

Lantea, Atlantis – noc
Doktoři Zelenka a McKay spolu s plukovníkem Ellisem a podplukovníkem Sheppardem stáli v konferenční místnosti před obrazovkou, na které byla zpracovaná data, která dostal John, když byl v Jumperu.
„Při výstupu tolika radiačního rušení odtamtud stěží dostaneš výpočet z telemetrie průzkumníka,“ řekl Radek.
„Prosím tě, máme toho víc než dost. Nesnažíme se tam přece najít jednoho člověka. Hledáme tam trosky lodí,“ řekl Rodney, který stál hned vedle něj před obrazovkou.
„Někdo mi už, prosím vás, řekněte, zda jsme zasáhli naše cíle, nebo ne,“ požádal je Ellis, který stál vedle nich.
„Jestli jsou tyto informace správné, tak potom všechny hlavní i sekundární cíle lehly popelem,“ odpověděl Rodney to, co potřeboval Ellis slyšet.
„Vynikající,“ řekl Ellis.
John vyšel z konferenční místnosti a šel do řídící místnosti, kde také potkal Elizabeth, která mířila ke své kanceláři.
„Vítejte zpátky,“ řekla prvně Elizabeth.
„Díky.“
„Slyšela jsem, že bych vám měla poblahopřát.“
„Ano, slyšela jste správně,“ řekl John a hned po jeho slovech se za Elizabeth objevil Ronon s Teylou, která se hned zeptala: „Jak dopadla mise? Byla úspěšná?“
„Dostali jsme všechny lodě,“ odpověděl Sheppard.
„Škoda, že jsem tam nebyl a neviděl to,“ ozval se Ronon.
„Vesmírné bitvy jsou vždy zajímavější v televizi než ve skutečnosti,“ řekl John.
„Velitelé lodí by s tímto určitě nesouhlasili,“ opravila jej Elizabeth.
„Doktorko Weirová?“ ozval se z dálky Chuck, který stál u obrazovky.
„Tohle budete chtít vidět. Máme kontakt. Právě to vystoupilo z hyperprostoru,“ dopověděl Chuck a všichni se přesunuli k němu.
„Vysílá to ID kód?“ zeptala se Elizabeth.
„Ne, madam,“ odpověděl Chuck.
„Wraithové?“ hádal Ronon.
„Pochybuji, je to příliš malé,“ odpověděl znovu Chuck.
„Zapněte štít!“ rozkázala Elizabeth technikovi, který seděl u panelu aktivující štíty.
„Zaujalo to pozicí přímo nad městem,“ poukázal Chuck na cizí objekt, který byl zobrazen na obrazovce přímo nad atmosférou planety.
„Co je to?“ zeptala se Teyla.
„Možná by to měl zkontrolovat Apollo.“
„Řekněte plukovníkovi, že by se měl vrátit na svou loď,“ řekla souhlasně Elizabeth, když se dívala na obrazovku. Sheppard kývnul hlavou a šel zpátky za Ellisem.

Prostor, Lantea, Apollo, můstek
Apollo pomalu směřoval k malému cizímu objektu nad planetou.
Plukovníka Ellis hned po jeho transportu přišel na můstek, kde jej informovala Cooperová: „Je to přímo před námi, pane.“
„Štíty?“
„Potvrzuji. Štíty jsou zvednuty,“ odpověděla Cooperová.
„Dobrá, vidíme to,“ informoval Atlantidu Ellis.

Lantea, Atlantis, operační místnost
Doktor McKay seděl před počítačem a snažil se získat nějaká data. Chuck seděl pár metrů od něj a sledoval obrazovku. Hned za Rodneym stály Elizabeth a Teyla, které, jak Chuck, sledovaly obrazovku.

Prostor, Lantea, Apollo, můstek
„Vypadá to jako nějaký druh satelitu,“ řekl Ellis při pohledu do vesmíru, kde se nacházel cizí objekt podobný satelitu. Podivné na tom bylo, že se uvnitř nacházela brána.
„Je to Hvězdná brána,“ řekl Ellis, který byl tímto překvapený.

Lantea, Atlantis, operační místnost
„Hvězdná brána?“ divil se stejně John, který také sledoval cizí objekt na obrazovce.
„Přesně,“ odpověděl Ellis.
„Neříkal jste, že je to satelit?“ zeptal se John.
„Je to obojí. Je to satelit, ale uprostřed je Hvězdná brána,“ odpověděl Ellis.
„Jaký by to mohlo mít účel?“ zajímalo Elizabeth.
„Netuším,“ odpověděl Rodney, který zatím nic o neznámém objektu nezjistil.

Prostor, Lantea, Apollo, můstek
Hvězdná brána se právě aktivovala.
„Právě se aktivovala,“ informoval Ellis tým na Atlantidě.
„Brána?“ zeptal se Sheppard.
Červený paprsek se najednou objevil z brány, který dopadal na štíty chránícího Apolla.
Na můstku se začaly objevovat jiskry a Ellis hned rozkázal: „Dostaňte nás z dosahu!“
„Pane. Satelit se opět otáčí,“ oznámila Cooperová.
Satelit se natáčel přímo na planetu.

Lantea, Atlantis, operační místnost
„Zasáhl planetu,“ okamžitě oznámil Chuck a všichni se okamžitě zděsili.
Paprsek skrze oceán mířil směrem k městu.
S městem to pěkně otřáslo, když paprsek narazil na štít chránící ji.
„Je to nepřerušovaný paprsek,“ oznámil Chuck.
„To je špatné z mnoha důvodů,“ řekl na to Rodney.

Prostor, Lantea, Apollo, můstek
Z Apolla vyletěly tři střely, které směřovaly k satelitu. Střely byly téměř u satelitu, když najednou explodovaly o zapnutý štít, který jej chránil.
„Je chráněný štítem,“ oznámil Ellis špatnou zprávu.

Lantea, Atlantis, operační místnost
„Dejte mi nějaké návrhy, McKay,“ chtěl znát Ellis nějaké možnosti, jak by tu věc mohli zastavit nebo rovnou zničit.
„Štít čerpá energii z tohoto paprsku. Došlo k drobné odchylce v místě, kde jste na to vystřelili.“
„Dostaneme přes ten štít bombu?“ zeptal se Ellis.
„Ne, pravděpodobně ne,“ odpověděl McKay.
„Jdu ke křeslu. Vystřelíme na to vše, co máme. Možná to ten štít prorazí,“ řekl John a už se chtěl vydat na cestu, jenže ho Rodney zastavil těmito slovy: „Řekl jsem k drobné odchylce. Přesněji v bodě nula, nula, dva. Pochybuju, že by jakákoliv palba prorazila štít, když bude paprsek aktivní.“
„Tak co budeme dělat?“ zeptal se Ellis.
„Zastavíme se a necháte mě přemýšlet. Dejte mi jen pět minut, než se zorientuju a vše vám vysvětlím,“ odpověděl Rodney a vstal ze židle.
„McKay, oni na nás útočí,“ ozval se Ronon, který v této situaci nemohl být nějak nápomocný.
„Ano a štíty drží. Hele, máme spoustu času. Dejte mi pět minut,“ řekl Rodney a stoupnul k Chuckovi, kde byl počítač.

O pět minut později
Neznámý paprsek stále dopadal na horní část štítů Atlantidy.
Doktor McKay za sebou vedl plukovníka Ellise do Elizabethiné kanceláře, kde na ně čekala s Johnem.
„Co máte?“ zeptal se Rodneyho nedočkaví Ellis, než vešli do kanceláře.
„Máme problém,“ odpověděl Rodney ve chvíli, kdy vešel dovnitř, kde John s Elizabeth stáli před stolem.
„Trvalo ti pět minut, než jsi na to přišel? Jde to s tebou z kopce,“ řekl John.
„Vzhledem tomu je tento satelit v podstatě očesaná loď. Má hyperpohon, štíty a navigační systémy. Měl taky malý zdroj energie, který ho měl dostat k cíli a napájet štít, než se otevřela brána. Po otevření červí díry ti na druhé straně vypálili paprsek do jejich brány, který vyletěl u nás. Takhle na nás můžou pálit a napájet satelit,“ oznámil jim Rodney veškeré informace o satelitu, které zjistil.
„To je velmi chytré,“ řekl na to John.
„Ano. Dokud budou u nich doma napájet paprsek, zůstane brána aktivní. A jeden zábavný bonus navíc. Vzhledem k tomu, že jejich brána je velmi blízko planetě, nemůžeme otevřít naši bránu. Uvízli jsme,“ dopověděl Rodney.
„To by mohlo být dobré. Paprsek se vypne na konci třiceti osmi minutového cyklu brány. Když v tu chvíli otevřeme naši bránu, mohli bychom zneškodnit tu jejich,“ řekl John.
„A když by štít nečerpal energii z paprsku, mohli bychom ho prorazit a zničit,“ dopověděl Abraham to, na co myslel John.
„Jistě. Problém je v tom, že si nemyslím, že se po třiceti osmi minutách vypne,“ zkazil jim Rodney jejich plán.
„No, myslel jsem, že je fyzicky nemožné, aby uměle vytvořená červí díra zůstala otevřena déle,“ řekl hned Abraham.
„Na tohle pravidlo se vztahuje jen jedna výjimka. SGC už takové útoky na bránu zažilo. Bohužel jsme zjistili, že když se do brány pouští dost energie, může zůstat otevřena nekonečně dlouho,“ oznámil jim Rodney situaci, se kterou už se na Zemi kdysi setkali. Tenkrát to vyřešili načasovanou a nasměrovanou náloží.
„To by ale požadovalo ohromné množství energie, ne?“ zeptal se Ellis.
„Jo, černou díru nebo nekonečný počet ZPMek,“ odpověděl Rodney.
„Takže můžeme počítat s tím, že to jsou Replikátoři?“ zeptala se Elizabeth, která doposud jen poslouchala.
„To doufám,“ přiznal se Rodney, protože si tím nebyl jistý.
„Ty doufáš?“ zeptala se.
„Protože jinak jsme objevili dalšího super mocného nepřítele,“ odpověděl Rodney.
„Když je to normální brána, můžeme se spojit s planetou na druhé straně?“ zeptala se Elizabeth.
„No, museli bychom výrazně zesílit signál, abychom prorazili rušení, ale… Ano,“ odpověděl Rodney.
„Tak to, prosím tě, udělej.“
„Dobrá,“ řekl Rodney a šel do operačního.
„Proč se s nimi chcete spojit?“ zajímalo Ellise.
„Abychom mohli vyjednávat,“ odpověděla Elizabeth.
„Je to jen ztráta energie. Musíme přijít na to, jak to zničit.“
„S radostí bych si tu povídala do noci o tom, kdo má pravdu, a kdo ne. Ale když se to tak vezme, jsem zodpovědná za bezpečnost tohohle města. A vy nemáte žádnou pravomoc, abyste mě zastavil. Takže při vší úctě si myslím, že je rozhodnutí na mně, takže se s nimi spojím,“ řekla Elizabeth a šla za Rodneym do operačního. Ellis pohlédl na Shepparda, který se na něj chvilkově usmál, jelikož v tomhle dobře znal Elizabeth.
Elizabeth stála poblíž obrazovky a Rodney seděl u počítače, který mu zobrazuje údaje o spojení s druhou stranou.
„Dobře. Myslím si, že to mám. Odpovídají na volání,“ řekl Rodney, jakmile byl se vším hotov. Obrazovka před nimi přestala zrnit a místo toho se objevil Oberoth, velitel asuranské velké rady, který kdysi chtěl zničit Atlantidu.
„Oberothe.“
„Doktorko Weirová.“
„Musím říct, že mě překvapuje, že vás vidím,“ řekla Elizabeth, protože, když asurská replika Atlantidy byla zničena nad Lanteou, Oberoth byl zrovna na její palubě.
„Každý z nás existuje kolektivně a může být hodně krát replikovaný,“ odpověděl Oberoth.
„Měli byste okamžitě deaktivovat vaši zbraň.“
„To bohužel nepůjde.“
„Neměli jsme na výběr. Museli jsme na vás zaútočit. Stavěli jste válečné lodě. Museli jsme je neutralizovat,“ obhajovala Elizabeth útok, který sama nemohla zastavit.
„A to teď musíme i my,“ odpověděl nazpátek Oberoth.
„Ten útok byl jen špičkou ledovce. Doufali jsme, že vás to přivede k rozumu. Jestli nepřestanete s touto agresí, budeme muset zahájit kompletní útok.“
„Skutečně? Proč čekáte?“ divil se Oberoth.
„Vyhlazení vaší rasy není v našich zájmech. V tom lepším a ideálním případě bychom chtěli, aby mezi námi byl mír. Ale nebudeme nečinně postávat a pozorovat, jak budujete lodě a zbraně, které by bylo možné použít k našemu zničení,“ řekla dost srozumitelně Elizabeth. Mezitím, co si ona povídala s Oberothem, Rodneyho počítač zapípal, protože se vlna, zobrazující se přenos komunikace, náhle změnila. Rodneyho to znepokojilo a rychle to začal prověřovat.
„Zajímavé.“
„Cítíme to samé.“
„Možná bych vám měla připomenout, že vždy, když jsme se střetli v boji, naše strana zvítězila.“
„Elizabeth?“ ozval se Rodney, když se mu konečně podařilo zjistit, co se děje.
„Pokoušejí se poslat přes komunikační kanál virus. Mohl bych ho zastavit, jak…“ Elizabeth nenechala Rodneyho domluvit a řekla: „Vypni to.“ Rodney ihned poslechnul Elizabeth a jedním tlačítkem přerušil spojení mezi nimi a Replikátory.
„No, to se nám podařilo,“ řekla naštvaně Elizabeth a pohlédla na Rodneyho.
„Jo. Vždycky byl jeden z mých nejoblíbenějších,“ zavtipkoval Rodney a pohlédl na Elizabeth, která nad něčím přemýšlela.
„Co když se brána nevypne na konci třiceti osmi minutového cyklu?“ zeptala se.
„Jestli dokáží udržovat intenzitu energetického paprsky, což určitě dokážou…“
„Jak dlouho vydrží štít, než selže?“
„Dvacet devět hodin,“ odpověděl Rodney. Elizabeth povzdychla a pohlédla na plukovníka Ellise, který se založenýma rukama na prsou sledoval Elizabeth z dálky. Po chvilce kývla hlavou a přemístila se k Chuckovi, který se věnoval dálkové komunikaci.
„Chucku. Spojte se přes subprostor se stanovištěm Alpha. Ať okamžitě informují přestupní stanici o této situaci,“ řekla Elizabeth.
„Ano, madam.“
„A co nám pomůže se spojit s přestupní stanicí? Na Zemi není žádná loď, která by to sem stihla v čas,“ zeptal se Ellis.
„A v tom se právě mýlíte. Vždy, když něco plánujete, nechte si při rukou zálohu. Než jsme se dostali do tohoto průšvihu, byla jsem pojištěna tím, že Odyssea s Athenou byly vyslány na přestupní stanici, kde jim pomáhají s konečnou fází její plné funkčnosti. Do těch dvaceti devíti hodin by to sem mohli stihnout. Seržante, spojte se s Alphou, ať se rychle spojí s přestupní stanicí. Potřebujeme tu obě lodě, co nejrychleji to půjde,“ rozkázala Elizabeth.

Mezi Mléčnou dráhou a galaxií Pegasus
Přestupní stanice
Přestupní stanice, která je přesně umístěna mezi galaxiemi, byla tentokrát obklopena dvěma tři sta čtyřkami, které čekaly na povel z Atlantidy.
Podplukovník Marks s plukovníkem Svitsovou se rozhodli, že pomohou na přestupní stanici Samanthě a Billovi, kteří se snažili zprovoznit umělou gravitaci.
Kevin po chvilce poletování po stanici narazil doslova na Sam a začal ji šimrat, jelikož dlouho s ní neskotačil. Sam nevydržela a začala kvičet.
„Kevine. Nech toho… To lechtá…“
„A proč? Ještě se nikdo z Atlantidy neozval, takže máme spoustu času na muchlování, ve kterém nám nikdo nemůže zabránit. Navíc jsem tě neviděl celý týden a moc se mi po tobě stýskalo,“ řekl Kevin a políbil ji. Oba s tím nechtěli přestat, jenže se brzy ozval zvuk otevírající se brány z Pegasu.
„Ale ne. Zrovna v tom nejlepším,“ nešťastně zakňučel Kevin, když to začalo být tak zajímavý.
„Brána z Pegasu se aktivovala,“ oznámila Helen.
„Přestupní stanice, tady Alpha stanoviště,“ ozvalo se z interkomu.
„Tady je podplukovník Carterová, jsem na přestupní stanici,“ ozvala se Sam.
„Podplukovníku, dostali jsme subprostorovou zprávu. Atlantida je pod útokem replikátorského satelitu. Odyssea s Athenou okamžitě mají vyrazit jim na pomoc.“ Sam pohlédla na Kevina, který okamžitě pohlédl na Helen, která sledovala oba dva.
„Tady podplukovník Marks. Jsme na cestě.“
„Rozumím, dáme to vědět Atlantidě. Alpha konec.“ Brána se zavřela.
„Ozveme se, až bude po všem,“ řekl Kevin a pak se okamžitě spojil s Odysseou a Helen s Athenou. Oba se nechali přenést na paluby svých lodí.
„Hodně štěstí,“ stihla jim Sam popřát, než oba zmizeli. Sam pro jistotu zůstala na přestupní stanici v případě, že by museli kontaktovat Zemi.
Obě spojené lodě se během několika vteřin daly do pohybu a vstoupily do hyperprostorového okna vytvořené Odysseou.

Galaxie Pegasus
Lantea, Atlantis, operační
Třiceti osmi minutový cyklus během několika vteřin skončil a Chuck zkusil zadat adresu Země. Elizabeth s Rodneym sledovali bránu, ale nic se nestalo. Chuck to nevzdával a stále to zkoušel. Elizabeth povzdychla a Rodney řekl: „Za pokus to stálo.“
„Tak fajn. Potřebujeme další plán, než sem dorazí obě lodě.“
„Jo,“ řekl Rodney a vydal se na cestu do své laboratoře. Při cestě kolem Chucka, který stále zkoušel zadat adresu Země, mu řekl: „Přestaňte zadávat. Nefunguje to.“
Plukovník Ellis se dvěma členy jeho posádky se nacházeli v konferenční místnosti, kde seděli u počítačů.
„Pane,“ ozval se Sheppard ode dveří, u kterých stál. Ellis pohlédl za sebe, kde ho také viděl.
„Vy dva, nechte nás o samotě,“ řekl Ellis oběma důstojníkům, kteří seděli naproti němu.
„Co pro vás mohu udělat?“ zeptal se Ellis, když Sheppard k němu přišel blíže.
„Měli bychom se vrátit k planetě Replikátorů.“
„To si skutečně myslíte?“
„Jestli je ta satelitní zbraň napájena z jejich planety, můžeme vypnout proud přímo u zdroje,“ odpověděl John.
„Ale Apollo teď není schopen boje. Ten paprsek nám pěkně oslabil štíty.“
„Něco musíme udělat.“
„Už jsme udělali,“ opravil jej Abraham.
„Promiňte, pane, ale stále mám ten pocit, že za celou tuhle věc jsme zodpovědní.“
„Proč? Protože vám to řekla doktorka Weirová?“
„Ne, pane.“
„Johne, poslouchejte mě,“ řekl Ellis a vstal ze židle. Stoupl před něj a pokračoval: „Já… Prohlížel jsem si vaše záznamy. Vím, že nemáte úplně čistý štít, ale osobně si myslím, že jste tu odvedl skvělou práci.“
„Děkuji, pane.“
„Vy byste měl velet Atlantidě, ne doktorka Weirová.“
„No… Potom bych byl šéfem já a neměl bych na koho zuřit. Jedině na vás bych se bouřil,“ řekl John.
„Poslouchejte. Díky nám si nemusí Země dělat starosti s armádou replikátorských lodí. Takže, ať už se tu stane cokoliv, udělali jsme dnes správnou věc,“ tak zněla poslední Ellisova slova, než John odešel z místnosti.
Mezitím, co ti dva spolu mluvili, přišla za Elizabeth do kanceláře Teyla, se kterou začala řešit tuhle celou věc.
„Promiň. Ale ani se nezeptali na můj názor.“
„Umím si představit, že měli pocit, že je to třeba utajit za každou cenu,“ řekla Teyla.
„Mám ten nejvyšší stupeň pověření, jaký může člověk mít. Ne, Teylo, snaží se mě podkopat. Chtějí moji pozici. Některým v armádě se nelíbí, že civilista, dokonce žena, velí tomuto městu.“
„Ale generál O’Neill a mnoho dalších lidí to tak určitě necítí. A IOA už tě taky vícekrát podpořili. Věří ti,“ řekla Teyla.
„Ano, když se nic neděje. A navíc IOA byla s okamžitou platností odvolána, takže Atlantida patří pod vojenský komplex. Ale i přesto… Když hned dojde k vážnému problému, vstoupí na scénu armáda a bere úplnou kontrolu za samozřejmost,“ řekla naštvaně Elizabeth.
„Určitě si nepřeješ řídit vojenské operace.“
„Ne, o to mi nejde. Této momentální situaci jsme se mohli lehce vyhnout. To jsem jim řekla, ale mým názorům na bezpečnost a ochranu tohoto města nepřiložili žádný význam. Ano, všichni jsou šťastní, když to tady řídím, ale když přijde na ta velká rozhodnutí…“ Elizabeth se na chvíli zarazila a po chvilce dodala: „Jestli se z tohoto dostaneme, myslím, že budu muset rezignovat.“
„Dej tomu čas. Zamysli se nad tím a…“, než Teyla mohla dopovědět větu, z operační na ně zavolal Rodney: „Něco máme!“ Elizabeth s Teylou vstaly z křesel a šly za Rodneym, který seděl u jednoho z terminálů. Z další strany se objevil John s Abrahamem, kteří spolu ještě před pár minutami diskutovali.
„Nadhazovali jsme si mezi sebou nějaké nápady… Teda on je podsouval a já je odpaloval,“ poukázal na Radka, který seděl hned vedle něj, „A když se topil v nějakém nápadu, který by možná vyšel, najednou mi došlo, že se toto město už s takovým problémem střetlo. Takže…“
„Nepotřebujeme popis, jak vás to napadlo, doktore. Tím se nechám překvapit, až budu číst váš životopis. Teď mi povězte plán,“ požádal jej netrpělivý Ellis. Teyla pohlédla na Elizabeth a dala jí najevo, že už chápe, proč Ellise zrovna nemá v lásce.
„Potopíme se,“ odpověděl stručně Rodney.
„Promiňte?“ ozval se Ellis, který mu jaksi z nějakého důvodu nerozuměl.
„Potopíme město,“ zopakoval Rodney.
„Mám pocit, že jsi říkal, že město potopit nemůžeme,“ ozvala se Elizabeth.
„To bylo před dvěma lety, než sem přišli Antikové, kteří aktivovali množství nových systémů. Víte…“, než mohl Radek vše dovysvětlit, skočil mu do řeči, jak to měl ve zvyku Ellis, Rodney, který dopověděl za něj: „Je to velmi složité, ale myslím si, že to půjde. A není to trvalé řešení.“
„Ale dá nám to dost času, abychom nějaké našli,“ řekl tentokrát John.
„Přesně tak,“ souhlasil Rodney. Pak zazněla dobrá otázky z podání Ronona: „Kolik času?“
„Trochu. Možná týden…“
„Nerozumím,“ řekl Ellis.
„No, ta dějepisná část by vám to vysvětlila. Kdybyste byli trochu trpělivější, vyjasnil bych vám…“
„McKayi!“ vyjekl na něj John.
„Když byli Antici před desíti tisíci lety obklíčeny Wraithy, potopili město, aby voda tlumila palbu Wraithů. Takto vydržel štít déle než na povrchu. Takže nyní potopíme město. Voda sníží intenzitu paprsku a dá tak štítu více času,“ řekl stručně McKay.
„Ale nedá se předpovědět, nakolik bude replikátorský paprsek oslaben. Možná tak nezískáme žádný čas,“ zazněla od Radka opačná verze toho, co by se mohlo stát.
„S jistotou to nevím. Ale není tu důvod, abychom to nezkusili,“ řekl Rodney.
„Tak to udělejte!“ nařídil Ellis.
„Od vás rozkazy nepřijímám,“ tím Rodney dost vytočil Ellise, ale měl pravdu. Rodneyho nadřízeným je doktorka Weirová, ne plukovník Ellis.
„V nejhorším případě ztratíme trochu energie ze ZPM?“ zeptala se Elizabeth.
„Ne. V nejhorším případě, kdybychom oba spletli čísla, spotřebujeme asi tunu energie a město se vůbec nepotopí. I když to říkám nerad, Zelenka není neomylný,“ odpověděl Rodney a tím i docela zaskočil Radka.
„I tak s tím souhlasím. Stojí to za to riziko, než sem dorazí obě lodě. Získá nám to čas, kdyby to nestihly podle plánu,“ rozhodla Elizabeth.
„Město už má v systému automatický protokol potápění. Budeme ho muset trochu upravit, aby se spustil i s jedním ZPM. A odpojit pár bezpečnostních protokolů,“ ukázal Rodney prstem na Radka, který má právě odpojit ty bezpečnostní protokoly.
„Dejte nám hodinku,“ dopověděl Rodney. Elizabeth souhlasně kývla hlavou a všichni se rozešli, aby nechali McKaye se Zelenkou pracovat.

Hyperprostor, Odyssey a Athena
Obě lodě byly v polovině cesty k Atlantidě.
Sourozenci Marksovi se nacházeli v místnosti s jádrem, kde přesměrovali veškerou energii ze štítů a zbraní do hypermotorů, aby co nejrychleji mohli být na místě.
„Kevine, nechci ti nic říkat, ale tímto způsobem budou motory rychle přetíženy, a to jsou teprve opraveny dva dny,“ upozornila ho Jane, když sledovala hodnoty hypermotorů na stanici, u které seděla. Kevin pochodoval mezi asgardským jádrem a stanicí a nevěděl, co dělat prvně.
„Motory se nemohou přetížit, protože to hlídá asgardské jádro,“ odpověděl Kevin a pohlédl na jádro.
„Jak jsi to udělal?“ zajímalo ji. Kevin se usmál a řekl: „Kvasire, pověs jí to.“ Najednou se vedle asgardského jádra objevil ve své plné kráse Janeninin oblíbenec, Kvasir. Jane se usmála a hned šla k němu, aby jí vše pověděl. Kevin věděl, jak na svou sestru. Když se teď věnovala Kvasirovi, mohl pokračovat ve svém plánu, který potřeboval důkladné ověření, jelikož, kdyby se to nepovedlo, tak by to zničilo obě lodě. Samota mu na dlouho nevydržela, protože za ním přišla tentokrát Helen, aby mohli vše prodiskutovat. Sedla vedle něho a on spustil na obrazovce před ním simulaci výstupu z hyperprostoru.
„Jestli se mi to podaří, tak hned při výstupu z hyperprostoru v plné rychlosti se oddělíme. Je to riskantní, ale nic jiného mě nenapadá. Naše štíty se zapnou hned při výstupu automaticky, takže o ně strach nemám. Problém je v tom, že nevíme, jak je replikátorský paprsek účinný. Mohl bych hned odrovnat loď, a to se mi nechce, když je na palubě skoro tři sta lidí.“
„Tak co navrhuješ?“ zeptala se Helen.
„Za necelých deset hodin jsme u Atlantidy. Spojíme se s nimi přes subprostor a řekneme McKayovi, aby zjistil, na jaké frekvenci funguje ta zbraň se štíty. Se štítem, který obklopuje satelit, by pak nebyl problém, kdybychom měli ty frekvence. Paprskomety byly nastaveny na největší účinnost, takže by jej měly prorazit. Pro jistotu sem napsal protokol, který už byl poslán na Athenu. Nastaví všechny paprskomety na maximální účinnost.“
„Musím ti poděkovat, protože díky tobě je máme my jako druzí, a to v plném provozu,“ řekla Helen.
„To byl můj vděk za IOA, kterou jsme tak dobře setřeli,“ odpověděl Kevin a oba vyprskli smíchy.
„Nechtěla bych mít zlomený nos,“ řekla Helen a pak si vzpomněla, že se to Kevinovi přihodilo.
„Já vím. Už nic neříkám,“ vyšlo z Helen, když si všimla Kevinova pohledu, který nebyl moc příjemný.
„Tak co říkáš na ten výstup?“ zeptal se Kevin a opřel se o opěradlo na židli.
„Když mi slíbíš, že to obě lodě hned neroztrhne, tak říkám, jen do toho,“ odpověděla Helen. Oba se v jednom momentě podívali na Jane, když radostně zajásala a potom Kvasirovi řekla: „Děkuji.“ Kevin pohlédl na Helen a pak zpátky na sestru, která k němu přišla blíže. Položila ruce na jeho ramena a řekla: „Kevine, spletla jsem se v tobě. Kvasir je chytřejší než ty.“ Tím Kevina dorazila ještě více. Vstal ze židle a vzal si ji na rameno.
„Kevine, pusť mě! To není vtipný.“
„Vážně? A co mělo být to Kvasir je chytřejší, než ty? To byla urážka či něco jiného?“ zeptal se Kevin a mrknul na Helen, která se tomu zasmála.
„Brácho, prosím… Slibuji, že už ti nic takového neřeknu. Jen mě pusť dolů, jinak můj obsah žaludku skončí na tobě,“ varovala ho Jane a Kevin ji hned položil na zem.
„Děkuji,“ řekla Jane a poslušně sedla na židli. Na chvilku se zarazila a pak řekla to, co předtím, jen v jiné verzi: „Stejně je chytřejší než ty.“ Jane se pak otočila zpátky ke stanici a začala na ní pracovat.
„Já také nic jiného netvrdím,“ oplatil jí to brácha, protože věděl, že, kdyby nebylo Asgardů, byli by už dávno mrtví. Helen se usmála a spolu s Kevinem pokračovali v plánu.

Lantea, Atlantis, operační
Na Atlantidu stále útočil replikátorký satelit a pomalu už začalo svítat.
Hodina příprav na Rodneyho plán už skončila a Elizabeth přišla za ním do operačního, aby mu oznámila, že hodina už uběhla. Rodney se jen ujišťoval, že je vše připraveno.
„Jsme připraveni,“ oznámil Rodney, ale Radek ho upozornil na jeden důležitý krok. Ukázal rukou na terminál před ním a Rodney hned k němu přišel a zmáčknul na pár krystalů.
„Už jsme připravení,“ řekl stoprocentně jistý Rodney a vrátil se zpátky ke svému místu, které bylo nalevo od terminálu, u kterého seděl Radek.
„Dobrá. Zapněte rozhlas,“ řekla Elizabeth a Chuck stisknul na krystal. Pak jenom kývnul na Elizabeth, že může promluvit k expedici.
„Všemu personálu. Za chvíli se pokusíme potopit naše město. Pokud jsem to dobře pochopila, mohlo by to s námi trochu zatřást, takže toto je vaše poslední možnost zajistit vybavení a přesunout se k označeným bezpečným oblastem.“
„Kruh se uzavírá,“ řekl Rodney.
„Ano. Mám z toho takový pocit,“ řekla Elizabeth při pohledu na něj. Pohlédla na Radka a pak zpátky na Rodneyho, kterému dodala: „Dobrá. Ponoř nás.“
„Rozkaz, kapitáne. Můžeme,“ řekl Rodney a zmáčkl na pár tlačítek. Město se během chvilky začalo třást a pomalu ponořovat do hlubin oceánu. Elizabeth se na to chtěla podívat zblízka, a tak vyšla na balkón, ze kterého vše pozorovala. Zapnutý štít bránil oceánu se dostat dovnitř a zaplavit Atlantidu. Avšak paprsek stále pronikal hlouběji do oceánu a útočil na štít. Když byli na dně oceánu, Atlantida se celá zatřásla.
„Hotovo. Jsme dole,“ oznámil Radek a Elizabeth přišla zpátky za nimi.
„Ten paprsek vypadá stále nebezpečně. Rodney?“
„Vím, dej mi jen vteřinku,“ odpověděl Rodney a ani ne vteřinu potom se jak on, tak i Radek zarazili.
„Do hajzlu,“ řekl Rodney.
„Říkal jsem ti to,“ ozval se Radek, který ho předtím varoval o tom, co se může stát. A taky, že se stalo.
„Děkuji, Radku. Hned se cítím lépe,“ odpověděl ironicky Rodney.
„O co jde?“ zeptala se Elizabeth a odpovědi se ujal Radek: „Paprsek prochází vodou mnohem účinněji, než jsme předpokládali.“
„Voda ho vůbec neovlivňuje?“ zeptala se Elizabeth.
„Ovlivňuje, jen ne tak, jak jsme doufali. Vykonání tohoto plánu nám zabralo hodinu a získali jsme tím dodatečných deset hodin.“
„Devět,“ opravil ho Radek a Rodney naštvaně po něm zopakoval: „Devět.“
„Tak fajn. Jaký máme plán?“ zazněla dobrá otázka, na kterou jaksi nebylo možné odpovědět. Ale nakonec odpověděl Rodney, který nejdříve pohlédl na Radka: „To byl ten plán.“
„Dobrá. Máme teda devět hodin, než náš štít zkolabuje, co kdybychom…“, než mohla Elizabeth dopovědět větu, ozval se ze svého místa Chuck: „Madam. Přijímáme subprostorové vysílání s Odyssey.“
„Pusťte to na obrazovku,“ řekla Elizabeth a přešla k boční obrazovce, na které se překvapivě objevil Marks se Svitsovou.
„Doktorko Weirová,“ začal první Marks.
„Podplukovníku, plukovníku, ráda vás vidím. Za jak dlouho tu budete?“ zajímalo hned Weirovou.
„Za necelých devět hodin bychom měli být u vás. Jaká je situace?“ zeptal se po odpovědi Marks.
„Ponořili jsme město v naději, že nám to pomůže dostat nějaký čas navíc. Jenže to nevyšlo, a naopak nám to sebralo velký kus energie. Máme přesně devět hodin, než štít zkolabuje,“ odpověděla Elizabeth.
„To bude hodně těsné,“ řekla Helen.
„Jo, to bude. McKayi!“ zavolal na něj Kevin. Rodney vstal ze svého místa a stoupnul vedle Elizabeth.
„Doktore, potřebuji od vás, abyste zjistil, na jaké frekvenci funguje štít obklopující satelit a frekvenci paprsku. Možná se nám podaří jej zničit hned po výstupu z hyperprostoru pomoci paprskometů, které jsme upravili na vyšší účinnost, než byly předešle,“ požádal ho Kevin, který měl šílený plán, o kterém vědí všichni na palubách lodí, ale nikdo na Atlantidě.
„Jistě, jestli se mi to podaří,“ zaváhal Rodney.
„Doktore, my ty frekvence potřebujeme, jestli se před tu věc máme postavit a zabránit tak zničení Atlantidy,“ dal mu podplukovník ultimátum a doktor McKay tak teda učinil a vrátil se na své místo, kde s Radkem začali hledat frekvenci štítu, který brání satelit, a toho paprsku. Elizabeth se na něj podívala a pak se zpátky věnovala velitelům dvěma lodím.
„Co vlastně vy dva máte v plánu?“ zajímalo Elizabeth. Helen pohlédla na Kevina, který je autorem šíleného plánu, který poněkud závisí na výpočtech asgardského jádra.
„No, je to tak trochu komplikované, doktorko,“ odpověděl takto Kevin, aby nemusel děsit ostatní.
„Komplikované? Nechcete se do toho vrhnout hlavou napřed, že ne?“ zeptala se Elizabeth.
„Nechtějte to vědět. Ozvěte se, až budete mít ty frekvence. Marks konec.“ Obrazovka během několika vteřin ztmavla a Elizabeth šla do své kanceláře.

Lantea, Atlantis, balkón – o čtyři hodiny později
Mezitím, co oni pracovali, tak John s Rononem a Teylou sledovali na jednom z mnoha balkónů na Atlantidě paprsek, který dopadal na štít. Ronon nemohl být nápomocen, a tak pronesl: „Měl bych se dát na vědu.“
„Proč to?“ zajímalo Johna, kterého to zaskočilo.
„V těchto situacích nejsem moc užitečný. Když přijde na boj, na dostání se někam, nebo třeba někoho zabít, jsem ten pravý. Ale když na štít útočí paprsek, nevím, kde můžu přiložit ruku k dílu,“ odpověděl Ronon.
„Hej, proto jsme tým. Jako Fantastická čtyřka,“ řekl John a Teyla s Rononem na něj nechápavě pohlédli, protože jim to vůbec nic neříkalo. Bylo to pochopitelné, když nepochází ze Země.
„Je to komiks. Superhrdinové bojují se zločinem a tak. Já bych byl pan Fantastický. Ronon by byl Věc, McKay Lidská Pochodeň a ty Neviditelná Žena,“ vysvětlil jim John.
„Nejsem neviditelná,“ odvrátila jej od fantazie, kterou prožíval.
„Ne. A McKay není Lidská Pochodeň.“
„Jak to, že ty bys byl pan Fantastický?“ zajímalo Teylu.
„Protože to byl jejich vůdce a já jsem… Já jen říkám, že oni byli skvělý tým a my jsme skvělý tým. A oni používali svoje síly k… Však víte.“ John pohlédl na oba dva a raději už o tom přestal básnit.
„Jdu se podívat, jak to jde McKayovi,“ řekl John a rychle se vytratil z balkónu.

Lantea, Atlantis, Rodneyho laboratoř
Doktoři McKay a Zelenka seděli u počítačů a snažili se vymáčknout ze svých šikovných hlav všechny své nápady. Jenže ty jim asi po necelých čtyřech hodinách došli. Mezitím Rodney našel přibližnou frekvenci štítů, kterou tak moc Marks chtěl, a přeposlal mu ji na Odysseu. V laboratoři bylo podezřelé ticho, když za nimi dorazil John, který na to právě i poukázal otázkou: „Neměli byste se vy dva hádat nebo tak něco?“
„Nemáme se kvůli čemu hádat. Došli mu blbé nápady. Konečně,“ odpověděl Rodney.
„Jestli to přežijeme, požádám o převelení,“ prohlásil Radek, který doslova chce udělat to, co Elizabeth, ale on to neví.
„Ale prosím tě. Oba dobře víme, že jsi nejlépe pracoval právě pod mým vedením,“ začal s tím Rodney a Radek se hned toho chytnul a odpálkoval ho na pravou míru: „Pod tvým vedením? Víš, že velím svému vlastnímu oddělení.“
„Prosím tě, oba víme, že tvoje oddělení stojí za prd.“
„Co kdybyste se vy dva, sakra, zase dali dohromady? Kolik nám zbývá času? Méně jak pět hodin, abychom přišli na to, jak se nenechat zničit tou satelitní věcí a vy dva se hádáte o tom, kdo pracuje pro koho,“ zakřičel John, protože ty jejich dokolečka odehrávané hádky nemohl poslouchat.
„Všechna možná řešení končí katastrofálně. Na povrchu této planety není místo, kde by nás ta věc nedostala. To říkám já,“ trknul Radek na pravý oříšek. Rodney pohlédl na Johna, kterého napadlo to samé, co jeho: „Nemyslíš snad…?“
„Ne,“ odpověděl Rodney.
„Není náhodou poškozený?“ zeptal se John a Rodney odpověděl: „Ne. Replikátoři opravili to, co jsme způsobili střelami. Jen na to nemáme energii.“
„Ale za předpokladu, že…“ Rodney nenechal dopovědět Johna: „Potom by to šlo.“
„Co?“ zeptal se Radek, který nevěděl, která bije. Vůbec jim nerozuměl.
„Vrtná plošina. Už jste ji plně zprovoznili, ne?“ napadlo Johna.
„Dostatečně, ale nemůžeme ji vzít s sebou,“ odpověděl Rodney.
„Vzít ji kam?“ zeptal se pořád netušící Radek.
„To nemusíme. Potřebujeme jen energii. Na roztlačení.“
„To by mohlo vyjít,“ řekl Rodney a s Johnem odešli z laboratoře.
„Hej! Jaký máte plán? Hej!“ řval za nimi jdoucí Radek.

Lantea, vrtná plošina
Na vrtné plošině se nacházela doktorka Colemanová se svým týmem, který začal navrtávat kůru planety. Právě teď byla doktorka ve spojení s doktorem McKayem.
„No, naštěstí jsou všechny čerpadla zapojené.“
„Ano, já vím. Dodáte nám energii, kterou potřebujeme nebo ne?“ zeptal se McKay.
„Právě jsme začali vrtat do kůry. Můžeme vám dát tak devět procent toho, co chcete.“

Lantea, Atlantis, operační
John stál poblíž Rodneyho, který seděl před terminálem.
„Tolik k tomuto plánu,“ řekl Rodney a pohlédl na Johna.
„Nedodá zbytek ZPM?“ zeptal se.
„Ne. ZPM je trochu zaneprázdněné maximálním napájením městského štítu,“ odpověděl Rodney a John změnil tvář ve vteřině, kdy dostal nápad.
„A co kdyby neměl?“
„Co?“ nechápal Rodney.
„Co kdybychom mohli dočasně odklonit zátěž štítů?“
„No, stačila by minuta. Proč? Co tě napadlo?“
„Musíme za Ellisem,“ řekl John místo odpovědi a oba šli za plukovníkem Ellisem, který byl v konferenční místnosti.
„Jeden z měsíců Lantey má kolem sebe pár svých dalších měsíců,“ začal se seznamováním plánu John. Rodneyho o tom krátce zasvětil při krátké cestě za Ellisem.
„Které jsou velikostí asteroidů. Myslíme, že pochází z druhého měsíce, který už neexistuje.“
„Chtěli bychom tam poslat letku F-302jek, pod vedením majora Lornea, která by ho pošťouchla naším směrem,“ dopověděl John.
„Chcete k nám přitáhnout asteroid? Je to moudré?“ zeptal se Ellis.
„Dnes ano,“ odpověděl Rodney.

Prostor – o několik minut později
Šest F-302jek, pod velením majora Lornea, se blížila kdysi bývalému měsíci. Jeden asteroid, ke kterému F-302ky mířily, byl zrovna ten, který potřebovali.
„Tak jo, lidi. Musíme se dostat dost blízko, abychom ho zahákli. Potom ho trošku pošťouchneme a poletí jako loď. Velmi pomalá loď. Řízení bude pravděpodobně strašná otrava, ale v každém případě to bude jako loď.“
Piloti sedící v F-302jek vystřelovali lana, která se zachycovaly do asteroidu. Potom se pomocí nich nechaly přitáhnout přímo na něj.
„Dobrá. Vezmeme tento velký balvan na procházku. Letouny tři a čtyři, motory na plný tah,“ zavelel Lorne.
Obě F-302ky zažehly motory dle rozkazu. Asteroid se pomalu začal pohybovat.
„Ten parchant! Nakonec to možná přece jenom přežijeme. Letky jedna a dva, aktivujte motory.“

Lantea, Atlantis, operační
Rodney s Johnem přišli za Elizabeth, aby ji informovat o situaci s asteroidem, který by jim mohl pomoci, kdyby to Odyssea s Athenou nestihly v čas. Ještě mají tři hodiny cesty.
„Takže to funguje?“ zeptala se Elizabeth.
„Jo, i když pomalu, ale táhnou ho směrem k planetě,“ odpověděl Rodney jdoucí za Elizabeth, která mířila do operačního.
„Měli by tu být, než nám dojde čas. Možná se setkají i s Odysseou a Athenou,“ dopověděl John. Elizabeth na něj pohlédla a řekla: „Takže oboje bude velice těsné.“
„Ano, ale máme šanci, kterou nesmíme promarnit,“ řekl Rodney.
„Dobrá. Oznámím to ostatním. Zapněte městský rozhlas, prosím,“ řekla směrem k Chuckovi, který jako předtím spustil rozhlas.
„Prosím o vaši pozornost. Jak všichni víte, dostali jsme se do problémů. Faktem je, že nehledě na to, kde se na této planetě ukryjeme, satelit Replikátorů nás bude schopen sledovat. Obě naše lodě jsou na cestě, ale není jisté zda-li přilétnou včas. Proto doktor McKay a podplukovník Sheppard našli poměrně vynalézavý způsob, jak zmizet z dosahu satelitu navždy. V průběhu tří hodin aktivujeme hvězdný pohon města a zamíříme do vesmíru. Atlantida opouští tuto planetu.“

Hyperprostor, Odyssey a Athena – o dvě a půl hodiny později
Obě lodě maximální rychlostí letěly hyperprostorem.
Jane s Kevinem přišli na můstek, kde tentokrát zaujali netradiční pozice. Jelikož to byl Kevinův bláznivý plán, tak usedl za pilotní konzoli, u které setrvával mnoho krásných měsíců. Jane usedla místo Sharon, která se přemístila k dalšímu panelu, u kterého nebylo křeslo. Musela u něj stát.
„Za dvacet minut vystoupíme z hyperprostoru. Začněte pomalu s přesměrováním energie do štítů a paprskových zbraní. Hlavně do štítů!“ rozkázal Kevin a Jane jen kývla hlavou a hned se dala do práce.
„Energie z prvního ZPM byla přesměrována do štítů. Druhé bude automaticky přesměrováno hned po výstupu z hyperprostoru,“ oznámila po chvilce Jane.
Stejná situaci byla i na Atheně, která oproti Odyssee nedisponuje dva ZPM moduly. Helen sedla do svého velícího křesla a pohlédla na Nyklovou, která jí zobrazila veškeré údaje, které získávají od Atlantidy.
„Madam. Podle výpočtu vystoupíme z hyperprostoru přesně, kdy asteroid nasměrovaný pro zakrytí paprsku bude v jeho střetu. Bude to těsné,“ oznámila jí Pavla. Helen chtěla něco po Pavlovi, jenže jaksi on na můstku nebyl. Nejspíše se schovával v kajutě, kde trucuje za fotky, které byly vyvěšeny na nástěnce. To si myslela Helen, než se objevil na můstku. Nic neříkal a usedl ke své konzoli, která mu zobrazovala stav štítů a zbraní.
„Štíty jsou na plných sto procentech a do zbraní byla převedena zbytková energie,“ oznámil Pavel.
„Děkuji, majore.“
„Proč jste to udělala? To vážně chcete ze mě dostat, kdo se mi líbí?“ zeptal se Pavel.
„Jsme tam všichni, takže se nemáte za co stydět,“ odpověděla Helen.
„Jenže vy tam nejste skoro nahá, já jo.“ Helen se zasmála a aktivovala vysílačku, kterou se spojila s Kevinem.
„Kevine, tady Helen. Podle propočtů to bude velice těsné, mohl bys přišlápnout trošku na plyn?“ zeptala se Helen. Během chvilky přišla odpovědět: „Klidně, ale jestli přetížím hypermotory, bude to tvoje vina.“

Lantea, Atlantis
Mezitím, co obě lodě byly téměř u Atlantidy, tak před pár minutami měla doktorka Weirová krátký rozhovor s plukovníkem Ellisem, který se jí překvapivě šel omluvit. Elizabeth to velice překvapilo a byla ráda, že se přiznal, že udělal chybu. Ale navíc ho chápala, že musel to udělat, protože to byl příkaz generála O’Neilla a prezidenta Hayese.
Právě teď šel John s Rodneym ke křeslu, kterým bude řídit celé město.
„Takže Zelenka dělá poslední kontrolu změn ve zdrojovém kódu. Ale zatím to vypadá dobře. Vrtná plošina těží tolik energie, kolik to jen jde a její posádka bude přenesena na Apolla,“ oznámil mu Rodney a John se zeptal: „Asi to nepřežije, co?“
„Ta vrtná plošina? Asi ne, ale třicet procent z našich energetických požadavků padne v prvních deseti vteřinách letu. Plošina nám bude dodávat energii, dokud se nevynoříme nad hladinu. V tom okamžiku přepneme na ZPM. Takže, když se nám podaří přerušit paprsek ze satelitu, který vážně využívá naši energii, mělo by se nám podařit dostat z něj tolik energie, abychom to celé zvládli,“ shrnul celou situaci Rodney.
„Jak se daří Lorneovi?“ zeptal se John.
„Měl by dorazit během osmnácti minut,“ odpověděl Rodney a jeden z vědců mu podal tablet s údaji, které potřeboval.
„Představení začíná,“ řekl na to John.
„A jsi si tím jistý, že to zvládneš?“ zeptal se pro jistotu Rodney.
„Pilotovat město?“
„O čem jiném bych tak mohl mluvit?“
„Jednou jsem letěl s V22 Osprey,“ řekl John a Rodney na to: „Bylo to velké jak město?“
„Tam jsem musel používat ruce a nohy, ale teď mi stačí sednout a pomyslet na vzlétnutí,“ odpověděl John.
„Tak jo, plácni do křesla a začni s předletovou kontrolou,“ řekl Rodney a vydal se na zpáteční cestu. John zrovna sedal do křesla, když se ještě ozval Rodney: „Jo, jdu do operačního. Zelenka bude monitorovat energetický výstup ZPM ve strojovně. A… Hodně štěstí,“ popřál mu Rodney.
„Tobě taky,“ řekl John a Rodney odešel.

Prostor, Lantea – o třináct minut později
Třináct minut uběhlo jako voda a letka táhnoucí asteroid se téměř dostala k Lantee.
„Doktore McKayi, slyšíte mě?“ ozval se Lorne.

Lantea, Atlantis, operační
V operačním byl jak Rodney, tak i Teyla s Elizabeth a Rononem.
„Stoprocentně. Jste na místě?“ optal se a major odpověděl: „Blížíme se.“
„Je přenos připraven? Zelenko, můžeme nebo ne?“ zeptal se Rodney.
„Můžeme, všechny nepotřebné systémy jsem vypnul,“ odpověděl Radek, který byl v rozvodně energie.
„Máme zelenou. Buď ve střehu. Shepparde?“

Lantea, Atlantis, místnost, místnost s křeslem
Sedící John v antickém křesle odpověděl: „Připraven, jestli někdy vůbec budu.“

Lantea, Atlantis, operační
McKay dostával na svém počítači údaje o pohybu asteroidu, který pomocí F-302jek byl táhnut přesně do bodu, kde je paprsek.
„Dobře. Majore, dohlédněte na to, aby letěl co nejpomaleji,“ řekl Rodney.

Prostor, Lantea
„Jste si jistý, že by nestačilo narazit s tou věcí do satelitu?“ zeptal se Lorne.
„Ne, navedlo by se do stejné pozice. Tohle je to naše nejlepší šance,“ odpověděl Rodney.
„Rozumím.“
Letky F-302jek se odpojily od lan a odletěly dál od paprsku, který nepřetržitě fungoval.
„Balíček byl vypuštěn a nasměrován. Vracíme se na Apolla. Hodně štěstí,“ popřál Lorne.
„Vám taky,“ odpověděl Rodney.

Lantea, Atlantis
Rodney pohlédl na Elizabeth, která ho sledovala celou dobu. Když souhlasně pokynula hlavou, řekl Rodney: „Dobře. Počítám dobu letu a současné rychlosti. Sedí to. Můžeme. Teď nebo nikdy.“ Rodney zmáčkl na pár krystalů a tím uvolnil Atlantidu z hlubin oceánu. Atlantidou to pěkně zatřáslo a všichni se hned něčeho přidrželi.
Atlantida pod útokem paprsku se dostávala na hladinu.
Elizabeth se usmála a doufala, že vše vyjde.
John sedící ve křesle, které se točilo dokola, se soustředil pouze na jediný úkol.
Rodney pohlédl na obrazovku a poukázal na asteroid, který vstupoval do paprsku.

Prostor, Lantea
Bylo tomu tak. Asteroid se dostal přesně tam, kam potřebovali.

Lantea, Atlantis
Atlantida byla téměř na povrchu, a tak Rodney oznámil Johnovi: „Jsme na povrchu. Aktivuj hvězdný pohon.“
Atlantida se dostala pár metrů nad oceán, ale výše už letět nemohla.
„Nejsme dost vysoko. Zpomalujeme!“ zakřičel Rodney.
John se přestal soustředit a nadzdvihnul hlavu.
„Nefunguje to,“ řekl John a Rodney, který se přesunul k dalšímu terminálu, se jej zeptal: „Co děláš špatně?“ John hned na to: „Jasně, sveď to na mě! Nemáme dost energie.“
„Jasně, moje vina,“ sváděl to jeden na druhého.
„Nejde to. Tak jaký jiný důvod by to mohlo mít?“ zeptal se John.
„Už ti nemůžu dát více energie!“ zakřičel Rodney a hned potom se ozvala Elizabeth: „Vypni to!“ Rodney se na ni nechápavě podíval se slovy: „Co?“
„Vypni štít,“ odpověděla Elizabeth.
„Za chvíli jsme ve vesmíru. Jestli chceš dýchat, štít je nutný.“
„Zapni ho později. Potřebujeme jen nakopnout, abychom se rozjeli,“ řekl John.
„To by mohlo jít,“ souhlasil Rodney a vypnul štít.

Prostor, Lantea
Paprsek už se pomalu dostával do středu asteroidu.

Lantea, Atlantis
„Dobrá, dej tomu, co jde,“ řekl Rodney a John se opět začal soustředit.
Elizabethin nápad vyšel, Atlantida začala více stoupat.
Po několika metrech stoupání se město přestalo třást.
„Jde to. My letíme,“ řekl s úsměvem Rodney.
Hvězdný pohon Atlantidy fungoval na plných sto procent.
Elizabeth se otočila směrem k balkónu, ke kterému směřovala, protože se chtěla na oblohu podívat z jiného úhlu tak, jako někteří ostatní, kteří tam zůstali.

Prostor, Lantea
Paprsek se pomalu dostával přes asteroid a bylo jen otázkou času, než jej prorazí a bude pokračovat v útoku na Atlantidu. Naštěstí ve správnou chvíli na správném místě se vynořily z hyperprostoru obě pozemské lodě, ale poněkud divným způsobem. Než z něj úplně vystoupily, Odyssea se od nich při mnoho násobné rychlosti odpojila a letěla rovnou pod asteroid, který byl proražen paprskem.

Prostor, Odyssey, můstek
Na můstku se během několika vteřin začaly objevovat jiskry, když do něj narazil replikátorský paprsek. Marks na nic nečekal a rychle s pomocí asgardských paprsků a Atheny jej po několika přesných trefách zničili.
„Satelit byl zničen,“ oznámil Kevin.
„Atlantida je na orbitě planety. Volá nás doktorka Weirová,“ oznámila Jane, když jí konzole zapípala.
„Na display.“ Na display přímo před nimi se objevil přímý přenos s Atlantidou.
„Skvělé načasování. Jsme vám vděčny, Marksi. Nebýt vás, už by nás trefil,“ řekla s oddychnutím Elizabeth.
„Rád vidím, že jste v pořádku. Vstupte do hyperprostoru. Setkáme se na M35-117,“ řekl Kevin.
„Ještě jednou děkuji… Za všechny. Weirová konec.“ Přenos byl přerušen a Kevin poplácal rukou konzoli za dobře dovedenou práci. Rychle zavzpomínal na staré časy, kdy za ní sedával hodně často.
„Víš, že ty tvé nápady začínám mít ráda,“ ozvala se Jane, která jen nevěřila vlastním očím, že ten rychlý výstup z hyperprostoru byl úspěšný.
„Nezvykej si na ně. Tohle už vážně nikdy nehodlám dělat,“ řekl Kevin.

Prostor, Lantea
Atlantida během několika vteřin skočila do hyperprostoru stejně jako Apollo. Athena se znova spojila s Odysseou a vyrazily hned za nimi.

Hyperprostor, Atlantis, operační
John přišel do operačního, kde už všichni začali oslavovat. Elizabeth se usmívala a nemohla tomu věřit, že Atlantida letí hyperprostorem na jinou planetu, o které Replikátoři nebudou vědět.
„Vy se tu bavíte a nepozvete mě?“ zeptal se John.
„Na oslavu zatím zapomeň, ještě chybí přistát,“ odpověděla Elizabeth a objala se s ním.
„Dobrá práce, Johne,“ pochválila ho ještě.
„Rodney, jak jsme na tom s energií?“ zeptal se John a Rodney se divně zatvářil.
„Rodney?“ otázala ho Elizabeth. Během několika vteřin se ozval varovný zvuk a otřes města.

Prostor
Atlantida neplánovaně opustila hyperprostor.

Prostor, Atlantis, operační
„Co se děje?“ zeptala se Elizabeth.
„Vystoupili jsme z hyperprostoru,“ odpověděl Rodney.
„To už jsme u M35-117?“ zeptala se Teyla.
„Ne, to určitě ne. Mělo by to trvat dvě hodiny. Hyperpohon se vypnul,“ odpověděl Rodney.
„Proč?“ zajímalo Shepparda.
„To nevím,“ odpověděl Rodney.
„Tak ho znova zapni,“ řekl John.
„Nemohu. Nevím, co se stalo. Hyperpohon nebyl použit přes několik tisíc let. Když nevím, co se stalo, tak ho nemohu zapnout.“
„Kde jsme?“ zeptala se Elizabeth.
„Uprostřed ničeho. Žádné planety, měsíce ani brány,“ odpověděl Rodney.
„Kolik energie máme?“ zeptal se John a Rodney se podíval do počítače.
„To není pravda.“
„Kolik?“ zajímalo jak Elizabeth, tak i Johna.
„Při současné spotřebě jen dvacet hodin. Pak přijdeme o štít. Bez štítu nebude vzduch a…“
„Můžeme použít bránu?“ zeptala se Teyla.
„Abychom ji mohli opět otevřít, musí mít nastavenou specifickou pozici. A my jsme se ztratili. Vystoupili jsme z hyperprostoru moc brzy. Vůbec nemám tušení, kde jsme,“ řekl Rodney. A všichni se začali dívat jeden na druhého. Nevěděli, co dělat.
Atlantida letěla někam do neznáma.