Stargate Ships: S01E15 – Skládačka

Země, Washington D.C., Bílý dům, kancelář prezidenta Hayese
Hned po příletu Odyssey a Apolla zpátky na Zemi šli podplukovníci Marks a Carterová spolu s doktorkou Weirovou, která přišla na Zemi bránou, k samotnému prezidentovi, aby jej informovali o situaci, která buď dopadne katastroficky, anebo dopadne vítězně pro pozemšťany.
Všichni tři právě sedí před prezidentem, který nestačil jen zírat. Jako první si vzala slovo Elizabeth, která byla jako první znepokojena útokem Apolla na domovskou planetu Replikátorů.
„Už od začátku jsem byla proti tomu, pane prezidente. Jenže když dojte na ta velká rozhodnutí, odkopnete mě stranou a vojáci, ať si dělají svou práci. Nemohu tak plnit svou povinnost velitelky na Atlantidě. Ne, když mě všichni budou při velkých rozhodnutích obcházet.“
„Chápu vaši zlobu, doktorko, ale Replikátoři jsou už od počátku objevení naší největší hrozbou. Nezbývalo mi nic jiného než rozkázat k útoku na jejich lodě.“

„Jenže ono jich nebylo pouze šest… Mají jich více, mnohem více…“ ozval se Marks.
„Kolik?“ zajímalo Hayese.
„Při zpáteční cestě se mi za pomocí jádra podařilo částečně něco rozluštit. Je jich třicet osm… Pane prezidente,“ odpověděla Sam.
„A ve skladu ještě stavějí dalších deset. Takže brzy budeme mít dočinění se čtyřiceti osmi loděmi třídy Aurora. A jestli každá loď bude mít v zásobníku střely, tak rovnou říkám, že se s nimi nechci setkat,“ dopověděl Marks.
„Teď je v sázce mnohem více, než bylo předtím,“ řekla Elizabeth.
„Vždyť teď se Atlantida nachází na jiné planetě, takže nemohou vědět, kde přesně je,“ držel se Hayes svého názoru, že rozhodl o útoku správně.
„Je jen otázkou času, než ji znova objeví.“
„Athena zůstala v Pegasu pro případ, kdyby se něco stalo. Apollo a Daedalus se přemísťují na Abydos, kde začneme s montáží paprskometů. Doposud jsme na to neměli čas. Jakmile skončíme, plánujeme útok na domovskou planetu Replikátorů vším, co máme,“ řekl Marks a tím prezidentovi „vyrazil“ dech, jelikož by takové rozhodnutí z jiné strany nečekal.
„Všichni velitelé už o tom byli informováni. Veškeré plány o útoku mají ve složkách. A tentokrát o tom rozhodne doktorka Weirová. Ta má na starost životy expedice v galaxii Pegasus. Nikdo jiný ne,“ dopověděl Marks.
„Víte, že jste jediní, kteří takhle se mnou hovoří?“ zeptal se s úsměvem Hayes.
„Při práci, kterou děláme, nerozlišujeme, kdo v jakém postavení je. Jednáme vždy podle situace a teď je jen na doktorce, aby rozhodla o útoku,“ odpověděl znova Marks a pohlédl na doktorku.
„S tím předešlým útokem jsem nesouhlasila. Teď souhlasím s podplukovníkem Marksem.“
„Změnila jste se od našeho prvního setkání.“
„Každý se v životě změní. Za čtyři hodiny se vracím na Atlantidu, kde budu všechny informovat o plánovaném útoku,“ oznámila mu Elizabeth a vstala z křesla, jelikož čas běžel jak na běžícím pásu. Podplukovníci se k ní přidali a po příjemném rozloučení všichni odešli z prezidentovy kanceláře.
Elizabeth nemohla uvěřit tomu, jakým způsobem jednala se samotným prezidentem USA. Když přišli do jedné místnosti, která sloužila pro transport do SGC, čekalo tam na ně překvapení. Malá Kaila si rychle přivykla na pozemský život a šťourala do všeho ten svůj nosánek. Všichni tři se zasmáli, když ji viděli lézt po židli, která byla před počítačem, který obsluhovat jeden z vyšších důstojníků. Většinou jsou to důstojníci, kteří mají na starost ochranu prezidenta.
„Kailo. Co ty tady děláš? Měla jsi být s Jane na Odyssee,“ zeptal se Kevin. Kaila přestala šplhat na židli a přiběhla ke Kevinovi.
„Chtěla jsem se podívat, jak váš svět vypadá,“ odpověděla Kaila.
„Přeneste nás do SGC,“ řekl Kevin a postavil Kailu na transportní desku, na kterou všichni stoupli. Během pár vteřin všichni zmizeli.

Země, SGC
Všichni čtyři se objevili v SGC, kde je vřele přivítal generál O’Neill, který byl zvědavý, jak celé jednání s prezidentem dopadlo.
„Abychom byli přesní, generále, tak jsme mu vytřeli zrak,“ odpověděla Elizabeth a pohodovou chůzí odešla z místnosti a Jack ji následoval, jelikož chtěl vědět, co přesně mu řekli.
Kevin se Sam a Kailou šli opačnou chodbou, než šli ti dva.
„Kam jdeme?“ zajímalo Kailu.
„Za chvíli to zjistíš,“ odpověděl Kevin a všichni tři nastoupili do výtahu, kterým vyjeli až do posledního patra. Sam s Kevinem se zastavili u jedné přepážky a Kaila nechápala, co mají ti dva v plánu. Kevin po napínavých vteřinách otevřel přepážku, za níž se skrývala krása celého světa. Kaila se zachechtala a vyběhla ven.
„Juchů. Táta mi to určitě bude závidět.“ Sam pohlédla na Kevina, který je rád, když dokáže někoho něčím potěšit.
„Tak kdy vyrazíme na Abydos?“
„Až se do vyvádí. Nemusí být zavřená jen na lodi,“ odpověděl Kevin a sedl na lavičku vedle přepážky, která vedla zpátky do komplexu SGC.

Prostor, Země, Odyssey
Jane procházela chodbami Odyssey s tabletem v rukou a pročítala si úkoly na celý měsíc. Kupodivu tam byly jen dva soubory. První soubor byl o úpravách zbraní a paprskometů na Daedalu a Apollu, jelikož jsou to lodě v aktivní službě, a tak mají přednost než ty ostatní, kteří jsou ve výrobní lince. Druhý soubor obsahoval přibližné údaje o plánované bitvě proti Replikátorům.
„Poručíku Marksová, hlaste se v kontrolní místnosti dvě,“ ozval se ženský hlas z lodního interkomu. Jane na svém uchu zapnula vysílačku a řekla: „Jsem na cestě.“
Po tři minutové cestě přišla do kontrolní místnosti dvě, kde na ni čekala seržant Kristen Kellielová.
„Seržante, co potřebujete?“
„Subprostorem vám sem přišla zpráva. Je kódovaná,“ odpověděla Kellielová.
„Děkuji,“ řekla Jane a sedla ke stanici, kde byla zobrazena kódovaná zpráva. Jakmile zadala svoje heslo, zpráva se otevřela. Když viděla, od koho je, zasmála se.
„Dobrá zpráva, poručíku?“ optala se Kristen, když zaslechla její zasmátí.
„Si pište. Mě jiné, než dobré zprávy nepřichází,“ odpověděla Jane a začetla se do dopisu od tajného ctitele, jehož jméno i zařazení zná. V dopisu stálo: „Má milá beruško, moc se mi po tobě stýská. Už se moc na tebe těším, až se vrátím. Svitsová se domluvila se Sheppardem, že se Athena vrátí zpátky do Mléčné dráhy, takže mě budeš mít brzy u sebe. Vím, že tvůj bratr je velitelem Odyssey a velmi dobrým kamarádem Svitsové, ale myslím si, že bychom mu o sobě měli říci, aby se jednoho dne moc nedivil. Ale nechám to jen na tobě. Posílám ti moc pusinek. Tvá láska a tajný ctitel.“ Jane se opřela o opěrku židle a začala nad tím uvažovat. Nemusela ani moc dlouho nad tím přemýšlet, přece Kevin je její bratr a tajnosti dělat nechce. Rychle se odhlásila od systému, aby jí nemohl nikdo číst soukromé dopisy, a odešla na můstek, kde na něj počká.

Galaxie Pegasus
M35-117, Atlantis
Jsou to čtyři dny potom, co byl John zraněn na domovské planetě Replikátorů. Jelikož je zastupující velitel Atlantidy, tak v posteli dlouho nevydržel.
Právě teď seděl v operačním s nohama položenýma na terminálu a četl svou oblíbenou knihu. Vedle něho seděl Rodney, který doposud nepřišel na to, jak funguje terminál, který čirou náhodou aktivoval Kevin při jeho dotyku.
„To není možný,“ proklínal Rodney. John na něj pohlédl a se židlí se k němu přisunul.
„Co se děje?“
„Doposud ho nemohl nikdo aktivovat. Teď, když se nám to podařilo, nemůžu přijít na to, k čemu slouží,“ odpověděl Rodney.
„Ale my jsme ho nezprovoznili. Byl to Marks, jestli se nemýlím,“ opravil jej s úsměvem John.
„Ale jak se mu to podařilo? Všichni s antickým genem to zkoušeli, i ty, a nikomu se jej nepodařilo aktivovat.“ Tato věc se stala pro McKaye záhadou, jelikož nemohl přijít na účel toho terminálu.
„Tak se podívej do databáze, vždy se tam něco najde,“ řekl mu na to John a zívnul. Při pohledu na hodinky zjistil, že je osm večer, čas na pořádný dlabanec před spaním.
„Jdi spát, Rodney. Zítra je taky den,“ řekl John a za pomocí berle vstal ze židle a vydal se na cestu do jídelny, kde tentokrát na něj čekal kuřecí řízek s bramborovou kaší. Přímo lahůdka pro něj. Když Rodney zaslechnul zmínku o jídle, co nejrychleji zapomněl na práci a šel za Johnem.

Mléčná dráha
Prostor, Země, Odyssey, můstek
Před několika minutami se Kevin se Sam a Kailou nechali přenést na Odysseu, kde na ně čekala Jane, která se rozhodla, že jim oznámí novinu.
„Ahoj lidi. Kde jste tak dlouho byli?“ optala se Jane.
„Kaila šla bádat k prezidentovi. Jak se tam dostala?“
„No jo. Hoplá. Já jaksi ztratila pojem o čase… Hehe.“ Teprve teď si uvědomila, že se měla starat o malou Kailu.
„No, … hoplá. To je to správné slovo.“ Kaila nepozorovaně sedla na pilotní křeslo a začala si hrát s pilotní konzolou. Nikdo by si jí nevšimnul, kdyby se s lodí nedala do pohybu. Kevin s úsměvem k ní přišel blíže a zeptal se: „Copak to děláš?“
„Já letím,“ odpověděla radostně.
„Jo, letíš. Takže směr na Abydos. Víš, kde to najdeš?“ zeptal se. Kaila zavrtěla hlavou, a tak Kevin zmáčknul na pár tlačítek a zadal kurs na Abydos. Kaila pak zmáčkla na pár dalších a během několika vteřin Odyssea, kterou řídila Kaila, vstoupila do hyperprostoru.

Hyperprostor, Odyssey
Kaila po úspěšném vstupu do hyperprostoru seskočila z křesla a zamířila si to někam na chodbu. Kevin se Sam chtěli odejít do kajuty, aby se mohli převléknout do uniforem, ale Jane je zastavila.
„Musím ti něco říci, brácho.“
„Tak povídej,“ pobídl ji.
„Tady ne,“ řekla Jane a odešla s nimi z můstku.
Osamocená Kaila šla někam chodbou. Až po několika odbočkách se zastavila u jedné přepážky, která měla vytvořené ovládání vedle dveří pro její míru. Jakmile zadala svůj kód, přepážka se otevřela. Vešla dovnitř a přepážka se zavřela. Tato místnost byla její kajuta, kterou jí Kevin přidělil, když se rozhodla, že se k nim přidá a pomůže jim. Kaila sedla na postel a přemýšlela o ostatních Asgardech. Je sama ze své rasy a cítí se osamělá.
Mezitím Jane připravovala Kevina na důležitou zprávu, kterou pro něj má.
„Tak povídej.“
„Jsem zamilovaná.“
„Ó, kdo pak je ten šťastlivec?“ zajímalo Kevina. Sam to také zajímalo, a tak si k nim přisedla. Jane napínavě protahovala svou odpověď. Po chvilce ale odpověděla: „Major Pavel Barta z Atheny.“
„Páni. Ty a Barta…“ Kevin se zasmál a Jane ho začala popichovat.
„Co proti tomu máš?“
„Nic… Jenom, že z vás dvou bude geniální páreček,“ odpověděl a pořádně se zasmál.
„Vážně? Nebude ti to vadit?“
„Proč by mě to mělo vadit? Je to tvůj život, já ti o něm nerozhoduji. Když ho máš ráda a on tebe, tak si buďte spolu,“ odpověděl Kevin.
„Kam vůbec šla Kaila? Připadala mi nějak smutná, když odcházela z můstku,“ zeptala se po chvilce Sam.
„Taky mi tak připadala. Půjdu se za ní podívat,“ řekl Kevin a nechal ty dvě ve své kajutě.
Kevin šel nejdříve do její kajuty, jestli je tam. Když přišel ke dveřím, zazvonil, ale nikdo neotvíral. Kevin pak zapnul vysílačku a zeptal se: „Můstku, tady Marks. Můžete mi říci, kde najdu Kailu?“
„Hned to bude… Je ve své kajutě,“ odpověděla Sharon. Kevin rychle zadal na panelu své velitelské heslo a dveře se otevřely. Kaila ležela na posteli, a tak Kevin rychle k ní přiběhnul.
„Kailo…“ jemným hlasem na ni promluvil a Kaila pootevřela očka.
„Copak se děje? Proč si tak smutná?“ zajímalo Kevina. Kaila sedla a chtěla odejít, jelikož o svých emocích nechtěla mluvit, ale Kevin ji zastavil a posadil si ji na klín.
„Pojď ke mně.“ Kevin objal Kailu, která se o něj opřela.
„To bude v pořádku. Nikdy to nevzdáme. Přijdeme na to, jak obnovit celou tvou rasu. Vím, že se cítíš osamocena, ale máš tu nás. My ti se vším pomůžeme,“ povzbuzoval ji Kevin a Kaila pouze kývla hlavou.
„Pro něco si jen zajdu a za chvilku jsem zpátky, jo?“ Kevin ji položil na polštář a odešel.
Věděl, že se Kaile nejvíce stýská po rodičích, a tak šel do místnosti s jádrem, kde si zavolal Kvasira, aby pro něj něco udělal.
Sam s Jane čekaly na něj v kajutě, jenže se tam doposud neobjevil.
„Kde tak dlouho může být?“ zajímalo Jane.
„Nezapomeň, že Kaila je jediná, která žije ve svém původním těle. Musíme být na ni opatrní, protože se zřejmě cítí osamělá,“ řekla Sam, která ví o Asgardech více než kdokoliv na Odyssee.
Když Kevin dostal od Kvasira to, co potřeboval, tak se vrátil za Kailou. Sedl vedle její postele na zem a položil před ní malý přístrojek, který se podobal malé kulato-ploché platformičce, kterou může držet v rukou. Kdysi takovou jednu dal Narim Sam, aby varoval Zemi před plánovaným útokem na ni. V podstatě je to holografický projektor. Kaila nevěděla, co to je, a jen se na tu neznámou věcičku dívala. Kevin jen řekl: „Kvasire,“ a pro Kailu se neznámá věcička aktivovala a objevil se Kvasir, který propojil holografický projektor s jádrem, aby mohla Kaila kdykoliv a s jakýmkoliv Asgardem mluvit tak dlouho, jak jen bude chtít.
„Táta.“ I když hologram Kvasira byl menší, než ona, byla ráda, že ho má u sebe.
„Nechám vás tu o samotě. Kdyby něco, tak mi dejte vědět,“ řekl Kevin a nechal Kailu povídat si s Kvasirem.

Abydos, poušť, hangáry
Jak Daedalus, tak i Apollo byli ve svých hangárech, kde všichni dělníci byli připraveni na okamžitou montáž paprskometů. Posádky obou lodí měly volno, a tak dříve, než přiletěli na Abydos, je vyložili na Zemi. Jediný, kdo tam zůstal, byli velitelé a jejich zástupci.
Právě teď všech šest sedělo v jedné společné zasedací místnosti, kde jen čekali na přílet Odyssey. V místnosti měli připravené pohoštění od skvělých kuchařů a také přichystané modré složky s označením „Útok na domovskou planetu Replikátorů“.
„Chápete to někdo? Když jsem dostal rozkaz zaútočit na jejich lodě, tak skoro všichni na Atlantidě mě seřvali a nemají mě rádi. Teď, jeden z nejmladších důstojníků, který byl několikrát po sobě během roku povýšen, navrhne rovnou útok na celou planetu a všichni s tím najednou souhlasí. Co je na něm tak zvláštního, že s ním všichni souhlasí?“ zajímalo Ellise.
„Abe, Abe… Je to nejlepší pilot a taktizér, takže se nediv. Má obdiv všech velících důstojníků. I můj, jelikož toho zažil více než my dva dohromady,“ řekl Steven.
„Mluvíte o podplukovníkovi Kevinovi Marksovi, veliteli Odyssey?“ zeptal se Dave Kleinman, který je prvním důstojníkem na palubě Daedala.
„Ano, bavíme se o něm,“ odpověděl Steven.
„Je to skvělý chlap… I když je o čtyři roky mladší než já. Zrovna jsem vycházel ze školy, když on do ní nastupoval,“ řekl jim Dave.
„Jaký je mezi vámi dvěma rozdíl?“ zajímalo Ellise.
„On je pilot, zbraňový i senzorový důstojník, já jen zbraňový důstojník. Proto ho povýšili tolikrát za sebou.“
„A my si to museli odřít,“ řekl na to Abe a Steven s Davem se zasmáli.
„On si to taky odpracovat. Ale měl také štěstí, že ho učila Svitsová,“ řekl Steven.
„A neměli by tu už být?“ zeptal se Dave.
„Jop, ještě mají tak dvě, tři minuty,“ odpověděl Steven při pohledu na hodinky.

Hyperprostor, Odyssey, můstek
Kevin, Sam a Jane byli na můstku a čekali jen na moment, kdy vystoupí z hyperprostoru. Kevin čekal, kdy přijde malá Kaila, která by si výstup z hyperprostoru nenechala ujít. A taky že nenechala. Šťastná Kaila s holografickým projektorem v rukou přišla za nimi. Kevin se na ni usmál, když ho objala kolem nohy.
„Děkuji.“ Kevin si ji posadil na stehna a řekl: „Kdybys cokoliv potřebovala, tak jen řekni. Tvé přání je mým rozkazem.“
„Řídit, řídit, řídit,“ poskakovala přitom Kaila. Jane už věděla, co to znamená, a tak jí uvolnila místo u řízení a na křeslo hned vylezla Kaila.
„Co mám udělat?“ Tentokrát ji navigovala a vše ukazovala Jane. Když už Kaila věděla, co vše má udělat, tak se dala do práce.

Abydos, poušť, hangáry
Do společné zasedací místnosti přišel jeden důstojník, který oznámil: „Odyssea právě opustila hyperprostor.“
„Výborně, přesně podle plánu,“ řekl Steven a všech sedm důstojníků z místnosti odešlo.
Když všech šest důstojníků přišlo na lávku, viděli přistát Odysseu přímo do hangáru. Jakmile usedla na své místo, vysunula se rampa až k přestupové komoře, u které čekal Kevin se Sam a Kailou. Jakmile se nad přepážkou rozsvítila zelená barva, otevřeli dveře a všichni šli rovnou za čekající šestici důstojníků.
„Zdravím. Jak se máte?“ zeptal se Kevin.
„Celkem dobře. Jsme rádi, že konečně budeme mít lepší zbraně,“ odpověděl Steven. Malá Kaila přicupala ke Kevinovi a zeptala se: „Kdo to je?“ Kevin si dřepl a při ukazování prstem říkal: „To je plukovník Steven Caldwell, velitel Daedala. Vedle něj stojí plukovník Abraham Ellis, ten je velitelem Apolla. A s nimi přišli kapitán Dave Kleinman a kapitán Pat Meyersová, ti patří k Daedalu. Jinak to je kapitán Megan Cooperová a major Herbert Sommerfeld, ti patří k Apollu.“
„Ráda vás poznávám. Jsem Kaila, dcera Kvasira,“ představila se jim Kaila. Dave se dobře zná s Kevinem, a tak k němu přišel blíže a zeptal se: „Nejsou Asgardi mrtví?“
„Jsou, ale Kaila se vrátila do svého narozeného těla a pomáhá nám. Kvasir se tak rozhodl,“ odpověděl Kevin. Dave dřepnul a řekl: „Ahoj Kailo.“
„Ahoj Dave,“ odpověděla Kaila, a aby se také ještě jednou pobavila, tak se ho prstem dotkla. Dostal stejně, jako předtím Kevin, elektrickým šok. Dave spadnul na zadek a dal se na ústup.
„Co…? Co…? Co to bylo?“
„To…? To byl přivítací elektrický šok. Nebojte, nejste první. Já byl na seznamu jako první, když jsem jejímu tátovi řekl „šedivá prdelka“,“ řekl Kevin a vzal si Kailu do náruče, aby náhodou nešla po ostatních.
„Buď na ně hodná, jo?“ Kaila s úsměvem souhlasně kývla hlavou a podívala se na holografický projektor, který zatím nosí pořád s sebou.
„Je vše přichystáno?“ zeptal se Kevin velících.
„Vše je připraveno, čekáme jen na vás,“ odpověděl Steven a pohlédl na Abrahama, jelikož se držel vzadu.
„Plukovníku, vy se nás bojíte, nebo jste pořád nakrknutý?“ zeptal se Kevin, jehož chování se za poslední dobu hodně změnilo.
„Zřejmě obojí,“ odpověděl Abe.
„Já vás nekousnu. Možná tak doktorka Weirová,“ řekl Kevin a vydal se na cestu k výtahu. Zbylí šli hned za ním.

Galaxie Pegasus
M35-117, Atlantis
Brána na Atlantidě byla aktivována. Přesně podle plánu se o půlnoci vrátila Elizabeth na Atlantidu s novými společníky, kteří se k nim přidali. V operační na ni čekala Teyla, ke které hned přišla.
„Vítej zpátky,“ přivítala ji Teyla.
„Děkuji, Teylo.“
„Tak jaké to bylo být zpátky na Zemi?“ zajímalo Teylu při cestě do Elizabethniné kanceláře.
„Šlo to lépe, než jsem si představovala. A jak to že nespíš? Je půlnoc,“ zajímalo Elizabeth.
„Chtěla jsem tě jen přivítat. Takže přeji dobrou noc,“ řekla Teyla a odešla z Elizabethiné kanceláře, kde její majitelka zůstala. Elizabeth si s sebou přinesla nějaké věci v krosně, kterou položila na křeslo. Pak si sedla na židli za stolem a povzdychla. Chtěla rezignovat a místo toho pořád velí Atlantidě. Nikdy by nepomyslela na to, že bude schvalovat bitvu proti nepříteli, který je málem zničil. Chvilku tam posedávala, než se rozhodla, že půjde do pokoje, kde si dá teplou vanu.

Mléčná dráha
Abydos, poušť, hangáry – o čtyři hodiny později
Všichni důstojníci se shodli na tom, že by měl být prvně hotov Daedalus.
Sam s Jane zůstaly na Odyssee, kde pomocí asgardského jádra vytváří přípravnou konstrukci paprskometů, kterých má být celkem šestnáct. Na každou loď osm. Pak je pomocí transportního paprsku přesouvají na určitá místa.
Caldwell s Ellisem tohle všechno chtěli nechat na technicích, a tak odešli do společné zasedací místnosti, která spojuje všechny hangáry, které jsou kolem ní. Oba se zarazili v momentě, když viděli Kevina v montérkách.
„Přeji dobrou chuť,“ popřál jim Kevin, když je viděl, že si tam sedí s kávičkou v ruce a s jídlem na stole. Oba dva s vykulenýma očima nevěděli, jak mají reagovat.
„On zřejmě není ten typ člověka, který sedí a popíjí kafíčko jako my dva,“ řekl Abe.
„Jo,“ souhlasil Steven.

Galaxie Pegasus
Hyperprostor, Athena
Zamilovaný major Barta ležel ve své kajutě na posteli s tabletem v rukou a pročítal zprávu, kterou mu poslala Jane. Byl do té zprávy natolik začtený, že nevnímal okolí.
„Majore, hlaste se na můstku,“ ozvalo se z interkomu v jeho kajutě. On ale nereagoval. Po patnácti vteřinách se znova ozvala Svitsová: „Majore, poklusem klus na můstek!“ I na to Barta nereagoval.
Helen vstala z velícího křesla a odešla z můstku. Namířila si to rovnou k Bartovi.
Pavel se zasmál, když dočetl zprávu od jeho milované.
„Jo!“
Vítězné křiknutí bylo slyšet až na chodbu, kde stála před jeho kajutou Helen, která pak na panelu zadala své heslo. Přepážka se otevřela a ona vstoupila dovnitř.
„Majore, majore… Vy mě zřejmě ignorujete, když mě neslyšíte z interkomu.“ Barta rychle „vystřelil“ z postele jako střela a dal se do pozoru.
„Pohov.“
„Omlouvám se, madam. Dostal jsem zprávu, kterou jsem musel přečíst.“
„Muselo to být zřejmě něco důležitého, když jste mi ani neodpověděl.“
„Ano, bylo.“
„A copak to bylo?“ začala vyzvídat Helen.
„Jane Marksová řekla svému bratrovi, že spolu chodíme. A jemu to nevadí, takže Jane a já budeme žít spolu,“ odpověděl Pavel a Helen jen zírala. S otevřenou pusou sedla na židli a zírala na Pavla, který byl tak šťastný, když už o svém vztahu s Jane nemusí tajit.
„Tak tohle jsem nečekala.“
„Měla jste vidět její výraz, když jsem jí ukázal tu fotku z naší malé zábavy, kde jsem skončil zcela nahý. Smíchy se složila na zem a já ji chytal,“ řekl Pavel se smíchem.
„Vy mě jednou přivedete do hrobu, Pavle. Tohle jsem nečekala. Začít si se sestrou Kevina, se kterým jsem chodila na stejnou školu, a kterého jsem ještě cvičila.“
„S Jane jsme se poznali pár dní potom, co nastoupila na Odysseu. No, a pak už to šlo hodně rychle,“ zahuhňal radostí.
„Vy divochu. Ale dejte si pozor, Kevin si teďka hlídá sestru jako ostříž, takže, jestli ji odkopnete, během pár hodin ho očekávejte u dveří,“ varovala jeho Helen.
„Nebojte se. Budu ten nejgeniálnější přítel, kterého si Jane zaslouží. Je to má sexy hnědovláska.“
„Budu dělat, že jsem tu poslední větu neslyšela. Takže nástup, musíme se zastavit u jedné planety.“
„Vždyť jsme ještě v Pegasu.“
„No, právě. Wraithové… Mateřský úl míří k obydlené planetě a Atlantida se s námi spojila, abychom to prověřili, a když tak jim i pomohli. Takže na můstek,“ oznámila Helen a dala se na odchod. Pavel šel poslušně hned za ní.

Mléčná dráha
Abydos, poušť, hangár pro Daedala
Je to jen pár minut, co se dělníci dali do práce. Nejvíce si to užíval Kevin s Jane, jelikož jediní ti dva se pustili do montáže na vlastní pěst. Navíc vědí, jak si celou práci zpříjemnit, a tak k interkomu připojili MP3 přehrávač, na které měli jejich oblíbené písničky. Jakmile ji spustili, po celém hangáru se začala rozléhat písnička.
„To už je lepší,“ řekla na to Jane.
„Jdeme na to?“ zeptal se Kevin.
„Jdeme na to,“ odpověděla Jane a oba se zahákli k lanu. Pomalu se začali spouštět, až k určitému bodu, kde bude namontován první paprskomet.
Po několika minutách tam přišel jak Ellis, tak i Caldwell, jelikož ten randál nešel přeslechnout.
„Já z nich zcvoknu,“ prohlásil Ellis.
„Měli bychom se taky přidat, jinak si o nás začnou něco myslet,“ navrhnul Steven a vydal se po rampě do lodi.

Galaxie Pegasus
Hyperprostor, Athena, můstek
Všichni na palubě Atheny byli na svých místech připraveni na boj proti wraithskému úlu.
Když byla Helen informována o jejich pozici, vydala rozkaz: „Vystupte z hyperprostoru. Štíty na maximum! Nabijte paprskomety na přídi a zádi!“ Oba důstojníci u konzol kývnuli hlavou a dali se do práce.

Prostor, MH8-860, Athena, můstek
Athena vystoupila z hyperprostoru u planety, kterou právě teď dobývali Wraithi.
Helen vstala z křesla a vydala rozkaz k okamžité palbě na wraithský úl, ze kterého vylétávaly šipky, které mířily na planetu.
„Úl nabíjí zbraně. Obracejí se na nás,“ oznámil Barta.
„Palte na jejich hlavní zbraně, pak motory, a nakonec zničte celou loď. Vypusťte F-302ky, ať jdou po šipkách.“
„Rozkaz,“ zaznělo od obou důstojníků. Helen stála vepředu a sledovala, jak wraithský úl dostává pěkné rány od paprskometů, které si s celým úlem poradily během pár vteřin. Nad planetou stále zůstalo mnoho šipek, a tak Helen rozkázala, aby se F-302ky vrátily, že má nápad, jak je zničit najednou. Jakmile F-302ky byly zpátky v hangárech, zbylé šipky se vypařily hned, jakmile se v prostoru objevily tři hlavice typu Mark VII.
„Senzory nezaznamenávají v okruhu pěti set mil žádnou loď ani šipku,“ oznámil Barta.
„Výborně. A co obyvatelé planety?“
„Podle senzorů jich je tam přes dvacet tisíc.“
„To se nám dneska povedlo. Pošlete subprostorem zprávu na Atlantidu, že úkol byl splněn bez problémů,“ řekla spokojeně Helen.
„Ano, madam.“
„Kapitáne, vstupte do hyperprostoru. Chci se taky pobavit na Abydosu,“ řekla při pohledu na Bartu, který se tomu tiše zachechtal.

Mléčná dráha
Abydos, poušť, hangár pro Daedala – o čtyři hodiny později
Všechny paprskomety byly přidělány k trupu Daedala, a tak se mohli pustit do jejich naprogramování do lodních systémů. Tentokrát se k nim přidali oba velitelé, jelikož se chtěli zaučit se svými zástupci jako první.
Kevin už nemohl smíchy, když viděl oba plukovníky, jak se najednou zajímají o asgardskou technologii.
„Během hodiny by měly být v provozu na padesáti procentech. Zbylých padesát naběhne během dne, jelikož jejich nabití bere spoustu energie,“ oznámil jim Kevin, který seděl u taktické konzole.
„No, na Apollu už by to taky mohli mít. Takže jen to propojíme do lodních systémů a pro zbytek dne máme volno,“ řekla Sam, která se těšila do postele.
„Kolik že je to hodin?“
„Půl šestý,“ odpověděla Jane, která za nimi přišla na můstek.
„Cože? To už pracujeme devět hodin v kuse,“ uvědomil si až teď, že vůbec neobědval.
„Chtěla jsem ti to říci, ale vůbec jsi mě neposlouchal. Takže až skončíme, tak se naobědváš,“ řekla Sam a opřela se o jeho ramena.
„Až skončím, tak si dám sprchu. Páchnu jak cosi.“
„Athena vystoupí z hyperprostoru zítra o půl osmé. Elizabeth je poslala zpátky,“ informovala všechny Jane. Steven hned na to: „To se jim to lítá, když mají ZPM po Atlantidě, i když je skoro prázdné,“ jelikož Daedalus ani Apollo nedisponují ZPM moduly.
„To jo. My máme dvě, Athena jedno a Atlantida také jedno,“ řekl s úsměvem Kevin a vstal z křesla.
„Takže Apollo,“ řekl s povzdychem. Sam se usmála a na konzoli zmáčkla pár tlačítek. Během pár vteřin byli všichni přeneseni na můstek Apolla.

Abydos, poušť, hangár pro Apolla, můstek
Všichni důstojníci krom Caldwella, Meyersové a Kleinmana se objevili na můstku Apolla, kde na ně čekala Kaila, která seděla u pilotní konzole, kterou si na všech lodí oblíbila.
„Kaily, teď se nikam neletí,“ řekl s úsměvem Kevin. Ještě že tam s nimi nebyl Dave, ten by už dávno zdrhal zpátky na Daedalus. Kaila slezla z křesla a přicupala ke Kevinovi, který dřepnul, aby se jí mohl dívat přímo do očí.
„Paprskomety fungují na padesáti procentech. Skončila jsem před pár minutami,“ oznámila Kaila a Kevin na to: „Šikulka. Jdeme na oběd. Všichni si jej zasloužíme, že?“
„Jop,“ souhlasila Kaila.
„Co vlastně máš ze všeho nejradši?“
„Četla jsem v databázi, že všichni mají rádi kuřecí řízky s kaší. Taky bych to chtěla zkusit,“ odpověděla Kaila.
„Mňam. Čteš mi myšlenky.“ Kevin vzal Kailu do náruče a Sam tentokrát přenesla sebe, Kevina, Jane a Kailu na Odysseu.

Abydos, poušť, hangár pro Odyssey, jídelna
Všichni čtyři se objevili přímo v jídelně, kde šéf kuchař přichystal pro ně bohaté pohoštění. Usedli ke stolu a popřáli si dobrou chuť. Kaila pečlivě obhlížela jídlo, jelikož nic takového ještě neviděla. Kevin se k ní otočil, když zahlédl, že chce jíst řízek rukama.
„Tak ne, Kaily. Tady toto je nůž a vidlačka,“ poukázal na dvě věcičky, které držel v rukou. Padal je Kaile do rukou a navedl ji, jak má příbory správně používat.
„My tady rukama moc jídel nejíme, většinou používáme příbory.“ Kevin jí pomohl ukrojit kousek řízku, na který nanesl nožem trochu kaše.
„Tak, a teď to spapej.“ Kaila chvíli váhala, než sousto nového jídla spapala. Chvíli nic neříkala, ale pak se obrátila na Kevina a řekla: „Má to divnou, ale i dobrou chuť. Už vím, proč vám to tak chutná.“
„Tak žádné mluvení a pusť se do toho, jinak ti to vychladne,“ řekl Kevin.

Galaxie Pegasus
M35-117, Atlantis
Na Atlantidě touto dobou začalo svítat, to také znamenalo, že pro všechen personál začal nový pracovní den. Elizabeth byla na Zemi seznámena s veškerými podrobnosti o plánovaném útoku na planetu Replikátorů, a tak naplánovala poradu na devátou hodinu, kde ostatní seznámí s plánem. Schůze začne, až všichni velící svých sekcí posnídají. Pozváni byli doktor McKay, podplukovník Sheppard, major Lorne a doktor Zelenka.
Všech pět se sešlo v konferenční místnosti, kde všichni měli před sebou položeny modré složky, ve kterých měly veškeré detaily.
„Kdy přesně začne ten útok?“ zeptal se jako první John.
„Na Apolla a Daedala právě přidělávají paprskomety. Cesta sem jim bude trvat tak tři dny, jelikož při cestě budou stavět na přestupní stanici a na stanoviště Alpha doplní zásoby. Přesně za týden proběhne bitva proti Replikátorům,“ odpověděla Elizabeth na jeho otázku.
„Kolik lodí nám sem Země pošle?“ zajímalo Lornea.
„Bylo to těžké, ale za pomocí Markse se mi podařilo přesvědčit prezidenta a generála O’Neilla k vypuštění všech lodí. Odyssea, Daedalus i Apollo se zúčastní. Za Athenu rozhoduje Svitsová a ta s tím také souhlasila.“
„Čtyři lodě proti čtyřiceti osmi? Máme nějakou šanci?“ zeptal se John.
„Ano, máme. Odyssea bude v přední linii, její úkol je jasný. Athena dostala naše skoro prázdné ZPM, ta bude krýt záda Daedalu. Apollo bude mít na starost přesun jednotek na planetu, jelikož jsem jim poskytla všechny polohy ZPM modulů.“
„Ale jak se k nim dostanou? Všude budou Replikátoři. Nepozorovaně je nesebereme,“ přidal se do konverzace Rodney.
„A to se právě mýlíš,“ řekla Elizabeth.
„Co vlastně zamýšlíte s Marksem a ostatními veliteli?“ zeptal se John.
„To se všichni dozvíte, až sem přiletí,“ odpověděla takhle Elizabeth, protože na to neznala odpověď.
„Takže mi chceš říci, že se pouštíme do bitvy a nevíme, co na ně pošleme?“ divil se John.
„Přesně tak.“