Stargate Ships: S01E16 – Všechny mé hříchy budou vzpomenuty

Galaxie Pegasus
M35-117, Atlantis
Doktorka Weirová v ranních hodinách seděla ve své kanceláři za stolem a popíjela teplý čaj, který si přinesla s sebou z jídelny. Za ten týden příprav na bitvu se stalo mnoho věcí, a to nejvíce podplukovníku Sheppardovi, který se seznámil s novými lidmi, když se vracel s Jumperem z osazenstva na jiné planetě. Elizabeth při pročítání jeho hlášení se někdy zasmála, jelikož velitelka Cestovatelů, Larrin, je velmi atraktivní žena a Johnovi se velice líbila i přesto, že ho hodiny mučila. Od té doby, co ho propustila ze zajetí, ji nikdy neviděl. Ale jsou to teprve tři dny.
„Dobré ráno,“ pozdravil ji John, když vešel do její kanceláře.
„Dobré ráno. Posaď se,“ nabídla mu místo k sednutí před ní.
„Co tak brzo po ránu vzhůru?“ zajímalo Johna.
„Všechny čtyři lodě brzy opustí hyperprostor a podplukovník Marks potřebuje nutně s tebou mluvit. Prý má pro tebe velké překvapení.“
„Vážně? Pro mě?“ nechápal John, co by pro něj zrovna Marks měl.

„Ano, pro tebe. Kvůli tomu mi poslal subprostorovou zprávu. Jinak stanoviště Alpha už má doplněné zásoby. Vše proběhlo bez komplikací a pokračujeme podle plánu,“ odpověděla Elizabeth.
„Doufejme, že vše dopadne tak jak má.“

Prostor, M35-117
Nad planetou v prostoru se objevilo velké vytvářející se hyperprostorové okno, ze kterého vyletěly všechny čtyři spojené lodě. Vepředu byla Odyssea, která zbylé lodě táhla za sebou.

M35-117, Atlantis, operační
Elizabeth s Johnem přišli do operačního, kde se k nim připojil i Rodney, který v ruce, jako obvykle, držel čokoládovou tyčinku.
„Už jsou tady?“ zeptal se.
„Přesně podle plánu,“ odpověděla Elizabeth a během několika vteřin se v operačním objevili plukovníci Svitsová, Ellis a Caldwell, podplukovníci Marks a Carterová, malá Kaila a poručík Marksová. Brzy po nich se objevili majoři Barta a Sommerfeld, kapitáni Kleinman, Meyersová, Cooperová. Těchto dvanáct se zúčastní porady v konferenční místnosti, kde se k nim přidá Elizabeth, Rodney a John.
„Vítejte na Atlantidě,“ přivítala všechny Elizabeth.
„Děkujeme,“ řekli všichni zároveň.
„Jaký byl let?“
„Byl krátký,“ odpověděl Kevin, ke kterému přišel John s otázkou: „Prý že něco pro mě máte?“
„Ano, mám. Vezměte si Jumper a leťte na I5J-803.“
„To je nějaký vtip?“
„Ne, jen leťte. Vsadím se, že budete rád, až zjistíte, co tam na vás čeká,“ řekl s vážnou tváří Kevin a John pohlédl na Elizabeth.
„Tak běž,“ řekla a John teda odešel z operačního a namířil si to rovnou do hangáru s Jumpery. Návštěvníci v doprovodu Elizabeth a Rodneyho pak šli do konferenční místnosti.

M35-117, Atlantis, konferenční místnost
Všichni usedli kolem stolů podél místnosti. Velitele seděli vepředu a zbytek jejich zástupců vedle nich. Jako první si vzal slovo Marks, jelikož měl vše v hlavě rozvržené.
„Krom toho, že vše bylo přesně do puntíku naplánováno, změnila se situace. Replikátorské lodě vyrazily dříve, než jsme předpokládali. Celý plán jsme museli předělat.“
„Jak moc předělat?“ zajímalo Elizabeth.
„O dost. Máme ale štěstí, někoho jsme při cestě potkali. Za pár hodin by tu měli být.“
„Koho?“ zeptal se Rodney.
„Nechte se překvapit. Mezitím my máme jiný úkol. Replikátorské lodě se rozdělily a operují samostatně po galaxii. Můžeme je začít ničit postupně, aniž bychom riskovali nějaké ztráty. Je to oproti předešlému plánu velké plus. Až poletíme na jejich domovskou planetu, nebudeme čelit všem čtyřiceti osmi lodím. Odyssea a Athena budou operovat ve větších vzdálenostech, jelikož mají ZPM. Daedalus a Apollo budou v bližší vzdálenosti, aby jim netrvalo moc dlouho se vracet, nebo přesouvat k dalším lodím. Podle stažených dat, které získal Sheppardův tým, jsme zjistili, že vyrazilo celkem dvanáct lodí. Jedna polovina je v blízkosti, kde byla původně Atlantida. Zřejmě ji chtějí znovu nalézt. Po této polovině půjde Daedalus s Apollem. Odyssea s Athenou se postará o tu druhou polovinu ve větší vzdálenosti,“ seznámil Kevin ostatní s novým náhradním plánem, se kterým v předchozích dnech vůbec nepočítali. Doktor McKay se ozval pouze jednou, jinak jako ostatní jen poslouchal.
„I5J-803? Co je to za planetu?“ zeptal se po dlouhé době McKay, kterého stále v té jeho hlavince vrtalo, kam poslal Shepparda.

Prostor, I5J-803, Jumper – o tři minuty dříve
Podplukovník Sheppard s Jumperem vyletěl z brány, která se nacházela na orbitě planety. Brzy potom, co se tam objevil, začal přijímat rádiové vysílání. Přijal tedy hovor a na obrazovce se překvapivě objevila jeho drahá Larrin.
„Larrin.“
„Ráda tě vidím, Johne. Opět se setkáváme.“
„Tak tohle je to překvapení, o kterém Marks mluvil?“ zeptal se John.
„Přesně tak. Je hezčí, než jsi ty, ale on už je zadaný.“
„Tomu říkám lichotka.“
„Leť do hangáru dva. Vyrazíme na Atlantidu,“ oznámila mu Larrin a přenos byl vypnut.
Jakmile Jumper zaparkoval v hangáru, cestovatelská Aurora vstoupila do hyperprostoru.

M35-117, Atlantis – o dvě hodiny později
Hlavní porada skončila a všichni pomalu odcházeli z konferenční místnosti. Malá Kaila se nechala houpat Kevinem a Sam. Každý ji držel za jednu ruku a houpali s ní.
„Juchů.“
„Nezvykej si. Až vyrosteš, tak tě neunesu,“ řekl Kevin.
„Madam, z hyperprostoru vystoupila neznámá loď!“ zakřičel ze svého místa Chuck.
„Kdo je to?“ zajímalo Elizabeth. Než mohl Chuck odpovědět na její otázku, ozval se Kevin: „Loď třídy Aurora, která patří Cestovatelům. Na její palubě je Sheppard.“
„Cože?“ vyprskla Elizabeth. Kevin se usmál a zapnul na svém uchu vysílačku.
„Miku, transportuj oba dva na Atlantidu do operačního.“
„Právě jsou transportováni,“ zazněla během chvilky odpověď. Před všemi přítomnými v operačním se objevila Larrin s Johnem.
„Jsem doktorka Elizabeth Weirová, velitelka Atlantidy,“ představila se.
„Jsem Larrin, komandérka a velitelka lodi třídy Aurora.“
„Larrin,“ ozval se Kevin.
„Kevine, vy mě jen překvapujete,“ řekla Larrin s úsměvem. Sam se to nelíbilo, a tak divně zakašlala a stoupla před Kevina se slovy: „Jen pozor, Larrin. Tenhle je můj.“ Kevin chtěl vyprsknout smíchy, ale udržel to v sobě.
„Sam, ona se mnou neflirtuje. Koukni se pořádně a poznáš, kdo s kým flirtuje.“ Sam si po chvilce všimla, že John a Larrin se drží za ruce. Rukou si schovala tvář a hlavu sklonila na Kevinovo rameno s tichým slůvkem: „Trapas.“
„Jak to jde s přípravami?“ zeptal se Kevin a Sam se postavila vedle něj.
„Mluvila jsem s veliteli. Souhlasí, ale za podmínky, že ztráty budou minimální.“
„To je hlavní prioritou všech. Takže vyrážíme,“ řekl Kevin. Po několika minutách byli velitelé a jejich zástupci přeneseni na své lodě, které vyráží na lov lodí třídy Aurora. Larrin a její Aurora zůstaly na orbitě planety, kde vybraní inženýři začali s opravami, aby Aurora byla připravena na boj.

Prostor, Odyssey – o půl hodiny později
Z hyperprostoru v prázdném vesmíru vystoupila samotná Odyssea, jejíž první cíl se má objevit každým okamžikem.
Kevin dlouho nepilotoval Odysseu, a tak seděl u pilotní konzole s Kailou na klíně. Jane seděla ve velitelském křesle otočená směrem k nim. Sam stála za nimi s tabletem v rukou, kde měla zobrazenou mapu pohybu Auror.
„Během pár vteřin proletí hyperprostorem kolem nás jedna Aurora.“
„Rozumím. Otevírám hyperprostorové okno,“ řekl Kevin, a tak i učinil.
Ve vytvořeném hyperprostorové okně z Odyssey se vynořila Aurora, která nečinně zůstala stát na místě.
Kevin ani na chvíli neváhal a použil paprskomety, díky nimž byla Aurora zničena během několika vteřin.
„Škoda, že jsme ty paprskomety neměli dříve. Nemuseli bychom teď tak spěchat,“ řekl Kevin.
„Velká rada s tím pořád váhala a nemohla se shodnout, proto jste je dostali tak pozdě,“ ozvala se Kaila.
„Já vím. Ale jakmile se vypořádáme s Replikátory, musíme pomoci Simům. Stále nemáme žádné informace, které by nám pomohli v nalezení Nica a ostatních unesených.“
„To budeme řešit, jakmile se vrátíme. Teď je naším hlavním úkolem zbavit se Replikátorů,“ řekla Sam.
„Pravda. Vše nemůžeme dělat zároveň. Kde je další Aurora?“
„Jen dvacet minut letu. O5K-931,“ odpověděla Sam.
„Zadávám kurs a vstupuji do hyperprostoru.“
Před Odysseou se vytvořilo hyperprostorové okno, do kterého vletěla.

Prostor, Lantea, Athena, můstek – o půl hodiny později
Athena vystoupila z hyperprostoru na orbitě Lantey, kterou ještě před týdnem osídlovala Atlantida a expediční personál.
Helen stála za Bartou, který měl na konzole zobrazené dálkové senzory, které zaznamenávají přílet Aurory.
„Deset vteřin do výstupu,“ oznámil Barta.
„Nabijte paprskomety. Štíty na maximum. Jakmile vystoupí, palte,“ rozkázala Helen a pohlédla před sebe, jelikož z můstku viděla výstup Aurory z hyperprostoru.
Z Atheny se najednou začaly objevovat modré paprsky, které po sobě trefovaly Auroru. Po několika přesných zásazích se Aurora vypařila.
„Výborně. Vstupte do hyperprostoru, zastávka číslo dvě.“

Prostor, Daedalus, můstek – o půl hodiny později
Plukovník Caldwell přišel na můstek, když kapitánu Kleinmanovi zapípala konzole.
„Pane, Aurora, která k nám mířila, se najednou obrátila. Mění kurs.“
„Zřejmě Odyssea s Athenou uspěly a všechny Aurory najednou změnily kurs, jelikož se nás Replikátoři lekli. Najděte nejbližší Auroru, která je v prostoru, a leťte k ní,“ rozkázal Caldwell a sedl do velícího křesla.
„Ano, pane.“ Meyersová našla další Auroru v jejich blízkosti a skočila s Daedalem do hyperprostoru.

M35-117, Atlantis, Elizabethina kancelář – o tři dny později
Odyssea s Athenou setrvávaly na orbitě planety. Jejich velitelé byli na Atlantidě v Elizabethiné kanceláři, kde probírají současnou situaci.
Svitsová s Marksem a Weirovou stáli u obrazovky, na které byl Ellis s Caldwellem.
„Všichni se vrací na svou domovskou planetu,“ oznámil Kevin.
„To je špatné, jelikož jsme jich zničili pouze osm. Stále jich nám čtyřicet chybí,“ řekla Helen.
„Co teď budeme dělat?“ zeptal se Steven.
„Pár nápadů mám, ale každý z nich má velké háčky, kterých se jen tak snadno nevyhneme,“ odpověděl Kevin.
„Který z nich je nejméně náročný?“ zeptala se Helen.
„Ani jeden. Všechny vyjdou nastejno,“ odpověděl Kevin.
„Tak co navrhuješ?“
„Kde je McKay?“ zeptal se Kevin Elizabeth.
„Je ve své laboratoři,“ odpověděla.
„Doufám, že nebude vadit, když si vytvoříme Replikátora? Budeme ho potřebovat, jestli máme uspět.“
„Vy jste taktizér, já jen přikyvuji dobrým nápadům,“ řekla Elizabeth a Kevin tak odešel z její kanceláře.
„Vytvořit Replikátora? A to mi říkáte, že blázen jsem já,“ ozval se Abe.
„A vy se divíte,“ řekla mu na to Elizabeth a spojení mezi nimi a zbývajícími dvěma loděmi přerušila.
„Vy ho nemáte ráda, že?“
„Přesně tak. Díky němu a taky prezidentovi a generálu O’Neillovi jsme se dostali do takové situace, že jsme museli přesunout město,“ odpověděla Elizabeth.
„Zřejmě jste byla hodně naštvaná.“
„Slabé slovo. Přímo jsem zuřila. Ale teď, když jsme v bezpečí, jsem v klidu.“

M35-117, Atlantis, Rodneyho laboratoř
Rodney nevěděl, co má dělat, a tak pročítal atlantskou databázi, jestli v ní náhodou nalezne zmínku o přístroji, který náhodou byl aktivován Kevinem.
„McKayi, nudíte se, co?“ ozval se zpozad Kevin. Rodney se ho leknul a málem spadnul z židle.
„Mám pro vás práci.“
„Vážně? Vy pro mě?“ divil se Rodney.
„Ano. Umíte vytvořit Replikátora, ne?“
„Ano, umím. Proč?“
„Potřebujeme nějakou zálohu, až poletíme na jejich planetu. Zbytek plánu vám řeknu, až budete s Replikátorem hotov,“ odpověděl Kevin a odešel z jeho laboratoře.

M35-117, Atlantis, Elizabethina kancelář – o hodinu později
Všichni velitelé lodí se sešli u Elizabeth v kanceláři, kde všichni seděli v křeslech.
„Tak si shrneme, v jaké jsme situaci. Všechny lodě se vrací na svou domovskou planetu a zřejmě se budou věnovat stavbě nových lodí. Co budeme dělat?“ zeptala se Elizabeth.
„Když jsou teď pohromadě, tak máme jednu výhodu. Můžeme se jich zbavit najednou,“ řekla Helen.
„To ano. Jenže máme pouze deset lodí. Pouhých pět může být v přední linii. Takhle moc šanci na výhru nemáme,“ řekl Abe.
„Ne tak docela,“ ozval se Kevin, když z dálky viděl Rodneyho, který k nim mířil.
„Úkol splněn. Už mi povíte, co máte v plánu?“ zeptal se Rodney.
„Jo, teď už mohu. Jestli máme vyřadit Replikátory na planetě, tak je musíme mít na jednom místě. Vždy jsme se snažili se zbavit pomocí A.R.G. V této situaci bych to navrhoval obráceně. McKayi, váš úkol teď bude nastavit Replikátora tak, aby začal bloky Replikátorů přitahovat na sebe. Až budou na sobě navázány, jejich přitažlivá síla bude větší a větší. Dokonce to přitáhne i bloky z orbity, pak bychom neměli problém zničit zbývající lodě. Po několika minutách by měli být spojeni v jednu super-hustou kaňku.“ Všichni nechápavě pozorovali Kevina, který to na ně „vybalil“ ve velkém.
„Co hodláte pak dělat s tou super kaňkou? Nevytvoříme tím náhodou nějakého super-Replikátora o velikosti Godzilly?“ zeptal se John, který tam byl také.
„Chvíli jim potrvá, než se spojí. Ale to není hlavní. Chvíli jim bude trvat, aby se přizpůsobili novým podmínkám. Než zjistí, jak mají fungovat s novými parametry, budeme mít šanci se jich zbavit. Taky nesmíme zapomínat, že to spojení funguje na subprostorové úrovni, což jim pomáhá obejít normální odpudivé síly mezi jádry, až do bodu, kdy se jejich elektrony začnou spojovat s protony, a až se to stane, tak se usmaží.“
„Mluvíte o hustotě na úrovni neutronové hvězdy?“ zeptal se Rodney, který jediný z nich drží s ním krok v chápání. Kevin souhlasně kývnul hlavou a odpověděl: „Přesně tak. Stačí, abyste do Replikátora nahrál kód s novým příkazem. To je teď váš úkol. Zvládnete to?“
„Jistě. Dejte mi hodinu, než jej napíšu,“ řekl stoprocentně jistý Rodney a odešel z Elizabethiné kanceláře.
„Odkdy se vy tak vyznáte ve fyzice?“ zeptal se John.
„Od té doby, co žiju se Sam. Někdy mluví ze spaní o astrofyzice, a tak ji poslouchám. Po každý se dozvím něco nového a není na škodu se přiučit něčemu novému,“ odpověděl Kevin a po zasmátí opustil kancelář.
„Stala se z něj třetí chodící encyklopedie. První je Carterová, druhý McKay a třetí on,“ řekl John.
„To je na nich to nejlepší. Vždy si před misí vše naplánují, než na ni vyrazí,“ řekla Helen.
„A co Cestovatelé?“ zeptala se Elizabeth.
„Všech šest lodí je na orbitě. Aurora je v plném provozu. U nich je vše v pořádku,“ odpověděl John.
„To ráda slyším. Přesuň se na jejich loď a informuj je,“ řekla Elizabeth.
„Jistě.“ John odešel z Elizabethiné kanceláře, kde zůstala její majitelka s Helen.

M35-117, Atlantis, Rodneyho laboratoř
Doktor McKay po příchodu do své laboratoře okamžitě sedl k počítači, ve kterém má uložené příslušné kódy Replikátorů. Jeden z nich, který byl na ploše, se zabýval právě přitahováním buněk nanitů na sebe. Otevřel kód a zobrazil si ho na velkoplošné obrazovce, která byla dotyková. Kód byl natolik rozsáhlý, že málokdo se v něm vyzná. Rodney stoupnul před obrazovku, na které si aktivoval klávesnici a začal s úpravami kódu.
Po několika minutách namáhavé práce za ním přišel Radek, kterého to také zajímalo. Stoupnul s kávou v ruce vedle něj a sledoval obrazovku. Rodney na něj nechápavě pohlédl a Radek mu řekl: „No tak pokračuj.“ Rodney už tak měl dost práce, takže raději dělal, že nic neslyšel a pokračoval v práci.

Prostor, M35-117, Cestovatelská Aurora
Podplukovník Sheppard podle Elizabethiného přání se nechal přenést na Cestovatelskou Auroru, kde na něj čekala Larrin, která se ho zeptala, když se najednou objevil na můstku: „Shepparde, co tě sem vítá?“ Vstala z velitelského křesla a přišla k němu blíže.
„Poslala mě Elizabeth, abych tě informoval o plánu, který právě teď probíhá. Zbylé se dozvíš v zasedací místnosti, až bude vše připravené,“ odpověděl John a přiblížil se k ní natolik, že se málem dotýkali.
„Pojď za mnou,“ pobídla ho a odešla s ním z můstku.
Když procházeli chodbami Aurory, při chůzi potkali pár inženýrů z pozemských lodí, kteří provádí nezbytné opravy.
„Tak povídej. Co máte v plánu?“
„McKay vytvořil Replikátora, do kterého nahraje program, aby na sebe přitáhnul replikátorské nanity. Co hodlají pak udělat, to nevím. Ale mělo by to prý stáhnout i Replikátory, kteří budou na Aurorách, takže budeme mít větší šanci je likvidovat,“ odpověděl John. Spolu s Larrin vešli do velitelské kajuty, kterou právě osídlovala Larrin. Oba sedli ke stolu a opřeli se lokty o stůl.
„To zní zajímavě.“ Larrin pomalinku natáhla ruku a dotkla se Johnovy ruky.
„Za hodinu by to měl mít McKay hotový, takže…“ Larrin ho nenechala domluvit a přiložila mu prst na ústa.
„Výborně. Takže máme hodinu,“ řekla Larrin a sedla Johnovi na klín. Jemu se to líbilo, a tak nečekal a začal líbat Larrin.

Prostor, M35-117, Odyssey, místnost s jádrem
Kaila na Kevinovu žádost pročítala plán útoku a vychytávala v něm chyby, jelikož všichni chtěli, aby byly minimální ztráty.
„Táto.“ Vedle stojící Kaily se objevil Kvasir, který se jí hned zeptal: „Copak se děje?“
„Mám jeden malý problém. Když budou replikátorské buňky na sobě navázány, bude jim přesně trvat šestnáct vteřin, než si zvyknou na novou formu. Je to moc rychlé a my se jich nestihneme tak rychle nezbavit.“
„A přemýšlela si o použití A.R.G.?“ optal se táta.
„Ano, jenže na tuto loď nejdou nainstalovat. Konstrukce této lodi není stavěna na jejich použití,“ odpověděla Kaila.
„No, paprskomety se nám podařilo na trup lodi přidělat, i když jsme přitom měli menší problém. Museli jsme zlepšit trup, a to chvíli trvalo.“
„Tak tohle padá. Máš nějaký nápad?“ zeptala se Kaila, když už s nápady byla na mizině.
„Jedině A.R.G. a pozemské palné zbraně jsou účinné na Replikátory. A k tomuto tito Replikátoři jsou jiní, na ně bude jen fungovat A.R.G., nic jiného.“
„Měla bych říci Marksovi, že nic nového jsem nenašla,“ řekla smutně Kaila.
„Nebuď tak smutná, snažila ses, a to se také cení,“ povzbudil ji Kvasir.
„Děkuji, táto.“ Kdyby Kvasir nebyl pouhý hologram, tak by neváhala a objala by ho.

M35-117, Atlantis, Rodneyho laboratoř – o tři čtvrtě hodiny později
Radek doposud sledoval Rodneyho, který se zaseknul u posledního důležitého řádku kódu. Nevěděl, co má dělat, a tak pochodoval z jedné strany na druhou.
„Rodney, měl bys jít za Marksem a říci mu, že nevíš, jak to dokončit. Kaila by ti pak mohla pomoci.“
„Ne, nepůjdu. Mám ještě deset minut,“ řekl Rodney při pohledu na hodinky.
„Rodney, připusť si, že si s tím nevíš dále rady a jdi jim to říci, než bude pozdě.“
„Pan chytrý…“ zabručel Rodney a naštvaně odešel z laboratoře.

M35-117, Atlantis, konferenční místnost
Weirová, Marks, Carterová, Caldwell, Svitsová, Ellis, Sheppard, Larrin a Kaila se nacházeli v konferenční místnosti, kde všichni seděli kolem stolu. Kevin měl za sebou aktivovanou obrazovku, na které promítal důležité údaje, které budou rozhodovat při bitvě.
„Jak už máme v plánu, jakmile se Replikátorů zbavíme, sebereme jim všechna ZPMka. Ale nejdříve se musíme právě zbavit těch Replikátorů. Podle Kaily i Kvasira nelze na naše lodě integrovat zbraně typu A.R.G., která by dokázala zničit Replikátory najednou. Proto musíme přejít k plánu B. McKay by už měl mít hotový program pro přitahování replikátorských nanitů na Replikátora, který byl vytvořen. Mělo by to přitáhnout i replikátorské nanity z orbity, kde budou lodě třídy Aurora. Jakmile všechny lodě vystoupí z hyperprostoru, zaujmou pozice kolem planety a začnou s ničením Auror. Jakmile budou všechny nanity na sebe navázány, tak je jednoduše atomovkou pošleme do pekel. Celá planeta bude přitom zničena.“
„Nejste takový troškař, jak jsem si původně myslela,“ ozvala se Larrin.
„Vážně?“ divil se Kevin.
„Vy si vážně myslíte, že tohle vyjde?“ zeptal se Abe.
„Buď tohle, nebo nic. Jakmile dorazíme na místo, vyšleme F-302ky. Ty se postarají o hypermotory Auror, aby neměly šanci uniknout.“
„Ráda bych si vzala Johna. Využila bych ho v našem křesle, jelikož máme mnoho střel, ale nikdo z mých lidí s nimi neumí střílet tak jako ty,“ řekla Larrin sedící vedle Johna.
„Souhlasím,“ řekla na to Elizabeth.
„Tak rychle bych nikam nepospíchal,“ ozval se Rodney, který za nimi přišel.
„Proč?“ zajímalo Kevina, který už tušil problém.
„Mám problém s posledním řádkem kódu. Nelze jej dokončit,“ odpověděl Rodney. Kevin povzdychnul a opřel se o opěradlo židle.
„No bezva. Kailo, dokázala bys ho s pomocí jádra dokončit?“ zeptal se Kevin Kaily, která seděla hned vedle něho.
„Pokusím se, ale výsledkem si nejsem moc jistá.“
„Dobrá. Ale zřejmě to bude chtít něčí pomoc,“ řekl Kevin neobvykle tišeji.
„Čí pomoc?“ zajímalo Sam, která seděla hned vedle Kaily. Kevin neodpověděl a vydal se pryč z místnosti.
„Teď mě budou mít za blázna,“ řekl si pro sebe.

M35-117, Atlantis, operační
Kevin se zastavil před schody dolů k bráně a Sam s ostatními šli hned za ním.
„Plukovníku, potřebuji vaši pomoc!“ zakřičel Kevin. Všichni se na něj dívali jako na blázna.
„Kevine…“ Sam přišla blíže k němu, ale on znova zakřičel: „Plukovníku Emersone, potřebují vaši pomoc! Slíbil jste mi to.“ Teď si vážně všichni mysleli, že mu přeskočilo.
„Kevine, Emerson je mrtvý,“ řekla Sam.
„Ne, nejsem,“ ozval se hlas vycházející zpozad ní. Sam se obrátila a jako ostatní viděla plukovníka Paula Emersona.
„Ne, nejsem mrtvý. Jsem povznesený. Patřím mezi Antiky, abych byl přesný,“ řekl Paul.
„Jak…? Jak je to možný? Vždyť vás zastřelili přímo před mýma očima,“ zakoktala se Sam.
„Existuje více druhů povznesení. Tak jsme přežili…“
„Jsme přežili?“ nechápal Steven, který se s Paulem znal léta.
„Ano. Lionel taky žije. Právě teď mě kryje, aby Antikové nezjistili, že jsem porušil pravidla.“
„Pendergast taky žije? Tak teď jsem bláznem já,“ řekla Sam.
„Ne, nejste bláznem.“ Tentokrát se přímo před ní objevil samotný Lionel.
„Nečekal jsem, že se objevíme před ostatními tak brzo. Ale na oplátku je skvělé vidět vás všechny, že žijete,“ řekl Lionel.
„Potřebujeme pomoc,“ přešel Kevin rovnou k věci.
„Já vím. Celou dobu jsme vás všechny pozorovali. S pomocí pár vědců se nám podařilo najít způsob, jak na Odysseu a ostatní tři sta čtyřky přidělat zbraně typu A.R.G.. A s tím kódem jsme taky dávno skončili.“
„Takže přece jen to, když jsem byl mrtvý, byla pravda. Byli jste tam oba a řekli mi, že kdykoliv budu potřebovat pomoc, že mi pomůžete.“
„Ano, byla. Žádná fikce. Byl to jediný způsob, jak tě přijmout, abys zůstal naživu. Věděl jsem, že to chceš úplně vzdát, proto jsme se rozhodli, že si s tebou ještě promluvíme, než to vzdáš úplně. Byla to jediná šance.“
„Já, vím.“
„Takže vy dva jste se už objevili vícekrát?“ zeptala se Sam.
„Poprvé to bylo v Kevinově mysli, kde jsme ho přesvědčovali, aby zůstal naživu. Pak jsme mu jen napomáhali z dálky. To bylo poprvé na Odyssee, když na ní byli Replikátoři a vy jste nevěděli, jak se jich zbavit. Tak jsem napsal zprávu, o které věděl pouze Kevin, nikdo jiný ne.“ Sam byla totálně „vedle“. Nevěděla, jestli tohle je realita, nebo nějaký přitrhlý vtip.
„Sam, tohle všechno je pravda. Oba jsou Antikové, a právě teď tu stojí před námi,“ řekl Kevin, který si všimnul Sam, která nemohla tomu uvěřit.
„Dejte mi chvilku.“
„Jestli chcete, abychom vám pomohli, tak rychle. Bude trvat jen pár minut, než přijdou na to, že jsme tady a zasahujeme do nižší sféry života,“ řekl Paul.
„Jistě.“ Kevin se dal na cestu na Odysseu a Emerson s Pendergastem zmizeli. Všichni byli pro tuto chvíli zaraženi, jelikož by nečekali, že dva nejlepší důstojníci jsou naživu.

Prostor, M35-117, Odyssey, místnost s jádrem
Plukovníci Emerson a Pendergast se hodně rychle dostali na Odysseu do místnosti s jádrem, Než Marks došel za nimi, začali s prací, která chvíli potrvá. Paul stál u jádra a přenastavoval program pro tvorbu zbraní typu A.R.G.. Lionel seděl u stanice, na které nahrával konečný program pro Replikátora. Také oba do jádra nahrávají nové informace z antické databáze, která je s nimi subprostorově spojena. Je to složité na vysvětlování, ale dokážou propojit asgardské jádro přes subprostor s tím jejím antickým jádrem, který je schován a přísně střežen ve vyšší sféře života.
„Jak ti to jde?“ zeptal se Lionel.
„Mám menší problém s Palesem. Drží mě na uzdě.“
„On už ví, že jsme tady?“
„Ne, kryjí nás, ale brzy na to přijde. Musíme si pohnout,“ odpověděl Paul.
„Jsem tu,“ řekl Kevin, když přiběhl do místnosti.
„Výborně. Poslouchej pečlivě, protože na opakování nemáme čas,“ řekl Paul a Kevin se vedle něj postavil.
„Dobrá, poslouchám.“
„Lionel vedle na stanici nahrává zbytek programu, který potřebuje McKay, aby ho plně zprovoznil. Já teďka nahrávám do jádra veškeré informace z antického jádra přes subprostor. Je to komplikované, ale zatím to držíme v tajnosti před Palasem. Jakmile bude přenos dokončen, v databázi nalezneš veškeré informace a A.R.G. a o její integraci. Stíháš?“
„Jo, stíhám. Kdo je ten Pales?“
„Nejvyšší v radě Antiků. Převzal funkci po Morosovi. V zastoupení je Amelius, který je na naší straně a pomáhá nám. Právě teď se snaží nás před ním ukrýt,“ odpověděl Paul.
„Skončil jsem,“ oznámil Lionel a přišel za oběma stojícími.
„Takže už tam nahoře máte kamarády?“ zeptal se Kevin.
„Dá se tomu tak říci,“ řekl Lionel.
„Copak? Nemáte je rádi?“
„Asi tak nějak. Přece jenom my dva jsme vojáci a s Antiky nemáme zkušenosti, tak jako doktor Jackson. My to bereme hr, jako vždycky, a oni, než něco udělají, si to promyslí. Pár výjimek tam je, ale jen pár,“ odpověděl Paul.
„Hele, přenos byl dokončen,“ řekl Lionel, když na obrazovce připojené k asgardskému jádru zablikala krátká zprávička o tom, že přenos byl hotov.
„Výborně. Zdá se, že už se dlouho zase neuvidíme. Jak jsem ti řekl předtím, vše najdeš v jádře.“
„Takže nastal čas se rozloučit, že?“
„Přesně tak. Opatruj se… A postarej se mi dobře o loď.“ Paul poplácal Kevina po zádech.
„Budu, slibuji.“ Další byl na řadu Lionel, který se také rozloučil s Kevinem. Po celkem dojemném rozloučením zmizel jak Lionel, tak i Paul. Trvalo jen pár minut a za ním přiběhla Jane.
„Brácho, je pravda to, co se povídá?“
„Jestli myslíš Emersona a Pendergasta, tak ano. Oba jsou na živu ve vyšší sféře bytí. No, jestli se tomu dá říkat život. Na to se jich budu muset zeptat, až se znovu objeví,“ odpověděl Kevin.

Čas od odchodu Paula a Lionela rychle utíkal. Kevin během půl hodiny vysvětlil všem, co má v plánu, a co si mají připravit, aby vše šlo rychleji. Mezitím Rodney úspěšně nahrál program do vytvořeného Replikátora ženského pohlaví. Jelikož se všichni shodli na tom, že Odyssea a Athena budou v přední linii, tak zbraň typu A.R.G. integrují jen na tyto dvě lodě. Zbylé lodě budou mít jasné cíle. Obě lodě přistály na molech Atlantidy a dělníci se tak mohli dát do tvrdé práce. Kevin jim tentokrát nepomohl, jelikož pročítal doplněnou databází, která obsahovala veškeré informace o Anticích.

M35-117, Atlantis, konferenční místnost – o den později
Všichni velitelé pozemských lodí s Elizabeth, Rodneym, Johnem a Larrin se nacházeli v konferenční místnosti, kde si právě teď sdělují informace o přípravách.
„Athena i Odyssea jsou připraveni. Zbraně fungují se štíty na sto procentech,“ oznámil Kevin.
„Naše lodě jsou také připraveny. Čekáme jen na pokyn,“ řekla Larrin opět vedle sedícího Johna.
„Výborně. Co Daedalus a Apollo?“ zeptala se Elizabeth.
„Jsme připraveni,“ shodli se oba velitelé.
„Výborně. Takže můžeme vyrazit,“ řekl Kevin.
„Souhlasím. Za půl hodiny vyrážíte,“ rozhodla Elizabeth.
„Replikátor už byl přenesen na Apolla, kde je pod přísným dohledem. Doktor McKay s Rononem se k nám také přidají,“ oznámil Ellis.
„Ano, vím o tom. Takže se dejte do práce,“ těmito slovy ukončila Elizabeth poradu a všichni se dali na odchod.

Prostor, M35-117 – o půl hodiny později
Všechny pozemské a cestovatelské lodě se nacházely na orbitě planety. Všichni velitelé seděli na svých místech a čekali jen na pokyn od Atlantidy. Během několika málo minut se se všemi loděmi spojila Elizabeth a oznámila, že mohou vyrazit. Na povel od všech velitelů se lodě daly do pohybu a vstupovaly do hyperprostoru.

Hyperprostor, Odyssey, místnost s jádrem – o několik minut později
V místnosti s Asgardským jádrem se nacházela Kaila s Kevinem, kteří se natolik začetli do antické databáze, že každý měl problém je od toho odtrhnout.
„Jak to udělal?“ zajímalo Kevina a pohlédl na Kailu, která si s tím také nevěděla rady.
„Kdo jsou vlastně plukovníci Emerson a Pendergast?“
„Plukovník Emerson byl prvním velitelem této lodi, než ho údajně zabili. Pak se mi zjevil v hlavě, když jsem na několik minut byl mrtvý. Stejný to je i s plukovníkem Pendergastem. On byl posledním velitelem Promethea, než explodoval po zásahu paprskem ze satelitu. Byl také mrtvý, než se mi stejně zjevil v hlavě. Oba jsou teď Antikové, žijí ve vyšší sféře života. Ale to všechno už o Anticích víš.“
„A.R.G. byla připojena k ZPM, takže budou plně fungovat. Jejich vlna byla rozšířena, takže by to mělo projít celou lodí,“ oznámila mu Kaila, když diagnostika a přemostění energie skončila.
„Výborně. Takže máme šanci na získání pár lodí třídy Aurora i ZPMek na povrchu. Z toho budeme mít užitek,“ zaradoval se krátce.

Hyperprostor, Apollo, pomocná řídící místnost – o půl hodiny později
Doktor McKay stál u konzole a prováděl poslední přípravy Fran, která stála u okna a sledovala prostor, ve kterém teď letí. V jednu chvíli pohlédla na Rodneyho, který něco mačkal na svém tabletu.
„Je to velmi vzrušující, že?“ zeptala se. Rodney zakoktaně odpověděl: „Celkem ano… Jo.“
„Těším se na to.“
„Opravdu?“ divil se Rodney.
„Každý přece chce splnit svůj účel.“
„Jasně. A tobě to nevadí?“
„A proč by mělo? Je to důvod mé existence,“ odpověděla Fran.
„Jo, vím, to jen… že přestaneš existovat.“
„Ano?“
„No, jen jsem myslel, že bys radši byla, než nebyla.“
„Snad o mě nemáte starost? Nebo ano, doktore?“
„Ne. Ne, to bylo hloupé,“ odpověděl Rodney.
„Ano, to by bylo,“ souhlasila s ním Fran.
„Doktore McKayi, měl byste se připravit. Jsme už na místě,“ ozval se Ellis.
„Rozumím.“
„Doktore McKayi,“ ozvala se Fran. Rodney se ní o točil a řekl: „Ano?“
„Hodně štěstí,“ popřála mu Fran.
„Tobě taky, Fran. Hodně štěstí.“

Hyperprostor, Odyssey, můstek
Na můstek se otevřely dveře, kterými prošel Kevin se slovy: „Tak jo, lidi, všichni na svá místa, jsme na místě.“ Stojící Sam pohlédla na Kevina, jak usedá k řízení. Jane se tentokrát zabydlela u druhé konzoli.
„Štíty a zbraně funkční a připraveny.“
„Vystupujeme z hyperprostoru,“ oznámil Kevin.

Prostor, M7R-227
Všechny lodě vystoupily z hyperprostoru nad domovskou planetou Replikátorů, kterou na orbitě střeží čtyřicet lodí třídy Aurora. Lodě patřící útočníkům na Replikátory se rozmístily kolem planety a začaly s okamžitým útokem na Aurory. Odyssea s Athenou dělaly jeden nálet za druhým a pomocí nové zbraně, která funguje jako A.R.G., ničily Replikátory, jak jen mohly. První vlna projela celou Aurorou, která se pak stala nečinnou. Apollo pak dostal rozkaz, aby na ni přenesl své lidi a okamžitě zmizeli i s Aurorou na stanoviště Gamma, kde je očekávají. A takhle pokračovaly všechny lodě.
Cestovatelské lodě se zaměřovaly na jednorázové útoky. Vždycky se dvě lodě dohodly a společně zahájily útok na určitý cíl.

M7R-227, město
Rodney s týmem mariňáků byli přeneseni do města přímo do místnosti s jádrem, kde se Rodney dokáže připojit k jádru, aby trochu zpomalil Replikátory.
„Rozmístěte se,“ rozkázal Ronon mariňákům.
„Je tu čisto.“
„Dobře. Nemělo by to trvat déle než pár minut,“ oznámil Rodney a začal s prací.
Mezitím Apollo přenesl Fran také do města, ale do jiné oblasti. Okamžitě se dala do pohybu a hledala nějakou skupinu Replikátorů, aby mohla rozjet plán.

Prostor, M7R-227
Uběhlo několik málo minut a už bylo zničeno šest Auror, a ještě čtyři odcizeny pozemšťany.

Prostor, M7R-227, Odyssey, můstek
Kevin při řízení sledoval i senzory, které zaznamenávají, že se Aurory chystají vstoupit do hyperprostoru.
„Tady Marks. Chtějí ustupovat. Zaměřte všechny zbraně na jejich hypermotory!“ rozkázal všem lodím.
„Pane, replikátorská loď přímo před námi otevírá hyperprostorové okno, chtějí utéci,“ oznámila rychle Jane.
„Zaměřil jsem ji.“
Z Odyssey se začaly objevovat modré paprsky, které po přesných zásazích zničily celou Auroru, než mohla vstoupila do hyperprostoru.
„Cíl byl zničen,“ oznámila Jane.
„McKayi, jak jste na tom?“ zeptal se Marks do zapnuté vysílačky.

M7R-227, město
Rodney zmáčknul na pár tlačítek na tabletu a odpověděl: „Jsem hotov. Mám plný přístup do jádra a Fran se za chvíli aktivuje.“
Fran po chvilce hledání našla skupinu Replikátorů, která pracovala na protiúderu proti útočným lodím. Doposud si jí nevšimli, než řekla: „Ahoj.“ Všichni Replikátoři se na ni zaměřili a ona se najednou začala soustředit. Během několika vteřin se ostatní Replikátoři začali rozpadat a jejich natity se hromadily na Fran, která tam stála se zavřenýma očima.
Rodneymu zapípal tablet a on hned řekl do aktivované vysílačky: „Funguje to. Jen ještě chvíli odolávejte těm lodím.“

Prostor, M7R-227
Střely vylétávaly z Auror a jejich cíle byly hlavně pozemské lodě, které jsou pro ně větší hrozbou než lodě Cestovatelů. F-302ky vyslané z Daedala a Apolla pomalu Aurorám poškozovaly hypermotory. Bohužel, při jednom útoku na Auroru jedna z Cestovatelských lodí explodovala. Naštěstí její posádka byla těsně před explozí lodi přenesena na palubu Atheny, která byla poblíž a všimla si toho.

Prostor, M7R-227, Athena, můstek
Helen stála za majorem Bartou a sledovala senzory jako on. Štíty prozatím držely, ale ZPMko, které mají připojené ke štítům, bude brzy prázdné. Helen nezbývalo nic jiného než rozkázat, aby se přidali k Daedalu a Apollu a operovali s nimi.
„Kevine, jak dlouho to bude ještě trvat?“
„McKay vše rozjel. Teď je naším hlavním úkolem upoutat jejich pozornost. Pochybuji, že si uvědomují, co se děje. Takže se připrav, brzy poletíme dolů,“ odpověděl nazpátek Kevin.

M7R-227, město
Replikátorské natity se nashromažďovaly na místě, kde byla přenesena Fran. Pomalu se tvořila velká replikátorská masa, která prozatím byla nečinná.

Prostor, M7R-227, Cestovatelská Aurora
Larrin pochodovala na můstku, kde jeden z jejích důstojníků ohlásil: „Jedna z lodí Replikátorů k nám míří maximální podsvětelnou rychlostí. Chtějí aktivovat hyperpohon.“
„Shepparde, vidíš to?“ zeptala se Larrin.
John sedící v antickém křesle sledoval obrazovku, na které vše bylo zobrazeno.
„Jo, mám to.“ John přiložil ruce na opěradla křesla a začal se soustředit na jedinou věc.
Z Aurory vyletělo několik střel, které mířily k Auroře, která chtěla vstoupit do hyperprostoru. Naštěstí střely dorazily k Auroře dříve, než stihla nějak zareagovat. Aurora se během chvilky vypařila.

M7R-227, město
Rodney s udivením v obličeji sledoval tablet, který mu udával pomocí jádra informace o replikátorské mase i bitvě na orbitě planety.
„Postupuje to mnohem rychleji, než jsem si představoval.“
„Kdy to bude dost velké, aby je to začalo stahovat i z oběžné dráhy?“ zeptal se Ronon.
„Brzy, vážně brzy.“

Prostor, M7R-227, Daedalus, můstek
Daedalus momentálně dostával pěkně zabrat, jelikož na něj rovnou útočily dvě Aurory.
„Štíty jsou pod zátěží, dlouho už nevydrží!“ hlásil Kleinman stav štítů.
„Okamžitě přesměrujte veškerou energii do štítů!“ rozkázal Caldwell.

Prostor, M7R-227
Z Auror najednou začaly vylétávat nanity, které mířily k velké vytvořené mase na povrchu planety.

Prostor, M7R-227, Apollo, můstek
Plukovník Ellis s otevřenou pusou zíral před sebe a nemohl uvěřit svým očím.
„Ten parchant. On to vážně dokázal,“ prohlásil Abe.

M7R-227, město
Masa byla větší, než původně předpokládali. Odyssea i s Athenou se vznášely nad masou a čekaly jen na správnou chvíli.

M7R-227, Odyssey, můstek
Jakmile byl Kevin ujištěn, že všechny nanity jsou ve vytvořené mase, tak vydal rozkaz: „Tady Marks, zaměřte ji a vyšlete vlnu!“

M7R-227, město
Z obou lodí se najednou objevila masivní vlna, která projela masou. Postupně se rozpadla, až z ní nezbylo nic.
McKay se tak mohl zasmát a oznámit všem do aktivované vysílačky na vestě: „Tady McKay. Replikátoři byli zničeni. Nikdo kromě nás tu není. Tak jsme to přece jenom zvládli, zase.“

M7R-227, Odyssey, můstek
Všichni na můstku Odyssey se začali radovat. Sam přišla ke Kevinovi a dala mu zaslouženě obrovskou pusu za odvedení perfektní práce.
„Jo, vyšlo to.“
„Ještě, že máme tebe,“ řekla Sam.
„Tady Marks, je konec. Vyhráli jsme. Replikátoři byli neutralizováni. Zničte zbylé replikátorské Aurory, my s Athenou se postaráme o zbytek.“
„Gratulujeme,“ ozval se prvně Steven.
„Pěkná práce, Kevine,“ pochválila ho Helen.
„Lidi, teď mi nemusíte děkovat. A navíc jsme to zvládli jen díky společné práci, takže já děkuji, vám všem.“

M7R-227, město
Replikátorské město od teď patří pozemšťanům. Všechny určené týmy z Odyssey byly přeneseny do města na určitá místa, kde se nacházela ZPMka. Bylo celkem přeneseno patnáct týmů a některým z nich se podařilo získat rovnou dva moduly.
Mezitím, co týmy sbíraly ZPMka, se Kevin se Sam a Helen nechali přenést na kopii Atlantidy. Byla úplně stejná jak ta, co vlastní.
„Páni. Tohle je nádhera,“ řekla Sam.
„Co uděláme?“ zeptala se Helen.
„Tuhle planetu nesmíme nechat být tak, jak je teď. Je tady příliš mnoho technologií. Kdyby tuto planetu našli Wraithové, byli bychom v koncích. Takže mám pro Shepparda úkol. Poletí s tímto městem k Atlantidě. Pak ji přemístíme do Mléčné dráhy. Bude tam potřeba proti Druhé alianci a Pinům.“
„Souhlasím,“ řekla Sam.
„McKayi, stáhněte veškerá data z replikátorského jádra a rovnou je přeposílejte na Odysseu. V jádru je ještě spousta místa.“
„Rozumím, hned se dám do toho,“ přišla rychle odpověď.
„Takže teď můžeme pomoci Simům a všem našim spojencům.“
„Co vlastně bude se všemi moduly?“ zeptala se Helen.
„Jedno rozhodně bude mít SGC, aby se mohla spojit přímo s Atlantidou. Druhé musí dostat Digamma, o to se postarám. Zbylé nechám na ostatních. Teď hlavně musíme pomoci Simům. Oni mají přednost než kdokoliv jiný z Mléčné dráhy,“ odpověděl Kevin.
„Souhlasím. Neměli bychom už zavolat Shepparda?“ zeptala se Sam.
„Shepparde, tady Marks. Slyšíte mě?“
„Zřetelně. Co potřebujete?“
„Chcete letět s městem?“ zeptal se Marks a John hned na to: „Už zas?“
„Už zas. Odysseo, přeneste mi sem Shepparda.“ Během několika uběhnutých vteřin se před nimi objevil Sheppard.
„Páni,“ vyšlo z něj.
„Vítejte na kopii Atlantidy,“ přivítali ho všichni s úsměvem.
„Chcete, abych zase s tímto letěl?“
„Přesně tak. Pro jistotu tu nebudete sám. Nechám vám tu dva týmy. Jinak město je napájeno třemi ZPM moduly, takže se nemusíte bát, že byste vystoupili z hyperprostoru dříve.“
„Děkuji za ujištění.“
„A necháme vám tu i McKaye a Ronona.“
„Teď už vím, že se nebudu bát na sto procent,“ řekl s úsměvem John a dal na odchod.
„Takže… Co teď?“ zeptala se Helen.
„Všem týmům, tady Marks. Jakmile svůj úkol splníte, spojte se s Odysseou, aby vás přenesla na palubu. McKayi, jak jste na tom vy?“
„Vše jsem nejdříve přesměroval na kopii Atlantidy, jelikož to bylo rychlejší.“
„Výborně. Nechte se přenést na kopii. Se Sheppardem poletíte až k Atlantidě.“
„Rozumím.“

Prostor, M7R-227 – o půl hodiny později
Všechny lodě krom Odyssey a Atheny vstoupily před několika minuty do hyperprostoru a letěly k Atlantidě. Sheppard s městem po chvilce vzlétl a na povel vstoupil do hyperprostoru.
Obě zbylé pozemské lodě byly připraveny v bezpečné vzdálenosti od planety, aby mohly utéci.

Prostor, M7R-227, Athena, můstek
Helen seděla ve svém křesle. Když všichni byli připravený na konečný tah, spojila se s Kevinem.
„Jsme připraveni.“
„Rozumím. Přeneste tři Mark X-ky přímo do jádra planety a vypadněme odtud, jinak nás to zasáhne.“
„Čekáme na povel.“
„Na povel, tři, dva, jedna, transport. A padáme pryč.“

Prostor, M7R-227
Obě 304ky co nejrychleji vstoupily do hyperprostoru, jelikož planeta se chystala k explozi. Hned, jak obě lodě byly bezpečně v hyperprostoru, planeta explodovala. Z místa výbuchu se šířila velká tlaková vlna, která se táhla několik set tisíc mil.

Prostor, M35-117 – o hodinu později
Všechny lodě setrvávaly na orbitě planety krom jedné, o kterou přišli Cestovatelé při útoku. Zbylé lodě byly v pořádku.

M35-117, Atlantida, operační
Všichni velitelé pozemských lodí stáli v operační u Elizabeth, která nestíhá vnímat všechny najednou. Chuck zadal adresu Země, aby jim oznámili tu radostnou zprávu. Na obrazovce, před kterou stála Elizabeth, se objevil Landry, který čekal jen na dobrou zprávu. Elizabeth se nejdříve zatvářila vážně, ale pak k ní přiběhnul Kevin, který se zaradoval.
„Zkazil jste mi to, podplukovníku.“
„Omlouvám se, ale ten pocit vítězství se nedá skrýt. Máme další město,“ řekl šťastně Kevin.
„Gratuluji všem za dobře odvedenou práce. Podplukovníku, vy si tímto brzy žádáte o povýšení,“ překvapil ho Landry.
„Jenom to ne, pane. Už tak v povýšení držím rekordy,“ řekl na to s úsměvem Kevin.
„O tom ale vy nerozhodujete.“
„Sakra, že vy mi dokážete zkazit náladu.“ Henry se tomu zasmál spolu s Elizabeth.
„Jsem rád, že jste všichni v pořádku. Čekáme tu na vás. Landry konec.“ Brána se deaktivovala a Sam tiše přišla za Kevinem.
„Pročpak nechceš být plukovníkem? Mohl by sis pak dělat cokoliv.“
„Už teď si dělám cokoliv,“ odpověděl Kevin a dal jí obrovskou pusu. Pak pohlédli na ostatní, kteří si připíjeli šampaňským.

Prostor, M35-117, Cestovatelská Aurora
John s Larrin procházejí chodbou, kde několik cestovatelských dělníků opravuje škody, které byly způsobeny při bitvě.
„Je mi líto, že jste přišli o jednu loď.“
„Ale posádka díky Atheně přežila a za to jsme jí vděčny,“ řekla Larrin.
„Nechceš tu zůstat, aby moji lidé zkontrolovali stav tvojí lodi?“ zeptal se John.
„Tvoji lidé nám už dali zelenou, než jsme vyrazili do bitvy. Krom toho, teď už vím, kde najdu Atlantidu i tebe.“
„Ale i přesto, byla to dlouhá doba, než ses ozvala. Začalo se mi po tobě stýskat,“ řekl John a oba se zastavili na jednom místě.
„Vážně? No, na pár hodin bych tu možná mohla ještě zůstat, ale pak už musím letět.“
„Ale když už jsme teď spojenci, co kdybys mi řekla, kde tě najdu. Nerad bych prohledával celou galaxii, jen kvůli tomu, abych tě našel, a když tak s něčím i pomohl.“
„Neboj, ozvu se, kdyby se něco přihodilo. Neměj obavy, zůstaneme v dosahu.“
„Podplukovníku Shepparde, jste připraven k transportu?“ ozvala se Jane.
„Přeneste se mnou i Larrin,“ odpověděl John a během několika vteřin byli oba přeneseni na Atlantidu.

M35-117, Atlantida, operační – o deset minut později
Všichni velitelé stáli v operační před Elizabeth, jelikož nastal čas se vrátit zpátky do Mléčné dráhy.
„Pro druhou Atlantidu se vrátíme, až pro ni najdeme vhodnou planetu. Mezitím ji máte na starost vy,“ řekl Kevin.
„Myslím, že tohle zvládneme. Kolik vlastně teď máme ZPMek?“ zajímalo Elizabeth.
„S takovým počtem ZPMek jsem rozhodně nepočítal, protože jich je třicet osm. Replikátoři se museli činit. Alespoň k něčemu byli užiteční. O jejich rozdělení se bude rozhodovat na Zemi, ale je stoprocentně jistý, že Atlantida dostane potřebné zbylé dvě. Pak vyměníme Atheně ZPM za to prázdné. Rozhodně pak dostane Daedalus i Apollo, aby nemuseli tak dlouho být v hyperprostoru při letu sem. SGC je hlavní prioritou, aby se s vámi mohla spojit. To také znamená, že se přestupní stanici rozebere, když ji teď nepotřebujeme. A jedno ZPM půjde na Digammu, abychom pomohli Simům.
„A jak jsou zatím na tom?“ zeptala se Elizabeth.
„Byl jsem tam před třemi týdny a se stavbou budov hodně pokročili. Všichni mají, kde bydlet, a to je hlavní. Bohužel, zatím nemáme žádné informace o uvězněných Simech. Jako kdyby se úplně vypařili. Snažíme se o Pinech dozvědět, co nejvíce, ale i přesto jsme zatím neměli úspěch.“
„Budu vám držet palce. Doufám, že budete mít stejné štěstí, jak jsme měli dneska,“ popřála mu Elizabeth.
„Tak my už vyrazíme. Budou nás očekávat. V případě ZPMek se brzy ozve SGC.“
„Přeji šťastnou cestu.“
„Tady Marks, přeneste nás na lodě.“ Všichni velitelé byli přeneseni na svou loď a Elizabeth si šla přiťuknout s ostatními.

Prostor, M35-117
Všechny pozemské lodě byly spojeny s Odysseou. Během několika málo vteřin se v prostoru před nimi objevilo zvětšené hyperprostorové okno, do kterého všechny lodě vletěly.