Stargate Ships: S01E17 – Překvapení

Pozemské lodě se po necelých třech dnech vrátily zpátky do Mléčné dráhy na Zemi, kde mezitím byly stejné oslavy jako na Atlantidě.

Země, SGC, zasedací místnosti
Generál Landry si do zasedací místnosti pozval Carterovou, Markse a Svitsovou. Všichni čtyři seděli kolem velkého stolu uprostřed místnosti.
„Asi tušíte, proč jsem si vás sem zavolal,“ začal těmito slovy Landry. Všichni odpověděli kývnutím hlavou, a tak Landry mohl pokračovat: „Máme celkem třicet osm ZPMek. Naším úkolem je je teď přidělit. Máte nějaké návrhy.“
„, než přejdeme k nápadům, nečekal jsem, že o tom budeme rozhodovat my čtyři,“ ozval se Kevin.
„Generál O’Neill nám to schválil. A navíc jen pár lidí ví, že vlastníme takový počet ZPMek.“
„To je pravda,“ souhlasila Sam.
„Výborně. Takže první ZPM chci na Digammě. To je můj hlavní požadavek,“ řekl Kevin svůj požadavek jako první.
„Kvůli Simům?“

„Přesně tak. Žije tam mnoho obyvatel z různých koutů galaxie a s energií jsou tam vážně mizerně. Chci ho mít tam.“
„Takže první už máme, zbývá třicet sedm,“ řekl na to Henry.
„Tak odečtěte rovnou dalších deset. Daedalus dostane dvě, jelikož se s Wraithy potkává nejčastěji. Pak dostane po jednom SGC, Athena, Apollo, Hammond, Enterprise a Théta. Atlantida dostane dvě, aby měla celou sadu. Takže teď zbývá zařadit dvacet sedm,“ zkrátil Kevin hodně rychle počet volných ZPMek.
„Výborně. Kdo je dalším vhodným kandidátem?“
„No, Sibyla už dávno má tři ZPMka. Až vybereme vhodnou planetu pro její obývání, tak ji přesuneme z Pegasu na tu určenou planetu. A navíc nemusíme použít všechna ZPMka. Můžeme si je schovat na horší případy. Ale nesmí být pohromadě, pak by byly jednoduchým cílem.“
„Souhlasím. Rozdělíme je tedy na jednotlivá stanoviště. Budou se tam také hodit, jelikož doktoru McKayovi se podařilo nalézt v antické databázi funkčnost štítového generátoru, který kdysi Sheppardův tým objevil na M7R-677.“
„Nevěděli jsme, že se mu to podařilo. Divím se, že se tím nepochlubil, když jsme tam byli,“ řekla Sam.
„Pochlubil se tím, když jste letěli hyperprostorem. Tou dobou měli plánované hlášení, a tak nám McKay poslal pár nápadů.“
„To je celý on,“ řekla na to Sam.
„A jak tohle vše chce udělat? Chce použít asgardské jádro, nebo je vytvořit ručně?“ zeptala se s úsměvem Helen.
„Nejspíše to padne na nás a pomocí jádra je vytvoříme,“ odpověděl Kevin.
„Vlastně jste to uhodl. Je to na vás, podplukovníku.“
„No, takže si jdu sbalit kufry a jdu na Digammu. Slíbil jsem, že jim tam s něčím pomohu. A taky bych se rád podíval za Charleen,“ řekl Kevin.
„A nezapomeň si vzít Kailu,“ řekla Helen.
„Já jsem tady,“ ozvala se Kaila s holografickým projektem v ruce.
„Pozdě. Už jsem s ní mluvil a souhlasí. Takže zbytek nechám na vás. Jenom předem upozorňuji, že si beru to jedno ZPM. A Odyssea už dávno vyrazila na Digammu, takže kdybyste někdo chtěl za námi, tak musíte bránou. Takže zatím.“ Kevin to vzal velmi zkráceně a šel za Kailou, která na něho čekala u dveří vedoucí na chodbu. Během několika vteřin oba zmizeli.

Digamma, kolonie, dům Charleen – o patnáct minut později
Osamocena Charleen seděla v obývacím pokoji ve svém novém domě, který byl postaven před dvěma týdny. V rukou držela hrnek, v němž byl teplým čaj, a sledovala fotku svého nezvěstného manžela Nica. Její nenarozená dcerka je to jediný, co ji drží při životě, jelikož bez Nica, nemá její život smysl, to si myslí. Nebýt pár nových přátel, tak už by to dávno vzdala. Díky pozemské technologii vlastní malý papírek, na kterém byl vytisknut ultrazvuk holčičky. Nemohla z něj spustit oči, jelikož nevěděla, jak ji pojmenuje. Simské těhotenství je oproti pozemskému a asgardskému jiné. Plod se simské ženě vyvíjí pouze pět měsíců, během kterých se malé Símě vyvine natolik, aby mohlo přijít na svět. Charleen chybí necelé dva měsíce do porodu a Teo s jeho ženou a dětmi se o ni starají nejlépe, jak mohou. Krom toho, že seděla a popíjela teplý čaj, tak vedle sebe měla položené pletení.

Digamma, kolonie
Kevin s Kailou procházeli kolonií, která se od svého začátku stavění hodně rozšířila. Všude kolem nich chodili Simové.
„To jsou Simové?“ zeptala se Kaila.
„Ano, to jsou oni, o kterých jsem ti vyprávěl. Teď půjdeme za jednou velmi milou paní, takže buď hodná a žádné elektrické šoky. Je těhotná a mohlo by jí to moc ublížit.“
„Budu hodná, slibuji.“

Digamma, kolonie, dům Charleen
Charleen po několika minutách odpočívání vstala z gauče a šla ke vchodovým dveřím, když zaslechla zaklepání. Když otevřela dveře, čekalo tam na ni velké překvapení.
„Podplukovníku, dlouho jsem vás tady neviděla. Pojďte dál,“ přivítala je Charleen a Kevin s Kailou vešli dovnitř.
„Rád tě vidím, Charleen. A už jsem ti předtím říkal, že mi můžeš říkat mým jménem.“ Kevin se usmál na Charleen, která pohlédla za něj, když zahlédla malou neznámou postavičku. Dřepnula a řekla: „Ahoj. Kdopak jsi? Ještě jsem tě neviděla.“ Malá Kaila pomalými krůčky přišla k Charleen, před kterou se styděla, jelikož na sobě neměla žádné oblečení oproti Charleen, která také pochází, jako ona z jiné rasy než pozemské.
„Jsem Kaila. Pocházím z asgardské rasy,“ představila se.
„Nemusíš se přede mnou stydět. Nějaké oblečení by se tu pro tebe určitě našlo. Posaďte se do obývacího pokoje a já zkusím něco ve skříni nalézt.“ Charleen odešla a mezitím, co hledala nějaké oblečení pro Kailu, tak oba její vzácní hosté sedli na gauč. Kevin pohlédl na Kailu a zjistil, že zapomněl na to nejdůležitější.
„Tak na tohle jsem jaksi zapomněl. Vždy, když jsem viděl Asgardy, byli nazí. No, ženskou Asgardici jsem ještě neviděl, to je pravda.“
„To se stává. Někteří lidé nás ani nerozeznají.“
„Tak už jsem zpátky. Doufám, že ti to sedne, jelikož nic jiného na tvou velikost jsem nenašla,“ řekla Charleen, když přišla za nimi s šatičkami, kalhoty a kalhotkami v rukou. Sedla vedle nich a začala Kailu oblékat. Nejdříve jí oblékla světle modroučké šatičky, které jí moc slušely. Kaila se postavila a navlékla si kalhotky, které jí přímo pasovaly. Pak jí Charleen pomohla navléknout do kalhot a bylo vše hotovo.
„Páni. Moc ti to sluší, Kaily. S tebe se teď stala fešanda,“ řekl Kevin a dřepnul vedle Charleen, která s ním ve všech směrech souhlasila.
„Mockrát vám děkuji,“ poděkovala Kaila a všichni se zpátky posadili na gauč.
„Nevím, jestli se ti na to mohu zeptat, ale jak vypadá u vás, jako u Asgardů, těhotenství?“ zajímalo Charleen.
„Nechám vás tu o samotě. Kdyby něco, tak budu na základně,“ řekl Kevin a odešel.
„Můj táta, Kvasir, se zamiloval před několika lety do mé mámy, Friggy, která byla velmi moudrá. Oba se měli moc rádi a máma chtěla potomka, jenže v jejich fyziologii byl jistý problém, který u mě už není. Máma tehdy musela podstoupit zákrok, který jí velmi pomohl. Děloha mohla, jak u lidí, normálně fungovat. Po mámině zákroku museli počkat dva týdny, aby mohli zkusit sexuální styk. Je oproti pozemskému trochu zvláštní, jelikož u nás Asgardů stačí, abychom lehli do postele a přitiskli se co nejvíce k sobě. Pak stačilo jen pár vášnivých polibků a děloha se otevřela a dala tátovým spermatům možnost, která se později u nich nemohla opakovat. Po dvou týdnech čekání oběma oznámili, že budou mít mě. Po sedmi měsících mě máma přivedla na svět přirozenou cestou. Nevadilo i to, že oba rodiče byli kloni. Tehdy dokázali asgardští lékaři nemožné. Pomohli mým rodičům, aby měli mě. Je jen zarmoucené, že jsem s nimi mohla žít normální život pouze rok a půl. Teď jsou oba v asgardském jádru na palubě Odyssey, kde také pomáhám svým přátelům, kteří nám už mnohokrát pomohli.“
„Určitě to pro tebe musí být těžké. Jinak děkuji za podělení tvých znalostí i o minulosti tvé rodiny. Vážím si toho, Kaily.“
„Půjdeme se projít? Dlouho jsem tady na Digammě nebyla?“ zeptala se Kaila.
„Jistě. Jen najdu pro tebe a pro mě svetřík. Prý má být slabý vítr, tak abychom nenastydli.“

Digamma, základna
Plukovník Ryan Robbins spolu s podplukovníkem Kevinem Marksem se nacházeli v hlavní rozvodně, která byla na základně. Rozvodna byla rozšířena i do kolonie, kde elektřinu také používají. Kevin v tuto chvíli držel v rukou plně funkční ZPM, které posílí mnohonásobně elektrickou rozvodnu.
„Musel jste je hodně přemlouvat kvůli ZPM. Chci vám moc poděkovat. Za všechny obyvatelé, a hlavně za Simi. Jsou velice přátelští a spolehliví, zaslouží si naše uznání a pomoc.“
„Souhlasím. A za moc námahy to ani nestálo. Prostě jsem jim oznámil, že si ho beru, a to bylo vše. Takže teď ho stačí jen připojit.“
„Ta pocta je vaše.“
„Pocta?“ Kevin se usmál a vložil ZPM do přístroje, který byl připojen k energetické rozvodně.
„A mám ještě pro vás jednu dobrou zprávu.“
„Vážně? Co ještě pro nás máte?“ zajímalo Ryana.
„McKay prý nalezl v antické databázi návrh generátoru štítu, který je v Pegasu na M7R-677. Jestli je to pravda a vážně ten přístroj bude fungovat jak na té planetě, tak celá základna i s kolonií může být chráněna funkčním štítem.“
„To by bylo skvělé. A kdo ho postaví?“
„No, McKay určitě ne. Takže zase my. Budeme muset použít jádro,“ odpověděl Kevin a oba vyrazili zpátky do řídící místnosti.

Země, SGC – o hodinu později
Landry s Carterovou a Svitsovou málem usínali nad tím, jak museli namáhat své hlavinky při přemýšlení o přidělení ZPMek.
„Kolik že je to hodin?“ zeptala se Helen a najednou se ozvalo velké zívnutí.
„Asi půl třetí. Sedíme nad tím skoro dvě hodiny,“ odpověděla Sam.
„Takže seznam uzavíráme a začneme posílat ZPMka,“ ukončil Henry zasedání a obě s radostí odešly ze zasedací místnosti. Při chůzi po schodech dolů do řídící místnosti se obě shodly, že půjdou na Digammu podívat se za Simi.
„Jé, Johnsová. Vás bych tu nečekala,“ řekla Sam, když obě uviděly majora Hetty Johnsovou v řídící místnosti.
„Doma je větší nuda než v SGC. Kam vyrážíte?“
„Na Digammu. Přidáte se?“
„Ráda,“ odpověděla Hetty a všechny tři se šly do šaten se převléci.

O patnáct minut později
Všechny tři dámy stály v místnosti s bránou, která se právě vytáčela. Jakmile byl zadán poslední symbol, brána se aktivovala.
„Můžeme, dámy?“ zeptala se Helen.
„S radostí,“ odpověděly obě dvě a šly rovnou k bráně.

Digamma, základna, místnost s bránou
Iris na bráně byla stažena, a tak kdokoliv z druhé strany mohl projít bránou k nim. Ryan stál před bránou a čekal, kdo tam za nimi přichází. Byl velice překvapen, když najednou viděl tři důstojnice.
„No, dámy. Vás bych tady nečekal. Vítám vás na Digammě.“
„Děkujeme, plukovníku. Kde najdeme Markse?“ zeptala se Helen.
„Je v kolonii,“ odpověděl Ryan.
„Děkujeme,“ řekla Helen a všechny tři odešly.

Digamma, kolonie
Charleen se po dlouhé době opět smála, když si povídala s Kailou. Obě se houpaly na houpačkách, které byly postaveny pro děti Simů. Kevin pomalu přicházel k oběma, když byl téměř u nich, řekl: „Tak tady jste.“ Obě se přestaly houpat a slezly z houpaček.
„Chci vám poděkovat, Kevine. Nebýt vás, tak nevím, co bych teď dělala. Děkuji.“
„Nemusíš mi děkovat, Charleen. Teď je hlavní, abychom našli Nica a ostatní.“
„Už něco o nich víte?“
„Bohužel, máme jen pár planet, ale na nich nejsou. Stále pátráme a hledáme jejich planety, jenže je to jak jehla v kupce sena.“
„Já vím, chci po vás moc,“ řekla smutně Charleen. Kaila přicupala k ní a obejmula ji se slovy: „Nebuď tak smutná.“
„To je dobrý, Kaily.“ Charleen pomalu začaly téci slzy, a tak k ní Kevin přišel blíže a přivinul si ji k hrudi se slovy: „Charleen. Nebreč, prosím. Tohle jsem nechtěl. Najdeme je, slibuji.“ Kevin jí slíbil něco, co možná nebude moci dodržet. Spolu s Charleen a Kailou se vraceli k ní domů, aby si odpočinula.

Neznámá soustava, neznámá planeta, základna, vězení
Alec Pin, velitel Pinů, po dlouhé době opět navštívil své vězně, které každý den několik hodin mučili. Nico ve své cele ležel na pryčně celý domlácený. Doposud nic neřekl o technologiích, které vlastní, a hodlá to udržet v tajnosti i dál.
„Nico, Nico… Jsi velice odhodlaný, ale dlouho mlčet nevydržíš. Nakonec nejdeme způsob, jak tě donutíme mluvit. Dostaneme z tebe vše, co potřebujeme.“
„Nikdy ti nic neřeknu. To raději zemřu se svědomím, že jsem nic neprozradil,“ řekl unavený Nico.
„Máme tu ještě další Simi, myslíš, že oni nic neřeknou?“
„Všichni jsme složili slib, než jsme začali s vámi válčit. Nikdy nic neřeknou, pokud jim to sám nepřikážu. A to se nikdy nestane.“
„Uvidíme.“ Alec odešel od Nicovy cely a zcela opustil místnost. Nico pohlédl bokem, kde několik Simů v celách leželo, stejně jako on, domláceni.
„Sakra. Charleen, chybíš mi.“

Digamma, kolonie, dům Charleen
Charleen seděla na gauči opřená o Kevina, který ji utěšuje, jelikož Charleenina bolest ze ztráty Nica nelze jen tak překonat. Kaila mezitím přinesla Charleen navlhčený ručník, který podala Kevinovi.
„Děkuji, Kaily. Doneseš, prosím, pro Charleen i čaj?“
„Jistě.“ Kevin položil Charleen na čelo navlhčený ručník, jelikož jí začala bolet hlava.
„Nemám tě zanést k doktorovi? Prohlédl by tě.“
„To je v pořádku, děkuji.“
„Ale Charleen, nemohu tu jen tak sedět a dívat se na tebe, jak se trápíš. Zanesu tě za doktorem, ten se na tebe podívá,“ řekl Kevin a v tu chvíli někdo zaklepal na dveře.
„Jen seď, já otevřu,“ řekl Kevin a vstal z gauče. Mezitím Kaila přišla za Charleen a podala jí teplí šálek čaje. Když Kevin otevřel, za dveřmi stála ženská trojce.
„Ahoj, přišli jsme na návštěvu,“ řekla prvně Sam.
„No, popravdě jste přišli v tu nepravou chvíli. Půjdu s Charleen na základnu, aby se na ni podíval doktor.“ Všichni šli za Charleen do obýváku, kde byla s Kailou.
„Měli bychom tady zřídit transportéry, je to daleko od základny.“ Kevin vzal Charleen do náruče a všichni šli rovnou na základnu.

Neznámá soustava, neznámá planeta, základna – o dvě hodiny později
Před několika hodinami se Alec Pin přesunul na jednu z jeho planet, kde právě procházel chodbami, které se podobají antické konstrukci. Zastavil se u jedné přepážky, kterou otevřel pouhým mávnutím ruky před panelem. V místnosti, do které vešel, bylo několik pinovských techniků, kteří pracovali na přístrojích podobných na Atlantidě a Sibyle.
„Jak jste na tom?“ zeptal se Alec.
„Podařilo se nám dostat do jejich databáze a našli jsme v ní něco hodně zajímavého, pane,“ odpověděl jeden z techniků.
„Takže přece jenom máme šanci získat mnohem více energie, než máme. Dobrá práce,“ řekl Alec po nahlédnutí do databáze.
„Děkujeme, pane.“
„Pokuste se to zařízení zprovoznit. Až s tím budete hotovi, dejte mi vědět,“ řekl při odchodu Alec.
Po několika odbočkách přišel do další místnosti, kde na něj čekal velmi vzácný host.
„Vítej, Kerro.“ Kerro, velitel Druhé aliance, seděl u stolu, ke kterému usedl i Alec.
„Příteli, rád tě vidím. Co je nového?“
„Technikům se podařilo dostat se do jedné z částí antické databáze. Jestli se jim podaří ten přístroj zprovoznit, mohli bychom mít více energie, a to v podobě vakuové přímo z našeho vesmíru,“ odpověděl Alec. Kerro s úžasem ve tváři sledoval Aleca, který se napil vína.
„Páni. Jestli to vyjde, tak proti těm Tau’riům máme větší šanci než předtím,“ řekl Kerro.
„Přesně tak.“
„A co Simové, už promluvili?“
„Nico je takový paličák. Nikdy se nezmění. Můžeme je mlátit a mučit tak dlouho, jak chceme, ale nic neřeknou.“
„Tak znáš ho déle než já. Zkus nalézt jeho největší slabinu.“ Alec se usmál, když Kerro přišel na to pravý.
„A víš, že o nějaké vím. Musíme najít jeho ženu, Charleen Simovou. Myslím, že kdybychom jí hrozili životem, tak by začal mluvit.“
„Tak vidíš. Stačí ji jen najít. Ale podle mích zdrojů jsou teď Simové u Tau’riů na jedné z mnoho základen, které mají na několika planetách. Nevím, na které teď přesně jsou.“
„Máme spoustu lodí. Stačí, když je vyšleme na vytipovaná místa,“ řekl na to Alec.
„Ale tvoje lodě nemají na ty jejich. Propůjčím ti jich pár. Vsadím se, že ty základny mají dálkové senzory, které dokážou detekovat přiblížení lodí. Kdykoliv by si mohli zavolat posily a jejich lodě jsou velmi silné. Už několikrát jsme se s nimi střetli. Jedna z nich disponuje dvěma ZPM moduly, které vlastníme i my. Ale zdá se, že jsme je při prvním setkání překvapili našimi zbraněmi. Ale na oplátku vlastní asgardské jádro, které jim poskytuje značné výhody.“
„Jak tohle všechno víš?“
„Mám své lidi na správných místech. Až se dostanou přímo k nim, dají mi okamžitě vědět.“
„Výborně. A co ta antická loď? Už se tvým lidem podařilo ji zprovoznit?“ zajímalo Aleca.
„Ještě ne. Důvod zatím neznáme. Ale zřejmě to bude mít něco společného z fyziologii Antiků, nic jiného mě nenapadá.“
„Tento rok bude pro nás nejúspěšnějším. Až budeme mít dostatečnou armádu, získáme nadvládu nad touto galaxií,“ prohlásil sebejistě Alec a oba si přiťukli vínem.

Digamma, základna, ošetřovna
Charleen ležela na nemocničním lůžku na základně na ošetřovně. Hned u její postele seděla na židli Kaila, která ji držela za ruku. Poblíž nich stál Kevin s Amandou, kteří spolu hovoří o jejím stavu. Na první pohled bylo poznat, že Charleen nejvíce trápí ztráta Nica. To také zapříčiňuje nervová zhroucení, kterým se nedá v jejím případě vyhnout. Charleen spala a nechtěli ji probudit, proto raději odešli na chodbu, kde na ně čekaly zbylé tři důstojnice.
„Jak je na tom?“ zeptala se jako první Sam.
„Dítě i ona jsou v pořádku, ale její psychika je na tom bledě. Nejlepší by bylo pro ni, aby někdo s ní zůstal a pomohl jí se vším, co bude potřebovat.“ Kevin na chvíli poodstoupil ode všech a pohlédl na skleněné dveře, přes které lze vidět ležící Charleen se sedící Kailou.
„Kaila s ní zůstane,“ řekl z ničeho nic. Obrátil se k ostatním a zopakoval: „Kaila zůstane tady s Charleen. Myslím, že ona je jediná, která jí dokáže pomoci. Když jsem je viděl jen chvíli spolu, připadalo mi, že si rozumí, že jsou šťastné… Obě. Myslím, že to tak pro obě bude nejlepší. Kdyby chtěla Kaila mluvit s rodinou pomocí holografického projektoru, tak může kdykoliv. Je to připojeno i přes subprostor.“
„Kevine… Jsi si tím jistý? Kaila je jediná, která nám dokáže z Asgardů s něčím fyzicky pomoci,“ ozvala se Sam.
„Jsem si tím jistý. A kdybychom potřebovali pomoc, tak jednoduše se s ní spojíme.“ Bylo pro něj hodně těžké toto vyslovit, jelikož s Kailou prožil krásné dny ve svém životě. Ale věděl, že Kaila touží po svobodě, jako každý lidský živočich, proto nechá rozhodnutí o opuštění Odyssey na ni. Když se chystal jít za Kailou, tak ucítil zatáhnutí za nohavici. Pohlédl dolů, kde viděl stojící Kailu, která přišla za nimi. Dřepnul, aby se jí mohl dívat do očí, a řekl: „Kaily, vím, že bys chtěla zůstat u Charleen a pomoct jí. Takže jestli chceš opustit Odysseu a zůstat s ní tady na Digammě, tak to pochopím a schválím ti to.“ Kaila obejmula Kevina, který udělal to samé.
„Kdykoliv budete potřebovat moji pomoc, tak řekněte. Budu vám k dispozici,“ řekla Kaila.
„Určitě se ozveme. A až se tu za tebou zastavím, tak ti přinesu taky nějaké oblečení, ty naše fešando,“ řekl s úsměvem Kevin. Pak na chvíli zesmutněl a řekl: „Budeš mi chybět.“
„Vy mně taky.“

Prostor, Digamma, Odyssey, kajuta Marksové
Jane po dlouhé době opět hovořila s Pavlem, který s ní ležel v posteli. Oba byli nazí a přituleni k sobě. Pavel ji hladil po vlasech, zatímco ona se na něj usmívala.
„Je skvělé, že na této lodi jsou povolené vztahy. Za to bych měl jít poděkovat tvému bratrovi, jinak bychom tady právě teď nemohli skotačit.“ Jane natáhla ruce a přiblížila si více k sobě Pavla, který hupsnul nad ni a dělat to, co doposud dělali.
„Jen mě líbej. Na povídání máme celou zpáteční cestu,“ řekla Jane a vrhla se na něj.
„Přidej.“
„Vždyť přidávám.“
„Ale to nestačí.“
„Ty má sexy hnědovlásko…“
„Ano, sexy kocourku?“
„Vrrr.“ Jane se do Pavla pustila pořádně, že se nestačil divit. Jejich polibky byly až moc vášnivé, že Pavel popošel trochu níže. Líbal ji po krku a po chvilkách postupně snižoval. Jane se to velice líbilo a povzbuzovala ho v tom. Věděla, že tohle s nikým jiným zažít nemohla, a tak nohy našponovala nad jeho záda a nechala mu volný prostor.
Každý, kdo prošel kolem její kajuty, mohl slyšet velké Janenino vzdychání, které se táhlo v doprovodu s hlasy: „Přidej! No tak.“

Neznámá soustava, neznámá planeta, základna
Alec Pin se vrátil na svou domovskou planetu, kde měl se svými podřízenými zasedání v nejhlídanější místnosti, jelikož v ní řeší nejtajnější informace a plány útoků. Všech dvanáct sedělo kolem kulatého stolu, na kterém měli něco napití a také papíry týkajících se postupů proti Tau’riům. Alec už dlouho toužil po větším impériu, než který vlastní, proto chtěl získat tu největší obydlenou planetu, která v celé galaxii existuje.
„Víme, že Tau’riové vlastní velmi silnou technologii, ale my teď nad nimi máme převahu, energetickou převahu. Naším technikům se podařilo na Peutě zprovoznit antickou databázi, která nám pomůže s přísunem energii do našich lodí. Brzy tak budeme moci čelit jejich lodím. Ale nejdříve musíme zjistit, jaké technologie vlastní Simové. Jejich odolnost vůči mluvení mě štve. Proto jsme se s Kerrem dohodli, že půjdeme hlouběji. Okamžitě připravte lodě a vyrazte na tau’rijské základny. Chci najít Charleen Simovou, Nicovu ženu.“ Všichni sedící krom Aleca začali souhlasně kývat hlavou. Byl spokojen, že se tak jednoduše domluvili. Vzal do rukou sklenici naplněnou vínem a napil se.

Digamma, základna, ošetřovna
Po dlouhém spánku Charleen pomalu otevřela oči a otočila hlavou na levou stranu, kde seděla Kaila a hned za ní stál Kevin.
„Co se…?“ najednou začala Charleen panikařit, když viděla, že leží na lůžku. Kevin k ní přišel a položil ruku na její rameno se slovy: „Buď v klidu. Vše je v pořádku.“
„Co se stalo?“ zeptala se tentokrát klidným hlasem.
„Tak trochu jsi nám při cestě zkolabovala, ale neboj, ty i mimčo jste v pořádku. Ale chvíli si tě tu ponechají.“
„Omlouvám se, že vám dělám takové starosti.“
„Neomlouvej se, Charleen. A mám pro tebe novinku, kterou ti ale řekne Kaila.“ Charleen pohlédla na Kailu, která ji doposud držela za ruku.
„Jakou novinku?“
„Zůstávám tu s tebou na Digammě, abych ti s čímkoliv pomohla. Teda, jestli budeš chtít?“ Charleen nevěděla, jak má na to reagovat. Ve zmatku obracela hlavu buď na Kevina nebo na Kailu. Oba jí dali prostor na rozmyšlení, jelikož toho poslední dobu zažila až moc.
„To jako, že by Kaila se mnou zůstala tady?“
„Přesně tak. Mně to vadit nebude, jelikož jsem se jí na to už zeptal. A sama ti může potvrdit, že by tu ráda s tebou zůstala,“ odpověděl Kevin a Charleen pohlédla na Kailu, která souhlasně zakývala hlavou.
„Ráda ti s čímkoliv pomůžu. Udělám pro tebe cokoliv, abys byla šťastná,“ řekla jí Kaila a Charleen začaly téci slzy. Kaila nevěděla, proč se začala plakat, a proto se otočila na Kevina, který na ni kývnul hlavou. Smutně tedy odešla z ošetřovny, kde nechala Kevina s Charleen o samotě. Kevin sedl k ní na lůžko a opřel si ji o sebe. Vytáhl z kapsy kapesník a podal jí ho.
„Pročpak pláčeš?“
„Vím, že se mi snažíte všichni pomoci, jenže nikdo mi nedokáže zakrýt a zapomenout ztrátu Nica. Každý den, každou hodinu, každou minut, každou vteřinu na něj myslím a stále věřím, že tam někde venku je a volá o pomoc, jenže mu nedokážu pomoci. Kevine, žádám vás jen o jedno. Najděte mi ho, … prosím.“
„Najdeme ho, slibuji. I kdybych měl s lodí letět k nim do hnízda.“
„Měl byste něco vědět, než vyrazíte.“ Kevin začal tušit, že Charleen s ostatními Simi neřekli vše o Pinech. Než Charleen začala mluvit, otřela si slzy a napila se minerálky, kterou měla nalitou ve sklenici, která byla položena na stolku.
„Před šesti lety jsme byli ještě s Piny spojenci, jenže jednoho dne nás podrazili. Nico byl přímo u toho, když mu Alec Pin a Kerro z Druhé aliance zabili tátu. Od té doby jsme s nimi ve válce, která nemá konce. Nico už tolikrát plánoval pomstu, jenže my Simové takový nejsme. Teď si začínám uvědomovat, že jsem udělala chybu, když jsem Nicovi několikrát zabránila v pomstě. Jeho táta, dříve, než ho zabili, mu zanechal něco, co dokáže porazit kohokoliv. Proto věřím, že ho drží naživu, aby zjistili, kde se ta zbraň nachází.“
„Charleen, o jaké zbrani to mluvíš?“ začal se děsit Kevin.
„O zbrani, která dokáže vyhladit půlku galaxie. Nico věděl, že tohle nesmí padnout do cizích rukou, a tak vydal rozkaz ke zničení té zbrani. Byla jsem přímo u toho, když ji rozebrali a zničili pomocí exploziv. Jenže to Pinové ani Druhá aliance nevědí. Obě tyto skupiny spolupracují společně. Povídá se, že vlastní neuvěřitelnou technologii, která je dokáže dát na vrchol moci. Jestli se jim ji podaří aktivovat a použít ji, je s námi všemi obyvateli této galaxie konec.“
„Znáš nějaké polohy jejich základen?“
„Znám, ale ještě k té zbrani. Existuje plán na její stavbu.“ Kevin se postavil a Charleen nevěděla, co to znamená. Věděla, že Kevin určitě něco bude chtít udělat, jenže neví co. Kevin se po pár vteřinách mlčení obrátil zpátky k Charleen. Bylo na něm poznat, že mu zkazila náladu, ale musela to říci, jestli po nich chce, aby jí zachránili Nica s ostatními unesenými Simi.
„Kde je ten plánek?“ zeptal se.
„Ten plán jsem já, … Kevine,“ odpověděla Charleen. Vyhrnula triko a obrátila se ke Kevinovi zády, kde měla vytetovaný plánek zbrani.
„Proto vím, že na sto procent půjdou i po mně. Druhá aliance o vás ví už hodně dlouho.“
„Jak o nás vědí? A proč ten plánek máš na zádech?“ Posadil se zpátky na židli.
„Druhá aliance dlouho prahne po moci, a tak mají několik špionů u Luciánské aliance, která o vás ví už dost. Vsadím se, že určitě někde u vás mají špeha. A mám to na zádech kvůli tomu, aby tu zbraň nikdo nikdy nikde nemohl nepostavit. Je to pro bezpečnost všech Simů a taky pro bezpečnost přátel v této galaxii,“ odpověděla Charleen na Kevinovy otázky. Kevin věděl, že jestli nic nepodniknou, tak v brzké době mohou zahynout. Zášť plné nenávisti k Lucianské a Druhé alianci se mu pořád zvedala. Tyto dvě aliance nenáviděl ze všech nejvíc a byl by rád, kdyby se jich jednou zbavili. Charleen se mu dívala do očí, ze kterých poznala, že ho něco trápí. Natáhla ruku a dotkla se ho jeho ruky.
„Zřejmě vám taky nějak ublížili, jde to na vás poznat. Poznám na vás, že to držíte v sobě. Vy pomáháte mně, Kevine, tak teď chci pomoci já vám.“ Kevin se o svých pocitech nechtěl bavit na veřejnosti. Bylo to pro něj těžký, když si vzpomene na den, kdy chtěl vzdát celý svůj život. Jenže, jak se na něj Charleen dívala, nedokázal to skrýt.
„Kvůli nim jsem málem vzdal celý svůj život. Jeden chlap mě srazil autem, když jsem jel na motorce. Skončil jsem v nemocnici s vážnými zraněními. Při druhé operaci jsem duševně chtěl vzdát celý život, jenže se mi v hlavě objevil Emerson a Pendergast, kteří mě přiměli k tomu, abych zůstal. Než se mi ti dva zjevili v hlavě, tak jsem myslel, že jsou mrtví. Ale pak jsem zjistil, že je Antikové vzali mezi sebe a stali se jedněmi z nich. Moc už na tu nehodu nevzpomínám, ale kvůli Emersonovi mám spoustu nevyřízených účtů se všemi aliancemi, co jsou spolčeny s Luciány.“
„To je mi líto… Co je to vlastně motorka a auto?“ Kevinovi došlo až teď, že takové věci nezná. Krátce se zasmál a odpověděl jí: „Chvilku počkej. Jen si dojdu pro tablet a ukážu ti to. Jsem zapomněl, že takové věci vůbec neznáš.“
„Tak vidíte, že to jde,“ řekla Charleen, když viděla ten jeho úsměv na tváři, který ji velice potěšil. Je ráda, když někomu dokáže pomoci. Kevin zůstal sedět a dveře na ošetřovnu se otevřely. Přišla za nimi jak Kaila, tak i Sam, Helen a Hetty. Všechny přišly k Charleen a usmály se na ni.
„Děkuji vám, přátelé.“
„My děkujeme tobě, Charleen,“ řekla Kaila a s pomocí Kevina se dostala na lůžko za Charleen, která si ji posadila na klín. Obě se začervenaly a Kaila se k ní přitulila. Charleen tedy přikryla peřinou i Kailu.
„Něco se ti tam hýbe,“ řekla Kaila a všichni se zasmáli.
„To je má a Nicova nenarozená tříměsíční holčička. Brzy už přijde na svět a budu s ní potřebovat pomoc. Chtěla bys u mě zůstat?“
„Ahm,“ souhlasila Kaila a přiložila ouško k bříšku, které vydávalo menší vibrace, jelikož Simská nenarozená holčička je i přesto v těle maminky aktivní.
„Copak tam posloucháš?“
„Pšš. Chce spinkat. A její maminka by taky měla odpočívat,“ odpověděla Kaila.
„Právě jsem se probudila, Kaily. My simské ženy prožíváme při těhotenství zvláštní pocity a jsme až moc aktivní spolu s miminkem. Umíte hrát… Leamo?“
„Leamo? Co to je?“ zeptal se Kevin.
„Vím, že to tu také vaši lidé hrají, jen to nazýváte jinak. Myslím, že jeden tomu říkal… Prší? Jestli se nepletu.“
„Tak karty tu máme a Prší známe, takže proč ne? Přidáte se, dámy?“ Kevin pohlédl na dámy, které stály hned za ním. Všechny souhlasně kývly hlavou a šly si pro židle. Kevin mezitím přestěhoval stůl, aby bylo na čem hrát.
„Kevine. Co vlastně bude s těmi čtyřmi Aurorami?“ zeptala se Helen.
„Dvě zůstanou v Pegasu a zbylé dvě se sem přesunou spolu se Sibylou.“
„Je skvělé, když teď máme větší flotilu. Můžeme si více užívat,“ řekla Helen.
„Nejdříve musíme nalézt naše přátele, pak bude zábava. Takže já začínám,“ řekl Kevin a jako první začal s hrou.