Stargate Ships: S01E19 – Rozhodnutí

P4Q-385
Týmy SG-1 a SG-23 s doprovodem doktorky Kašparové a podplukovníka Carterové jdou loukou směrem k bunkru, ve kterém se nachází neznámí druh přístroje. Při cestě se major Johnsová odtrhla od svého týmu a přidala se k samotné ženské dvojici. Vřele ji k sobě přivítaly a začaly se navzájem představovat, jelikož doktorka je poprvé v terénu a moc lidí z jednotlivých týmů nezná. Byla moc šťastná, že se poprvé dostala mimo základnu, a to jen díky podplukovníku Carterové, která slíbila Landrymu, že se o ni postará a vrátí ji v jednom kuse v pořádku. Když Martina viděla tu nádheru kolem ní, začala se radovat a poskakovat. Po chvilce řekla: „Sam, tohle ti nikdy nezapomenu. Mockrát ti děkuji.“
„Kdyby ses někdy začala nudit v laboratořích, tak mi dej vědět. Sháním nějaké šikovné vědce a ty mezi ně rozhodně patříš.“ Martina s otevřenými ústy nemohla uvěřit tomu, co jí právě Sam řekla.
„Když mi slíbíš, že nebudu na Hammondovi pořád zavřená, tak beru.“
„Dopředu ti slibuji, že zavřená nebudeš. A po domluvě s vedením budeme operovat zároveň s Odysseou, takže zábavy bude až dost. A obě lodě disponují asgardská jádra, což v případě bojů se budou hodit.“
„Asgardské jádro?“ nechápala Martina, o čem Sam mluví.
„Asgardé. Ty je neznáš?“ Martina zavrtěla hlavou a Sam se tedy dala do vysvětlování.
„Asgardi jsou naši mimozemští přátelé. Poznali jsme je jen díky generálu O’Neillovi, když si náhodou nahrál do mozku celý archív Antiků…“

„O tom jsem četla,“ přerušila ji Martina, „prý začal mluvit Antickou řečí.“
„Přesně tak. Měl tam také zabudovanou adresu Asgardů, která vedla do jejich domovské galaxie Ida. Jsou to šediví mužíčci… No, máme i jednu Asgardici, nebo-li Asgárdko podle některých. Jmenuje se Kaila, a právě je na Digammě.“
„Počkat, někde jsem slyšela, že jim generál O’Neill řekl „šedivá prdelko“. Je to pravda?“ Jak Sam, tak i Hetty se společně zasmály. Sam pak odpověděla: „Ano, je to pravda.“
„Chtěla bych je někdy vidět. Nikdy jsem se s nikým cizím nesetkala… No, krom Teal’ca, ten je asi první.“
„Neboj, dostaneš tolik příležitostí, že se nebudeš stačit divit,“ řekla jí na to Sam.

K9M-802, sídliště
Po úspěšném dopadením HB-1 je skupina z Druhé aliance odvedla na svou domovskou planetu, kde je budou vyslýchat a získávat potřebné údaje proti Tau’riům. Také chtějí získat informaci, kde skrývají Charleen Simovou.
Právě teď všichni čtyři vyseli za ruce, nohy jim plandaly vzduchem, krev jim tekla z úst až na zem a kolem nich stála ozbrojená stráž. Slunko bylo nepříjemně ostré a pro ně to bylo velice špatné, protože jejich vršek oblečení ležel někde na zemi. Všichni byli už spáleni, ale i tak doposud nepromluvili ani slovo.

O dva dny později
Bylo poledne a za čtyřmi visícími muži přišel Mithras za doprovodu Jakoba a Leafa. Zakrvácený Petr zvedl hlavu a pohlédl na stojící trojici mužů, kteří už je mučili druhým dnem.
„Divím se, že jste doposud nikdo nepromluvil. Zřejmě budeme muset použít lepší a účinnější nástroje, než jsme na vás doposud zkoušeli. Leafe, odvaž toho prvního a přiveď mi ho.“ Petr pohlédl na Martina, jelikož on vysel hned na kraji.
„Martine…“ vysoukal ze sebe Petr, který vysel hned vedle něho. Martina už si jednou odvedli a dopadlo to tak, že ho po dvou hodinách pověsili zpátky, ale v bezvědomí.
„Petře… Já…“
„Nemluv. Šetři síly.“ Petr už tušil, že dříve nebo později z někoho z nich dostanou, co chtějí vědět.
„Hej, Mithrasi,“ svolal na něj David, který byl rozhodně v lepším stavu než jeho kolegové. Mithras zrovna byl na odchodu a tak, když ho David oslovil jménem, zastavil a obrátil se směrem k němu.
„Vezměte si raději mě než jeho.“ Mithras se tomu zasmál, a pak zašeptal něco Leafovi do ucha. Po chvilce souhlasně kývnul a Mithras odešel. Leaf s Jakobem šli k Martinovi, který ztrácí před očima naději na přežití.
„Ne…“ vysoukal z hlasivek Martin.
„Do hajzlu, jste mě neslyšeli?“ zakřičel David. Leaf poodešel od Jakoba, který s jedním mužem odváděli Martina, a stoupl si před něj. Během několika vteřin „přiletělo“ Davidovi pár slušných úderů z podání Leafa. David po chvilce flusl krev přímo na Leafa a ten ho na oplátku udeřil velkou silou do břicha. David se nenechal jen tak mlátit, a tak pravou nohou kopl Leafa do rozkroku a řekl: „To máš za to, ty zmetku.“
„Leafe, pojď už!“ zavolal na něj Jakob. Naštvaný Leaf pohlédl na Davida a po vražedném pohledu na něj šel za Jakobem, který na něj čekal u dveří, které vedly do budovy, kam před chvílí odvedli Martina. Jakmile Leaf přišel k němu, za sebou zavřeli dveře a přidali se k Mithrasovi, který tam na ně čeká.

Když oba přišli do místnosti, kde k železné mříži přivázali Martina, Mithras stál před Martinem s elektrickými kabely, které vedly k energetickému generátoru, který jim vypůjčili z vyššího vedení Druhé aliance. Martin se proti tomu všemu nemohl bránit. Jen tam byl přivázaný a čekal, co se bude dít.
„To vaše mučení mě nepřesvědčí říci vám to, co chcete.“
„To není mučení,“ řekl Jakob, „to je terapie šokem.“ Když viděl, jak Leaf přinesl kýbl vody, čekal to nejhorší.
„Asi už víš, co tě čeká, takže ti dám na výběr. Buď nám řekneš, co potřebujeme, nebo se s tímto setkáš. A ujišťuji tě, že tě to bude hodně bolet,“ upozornil ho dopředu Mithras.
„Nic vám neřeknu.“
„No, jak myslíš.“ Mithras pokynul na Leafa, který kýbl vody vylil na Martina.
„Poslední šance.“ Martin byl odhodlán nic neříci a tak vzdát svou naději na pokračující život. Mithras tedy před ním elektrickými kabely zajiskřil a pak se jimi dotkl samotného Martinového těla. Martin to nevydržel a okamžitě začal řvát bolestí.

Martinovo řvaní se doneslo až ke zbývajícím členům týmu. Petr nadzvedl hlavu a pohlédl na budovu, kam si před několika minutami odvedli Martina. Nemohl nic udělat, nemohl pomoci svému kamarádovi.

Jakmile Mithras poodstoupil s kabely od Martina, přestal řvát bolestí.
„Nakonec stejně řekneš, co chci vědět. Tak proč to nemůže jít po dobrém?“ zeptal se jej.
„To já nevím, … asi to mám v povaze,“ odpověděl Martin.
„Jak tedy chceš. Ale stejně nám pak řekneš polohu vaší základny, kde schováváte Charleen Simovou,“ jakmile to dopověděl, přiložil znovu k jeho politému, nahému tělu kabely a pokračovalo se v mučení. Během několika málo vteřin začal něco Martin říkat, a tak Mithras položil kabely bokem a přišel k Martinovi blíže se slovy: „Moc jsem ti nerozuměl.“
„Je na planetě…“

O pět minut později
Jakob s Leafem poměrně po krátké době mučení přitáhli Martina k ostatním a pověsili ho zpátky za ostatními. Petr tušil, že jim něco musel říci, jelikož ozbrojení muži se shromažďovali v jednom domě. Když nikdo poblíž nich nebyl, pohlédl na Martina, který byl jen tak tak při vědomí, a řekl: „Martine…“
„Omlouvám se.“
„Cos jim řekl?“

O pět minut dříve
„Je na planetě P4Q-385,“ odpověděl Martin. Mithras byl spokojen s touto odpovědí, ale pro jistotu mu řekl: „Jestli s touhle adresou lžeš, zabiju tě hned, jakmile se to dozvím.“ Martin kývnul hlavou, a tak tedy Mithras dal Jakobovi a Mithrasovi znamení, aby ho rozvázali a odtáhli k ostatním.

Současnost
„Martine…“
„Já vím. Dal jsem jim falešnou adresu. SG-1 s SG-23 by už tam neměli být. Byla to totiž jediná planeta, kterou jsem si pamatoval.“
„Martine, oni na té planetě stále jsou. Než jsme odešli, mluvil jsem s Landrym. Nechá je tam na šest dní. Teprve uběhli dva. Jestli tam pošlou velkou skupinu lidí, což to určitě, nemají šanci.“
„Do hajzlu. To jsem nechtěl, toto ne. Do prdele,“ začal se z toho vinit.
„Teď už s tím nic neuděláme. Nemůžeme utéci a ani je kontaktovat.“
„Ale musejí už vědět, že jsme zmizeli. Určitě už nás hledají,“ ozval se David.
„Nenajdou nás,“ řekl mu na to Marek.
„Marek má pravdu, neví, kde jsme. Nemohou vědět, odkud začít.“
„Musíme něco vymyslet, jinak se odtud nikdy nedostaneme,“ řekl David.
„Souhlasím. Ale když tu takhle visíme, tak nic nezmůžeme. A i kdybychom jsme se nějakým způsobem osvobodili, tak nevíme, kde je brána. A navíc ani jeden nemáme sílu se někam odplazit. Obavám se kluci, že se odtud nikdy nedostaneme.“

P4Q-385, louka – o tři hodiny později
Podplukovník Carterová s majorem Johnsovou a doktorkou Kašparovou šly loukou, která směřovala k bráně. Krom Martiny byly obě ozbrojené, jelikož nevědí, co je kdy může překvapit. Všechny tři se zasmály, když byly na vrcholku louky, ze které byl nádherný výhled na okolí.
„Tato planety je asi nejhezčí, kterou jsem viděla,“ posoudila Martina.
„Je jich více takových. Jednou se na ně určitě dostaneš, slibuji,“ řekla jí na to Sam.
„Musím vám oběma říci, že takový objev bych nečekala.“
„Ale přišla jsi na to ty, co to je,“ řekla Sam.
„Když tak jsi to byla ty. Já tě viděla, jak si s tím hraješ a naschvál jsi mi to podstrčila, aby to vypadalo, že jsem na to přišla já. To nezakryješ,“ řekla na to se smíchem Martina. Hetty pohlédla na Sam a ta souhlasně kývla hlavou.
„Až mě to u SG-1 přestane bavit, tak se přidávám k vám do skupiny. S vámi je hodně velká sranda.“ Zbylé dvě pohlédly na Hetty, která se nezdá být taková, jaká si myslí, že je.
„Co se tak na mě díváte?“ zarazila se Hetty.
„Ale nic, jen že tě takovou neznáme,“ řekla Sam. Hetty na to jen pohnula rameny a pokračovala dál v cestě.
„Za jak dlouho máme to hlášení?“ zeptala se Martina.
„Asi za hodinu. To stíháme k bráně. Klidně bychom stihli i piknik, kdybychom tu měli na něj potřebné věci,“ odpověděla Sam a všechny tři se zasmály. Po chvilce chůze se z ničeho nic zeptala Hetty: „Sam, už plánujete s podplukovníkem Marksem svatbu?“ Sam to zaskočilo a začala se dusit, proto Martina hnedka zareagovala a pobušila ji na záda.
„Zhluboka nadechnout…“
„Dobrý. Cože to?“
„No, už s Marksem plánujete svatbu? Pořád se držíte u sebe a myslím, že by z vás byl dobrý svatební páreček.“
„No, řeč o tom zatím nebyla. A nechci na něj tlačit, nechávám mu volnou cestu.“
„Plukovník Samantha Marksová. To zní dobře,“ řekla Hetty.
„Ale nech s tím už, jinak ti dám trest.“
„Ó, vážně?“
„Jo.“ Obě se zasmály a pohlédly na Martinu, která si hrála s neprůstřelnou vestou.
„Copak děláš?“ zeptala se Sam.
„Nesnáším neprůstřelné vesty. Proč je máme vlastně na sobě, když víme, že tu nikdo není?“ zeptala se Martina a rozepnula si vestu.
„Je to jen kvůli bezpečnosti. Nikdy nevíme, kdo se tu může objevit,“ odpověděla Hetty.
„A kdo by se tu teď objevil, když tu jsme už dva dny? Prostě tu vestu na sobě nebudu mít a tečka.“ Martina si sundala vestu a přehodila si ji na rameno.
„Tak o tomhle se raději Landrymu nezmiňujme, jinak se mimo Zemi nikam nedostaneš,“ řekla Sam. Všechny tři s tím souhlasily a zahnuly směrem k lesní cestičce, kterou si to k bráně zkrátí.

Po několika minutách vyšly z lesa, jenže Hetty něco zaslechla, a tak zastavila a upozornila zbylé dvě společnice. Jak Hetty, tak i Sam nabily své P-90ky a namířily je před sebe. Martina žádnou zbraň nevlastnila, a tak stoupla raději za ně.
„Co se děje?“ zajímalo Sam, aby věděla, z jakého důvodu nabila zbraň.
„Něco jsem zaslechla.“
„Dámy, doufám, že si děláte srandu?“ Sam udělala pár kroků vpřed a hned zpozorovala několik mužů, kteří vyběhli z lesa. Chtěla vystřelit z P-90ky, jenže jeden z mužů ji srazil na zem. Při pádu se silně praštila hlavou, a tak skončila v bezvědomí. Hetty rychle začala se střelbou a Martina se schovala za ni, jelikož zbraň nevlastní.
„SG-1, SG-23, byli jsme napadeni! Je tu Druhá aliance!“ zařvala do vysílačky rychle Hetty, aby upozornila oba týmy na nevítanou návštěvu.
„Hetty…“ Hetty momentálně nemohla nic dělat, jelikož měla práci se střelbou na nepřítele blížící se k nim. Největším problém Martiny byl ten, že když začala střelba, upustila neprůstřelnou vestu na zem.
„Sam!“ zakřičela Martina, jenže Sam byla v bezvědomí.
„Utíkej zpátky. Budu tě krýt.“
„Ale…“
„Běž! Rychle!“ zakřičela Hetty. Martina tentokrát neváhala a rychle se otočila a běžela zpátky, odkud přišli.
„A co ty?“
„Běžím hned za tebou. Neotáčej se a utíkej!“ I přesto, že tam musely Sam nechat ležet na zemi v bezvědomí, utíkaly, jak nejrychleji mohly. Jenže nevěděly, že tohle nebyla jediná skupina, která je napadla. Naproti nim se vynořila další skupina Druhé aliance.
„Ne!“ zařvala Hetty, když jeden z mužů vystřelil na Martinu, která neměla na sobě neprůstřelnou vestu. Nestačila včas zareagovat, a tak dvě kulky měly přímý zásah. Martina byla zasažena dvakrát do břicha a hodně rychle klesla k zemi. Jako další byla na řadě Hetty, kterou hned po tom trefili do ramene. To už ale byl tým SG-1 na místě a začali se střelbou. Tým SG-23 nabíhal z druhé strany, aby nepřátele obklíčili a zabránili jim v útěku.
„Zahajte palbu!“ zakřičel do vysílačky Mitchell, který byl poblíž Hetty a Martiny. Hetty se zraněnou rukou připlazila k Martině a hned ruce přitlačila na střelné rány, které měla na břiše. Dost krvácela, a tak musela pořádně přitlačit. Mitchell s Teal’cem běželi v před a stříleli skoro vše, co se jim připletlo do cesty k Sam. Když k ní přiběhli, Teal’c si ji položil na ramena a s Danielem běželi ke dvěma zraněným ženám. Mitchell s SG-23 obklíčil zbývajícího člena Druhé aliance, který přežil. Byl to Leaf, který se nechtěl dobrovolně jen tak vzdát, jenže neměl proti nim šanci, a tak položil svou zbraň na zem a nechal se svázat. Daniel přiběhl ke zraněným ženám jako první. Rychle z vesty vytáhl obvazy, které přitiskl na střelné rány na Martininém břiše.
„Musíme se co nejrychleji dostat k bráně, hodně krvácí,“ řekla Hetty. Cam ji rychle vzal do náručí a rychle si to namířili k bráně. Hetty vytáhla z kapsy obvaz a taktéž si přitlačila na střelnou ránu.
První běžel velitel týmu SG-23, major Klein, který si to hnal k DHD, hned za ním běžel Teal’c, který na ramenou nesl Sam, hned za ním klusal Cam, který nesl Martinu v náruči, vedle něho šla rychlým krokem Hetty, která si rukou držela obvaz na střelné ráně. Daniel byl hned vedle nich. Jednou rukou držel obvazy na střelných ranách na Martininém břiše a druhou rukou přidržoval Hetty, jelikož pomalu začala blouznit.
Když major Klein přiběhnul k bráně, omráčil dva muže Druhé aliance, kteří tam hlídali bránu. Pak hned zadal na DHD adresu Země. Během několika vteřin navázal s SGC spojení.
„Tady major Klein, velitel SG-23. Ať se připraví lékařské týmy, máme tři zraněný. Napadla nás Druhá aliance. Tři z nich jsme zajali.“
„Okamžitě uvědomím lékařské týmy. Kdo vše byl zraněn?“ zajímalo Landryho.
„Podplukovník Carterová je v bezvědomí, major Johnsová má střelnou ránu na rameni a doktorka Kašparová má dvě kulky v břiše. Ať ihned připraví operační sál.“
„Rozumím, vše bude přichystáno.“

Země, SGC, místnost s bránou
Podplukovník Marks byl okamžitě informován o situaci, a tak přiběhl do místnosti s bránou, kde se začali objevovat členové obou týmů.
„Sam!“ Zdravotní týmy rychle přiběhly s nosítky, na které položily Sam a Martinu. Co nejrychleji je vzaly na ošetřovnu.
„Co se stalo?“
„Zaútočila na nás Druhá aliance. Nějak se museli dozvědět, že jsme tam,“ odpověděla Hetty, kterou si taktéž převzal zdravotnický tým.
„A navíc tu máme tři z nich, kteří přežili. Snad z nich něco dostaneme,“ řekl Klein, který držel Leafa.
„Počkejte chvilku, majore,“ řekl Marks, když Klein opouštěl s Leafem místnost s bránou. Oba se zastavili a Marks si to namířil přímo k Leafovi, kterého srazil na zeď. Hned potom vzal Kleinovi M9ku, kterou ihned namířil na Leafa.
„Tak mluv. Kde držíte jeden z našich týmů?“
„Podplukovníku!“ zařval někdo na něj a Marks zakřičel nazpátek: „Teď ne!“
„Nikdy vám to neřeknu,“ řekl Leaf.
„To si jen myslíte. Jestli mi to neřeknete, tak dopadnete jako Netan.“
„I tak mě nepřijmete mluvit…“
„Tak se brzy seznámíte s touhle zbraní a počítejte s tím, že vás nezabiju hned.“ Tou dobou, když to řekl, přiběhly další bezpečností jednotky.
„Zdá se mi, že vás tu teď drží v šachu,“ zasmál se mu Leaf.
„Bohužel ne.“ Stačila jen vteřinka a Marks sklonil zbraň a vystřelil na jeho nohu. Leaf začal řvát bolestí oproti Kevinovi, který zbraň namířil přímo k jeho bradě.
„Zeptám se naposledy. Kde je držíte?“ Leaf byl celý zpocený, věděl, že jestli nic neřekne, bude po něm hned, proto raději řekl: „Jsou na K9M-802.“ Kevin sklonil zbraň a podal ji zpátky majiteli, který nestačil zírat stejně jako ostatní.
„Marks, Odyssey.“ Z vysílačky se ozvala nazpátek jeho sestra: „Tady Jane, co se děje?“
„Přenes mě na palubu, vyrážíme na K9M-802.“
„Rozumím.“
„Jestli mi s těmi souřadnicemi lžete, počítejte s tím, že tohle je to poslední, co uvidíte,“ jakmile to dopověděl, byl přenesen na palubu Odyssey, která hned potom skočila do hyperprostoru.

Země, SGC, ošetřovna
Na ošetřovně se to teď hýbalo moc rychle, jelikož zranění doktorky byly až moc vážné. Proto si její operaci vzala na starost Carolyn Lamová. O majora se postarala její zástupkyně, která má velké zkušenosti se střelnými ranami. Jeden z doktorů si vzal na starosti Sam, která zřejmě měla silný otřes mozku. Doposud se ani jednou neprobrala. Proto ji vzali na rentgen.

K9M-802, sídliště – o hodinu později
Mezitím se na K9M-802 vrátil Jakob, který běžel rychle za Mithrasem čekajícího na něj ve své kanceláři. Když proběhl kolem čtyř zajatých členů HB-1, Petr už tušil, že mise nedopadla tak, jak by si Mithras představoval. Rychle upozornil Marka a Davida, aby se připravili. Jelikož Petr vysel hned vedle Martina, on jediný ho může pomocí nohou bránit. Stačila jen chvilka a Jakob se s Mithrasem vydali hned k nim, a to se zbraněmi v rukou.
„Petře, …“ ozval se David.
„Ano?“
„Myslel jsi vůbec na zbraně?“
„Popravdě… Ano, myslel, ale všechny scénáře končí špatně, takže jsem na to raději zapomněl.“
„Výborně.“ Mithras si stoupnul pár metrů od Martina, aby na něj Petr nemohl dokopnout. Věděl, že by se o něco takového mohl pokusit. Namířil zbraň na Martina, který dobrou hodinu visí opět v bezvědomí. Petr rychle zapojil mozkové závity a začal přemýšlet, co udělá. Během chvilky si začal broukat a tím trochu nakrknul Mithrase, který k němu přišel a udeřil ho do břicha. Stalo se to, co Petr přesně chtěl. Když dostal ránu do břicha, vedle něho visící David vší silou vymrštil nohu a kopnul ho rovnou do obličeje. Mithras spadl na zem a David se vyhupsnul nahoru, na železnou tyč, na které si šikovně sedl a začal si rychle rozvazovat ruce. Petr si podal Jakoba, který si to namířil k Davidovi, když viděl, jak udeřil nohou Mithrase. Jakob byl během chvilky taktéž na zemi, ale tou dobou už měl David volné ruce a mohl tak oba dva pořádně zmlátit, až do bezvědomí. Bylo ale divné, že nikdo jim v tom nezabránil, všude byl klid. Ani stráž nikde nebyla. Když si Petr taktéž rozvázal ruce, seskočil k Davidovi a upozornil na to ticho.
„Kde jsou všichni?“ zajímalo Davida.
„No právě. A ty dva už nech, dlouho se neprobudí. Teď musíme dostat Marka s Martinem dolů,“ řekl domlácený Petr, který se držel za břicho. David kývnul souhlasně hlavou a šel Petrovi pomoci dostat kamarády dolů.

Země, SGC, ošetřovna
Doktorka Lamová seděla na židli vedle nemocniční posteli, na které ležela doktorka Kašparová připojená na dýchací přístroje. Bylo poznat na doktorce, že je z toho nějak špatná. Z dálky ji sledoval její táta, generál Landry, který z této mise neměl moc velkou radost, když se při ní zranily tři ženy. Věděl, že teď jeho dcera potřebuje podporu, a tak přišel k ní a položil ruce na její ramena se slovy: „Jak jí je?“
„Obě kulky jsme vyndali, ale ztratila spoustu krve. Musela jsem ji uvést do umělého spánku, jinak by hned po probuzení cítila ostrou bolest, které jí chci ušetřit, než se trochu zotaví. Ale měla by být do dvou měsíců v pořádku,“ odpověděla Carolyn a hned na to si opřela hlavu o ruce.
„To bude dobrý,“ řekl jí táta. Ona na něho pohlédla a tentokrát se opřela o něj se slůvkem: „Děkuji.“ Landryho také zajímalo, jak je na tom Carterová s Johnsovou, ale nemusel se na ně ptát, jelikož ho Carolyn předběhla.
„Carterová má silný otřes mozku, prozatím je v bezvědomí. Johnsová je na tom lépe, kulku z ramene jí vyndali ven. Měla štěstí, že kulka nezasáhla tepnu.“

K9M-802, kilometr od sídliště
Všichni čtyři členové týmu HB-1 se potulovali po planetě, o které nic nevěděli. Bylo jim stále podivné, že je nikdo nehledá, že je všude ticho. Po pár minutách poznali proč. Když dorazili na konec lesa, zastavili se, jelikož měli divný pocit, že je něco poblíž nich. Petr s Davidem, kteří táhli Martina, pohlédli na Marka, který jim pohnutí rukou dal najevo, že mají zastavit, že je něco poblíž. Najednou kolem nich se začaly ozývat podivné zvuky mezi keři, až najednou někdo zakřičel: „Zajistěte okolí!“ Petr postřehnul, odkud hlas vyšel, a tím směrem se taky podíval. Najednou se u nich objevil velitel Odyssey spolu s jeho ochrankou a dalšími čtyřmi týmy. Mezi týmy tam byl i jeden lékařský, který si to okamžitě namířil ke zraněným mužům, kteří nevydrželi už stát na nahou a klesli k zemi. Marks rychle přiběhl k Hélovi a zeptal se ho česky: „Jste v pořádku?“
„Ne tak docela, ale děkujeme za záchranu, pane,“ odpověděl major a znova se chytnul za břicho.
„Dostaneme vás domů co nejrychleji,“ řekl Marks a pak zapnul na své vestě vysílačku: „Odysseo, přeneste lékařský tým i tým HB-1 na ošetřovnu, my ostatní se tu ještě porozhlédneme.“
„Rozumím,“ odpověděla nazpátek Evansová. Když oba týmy byly přeneseny na Odysseu, Marks s ostatními třemi týmy vyrazil k sídlišti Druhé aliance.

Po chvilkové cestě dorazili k sídlišti, kde byl ponechán domlácený Mithras s Jakobem. Když vešli dovnitř, oba dva už tam nebyli.
„Zajistěte oblast!“ zakřičel jeden z velících důstojníků jednoho týmu.
„Jedničko, pojďte se mnou!“ zavelel Marks a tým SGO-1 ho následovala. Všech pět si to namířilo do jedné budovy, která se zdála podle Markse být hlavní v tomhle sídlišti. Opatrně se všichni rozhlíželi kolem sebe, aby je nic nepřekvapilo. Když Marks nahlédl do jedné místnosti, zahlédl tam něco zajímavého. Velitel SGO-1, major Jennings, si jej všimnul, že si to zamířil do jedné místnosti, a tak šel pro jistotu s ním.
„Našel jste něco, pane?“ zajímalo majora.
„Možná,“ odpověděl podplukovník a sedl si k počítači, který se nacházel hned naproti dveřím na druhé straně místnosti. Bylo mu divné, že na této planetě se nacházelo něco, jako je počítač. Nebyl dokonce ani zaheslovaný, jednoduše mohl s ním pracovat, jak se mu chtělo.
„Co dělá tady počítač ze Země? Vždyť takový máme v SGC…“ Kevin se najednou zarazil a pohlédl na Jenningse.
„Nemyslíte si, že…?“
„Jo, máme na Zemi pár kamarádů, kteří tam nemají co dělat.“
„Je tam něco důležitého, pane?“
„Jsou tam samé záznamy o planetách, které jsme v minulosti navštívili. Ale je tu také i složka s názvem „Technologie“. Jestli tam bude vše o jejich technologii, a ještě informace o tom, jaké mají zbraně a na jakých frekvencích fungují jejich štíty na lodích, bude s nimi ámen. Stačí, abychom upravili své zbraně, přizpůsobili tomu štíty a můžeme na ně vyrazit.“ Když Kevin mluvil, prohlížel veškeré složky, které měl dostupné. Stojící Jennings mu nakukoval přes rameno a nemohl uvěřit, co vše Druhá aliance s Luciánskou aliancí vlastní. Když Kevin otevřel soubor označený „Peuta“, jeho oči nestačily zírat na to, co právě teď objevil.
„Ten počítač bereme s sebou, tohle musí Landry i O’Neill vidět.“ Na obrazovce byla zobrazena antická loď nové třídy, se kterou se nikdy nesetkali. Kevin vstal ze židle a okamžitě se spojil s Odysseou, která bezpečně přenesla počítač k nim do laboratoře, kde se na něj chce Kevin při cestě zpátky podívat. Než všechny týmy byly přeneseni na Odysseou, prozkoumaly celé sídlo Druhé aliance, nic zajímavého tam nenašly, takže se mohly nechat přenést na loď, která hned po tom vstoupila do hyperprostoru.

Hyperprostor, Odyssey, ošetřovna
Kapitán David Holba a seržant Marek Ondráček leželi na lůžcích, oba se zdáli být v pořádku, ale i přesto je doktoři vyšetřili zda-li nemají vnitřní zranění. Kapitána Martina Vrátnýho i majora Petra Héla si rovnou vzali na operační sál, aby zacelili nejhorší rány, které utrpěly. Nejhůře na tom bylo u obou břicho, které měly narudlé, bylo tak zcela jisté, že mají vnitřní krvácení, které museli okamžitě zastavit.
David i Marek právě teď hovořili s Marksem, který se chtěl ujistit, že všichni budou v pořádku.
„Víte, jak je na tom Martin? Nikdo nám nic zatím nechce říci. Pořád kolem nás chodí a kontrolují nás, jestli jsme v pořádku.“
„Major i kapitán jsou stále na operačním sále. Ale mluvil jsem doktorem, major bude stoprocentně v pořádku. Ale kapitán… je v ohrožení života. Jakmile dorazíme na Zem, čeká ho na sto procent další operace, zde na všechno nemáme vybavení,“ odpověděl Marks.
„Za jak dlouho budeme na Zemi?“ zajímalo Marka.
„Asi za půl hodiny. Oba si teď odpočiňte, máme toho dost za sebou,“ řekl při odchodu Kevin z ošetřovny. Jenže, než z ní odešel, zeptal se ještě ležící Marek: „Jak je na tom tým SG-1?“ Kevin se k němu obrátil čelem a odpověděl: „Major Johnsová má střelnou ránu na rameni, doktorka Kašparová schytala dvě kulky do břicha a podplukovník Carterová má silný otřes mozku, ještě se neprobudila.“ Marek se otočil na Davida, který s hrůzou měl otevřenou pusu.
„Martina…“
„A budou všechny v pořádku?“
„Doufám, že ano,“ to byla poslední slova Kevina při odchodu.

Země, SGC, ošetřovna – o půl hodiny později
Všichni doktoři čekali na ošetřovně na přílet zraněných členů HB-1. Mezi nimi nemohla chybět i doktorka Lamová, která už jednu důležitou operaci provedla. Teď bude mít další na starost. Z Odyssey se ozval hlavní lékař, který se spolu se zraněnými nechal přenést na ošetřovnu.
„Zdravím, kapitán Vrátný, má těžká vnitřní zranění, okamžitě musí jít na sál.“ Lamová kývla hlavou a se svým týmem šla hned neoperační sál.
„Major Hél. Má už po operaci, vše dopadlo dobře. Musíme ho ale hlídat. Pak tu jsou seržant Ondráček a kapitán Holba, oba jsou v pořádku. Žádná operace u nich nebyla nutná. Ale týden by rozhodně měli být na pozorování.“ Zbylí doktoři si rozdělili, o koho se budou starat, a hned se dali do práce.
Brzy po přenesení zraněných se objevil i na ošetřovně Marks, který chtěl vědět jen jediný, jestli se Carterová už probudila. Jenže doktor, který byl poblíž, rovnou zavrtěl hlavou.

Neznámá soustava, Peuta, základna
Mithras s Jakobem, kteří unikli pozemským jednotkám jen tak tak, se okamžitě přesunuli na Peutu, kde musí mluvit s Alecem Pinem a Kerrem, který tam taktéž byl. Když jim oba oznámili, že se na jejich planetu dostali pozemšťané, bylo zcela jasný, že začnou oba nadávat.
„Měli jste tam počítač ze Země. Teď budou o nás určitě vědět. Okamžitě musíme povolat flotilu, ať hlídkují nad planetou. Tuhle základnu jim nepřenecháme, dokud nebudeme všichni do jednoho mrtví!“ zakřičel naštvaně Alec.
„A co jinak budeme dělat?“ zajímalo Mithrase.
„Máte ten přístroj z té planety?“ zeptal se na oplátku Kerro.
„Ano, jakmile pozemšťané od tama odešli, naše jednotky úspěšně získaly ten přístroj. K čemu vlastně slouží?“
„Potřebujeme ho k získání informací. Pořád nevíme, čím se ta loď spouští. Ten přístroj nám pomůže to zjistit. Okamžitě pro něj běžte a přineste ho sem.“
„Ano, pane.“ Oba poddaní Kerra opustili místnost, kde Alec s Kerrem pohlédli před sebe. Před nimi na konci místnosti se nacházel na stole ten samý počítač, který měl Mithras na své planetě. Bylo zřejmé, že na Zemi mají někoho, kdo jim předává informace o obraných složkách domovské planety Tau’riů.

Pokračování příště