Stargate Ships: S01E20 – Samota, část 1

Země, SGC
Po tom, co byli zranění převzati na ošetřovně v SGC, tak se to tam začalo pěkně hýbat. Každý tam chtěl vědět, co se vlastně stalo. Generála Landryho teď nejvíce zajímalo, zda-li jeho podřízení budou v pořádku. Seržant Ondráček a Holba byli po několika vyšetřeních propuštěny, když všechny testy ukázaly, že jsou v pořádku. Kdo na tom zůstával nejhůře, byla doktorka Kašparová spolu s kapitánem Vrátným, kteří nadále byli v umělém spánku.

Neznámá soustava, Peuta, základna
Vědečtí důstojníci Pinů zkoumali přístroj, který úspěšně získali z planety, kde byla SG-1 s Carterovou a Kašparovou. Nikdo přesně nevěděl, k čemu přístroj slouží. Původně byl postaven Antiky, kteří jej používali jako databázi. Momentálně se snažili propojit přístroj s jedním s antických panelů, který byl na základně. Alec Pin chtěl být u toho, až ho zprovozní. Spolu s Kerrem stáli v řídící místnosti, kde vše probíhalo. Jeden z vědeckých důstojníků právě teď držel v rukou kabel, který byl připojen k přístroji. Šel s ním až k panelu, na který ho připojil. Na panelu se najednou objevilo několik řádků čistého textu v jazyce Antiků.

„Zapojte překladač, nejdříve to musíme přeložit, než budeme dále pokračovat. Ale už jsme blízko.“
„Za jak dlouho?“ zajímalo Aleca.
„Za hodinu,“ odpověděl vědec.
„Dobrá, za hodinu ať už to máte hotové,“ s těmito slovy odešel Alec s Kerrem.

Země, SGC, zadržovací cela
Potom, co Kevin střelil Leafa do nohy, se Leaf v mluvení značně zlepšil. Pokaždé, když chtěli zjistit nějakou informaci, tak jim ji řekl. Nevěděli, jestli mluví pravdu nebo lež, ale to se vždy poznalo, když se u dveří objevil Kevin se zbraní v rukou. Zrovna teď seděl Leaf se zavázanou nohou na pryčně a přemýšlel o útěku z vězení, ale po chvilce si uvědomil, že to je téměř nemožný, když před jeho celou seděli hlídači, kteří se po několika hodinách vždy střídali.
„Dáte mi něco k pití? Mám žízeň.“ Vojín, který právě seděl na židli a četl časopis, ho vůbec nevnímal, měl to totiž za úkol.
„Hej! Něco jsem říkal, mám žízeň!“ zakřičel Leaf a přikulhal k mřížím. Vojín se zasmál a položil časopis na stůl. Zrovna, když vstal z židle, vešel dovnitř generál Landry s doprovodem.
„Pane.“ Vojín zasalutoval oběma vyšším vojákům.
„Pohov. Nechte nás o samotě,“ řekl Landry. Jakmile důstojník opustil místnost, Landry i s Marksem stoupli před klec, u které Leaf stál na jedné noze.
„Pořád bolí?“ zeptal se ho Marks a Leaf se k nim otočil zády a přikulhal zpátky k pryčně, na kterou sedl.
„Zřejmě ano,“ odpověděl si sám.
„Co chcete?“
„Informace. Co dělal pozemský počítač na té planetě? Koho u nás máte?“ zeptal se dost hlasitě Landry.
„Kdysi dávno jste tu měli NID, kteří byli pod nadvládou Goa’uldů. Luciánská aliance se sem taktéž už mnohokrát dostala a Luciánská aliance s Druhou aliancí už pracovala mnohokrát. Jednou pronikli i na vaši základku, kde sebrali počítač. Doufali, že v něm naleznou informace o Charleen Simové,“ odpověděl Leaf.
„Chcete ji kvůli tomu, co má na zádech?“ zeptal se Kevin, jelikož on o Charleen ví skoro téměř vše, jelikož mu Charleen věří.
„Přesně tak. Víte o tom?“
„To vás nemusí zajímat. Vím, že bez jedné věci nejde spustit, kde ji máte?“ Leaf tuhle informaci nechtěl prozradit, a tak mlčel.
„Kde ji máte?!“
„Nevím, kde se nachází ta planeta, ale vím jen to, že je na ní základna, základna vytvořena Antiky,“ odpověděl Leaf. Landry pohlédl na Markse a on na něj.
„Informuji doktora Jacksona, ať projde antickou databázi. Určitě tam o ní bude zmínka,“ řekl Landry.
„A teď chci vědět, kde držíte unesené Simi?“
„Na P3P-635. Tak je označena ve vaši databázi. Ale nikdy se k nim nedostanete, nad planetou hlídkují lodě s vylepšenými štíty, než měli předešlé lodě. Také mají lepší zbraně. Vše, co získali z té základny, tak to integrovali na své lodě,“ odpověděl jim Leaf. Dokonce oba dva byli překvapeni, že jim řekl i něco navíc.
„Marksi, zvládnete to s Odysseou?“ zajímalo Landryho.
„Ano, pane.“
„Jakmile budete moci a budete připraveni, máte zelenou.“
„Děkuji, pane.“
„Když jsem vám teď řekl to, co jste chtěli, dáte mi napít?“
„Klidně i najíst,“ odpověděl Landry a pokynul rukou směrem ke kameře. Do místnosti najednou přišli dva důstojnici, jeden z nich držel v rukou pití, druhý jídlo.
„Jestli budete takhle spolupracovat i nadále, budete dostávat jídlo i pití pravidelně,“ řekl mu Landry. Jak on, tak i Marks odešli ze zdržovací místnosti a vydali se směrem k řídící místnosti.
„Odyssey, tady Marks.“
„Tady Evans.“
„Ať se celá posádka připraví, asi tak za dvě hodiny vyrazíme na P3P-635.“
„Rozumím. Odyssea konec.“
„Víte něco o HB-1?“ zajímalo Markse.
„Nejhůře je na tom kapitán Vrátný, major se už probral z narkózy a komunikuje se zbytkem týmu. Kapitána Vrátnýho i doktorku Kašparovou ještě stále udržují v umělém spánku. Carolyn…“
„Generál Landry a podplukovník Marks na ošetřovnu,“ zaznělo najednou z interkomu. Oba rychle nabrali tempo, a co nejrychleji tam šli.

Země, SGC, ošetřovna
Doktorka Carolyn Lamová čekala na oba dva u dveří, které vedly na ošetřovnu. Oba rychle k ní přispěchali a čekali, co z ní vypadne. Když trochu poodstoupila, tak oba shlédli Sam, jak seděla na lůžku.
„Sam,“ řekl radostně Kevin a chtěl se vydat k ní, jenže jej zabrzdila.
„Co se děje?“ nechápal, proč ho nenechala jít za ní. Sam se rozhlížela nechápavě po celé ošetřovně, chvíli se zadívala i na něj.
„Ten incident nechal na podplukovníkovi následky.“
„Jaké následky?“
„Má ztrátu paměti. Nepamatuje si vás, ani vaši sestru. Nepamatuje si na nic, co se stalo v posledních tří let,“ odpověděla mu Carolyn. Jen, co to dopověděla, Kevin se zhrozil a nevěděl, jak má zareagovat.
„Jaká byla její první slova, když se probudila?“ zeptal se.
„Ptala se, co se jí stalo… A ještě se ptala na generála O’Neilla.“ Kevin sklonil hlavu a namířil si to k Sam.
„Jsou ty následky trvalé?“ zeptal se Landry své dcery.
„Nevím, to zjistíme během tohoto týdne, zda-li si na něco vzpomene, nebo ne,“ odpověděla Carolyn a oba pohlédli na dvojici, která už spolu několik měsíců žije. Sam zahlédla, jak k ní někdo jde, ale vůbec ho nepoznávala.

Neznámá soustava, Peuta, základna
Přesně po uběhnuté hodině se Alec Pin s Kerrem objevili v řídící místnosti, kde na něj čekal vědecký důstojník.
„Jste hotov?“
„Ano, před pěti minuty jsme vše rozluštili. Jak jsme předpokládali, jsou to pokyny, jak zapojit přístroj k jednomu určitému panelu, který je v další místnosti. Přístroj jsme už tam přesunuli a připojili. Na jeho spuštění jsme čekali na vás,“ odpověděl vědec a oba zavedl do vedlejší místnosti, která uprostřed měla kulatou platformu.
„Neříkal jste kdysi, že ta platforma slouží k hologramu?“ zeptal se Kerro.
„Ano, slouží.“ Kerro nechápavě pokynul rameny a raději nechal slovo na vědeckém důstojníkovi, který přišel k panelu, který přístroj spustí.
„Spusťte to,“ řekl Alec. Vědec zmáčkl na pár tlačítek na panelu a během chvilky se na přístroji začaly rozsvěcovat světýlka, která znázorňovala načítání dat. Jakmile všechna světýlka svítila, aktivoval se hologram. Zobrazil se řetězec DNA, který patří určitému druhu. Byl to skoro podobný přístroj, jako kdysi použila Nirrti na změnění DNA několika lidí v soustavě.
„Pane, myslím, že to je to, co potřebujeme ke spuštění všech zbylých přístrojů,“ řekl věděc.
„Co to je?“ zajímalo oba dva.
„Řetězec jedné určité DNA.“
„Antiků?“ odhadoval Kerron.
„Přesně. I když už dávno, nežijí, existují někteří, kteří mají v krvi jejich DNA,“ odpověděl vědec.
„Tau’ri.“ Kerro i Alec radostně pohlédli na vědce, který tušil, že ti dva něco zamýšlí.
„Chci znát pohyby všech jejich lodí a informace o posádkách,“ řekl Kerro a nechápavý vědec řekl: „Pane?“
„Vsadím se, že na jejích lodích mají určitě někoho z DNA Antiků. Přes jejich štíty se v pohodě dostaneme k nim na palubu. Teď potřebuji jen zjistit, kde a v kolik budou, a kdo přesně má tu DNA. To je teď hlavním úkolem. A potřebuji, aby se na lodích zprovoznili transportéry. Musíme se tam nějak nepozorovaně dostat. Kdyby zjistili, že něco chystáme, začali by se hned bránit,“ řekl při odchodu z místnosti Kerro. Alec tak zůstal, jelikož ještě si něco potřeboval vyřídit.

Země, SGC
Potom, co se generál O’Neill dozvěděl o stavu Carterové, tak co nejrychleji přijel do SGC, kde na něj u vchodu čekal Landry.
„Ahoj Jacku.“
„Ahoj Hanku. Jak jí je?“ Oba šli chodbou směrem k výtahu.
„Ztráta paměti je to nejmenší, co můžeme mít. Oproti tomu, co právě před chvílí udělala,“ odpověděl mu Hank a nastoupili do výtahu.
„Co udělala?“
„No, krom toho, že si Markse vůbec nepamatuje, tak ho ještě naštvala tím, že mu řekla, že smrt všech předchozích velitelů zavinil on.“
„A sakra…“ řekl na to Jack.
„Jo, takže žádost o ruku, co měl v plánu, se ruší na neurčito. Marks je natolik naštvaný, že raději zmizel.“
„Kolik toho zapomněla?“
„Víš, jak jsi mi jednou povídal, že jste spolu chodili?“ Jack kývnul hlavou a Hank dopověděl: „Tak posud. Ještě stále si myslí, že jste spolu.“ Jack si zakryl tvář, když zrovna výtah zastavil v patře, kde přestoupí na další, kterým dorazí až do patra, kde má Landry kancelář.

Jane Marksová se taktéž dostavila do SGC a právě teď byla u Sam, která neví, co si o všem má myslet. Obě seděly na posteli a povídaly si o tom, co se stalo v průběhu tří let.
„Ty jsi tamtoho sestra?“
„Ano, tamten je můj bratr a plánoval, že tě požádá o ruku. Měl už vše přichystaný, jen čekal na ten správný okamžik. Bydlíte spolu už hodně dlouho, dokonce jsi kvůli němu šla i na Odyssey, než bys pak šla na Hammonda. To je tvá loď. Nevím, jestli to stále platí, ale čeká tě povýšení na plukovníka. Bylo domluveno, že Hammond i Odyssey budou operovat zároveň.“
„Jenže já miluji…“ zarazila se na chvilku Sam, jelikož si nebyla jistá, zda-li o tom ví.
„Já vím, že si stále myslíš, že chodíš s generálem O’Neillem, sama jsi mi řekla, že jsi s ním měla pletky, ale to už je dávno.“
„Jenže pro mě je to jakoby teď,“ řekla zoufale Sam, která nevěděla téměř o ničem. Jane ji poplácala po zádech a řekla jí: „Musím si jít něco vyřídit, kdyžtak se tu za hodinu zastavím. Jen, co za sebe najdu náhradu na chvíli na Odyssee. Mají v plánu letět přímo do území Druhé aliance.“
„Druhá aliance?“ nechápala Sam.
„Až se vrátím, tak ti to vysvětlím,“ odpověděla jí Jane a nechala se přenést na Odysseu, která hlídkovala na orbitě.

Pár minut po tom, co se Jane nechala transportovat na Odysseu, objevil se tam generál O’Neill, jenže Sam už tam nebyla. Divil se, kde je, když měla být na ošetřovně. Když krátce zahlédl doktorku Lamovou, tak si to namířil rovnou k ní, která mu vysvětlila, že ji nechala jít do své ubikace, zda-li jí to pomůže vzpomenout si. Poté, co jí poděkoval, tak odešel z ošetřovny a šel přímo k ubikaci Carterové, která si mezitím to tam všude prohlížela. Když slyšela zaklepání na dveře, šla hned k nim a otevřela. Jakmile spatřila za nimi Jacka, okamžitě se mu vrhla do náručí. Jack nevěděl jak zareagovat, jelikož hned ho chtěla líbit, tak jako kdysi. Jenže když ho políbila, Jack zahlédl na konci chodby, že je někdo viděl. Jack okamžitě zaostřil oči a podíval se, kdo to tam stojí. Když zjistil, že ten někdo je Marks, okamžitě se chtěl za ním vydat a říci mu, že to tak není, jak to vypadá, ale na to bylo už pozdě, než stihl na něj zavolat, tak se nechal přenést na loď.
„Sakra,“ řekl Jack a pohlédl krátce na Sam, které jej nechápala.

Prostor, Země, Odyssey
Jane při cestě k můstku potkala Kevina, který měl až moc špatnou náladu. Vůbec si nevšímal okolí. Kdyby před něj Jane nestoupla, tak by vůbec o ní nevěděl. Zamávala mu rukou před nosem a zeptala se ho: „Je vše v pořádku?“
„Ne, nic není v pořádku,“ odpověděl jí na to tvrdě a pokračoval dál v cestě.
„Hej! Zastav se!“ zakřičela na něj a on nic. Proto ho Jane rychle předběhla, roztáhla ruce a zastavila.
„Tak a teď mi pověs, co se stalo?“
„Tak ty chceš vědět, co se stalo? Tak jo, řeknu ti to. Přímo přede mnou políbila generála O’Neilla. Tak, když už to teď víš, tak mě pusť.“ Jane s otevřenou pusou nechala projít Kevina, který si to namířil přímo do kajuty.
„To jako vážně udělala?“ řekla si pro sebe a šla za svým bráchou.
Kevin měl na pracovním stole připravenou krabici, do které dával nějaké věci. Když Jane přišla za ním, krabici rychle položil vedle stolu, aby ji neviděla.
„Chtěla jsem se tě ještě zeptat, jestli bych mohla tuhle misi vynechat. Slíbila jsem Sam, že jí pomohu trochu si vzpomenout.“
„Jistě, zastoupí tě Mike.“
„Děkuji,“ řekla Jane a odešla z jeho kajuty. Kevin postavil krabici zpátky na stůl a pokračoval v dávání věcí do ní. Byly to fotky, na kterým byl se Sam a věci, které by ji připomínaly. Když dal poslední věc, kterou měl u sebe v kajutě, do krabice, vytáhl pak z uniformu malinkou krabičku, ve které byl zásnubní prsten. Nejprve se na něj podíval, a pak krabičku s prstenem dal do krabice.

Země, SGC, ošetřovna
Na ošetřovně leželi jen dva zranění, byla to doktorka Kašparová s kapitánem Vrátným. Oba se pomalu zotavovali, ale jejich stav byl oproti předešlému značně lepší. Právě teď byli oba vzhůru a spolu komunikovali.
„Jak ti je?“ zeptala se Martina.
„Mnohem lépe. A co ty?“
„Už se těším, až vylezu z postele. Už ani nevím, jak se chodí,“ odpověděla Martina a zasmála se.
„Chci se ti ještě jednou omluvit. Kdybych jim neřekl tu adresu, tak bys tu teď neležela,“ řekl smutně Martin. Martina se na něj podívala a řekla mu: „Za nic se neomlouvej. Stalo se, stalo. Oba jsme v pořádku a brzy nás, doufám, odtud už pustí. Vrátíme se zpátky ke svým pracím a budeme dělat to co doposud, až na to ležení zde na ošetřovně.“
„Pravda. Dny se vrátí do starých kolejích.“
„No, když mluvíš o návratu do starých kolejích, tak doufám, že s těmi šprýmy přestanete. Docela mě někdy naštvou.“
„Slibuji, že s tím přestaneme, ale jen pod podmínkou, že zase budeme kamarádi,“ řekl Martin a posadil se.
„Vždyť jsme byli a stále jsme kamarádi,“ odpověděla mu na to a taktéž se posadila, pak pohlédla na něj a věnovala mu svůj úsměv v obličeji.

Země, SGC, pokoj Carterové
Jak slíbila Jane, tak přišla znovu za Sam, která seděla na posteli. Když Sam viděla Jane, tak se postavila a počkala, až přijde k ní.
„Copak jsi udělala? Brácha na Odyssey až moc řádí.“
„No, zrovna jsem líbala Jacka, když se objevil,“ odpověděla Sam a sednula zpátky na postel. Jane nevěřícně zavrtěla hlavou a sedle vedle ní.
„A co jinak? Jak se po tom cítíš?“ zeptala se Jane.
„Je zřejmě jisté, že se mnou už nechce nic mít. Když zahlédl Markse, tak mě hned odstrčil. Já nevím, co si o tom mám myslet. Naposledy si pamatuji, že jsem žila s O’Neillem, ale vlastně ve skutečnosti žiji s Marksem.“ Jane párkrát kývla hlavou, než se sebou škubla, když se otevřely dveře.
„Tušil jsem, že tu budeš i ty,“ řekl Kevin, když vešel dovnitř.
„Brácho…“
„Nic neříkej, jen tu nechám toto,“ řekl Kevin a poukázal na krabici, kterou položil na stůl. Hned potom odešel z pokoje, aniž by promluvil na Sam. Jane vstala a šla ke krabici, kterou přenesla na postel. Sam se k ní otočila a spolu s Jane začaly hrabat v krabici, která byla plná různých věcích. Sam našla nějaké fotky, když je vytáhla ven a pozorně si je prohlédla, zavřela oči a fotky položila na postel.
„No bezva,“ řekla Jane a vytáhla z krabice malou krabičku.
„Co to je?“ zeptala se Sam. Jane dobře věděla, co v té krabičce je, a tak ji podala Sam. Když ji otevřela, uviděla zásnubní prsten.
„To je…“
„Ano, je to zásnubní prsten. A myslím, že tímto se to vše zrušilo,“ odpověděla Jane a pohlédla dopředu na zavřené dveře.

Prostor, Země, Odyssey – o 2 hodiny později
Všichni na palubě Odyssey byli připraveni vyrazit k planetě, kde zřejmě drží Simi, pokud jim Leaf nelhal. Kapitán Evans seděl u pilotní konzole a čekal jen na povel vstoupit do hyperprostoru. Když podplukovník Marks dorazil na můstek, sedl do velícího křesla a vydal rozkaz: „Vstupte do hyperprostoru.“
„Ano, pane.“
Před Odysseou se otevřelo hyperprostorové okno, do kterého vletěla.
Kevin po vstupu do hyperprostoru šel k boční obrazovce, na které si zobrazil informace o planetě, kam právě teď letí.
„Za jak dlouho tam budeme?“ podíval se na Evanse.
„S touto rychlostí za hodinu a třicet pět minut,“ odpověděl.
„Dobře. Informujte všechny, ať jsou za hodinu na svých místech. Jestli mám pravdu, tak jejich planeta bude hlídaná. Budeme muset vystoupit z hyperprostoru dále od planety, nechtěl bych se hned dostat s nimi do kříže. Pak bychom mohli ztratit naději na záchranu Simů.“
„Ano, pane,“ ozvala se tentokrát Evansová.
„Dobrá, budu u asgardského jádra,“ řekl při odchodu Marks.

Hyperprostor, Athena
Plukovník Svitsová měla komuniké ze Země, právě teď stála na můstku u boční obrazovky a hovořila s generálem Landrym, který má pro ni práci.
„Chápu-li to tak, tak chcete, abychom na ně dohlédli?“
„Ano, plukovníku. Hned, jak se vrátíte na Zem, tak vyrazíte za nimi.“
„Rozumím. Jak je na to tým HB-1, doktorka Kašparová a podplukovník Carterová?“ zeptala se na stav zraněných lidí.
„Všichni budou v pořádku. Doktorce a kapitánu Vrátnýmu to chvíli potrvá, ale jinak všichni už jsou doma, až na podplukovníka Carterovou.“
„Slyšela jsem o tom, co se jí stalo. Je nějaká šance, že se jí vrátí paměť?“
„To nevíme. Právě teď je s ní poručík Marksová. Snaží se jí pomoci,“ odpověděl Landry.
„Snad uspěje. Ozveme se, až budeme na Zemi. Svitsová konec.“ Boční obrazovka ztmavla a Helen se přesunula ke konzole, u které sedává major Barta.
„Jsme u stanoviště Alpha,“ oznámil major.
„Vystupte z hyperprostoru a spojte mě hned s plukovníkem Švestkou.“
„Ano, madam.“

Česká Alpha, základna, řídící místnost
Kapitán Opatovský seděl u počítače, kde právě dával dohromady hlášení lidí z jednotlivých sekcí základny. Když na dalším počítači zahlédl, že Athena vystoupila z hyperprostoru, vzal do ruky vysílačku a řekl: „Plukovník Švestka do řídící místnosti.“ Plukovník během několika vteřin sešel schody dolů a stoupl si ke kapitánovi.
„Athena právě vystoupila z hyperprostoru. Chce s vámi mluvit plukovník Svitsová.“
„Otevřete kanál.“ Kapitán zmáčkl na pár tlačítek a pak kývnul na plukovníka, že může mluvit.
„Plukovníku, jste tu načas.“
„Dejte mi souřadnice, kam vám to máme přenést. Máme trochu naspěch, Odyssea vyrazila do teritoria Druhé aliance, takže jim poletíme na pomoc, jakmile se vrátíme na Zemi.“ Plukovník kývnul na kapitána, který poslal na Athenu souřadnice, kam mají náklad přenést.
„Našli planetu, kde drží Simi?“
„Vypadá to tak. Mají před námi dvě a půl hodiny náskok. Když se dostaneme na Zemi, oni už tam budou.“
„Rozumím. Hodně štěstí.“
„Děkuji.“

Hyperprostor, Odyssey, místnost s jádrem
Hologram Kvasira byl vedle asgardského jádra, u kterého stál Marks. Marks požádal Kvasira, aby mu pomohl trochu s vylepšením paprskometů. Předpokládá, že je budou hodně potřebovat, když letí přímo do jejich teritoria.
„Kvasire, o kolik můžeš zvýšit jejich účinnost?“
„Podle výpočtů jen o pět procent,“ odpověděl během chvilky Kvasir, který pomocí počítače udělal velmi rychlý výpočet.
„Dobrá, začni s přepsáním programů. Já se podívám na štíty, aby déle vydržely.“
„Mám vám pomoci, podplukovníku?“ ozval se Heimdall.
„Děkuji, Heimdalle, ale potřebuji taky něco dělat. Potřebuji zaměstnat svou hlavu. Ale děkuji za nabídku, vážím si toho,“ odpověděl Kevin a vydal se ke stěnnému panelu, který je propojen s krystaly v panelu ve zdi.

Neznámá soustava, Peuta, základna
Jeden z Kerrových mužů seděl v řídící místnosti antické základny, kde sledoval na dálkových senzorech pohyb jednotlivých lodí v galaxii. Když senzory objevily pozemskou loď blížící se k jejich základně na jiné planetě, vzal do rukou vysílačku a okamžitě to nahlásil svému veliteli. Kerro co nejrychleji přiběhl za ním do místnosti se slovy: „Co jsi objevil?“
„Blížící se pozemskou loď k naší základně, kde držíme Simi.“
„Za jak dlouho tam budou?“
„Přibližně za půl hodiny. Mám nařídit evakuaci základny?“
„Ano. Ať okamžitě přesunou Simi na jinou základnu, nemůžeme dopustit, aby je zachránili. Zatracenej Leaf, vše jim řekl.“
„Pane, mám nechat i evakuovat lodě?“ zeptal se muž. Během chvilky dostal Kerro nápad, který by mohl vyjít.
„Ne, nechte je hlídkovat nad planetou. Místo toho jim přivolejte posily. Možná někdo z nich na palubě je nosičem antického genu.“
„Ano, pane.“ Kerro opustil místnost a vydal se chodbou do řídící místnosti základny.

Hyperprostor, Odyssey, můstek
Kapitán Evans sedící u pilotní konzole si zobrazil na obrazovce dálkové senzory, které nic nezaznamenávaly. Když přišel podplukovník na můstek, okamžitě mu nahlásil ujištěný stav.
„Kolem planety se nenachází žádná cizí loď.“ Marks sedl do křesla a obrátil se na Mika.
„Nemůžeme vědět, zda-li tam není nějaké rušení, které nám ruší detekovat jejich lodě. Vystup z hyperprostoru, zbytek vezmeme podsvětelnými motory.“
„Jistě. Opouštíme hyperprostor.“

Prostor poblíž P3P-635
Odyssey po výstupu z hyperprostoru hned aktivovala štítky. V prostoru nebylo nic vidět, Odyssey byla jediná, která tam byla.
Marks vstal z velitelského křesla a s pohledem na prostor šel vpřed.
„Něco mě tu nesedí. Jestli Druhá aliance má ve vlastnictví antickou základu, tak nás určitě zaznamenali a vědí o nás.“
„Myslíte, že planetu dávno evakuovali?“ zeptal se Mike.
„Určitě. Miku, namiř to k té druhé planetě, kde je brána.“ Mike kývnul hlavou a zmáčkl na pár tlačítek.
„Kurs nastaven.“
„Štíty držte na maximum, očekávám, že tady někoho ponechali.“

Během pár minut se Odyssea za pomocí podsvětelných motorů přiblížila k planetě, která byla blízko té původní, kam měli dříve plánováno letět.

Senzory jako předtím nezaznamenaly žádný život na planetě ani žádnou loď ve vesmíru. Mike pohlédl na Kevina, kterému tohle všechno nesedělo, díval se vpřed a přemýšlel o tom, kde by mohli být.
„Pokuste se zvětšit citlivost senzorů.“
„Ano, pane,“ ozval se jeden z důstojníků ze zadní části můstku.

Zpozad planety se najednou demaskovalo deset lodí Druhé aliance. Lodě se začaly formovat do různých pozic, nakonec obklíčily Odysseu ze všech stran.

Na Odyssee začal znít poplach, celá posádka byla připravena na okamžitý boj na svých stanovištích. Když na senzorech zaznamenali deset mateřských lodí Druhé aliance, které je obklíčily, nastavili zbraně tak, aby alespoň jeden railgun a paprskomet měl zaměřenou alespoň jednu loď.
„Stav nepřátelských lodí?“
„Všechny drží své pozice, zbraně mají namířeny na naše generátory štítů, podsvětelné motory a také hyperpohon. Jedna z lodí se snaží s námi spojit,“ odpověděl a zároveň informoval velitele o stavu nepřátelských lodí.
„Na obrazovku,“ s těmito slovy se Marks přesunul k boční obrazovce, na které se zobrazil velitel Druhé aliance, Kerro.
„Opět se shledáváme, podplukovníku.“
„Právě jsem chtěl říci to samé. Ale přejdu k věci. Kde držíte Simi?“
„To byste rád věděl. Ale stejně zemřete, tak proč vám to neříci. Jsou o pár planet dál odsud na jedné z našich základen, více vám už neřeknu, věděli byste to až moc podrobněji.“
„To nevadí, my se stejně přes vás dostaneme a poletíme zachránit Simi,“ řekl mu na to Marks a ukončil spojení mezi nimi stisknutím tlačítkem vedle obrazovky.
„Všechny lodě nabíjejí zbraně!“ zakřičela Evansová. Marks usadil rychle do velitelského křesla a začal s vydáváním rozkazů: „Zaměřte se na velitelskou loď. Snažte se udržet co nejvíce štíty nad důležitými systémy. Nepotřebnou energii převeďte do předních štítů, jdeme na ně.“
„Ano, pane,“ odpověděli oba důstojnici sedící za konzolemi.

Odyssea začala jako první střílet na nepřátelské lodě i přesto, že měly značnou přesilu. Bylo zcela jisté, že hned po nich začnou se střelbou ostatní lodě, a to přímo na ně.

Po několika zásazích do štítů Odyssey se na můstku začaly objevovat první jiskry.
„Štíty klesly na osmdesát tří procent. Poškození na přídi a zádi, paluba sedm, osm a devět,“ oznámila Evansová.
„Uzavřete je!“
„Pane, všechny lodě se začaly soustředit na jedno místo.“
„Které?“
„Hlavní generátor štítu,“ odpověděla Evansová a hned na to se zatřásla celá loď. Všichni, co stáli tou dobou na nohou, spadli na zem. A aby nebylo málo, pilotní konzole měla velký zkrat, že Evans slítl na zem. Marks věděl, že tohle je předem prohraná bitva i s úpravy, které prováděli při cestě. Štíty byly téměř na nule, generátor byl natolik poškozený, že ani neexistovala naděje jej spravit za krátkou dobu.
„Sharon, běž za bratrem,“ řekl, když vstal z křesla, a šel k jediné funkční konzole na můstku.
„Co chcete dělat?“ zajímalo ji, když vstala z křesla.
„Dostanu vás odsud. Transportuji celou posádku k bráně. Půjdete na stanoviště Delta,“ odpověděl při zaměřování všech lokátorů na palubě, krom svého.
„A co vy?“ ozval se Mike, který vstával ze země.
„Já tu zůstanu. Informujte hned Athenu, ať sem neletí.“
„Kevine, ne!“ než kdokoliv stihl zareagovat, všichni byli přeneseni na povrch planety hned u brány. Pouze jediný člen posádky zůstal na palubě bez jakéhokoliv plánu na záchranu jak lodi, tak i Simů, kteří jsou nadále věznění v rukou Druhé aliance. Kevin po přenesu celé posádky aktivoval na konzoli jeden program, který hned po jeho spuštění začal plně fungovat, jelikož byl připojen přímo k jádru.
„Odysseo.“
„Podplukovníku,“ ozval se ženský hlas z interkomu.
„Krátký hyperprostorový skok. Přímo za tu první planetu.“

Během chvilky Odyssea vstoupila a vystoupila z hyperprostoru. Po tomto skoku byl hyperpohon vyřazen z činnosti.

Kevin dobře věděl, že delší let hyperpohonem by byla loď roztrhána na kusy během chvilky, proto raději zvolil variantu, že jim na chvilku zmizne ze senzorů, než aktivuje maskování, které je taktéž připojen k jádru.
„Dobrá, máme chvilku, než nás odhalí. Jak jsou na tom zbraně?“
„Zatím jsou funkční, zaměřovali se pouze na hlavní generátor štítu.“
„A co posádka?“
„Všichni stihli projít bránou, jsou v bezpečí.“
„Děkuji, Odysseo, za všechno.“

Stačila jen chvilka a Odyssea byla opět odhalena i přesto, že byla zamaskována. Tentokrát pět lodí přiletělo čelem k Odyssey.

Na boční obrazovce se objevil Kerro, který si chtěl ještě promluvit s Kevinem.
„Vidím, že jste všechny přenesl na planetu, jen se divím, že vy jediný jste zůstal.“
„Asi byste něco měl vědět, každý velitel se raději obětuje sám, než aby obětoval posádku, která má před sebou dlouhou budoucnost,“ řekl mu na to Kevin a zase jako první přerušil komunikaci mezi loděmi. Pak pohlédl na monitor, který mu udává, že nepřátelské lodě zaměřily můstek Odyssey. Pohlédl dopředu a uviděl, jak nepřátelské zbraně dosahují svého cíle.
„A do hajzlu…“ Rychle se rozeběhl od konzole a namířil si to pryč z můstku, jelikož samotné Odyssey se podařilo částečně zprovoznit malinký generátor poblíž můstku, který je nezávislý na tom hlavním. Kevin utíkal, jak nejrychleji mohl, jenže nepřátelské střely během chvilky dopadly na můstek. Hned po tom následovala velká exploze, která nešla nijak zastavit. Kevin po proběhnutí přepážky ji chtěl nechat zavřít, jenže výbuch byl téměř u něj. Kousky z můstku začaly všude létat, že doletěly na chodbu, kudy běžel.