Stargate Ships: S02E02 – Poškození

Galaxie Pegasus
Lantea, Atlantis
Doktorka Weirová s podplukovníkem Sheppardem seděli o samotě v kanceláři, kde mezi sebou diskutovali o Toddově plánu, který spočívá v tom, jak zničit všechny známé wraithské základny, o kterých ví každý Wraith. Až na pár desítek utajených základen, jim řekl polohy všech wraithských základen. Na tabletu, který ležel na stole mezi nimi, byly právě zobrazeny planety základen s jejich polohy v galaxii.
„Jestli Todd s těmi základnami nelže, tak bychom mohli zaútočit na ty, co jsou poblíž nás,“ navrhl John. Elizabeth pohlédla na mapu soustavy, kterou právě obývají, a ukázala na tři planety.
„Navrhuji prvně zaútočit na tyto tři, zbylých čtyřicet osm budeme likvidovat postupně dle příležitosti.“
„Ale musíme vzít v potaz, že jakmile zaútočíme na první základnu, tak začnou střežit lépe ty ostatní,“ poukázal na možnou situaci.

„Proto by bylo nejlepší, kdyby všechny naše lodě přiletěly za námi. Každou z nich bychom vyslali na určené místo.“
„Kolik vůbec máme teď plně funkčních lodí?“ zajímalo podplukovníka.
„Daedalus, Apollo, Athena a plus čtyři antické válečné lodě. Hammond je schopný letu i boje, ale krapet se pozdrželo jeho nasazení kvůli nedávnému incidentu. Onestar už taktéž lítá, ale momentálně letěla na dlouhodobou misi, ze které se vrátí za dva týdny. Odyssea není ani ze čtvrtiny opravena, na její opravě pracují téměř všichni z opravářských týmů.“
„Sedm lodí, toho bychom mohli využít. Nezaútočíme jen na tři planety, ale vezmeme jich rovnou sedm. Bude tak větší šance na zničení více základen na jednou, než abychom zničili jen tři. Ale po tomto už budou vědět, že jsme se nějak dozvěděli o jejich základnách, takže nad jejich planetami bude hlídkovat více mateřských úlů.“ Elizabeth kývla souhlasně hlavou a John se usmál. Konečně se pozemšťanům poštěstilo a mohou se tak postupně zbavovat Wraithů.

Mléčná dráha
Země, Colorado Springs, Marksův dům
Kevin se zrovna nacházel v obývacím pokoji, kde se díval na televizi, ve které zrovna nic zajímavého pro něj nebylo. Proto také měl před sebou na stolku papíry, které dostal od vedení, aby jej vyplnil. Když po půl hodině papírování o oprav Odyssey skončil, založil papíry do složky a nechal je na stolku. Hned poté, co se opřel o gauč, zaslechl rachot klíčů. Věděl, že jediní dva od nich mají klíče, buď Jane, nebo Sam. Podle jeho očekávání to byla Sam, která si s ním chtěla promluvit.
„Ahoj,“ řekla Sam. Kevin vstal za pomocí berle z gauče a otočil se směrem k ní.
„Ahoj.“
„Kevine, musíme si o něčem promluvit.“
„Myslím, že to nebude třeba. Mezi námi je konec,“ řekl Kevin a vydal se ke vchodovým dveřím.
„Keve…“ Najednou zaslechla zavření dveří, a to byl pro ni konec. Kabelku položila na zem, na kterou si sama sedla.

Galaxie Pegasus
Lantea, Atlantis
Elizabeth se Sheppardovým týmem se nacházeli v zasedací místnosti, kde všichni seděli kolem stolu.
„Informovala jsem Zemi o našem plánu. Dostali jsme zelenou,“ informovala všechny Elizabeth.
„Pokud tedy nelže,“ podotkl Ronon.
„Rodney,“ obrátila se na něj.
„Nelže. Jedna z mnoha planet, jejíž polohy nám poskytl, je v databázi. Na té planetě mají základnu.“
„Tak na ně vyrazíme,“ řekl Ronon.
„Generál O’Neill nám povolil použití všech lodí. Daedalus, Apollo a Athena byli informováni o situaci a jakmile budou moci, tak k nám vyrazí. Zatím nám sem pošlou všechny čtyři antické válečné lodě.“
„To je super, bude po nich a my budeme žít v klidu a míru,“ zaradoval se Rodney.
„Bohužel, nebude po všech, dostali jsme jen jejich známé adresy, několik jejich velkých základen je v utajení. Museli bychom se dostat hlouběji k jejich informacím a takovou možnost zatím nemáme. Musíme pracovat s tím, co máme, a zničit co nejvíce jejich základen, než zjistí, že pár jejich podřízených porušilo pár pravidel,“ řekla Elizabeth. Když chtěla ukončit poradu, Rodney zaluskal prsty.
„Něco mě napadlo. Co kdybychom vytočili postupně jednu adresu za druhou a zjišťovali, jestli se jejich brána nachází přímo na základně. Kdyby ano, mohli bychom jim poslat atomovku přímo do chřtánu.“
„Tolik sond ale nemáme. Nápad dobrý, ale neproveditelný z naší strany,“ řekla Elizabeth.
„A co SGC, ti by nám jich pár neposlali?“ zeptal se John.
„Zkusím se jich zeptat. Rovnou je tak mohu požádat o pár desítek atomovek, aby nám poslali.“
„Pár desítek?“ zděsil se Rodney, když si představil, co by se stalo, kdyby se aktivovaly na Atlantidě.
„Máme seznam celkem jednapadesáti planet, jednou atomovkou je nezničíme,“ podotkl John s pohledem na Rodneyho, který seděl hned po jeho pravé ruce.
„A co kdybys zavolal tu svoji sexy kočičku a požádal ji o pomoc?“
„Larrin je mimo dosah vysílače, až bude blíže, tak jí hned zavolám,“ odpověděl John, vstal ze židle a namířil si to s Elizabeth rovnou do operačního, kde Chuck na jejich přání začal zadávat adresu Země.

Mléčná dráha
Země, Colorado Springs, hospoda
Byl čtvrtek odpoledne a Marks seděl v hospodě, kde pil nealkoholické pivo. Když položil sklenici a požádal o další, poklepal mu na rameno Swayn, který tam každý čtvrtek chodil.
„Ahoj,“ řekl Kevin a napil se piva. Swayn si k němu přisedl a řekl: „Víš, že bys alkohol neměl pít.“
„Je nealkoholický.“ Swayn na něj pohlédl a pak si objednal taktéž pivo, ale pro sebe alkoholický.
„Keve…“
„Nemusíš nic říkat, vím, na co myslíš,“ řekl Kevin a pohlédl na něj. Pak zas pohlédl na pivo a napil se.
„Měli byste si o tom promluvit. Sám víš, že tu ztrátu paměti nemůže. A poté jen reagovala tak, co si pamatovala. Kevine, ona za to nemůže, měl by sis s ní promluvit.“
„Ta už si nejspíše balí věci,“ řekl mu na to. Swayn na něj vyvalil oči a čekal na vysvětlení, co se stalo.
„Když jsem odešel z domu, tak jsem jí tam nechal vzkaz. Takže nejspíše balí,“ vysvětlil mu a dopil zbývající pivo ve sklenici.
„Kevine, tak teď mě dobře poslouchej. Hned teď vypadni z této hospody a jeď za Sam. Paměť už má v pořádku, vše si pamatuje.“
„Ale…“
„Dělej a neštvi mě,“ Swayn ho nenechal domluvit. Kevin vytáhl z kapsy peněženku, vzal z ní dva dolary a nechal je na stole. Pak vzal berle, které byly opřeny o stůl, a vydal se k východu. Swayn potom zavrtěl hlavou a pak si objednal tentokrát panáka, který vypil na ex.
„Budete si přát ještě?“ zeptala se ho servírka.
„Ne, děkuji, zaplatím,“ odpověděl a vytáhl z peněženky tři dolary, které podal číšnici.

Země, Colorado Springs, Marksův dům
Kevin co nejrychleji přijel autem domů. Zaparkoval před bránou a rychle z auta vystoupil. Na vytažení berlí neměl ani pomyšlení, hned si to namířil ke dveřím, které za pomocí klíčů otevřel. Když vešel dovnitř, viděl na zemi sedět Sam. Hned k ní přišel, dřepl, otočil si ji k sobě a políbil ji. Pak se hlavou dotkl její hlavy a řekl: „Omlouvám se.“
„Neomlouvej se, to já bych se měla omluvit za všechno.“
„Ne, já za to mohu. Ty ne,“ opravil ji. Po chvilce pohlédl za sebe na gauč, kde měla Sam plnou krosnu svých věcí. Na chvilku zavřel oči a pak řekl: „Měli bychom je vybalit zase zpátky.“ Sam se na něj usmála a opřela se o něj.

Hyperprostor, Onestar
Plukovník Jan Svits, velitel Onestar, se právě teď nacházel na můstku, kde čekal, až mu major Petr Ohral oznámí, že jsou na místě. To se také během několika uplynutých vteřin stalo. Plukovník tak mohl rozkázat, aby vystoupili z hyperprostoru se zapnutými štíty.

Prostor, Onestar
Onestar vystoupila z hyperprostoru v prázdném prostoru, kde nebyly žádné planety. Jan vstal z křesla a přišel k boční obrazovce, na které spustil jeden program. Senzory hned po spuštění programu detekovaly cizí objekt nedaleko od nich.
„Jak jsem si myslel,“ řekl Jan a pohlédl na pilota se slovy: „Kontaktujte je.“ Major kývnul hlavou a hned poslal neznámému objektu před nimi zprávu. Po několika vteřinách se cizí objekt demaskoval a ukázal se Onestar v plné své kráse. Na obrazovce, která se nacházela po jeho levici, se aktivovala. Jan k ní přišel a usmál se, když se objevila Vala Mal Doran.
„Vala Mal Doran, jsem překvapen, že se nacházíte na té lodi.“
„Oriové se rozhodli postavit pár lodí různého druhu. Chtěla jsem se podívat a pozeptat se, jak se vám daří.“
„Letíte přímo na zavolanou. Určitě s vámi bude chtít mluvit generál Landry. Před chvílí poslal všem velitelům subprostorem zprávu. V Pegasu nalezli polohy wraithských základen a generál schválil na ně útok.“
„Tak to tu jsem v pravou chvíli. Tomin zůstal v galaxii Oriů, poletíme k SuperBráně a hned se s ním spojím. Myslím, že by nám pár lodí určitě pomohlo,“ řekla Vala a pohlédla na pilota lodi, který s kývnutím hlavou nastavil souřadnice, kde se nachází brána.
„Uvidíme se za pár dní,“ oznámila a obrazovka najednou ztmavla. Jan se usmál a namířil si to k majorovi, který už věděl, co dělat. Nastavil souřadnice plánované cesty a vstoupil do hyperprostoru.

Země, SGC
Generálové Landry a O’Neill stáli v zasedací místnosti, kde čekali na vzácnou návštěvu. S doprovodem svých dvou podřízených přišel do místnosti generál Michael Ryan.
„Generálové,“ ozval se jako první Ryan.
„Generále,“ odpověděli nazpátek oba generálové. Landry pobídl oba vyšší generály k sednutí ke stolu. Poté, co si sedli, si vzal první slovo Michael: „Po přečtení několika hlášení z misí SG týmů jsem se rozhodl, že na jedné neobydlené planetě zřídíme výcvikové stanoviště, kde budoucí členové SG týmů budou cvičeni.“
„Generále, v situaci, ve které se právě teď nacházíme, nevím, zda-li je to dobrý nápad. Mentálně se soustředíme na naše bitevní lodě, které jsou teď terčem Druhé aliance. Jeden z nich, jmenuje se Leaf, nám dal pár informací, podle kterých jsme zjistili, že zde na Zemi jsou mezi námi infiltrováni lidé z Luciánské i z Druhé aliance. Na planetě, kde drželi HB-1, nalezl tým pod vedením podplukovníka Markse, velitele Odyssey, počítač, který pocházel od nás z SGC. Právě teď se snažíme zjistit, kdy se počítač dostal z SGC na jejich planetu a kdo to byl,“ oznámil mu generál O’Neill. Ryan znepokojeně pohlédl na oba generály a čekal, jak se k tomu vyjádří Landry.
„Jak řekl O’Neill, naše priority jsou momentálně na jiném místě. Naší největší hrozbou je Druhá aliance, která nějakým způsobem získala technologii Antiků. Dokonce na planetě P4Q-385, kde byla přepadena SG-1 a SG-23, zmizel přístroj, který tam zkoumali. Dobře věděli, pro co si jdou.“
„Co to byl za přístroj?“ zajímalo Ryana.
„Byl to holografický přístroj zobrazující DNA Antiků,“ odpověď tentokrát přišla od někoho, koho by tam nečekali. Doktorka Kašparová po dlouhé době stála opět na nohou. Všichni tři generálové na ni pohlédli a přizvali si ji ke stolu.
„Doktorko,“ oslovil ji Ryan.
„Generále Ryane. Ráda vás poznávám. Ten přístroj, který jsme nalezli, patřil Antikům. Než nás přepadli, stihli jsme provést překlad textu, který byl na zdech u přístroje. Aby byl přístroj plně funkční, musí být připojen k jinému zařízení, které se nachází na jiné planetě. Planeta, na které se nachází, nebyla uvedena, ale věřím, že ji najdeme někde jinde.“
„Atlantida?“ odhadoval O’Neill.
„Přesně tak. Antikové si vše psali do databáze, takže zmínka o té základně tam bude určitě. A jestli se v jedné části nemýlím, bude to zrovna ta základna, kde se nachází Druhá aliance. Jestli tam fakt jsou, měli byste pár ZPMek přiřadit lodím navíc. S tím, co mají, si nevystačí,“ odpověděla Martina.
„Slyšel jsem, jak na tom dopadla po střetu s nimi Odyssea. Je možnost přizpůsobit pozemskou a asgardskou technologii s antickou?“ zajímalo Michaela.
„Možná,“ odpověděla jednoslovně doktorka.
„Musí určitě existovat nějaká možnost, jak porazit jejich lodě. Dokázali jsme odolat orijským lodím, tak proč bychom to nedokázali i proti Druhé alianci?“
„Generále, podívejte se na to, jak dopadla Odyssea, která disponovala třemi ZPM moduly. Na palubě má navíc asgardské jádro spolu s nejlepší zbraněmi, které Země má. Jediný, co můžeme zkusit, je to, že proti nim pošleme jednu Auroru ze čtyř, které jsme získali při bitvě s Replikátory,“ odpověděla doktorka.
„Všechny čtyři Aurory mají teď namířeno do Pegasu,“ ozval se Landry.
„Atlantida získala polohy planet, kde se nachází wraithské základy. Když už se zbavili Replikátorů, tak se chtějí zbavit i Wraithů, a s těmito informacemi se jim podaří dát Wraithům ránu,“ dopověděl O’Neill. Ryan kývnul několikrát za sebou hlavou a pak řekl: „Až skončíte v Pegasu, tak se soustřeďte na naše lodě, ať když se příště střetnou s Druhou aliancí, neskončí jako Odyssea.“ Všichni tři kývli souhlasně hlavou a postavili se, když generál Ryan vyrazil k odchodu. Doktorka pak pohlédla na oba generály se slovy: „Volali jste mě?“
„Ano. Mluvili jsme s HB-1, která se za vás až moc přimlouvala,“ odpověděl Landry.
„A jej, copak tentokrát povídali?“
„Přemlouvali mě, abych vás přiřadil k nějakému týmu, abyste mohla chodit na mise,“ odpověděl Landry a Martině tím hned přivodil husí kůži.
„Hehe, pane…?“
„Ano?“
„Raději si počkám, až podplukovník Carterová převezme Hammonda, slíbila mi místo u ní.“
„Je to vaše rozhodnutí,“ řekl na to Landry.
„Děkuji. Pomyšlení, že bych potom všem měla jít na misi, je děsivá.“ Martina se otřepala a vyrazila ke schodišti, kterými před chvíli šel dolů generál Ryan.

Hyperprostor, Onestar
Plukovník Jan Svits seděl na gauči ve své kajutě. Naproti sobě měl na zdi pověšenou obrazovku, na které měl právě teď zobrazený seznam různých písniček. Když si zrovna jednu chtěl pustit, na obrazovce se objevila Helen. Jan se leknul a povyskočil.
„H…Helen?“
„Ahojky.“ Helen se zasmála a počkala, až se Jan vzpamatuje z jejího malého překvapení.
„Kdepak jsi?“ zeptal se.
„Tam, kde ty nejsi. Generál O’Neill mě před chvílí požádal, abych doprovodila všechny čtyři Aurory do Pegasu. Za chvíli opustíme Mléčnou dráhu, tak jsem se chtěla pozeptat, jak se daří?“
„Při cestě jsme potkali Valu, připojí se v Pegasu s loděmi, jak jen to bude možné,“ odpověděl Jan.
„Pěkný. Doufám, že až se v Pegasu zbavíme Wraithů, že tam pak budou mít klid.“
„To já taky doufám. Mno nic, budu muset končit, za chvíli vystupujeme z hyperprostoru,“ oznámil Jan při pohledu na hodinky, které mu ukazovaly za deset minut půl šesté večer.
„Tak ahoj a hodně štěstí,“ popřála mu Helen.
„Tobě taky. Pa.“ Spojení mezi oběma plukovníky bylo ukončeno a Jan se pomalu vydal na můstek.