Stargate Ships: S02E05 – Nečekaná setkání

Poté, co Simi zachránili, se pomalu vše vracelo do starých kolejí. Kaila se vrátila zpátky na Odysseu, Charleen s Nicem se starali o svou novorozenou holčičku. A generál Landry s podplukovníkem Starkem měli dost práce, aby zjistili, kdo z SG-18 je člověk Pinů.

Mléčná dráha
Země, Colorado Springs, SGC – 8:00
Generál Landry procházel chodbou na desátém patře, kde měl podplukovník Stark svou kancelář. Když k ní přišel, chystal se zaklepat na dveře, ale Stark byl rychlejší a po otevření dveří vyšel na chodbu.
„Ou, generále.“
„Podplukovníku, jsem rád, že jsem vás zastihl. Máte čas?“
„No, zrovna jsem se chystal jít domů, ale když to spěchá, tak jo. Co potřebujete?“

„Jde o SG-18,“ odpověděl Landry. Stark se porozhlédl po chodbě, jestli se tam krom nich někdo další nachází. Když se ujistil, že tam jsou sami, nechal mluvit generála.
„Za hodinu jdou na misi. Chci někoho, aby s nimi šel. Jestli je kapitán tím špionem, musíme ho přistihnout při činu. Tím, že je velitelem týmu, nám to stěžuje. Ale teď už víme, jak dokázal vše vynést ven. Patří mezi ty, co jsou informování jako první, když se něco děje.“
„Rozumím. Převleču se a půjdu s nimi. Zbytek týmu je už dávno pryč, takže půjdu zjevně sám.“
„Sám nepůjdete,“ ozval se někdo, koho by tam ani jeden nečekali. Když oba viděli nedávno povýšenou podlukovnici Hetty Johnsovou, divili se, co tam dělá.
„Půjdu s vámi. Na Sibyle mě teď nepotřebují, takže mám čas.“ Oba dva na ni zírali jak cosi. Nechápala je, a tak se jich zeptala: „Co se děje?“
„Ale nic, jen bychom vás tu nečekali,“ odpověděl Landry.
„No, když jste mě zase přeřadili, tak si připadám jak stěhovavý pták. Chci jít na nějakou misi, ne trčet v kanclu na Sibyle,“ zakňučela v zoufalství Hetty, která se hodně rychle dostala k velení na Sibyle. Landry pohlédl na Starka, který kývnul hlavou.
„Dobrá, můžete jít.“
„Jo,“ zajásala Hetty a skočila Starkovi na záda. Landry nestačil jen zírat. Po chvilce hopsaní na Starkových zádech slezla zpátky na zem a obrátila se na Landryho.
„V kolik vyrážíme?“
„Za hodinu,“ odpověděl Stark a než stihl něco dalšího říci, tak jim utekla do výtahu.
„Podplukovník Hetty Johnsová. Nedivím se, že jí říkají druhá Carterová a Haileyová. Pochytila snad všechny jejich vlastnosti,“ řekl Stark, který zná jak plukovníka Carterovou, tak i poručíka Jennifer Haileyovou.

Hyperprostor, Athena – 10:00
Pavel s Pavlou se právě teď nacházeli v kanceláři velícího důstojníka, kde si je pozvala Helen, která seděla za stolem. Je to pár hodin od toho, co dostali nové rozkazy od generála O’Neilla. V rukou měla dvě modré složky, které obsahovaly dva papíry čistého textu. Když jim je podala, otevřeli složky a hned na to, je zas zavřeli.
„Kdo píše tak dlouhé zprávy?“ zajímalo Pavlu Nyklovou.
„Otočte stránku a podívejte se dolů,“ odpověděla Helen. Když tak Pavla učinila, sklopila hlavu dolů se slovy: „Už se nedivím, že chce generál O’Neill velet Enterprise. Že ho to baví psát tak dlouhé slogany.“ Na dolní stránce papíru bylo razítko U.S.A.F. a podpis poručíka generála Jonathana Jacka O’Neilla.
„Za měsíc už bude v nasazení. Jejich první mise bude let do galaxie Ida.“
„První let a hned do jiné galaxie? Jsou teda odvážní,“ řekl na to Pavel Barta.
„Ale budou to mít dobrý, cestu se dvěma ZPM si to zkrátí o celé tři týdny. Budou tam za pět dní. Pak budou mít za úkol sestavit SuperBránu. Zatím máme pod kontrolou tři. Oriové mají dvě, jednu u nich a jednu poblíž této galaxie. Teď si nevzpomenu, jak se jmenuje. Má nevyslovitelný název,“ odpověděla Helen, zároveň jim tak oznámila, co má Enterprise v nejbližší době za plány.
„Páni, začínám se to tu nějak rýsovat. Daedalus, Odyssey, Apollo, Hammond, Athena, Onestar a brzy už i Enterprise,“ řekla na to Pavla.
„Kolik nám vůbec ještě zbývá volných ZPM?“ zeptal se Pavel.
„Něco kolem dvaceti. Začínám o nich ztrácet přehled. Jsou snad všude, kde jsou potřeba,“ odpověděla Helen. Hned nato byli všichni vyhozeni ze svých míst. Po celé lodi se rozezněl poplach. Helen s Pavlem i Pavlou leželi na zemi a vzájemně si vyměňovali pohledy. Když se podívala směrem na výhled do prostoru, viděla, jak najednou opouští hyperprostor. Rychle všichni tři vstali ze země a namířili si to k můstku.

Prostor
Athena se objevila z ničeho nic v prázdném vesmíru, kde nikdo krom nich nebyl. Najednou se ale objevily lodě Druhé aliance, které si to namířily rovnou na ně.

Prostor, mateřská loď Druhé aliance
Na lodi se nacházel Kerro, hlavní velitel této aliance. Když viděl, jak úspěšně dostali Athenu z hyperprostoru, okamžitě nechal vyslat jeho podřízené na nepřátelskou loď.

Prostor, Athena
Nyklová s Bartem přiklusali na můstek, kde sedli ke konzolím na svá místa. Hned zjišťovali, jaký je stav lodi. Štít byl aktivní, ale fungoval jen na sedmdesáti procentech. Když Barta zjistil veškeré informace, zapnul vysílačku, kterou se spojil se Svitsovou, která si to namířila místo na můstek do řídící místnosti jedna.
„Plukovníku, štíty jsou na sedmdesáti procentech, hyperpohon s podsvětelnými motory jsou mimo provoz. Zachycuji tři lodě Druhé aliance.“

Helen stála u hlavní konzole, na které zjišťovala, která část motorů byla poškozena. Když zjistila, že jsou rozstříleny všechny, tak pohlédla na další důstojníky, kteří byli s ní v místnosti. Věděla, že tohle za boje dohromady nespraví. Rychle tak na konzoli poslala subprostorem zprávu na nejbližší pozemskou loď. Když zpráva byla poslána, oznámila dalšímu nejvyššímu důstojníkovi v místnosti, že běží zpátky na můstek.
„Majore, převeďte vše, co můžeme postrádat do štítů a zbraní. Snad se někdo z našich objeví dříve,“ řekla při běhu do aktivované vysílačky.

Při utíkání chodbou, kde se objevovala jedna jiskra za druhou, narazila po pár metrech na nečekanou návštěvu. Tří členný tým Druhé aliance se najednou objevil před Svitsovou na chodbě, kudy zrovna běžela. Divila se, že na ni nemířili žádnou zbraní. Když se k ní přiblížili, nezbývalo jí nic jiného než se s nimi pustit do rvačky. Prvního kopla nohou na břicha a pak ho praštila rukou do obličeje. Další útok už bohužel nestihla, jelikož ji zbylí dva chytli za ruce. Chtěla se jim vysmeknout, jenže místo toho jí zlomili pravou ruku. Silně zakřičela, jenže než kdokoliv z její posádky stihl zareagovat, všichni tři muži i se Svitsovou byli přeneseni na mateřskou loď Druhé aliance, kde se nacházel Kerro.

Major Barta nevěřil svým očím, když mu senzory ukazovaly, že nepřátelské lodě přestaly s palbou a vstupují do hyperprostoru. Když mu ale přišla další zpráva, podíval se na kapitána Nyklovou, která viděla to samé. Na obrazovce oběma blikalo, že lokátor plukovníka Svitsové zmizel.
„Co teď budeme dělat?“ zeptala se Pavla.
„Nemůžeme nic, motory jsou v háji. Musíme počkat, až dorazí Odyssea. Právě teď poslali zprávu, jsou na cestě, do deseti minut je tu máme,“ odpověděl Pavel, který musel teď přebrat velení lodi.

Hyperprostor, mateřská loď Druhé aliance
Plukovníka Svitsovou přitáhli do místnosti, kde ji zavřeli za mříže. Nebyla to ale obyčejná místnost, něco jí tam nesedělo. Jenže než se stihla na něco zeptat, všichni tři muži opustili místnost. Helen sedla na zem a chytla se za pravou ruku, kterou měla zlomenou. Dost jí to bolelo, ale prášky proti bolesti zrovna při sobě neměla. Všimla si, že ji sledují pomocí kamerového systému, který byl podle vzhledu okopírovat ze Země. Když zjistila, kam všechny míří, nastavila se tak, aby jí neviděli na boty. Poté, co se otočila, levou rukou sáhla na podrážku, kde vyčuhovala malá umělá výstupka. Když ji zmáčkla, zůstala už zasunuta v podrážce.

Země, Colorado Springs, Pentagon – o dva týdny dříve
Plukovník Svitsová si to razila chodbami Pentagonu, které většinou vedly do kanceláří. Po chvilce bloudění došla do sekce, kde mají kanceláře velící důstojníci pozemských lodí. Prvních pět dveří vynechala, až pak u šestých se zastavila a zaklepala na ně. Když se z druhé strany ozvalo: „Dále,“ vstoupila dovnitř a hned za sebou zavřela dveře.
„Helen, copak potřebuješ?“ zeptal se Kevin.
„Něco mě napadlo ohledně našich lokátorů,“ odpověděla Helen a sedla do křesla. Když Kevin viděl, jak lapá po dechu, rychle vstal z křesla a vzal ze skříně sklenici s malou flaškou minerálky. Rychle minerálku nalil do sklenice a podal ji jí. Docela zíral, když ji viděl, jak to do sebe během chvilky dostala.
„Ách… Děkuji. Dostat se k tobě do kanclu dá záhul,“ poděkovala Helen a položila sklenici Kevinovi na stůl.
„Mně povídej, brzy si tu zřídím transportér.“
„Dobrej nápad. Kde jsme to skončili?“
„Zmínila ses o nápadu ohledně lokátorů,“ odpověděl Kevin při sednutí zpátky do křesla.
„Jo. Takže naše současné lokátory mají pár much, u kterých mě napadlo, jak se jich zbavit. Teď, když umíme více než předtím používat asgardské jádro, bychom mohli vytvořit lokátor, který budeme moci zachytávat přes subprostor. Takže, kdyby někdo byl třeba unesen, hned bychom ho našli přes dálkové senzory.“
„To je pěkné, ale zjevně jsi zapomněla na velikost toho lokátoru, že? Kam bys ho chtěla dát?“
„Nevím, třeba to boty. Nikdo většinou neprohlíží podrážky. A navíc mohli bychom je upravit i tak, abychom je detekovali jenom my. Takže Drahá aliance, nebo další nepřítel by je neobjevil při skenování nebo použití. Vlastně by lokátory fungovaly i přes rušičku, jelikož by fungovaly na frekvenci, která by se pořád měnila,“ odpověděla Helen. Kevina po tomhle ještě více zajímalo, jak by se to dalo ještě využít, a začínal o tom ještě více uvažovat, že by nebylo špatné to udělat.
„Když se rozhodneme je vytvořit, tak bychom je měli dát jako první vyšším důstojníkům. U nich je větší pravděpodobnost, že se je někdo pokusí zabít či unést. Pak by je dostali ostatní. Ale jestli fakt budou fungovat, jak říkáš, tak by to mohla být pro nás i výhoda. Mohli bychom si označkovat nepřátelské lodě a jednoduše se k nim dostat. Když nebudou ve skupince, ale sami, tak výhra při bitvě je velká. To půjde, jsem pro.“

Prostor, Athena – současnost
Major Barta pochodoval v přední části můstku. Když už ho přešel desetkrát po sobě, kapitán Nyklová vstala z křesla a stoupla si před něj. Když viděla, jak má skloněnou hlavu, tak natáhla ruku, aby do ní nenarazil. Když pocítil její ruku, zvednul hlavu a povzdychnul.
„Najdeme ji,“ řekla Pavla a pak pohlédla na prázdný vesmír, kde se zrovna objevilo hyperprostorové okno.
„Už jsou tady.“ Než aby cokoliv stihli udělat, objevil se u nich na můstku Marks.
„Co se stalo?“ zajímalo ho. Podíval se na oba dva vyšší důstojníky a čekal, který z nich si vezme slovo. Nakonec to byl major Barta.
„Oba jsme zrovna byli u Svitsové v kajutě, kde jsme diskutovali o misi a o vypuštění Enterprise. Najednou jsme pocítili prudký náraz a spadli jsme na zem. Já s Nyklovou jsme běželi na můstek, Svitsová běžela do řídící místnosti jedna, kde zjišťovala, jak moc byly motory poškozeny. Když zjistila, že se nedají za boje opravit, vydala se zpátky na můstek, jenže sem už nedoběhla. Podle systému se sem přenesli tři muži z Druhé aliance, museli chytit plukovníka a vzít ji s sebou. Palba pak ustála a oni zmizeli do hyperprostoru.“
„Nemáme ponětí, kde jsou teď,“ dopověděla Nyklová. Marks několikrát kývnul po sobě hlavou a pak aktivoval vysílačku: „Marksová, přeneste mě, Nyklovou a Bartu na Odysseu. Pak zahákněte Athenu a leťte na Abydos.“
„Rozumím.“

Prostor, Odyssey
Všichni tři se objevili na můstku Odyssey, kde se Marks hned přesunul k boční obrazovce, pod kterou byla klávesnice. Barta s Nyklovou šli hned za ním. Přitom Pavel zamával na Jane, která na něj mrkla a pokračovala v zakotvení Atheny.
„Před dvěma týdny jsem měl s Helen menší debatu o lokátorech. Helen napadlo, že by se daly použít i jako maják, který by fungoval přes subprostor. Před týdnem jsme ho otestovali a funguje na sto procent. Objevit ho nemůžou, je tak dobře schovaný, že je nenapadne ho hledat na tom místě.“
„Vy jste…?“
„Ano, našli jsme ji,“ odpověděl Kevin a poukázal na obrazovku, která udávala polohu Helen.
„Zjevně jsou stále v hyperprostoru, jinak by se tak rychle nepohybovali,“ řekl Pavel.
„Přesně. Proto Athenu hodíme co nejrychleji na Abydos a pak vyrazíme pro Svitsovou.“

Země, Colorado Springs, SGC
Podplukovníci Stark a Johnsová právě teď s týmem SG-18 přišli bránou zpátky na Zemi, kde na ně čekal Landry s O’Neillem. Stark a Johnsovou popošli zpátky a nechali tak jít celý tým před nimi. Kapitán Trents, velitel týmu, se najednou začal potit, jelikož tušil, že je něco špatně. Když došel na konec rampy, chtěl se vydat na druhou stranu na útěk, jenže poté, co to Stark zjistil, že to je ve skutečnosti on, tak rychle odhodil všechny věci, co měl při sobě, rozeběhl se a skočil po Trentsovi přes zábradlí. Když ho srazil k zemi, dal mu pěstí do tváře.
„Ty všiváckej pinskej špióne. Nečekal jsi, že tě odhalíme tak rychle, co?“ Trents pohlédl na něj, snažil se ze všech sil se mu dostat ze sevření, ale nešlo to, jelikož na něm Stark klečel.
„Je pozdě, nikdy nás nezastavíte,“ řekl Trents, když ho Stark postavil. Landry s O’Neillem přišli k nim blíže a Jack Trentsovi na to řekl: „Už se stalo. Právě teď projednáváme kroky k vašemu zastavení. Podplukovníku, odveďte ho do vězení.“
„Mile rád, ale nezaručuji, že ho tam dovedu vcelku.“
„Johnsová, doprovoďte ho,“ dodal ještě Jack. Hetty se usmála a šla doprovodit Starka.

Prostor, Abydos, Odyssey – o hodinu později
Poté, co Odyssea transportovala posádku na základku a Athenu na opravu do hangáru, Marks spolu s Bartem stáli na můstku, kde jen čekali, až bude loď připravena k odletu.
„Základna hlásí, že vše je v pořádku. Posádka se vrací bránou na Zemi,“ oznámila Evansová.
„Rozumím. Aktivujte hyperpohon.“

Prostor Povznesených
Plukovníci Emerson a Pendergast se nacházeli v ubikaci, kde zrovna řešili jeden problém za druhým.
„Musíme je zastavit, jestli Druhá aliance dokáže použít přístroj na získání energie z vesmíru, dopadne to stejně, jako tenkrát, když podobný přístroj spustil v Pegasu McKay,“ řekl Paul, který seděl na židli u stolu, na kterém měl něco malého k snědku. Lionela nebavilo pořád celé dny sedět u stolu a nic nedělat, a tak se povaloval na posteli a hrál si s malým přístrojem. Když si Paul všimnul, že zrovna nedával pozor, vzal malý míček, který měl za sebou na stolku, a hodil jej po něm.
„Co? Co?“ nechápal Lionel, proč po něm hodil míček.
„Poslouchal jsi mě teď vůbec?“
„Ne, máme totiž problém. Nebo spíše Země má problém,“ odpověděl Lionel. Paul vstal ze židle a šel za ním, aby mu ukázal, co zjistil.
„Druhá aliance zajala jednoho z našich, myslí si, že má antický gen, aby se dostali ke zbylým systémům základny.“
„Kdo je to?“
„Helen Svitsová, velitelka Atheny. Ale už ji letí zachránit.“
„Moment, ale ona nemá antický gen,“ zarazil se nad tím Paul.
„No právě. Buď se spletli, nebo ji unesli schválně, aby nalákali někoho, kdo ten antický gen má.“
„Do háje, musíme je varovat.“
„Ale jak? Od naší menší návštěvy na Atlantidě nás sledují na každém kroku.“
„To je mi jedno, jde o naše lidi. Klidně ať mě pak vyloučí z fanklubu, stejně mě to tu nebaví,“ řekl na to Paul.

Prostor, Odyssey – o hodinu a půl později
Odyssea po hodině a půl strávených v hyperprostoru z něj vystoupila a hned se maskovala. Zbytek cesty doletěli zamaskovaní, aby je nepřátelské lodě nedetekovaly. Když byly nadohled, detekovali pouze jednu loď. Bylo jim hodně divný, že je tam jen jedna, když původně byly tři. Major Barta stál vedle plukovníka Marks, který se převlékl do terénního oblečení. Na sobě měl neprůstřelnou vestu spolu s připnutou P-90kou. Poblíž těch dvou stál tým, který šel s ním.
„Vy nemáte hodně rád stanovená pravidla, jak se tak dívám,“ okomentoval to Barta.
„To nemusíš ani říkat, vždycky poruší všechno, co je stanoveno,“ řekla na to Marksová. Marks na oba pohlédl a pak řekl s pohledem na Evansovou: „Transportujte nás přímo ke Svitsové.“
„Rozumím.“ Po zmáčknutí několika tlačítek na konzoli zmizel celý záchranný tým.

Prostor, mateřská loď Druhé aliance
Všech pět se najednou objevilo v místnosti, kde Druhá aliance drží Svitsovou. Tým zajistil dveře, kdyby se otevřely, a Marks běžel za Svitsovou, která ležela připoutaná na lůžku v bezvědomí.
„Helen, slyšíš mě?“ zkoušel, jestli zareaguje. Když nezareagovala, tak rychle přešel k počítači, který byl poblíž. Po několika příkazech pouta povolily a uvolnili tak Helen ruce i nohy. Kevin ji hned vzal do náručí a běžel k týmu, který se seskupoval uprostřed místnosti. Bylo zcela jisté, že neuniknou pozornosti Druhé aliance. Otevřely se dveře a vojáci se zbraněmi v rukou vběhli do místnosti. Jenže tou dobou už Marks zavolal na Odysseu, která je transportovala na palubu. Ani jeden voják nestihl nikoho zasáhnout.

Prostor, Odyssey
Když byli všichni přeneseni na loď, Odyssea se demaskovala a hodně rychle vstoupila do hyperprostoru směrem k Zemi.

Hyperprostor, Odyssey
Kevin s Helen v náručí přišel na ošetřovnu, kde na ně čekala doktorka Ellena Parkerová.
„Položte ji sem na lůžko.“ Kevin tak učinil a nechal Ellenu s jejím týmem dělat svou práci. Mezitím dorazil i na ošetřovnu Pavel, který chtěl vědět, jestli je jeho velící důstojnice v pořádku.
„Všiml jsem si, že má zlomenou ruku. Zjevně z rvačky, když se bránila na chodbě. Jinak by měla být v pořádku,“ řekl Kevin.
„Co vlastně chtěli, že ji unesli?“ zajímalo ho.
„Tu otázku si teď taky kladu. A obávám se, že Druhá aliance zaútočí znovu. Obzvlášť potom, co zjistili, jak se dostat do našeho hyperprostorového tunelu.“
„A nemá to něco společného s tou antickou základnou, kterou obsadili?“ napadlo Pavla. Kevin na něj pohlédl a pak mu to teprve došlo.
„Antický gen. To je důvod, proč ji unesli.“
„Vždyť ona ho nemá.“
„Ale to oni nevěděli. Museli její krev zkoumat.“
„Ale proč šli přímo po ní, někdo jim musel dát ten typ.“
„Z SGC mi poslali subprostorem zprávu, že toho pinského špióna dopadli. Takže to musel být on. A důvod, proč po ní šli, byl ten, že si nechala zfalšovat profil stejně tak jako já,“ vysvětlil mu to Kevin.
„Vy máte antický gen?“
„Ano, mám. A podle doktorky krapet lepší, než i generál O’Neill s doktorem Jacksonem. Tenkrát na Atlantidě se mi podařilo aktivovat něco, co ostatním vůbec nešlo.“
„Takže dalším jejich cílem…“
„Budu já, jestli zjistí, že moje krev dokáže aktivovat funkční prototyp nové antické lodi,“ obával se Kevin toho, že se Druhé alianci nikdy nesmí podařit antickou loď aktivovat, jinak by boje s ní nedopadaly dobře.
„Snad se sem nedostanou,“ řekl Pavel a Kevin na to: „Ještěže máme ty vylepšené lokátory, bez nich bychom byli totálně v háji.“
„Ale co když tu byl ještě jiný důvod, proč unesli právě ji,“ napadlo něco Pavla.
„Poslouchám.“
„Jak jste řekl, nalezli jsme ji, jelikož má u sebe vylepšený lokátor. Ale co když právě to chtěli.“
„Nechápu.“
„Všude po celé místnosti, kde ji drželi, byly kamery. Určitě ji sledovali a čekali, až něco udělá. Chtěli zjistit, jestli ji dokážeme najít, nebo ne. Tím, že jsme ji zachránili, jsme je utvrdili v tom, že máme způsob, jak nalézt někoho přes velkou vzdálenost,“ vysvětlil mu to Pavel tak rychle, jak jen uměl.
„A sakra,“ už pochopil, co tím Pavel myslel.
„Jestli máte ten lokátor jako Svitsová v botě, tak byste si ho měl dát i jinam, kde ho nenajdou, jelikož teď o něm budou vědět. Půjdou rovnou po vašich botech, abyste lokátor neaktivoval.“
„Tak v tom bude problém. Ten lokátor nebyl do boty dán schválně. On se jinam totiž nevleze. Je moc velký.“
„Tak v tom případě máme problém. Musíme přijít na to, jak vám ho dát pod kůži.“
„Pojďte se mnou, musíme jít za Kailou. Snad nám pomůže,“ řekl Kevin a oba odešli z ošetřovny.

Země, Colorado Springs, SGC
Podplukovníci Stark a Johnsová stáli v zadržovací cele, kde byl ke stolu připoután pinský špion, který seděl na židli. Oba podplukovníci stáli poblíž něho a čekali, až něco řekne. Když už to byly dvě hodiny, co nic neřekl, začala tam Hetty pískat nudou. Když už to nemohla vydržet, tak přešla na neobvyklý způsob, který zatím viděli pouze u jednoho člověka. Vytáhla zbraň a namířila ji rovnou na něj.
„Tak a teď mi pěkně povíte všechno, co víte.“
„Nic vám neřeknu.“
„Vaše chyba,“ řekla mu na to a vystřelila na jeho nohu se slovy: „Ups. Pardón, já nechtěla.“ Trents řval bolestí jak cosi. Nemohl rukama hnout, že by si přidržel levou nohu, do které ho střelila.
„Příště to bude ta pravá. Jestli chcete ještě někdy chodit, měl byste začít mluvit.“ Za prosklenou zdí je sledovali generálové O’Neill a Landry, kteří raději o způsobech výslechu nemluvili. Byli jen překvapeni, jakým stylem ten výslech vzala.
„Zeptám se tedy naposledy. Kde se nachází ta antická základna?“
„To mě raději zabijte, nikdy vám to neřeknu,“ odpověděl jí na to.
„Tak to máte smůlu. Tak rychle se mě nezbavíte. Myslím, že vám spíše ještě zkazím náladu, když vám řeknu, že plukovníka Svitsovou zachránili. Váš plán nevyšel.“ Trents sebou cuknul. Kdyby mohl, tak by ji hned napadl.
„Ale no tak, snad se nezlobíte. Věřte mi, že vám zmaříme všechno, co máte v plánu s Druhou aliancí.“
„Nikdy nás nedostanete.“
„Blá, blá, blá, blá. Nechte ho ošetřit a zavřete ho do cely v Oblasti 51, už mě to přestává bavit,“ řekla Hetty při odchodu z místnosti. Stark šel hned za ní.

Galaxie Pegasus
Lantea, Atlantida
Poté, co se pozemšťanům podařilo zničit všechny wraithské základny, od kterých dostali adresy, měla Atlantida o práci méně. Zjistili, že Wraithové se spíše teď zaměřují na svou obranu než na sklizně.
Elizabeth s Johnem stáli v operačním, kde diskutovali o další misi. Rodney vybral planetu, která je obydlená. Elizabeth tak rozhodla, že by stálo za to je navštívit a seznámit se s nimi. Popřípadě, kdyby byli technologicky vyspělý, tak i s nimi obchodovat. Když vše, co potřebovala, Johnovi řekla, nechala Chucka, ať zadá adresu. Hned po odchodu týmu se odebrala do kanceláře, kde na ni čekal plukovník Caldwell s tabletem v rukou.
„Doufám, že máte čas?“ zeptal se a ukázal jí, co má na obrazovce.
„Na šachy já mám vždycky čas,“ odpověděla a vzala si do rukou dotykovou propiskou, za pomocí ní hýbala figurkami.

Prostor, Aurora
Na Auroře cestovatelů se nacházela Larrin, se kterou už pár měsíců chodil John Sheppard. V tuto chvíli mluvila s Katanou Labrea, která se před několika minutami vrátila z průzkumné mise.
„Informace, které se šíří po celé galaxii jsou pravdivé. Wraithové jsou oslabeni. Seskupují se a snaží se vymyslet plán obrany proti útokům od Atlaňtanů,“ informovala ji Katana. Larrin spolu s ní pak přišla k jednomu antickému panelu, který zobrazoval další informace, které se jim zatím nepodařilo přeložit.
„Neměli bychom dát vědět Atlaňtanům? Určitě to umí přeložit,“ navrhla Katana. Larrin souhlasně kývnula hlavou a pohlédla na pilota, kterému řekla: „Vstupte do hyperprostoru, leťte k Atlantidě.“

Před Aurorou se objevilo hyperprostorové okno, do kterého vletěla.

Mléčná dráha
Hyperprostor, Odyssey
Plukovník Marks s majorem Bartou se nacházeli v místnosti s jádrem, kde krom nich byla i Kaila, která stála u asgardského panelu napojený na jádro. Na obrazovce jim probíhala úprava lokátoru, který měli v botě zatím jen velící důstojníci. Když byl výsledek hotov, Kevin sklonil hlavu.
„Nebylo by tam ještě něco menšího než toto. Tohle si pod kůži dát nenechám,“ řekl na to, když viděl, jak veliký to pořád ještě je.
„Podle jádra je to nejmenší model, který mohl udělat,“ informovala ho Kaila.
„Vždyť to je velikostí pingpongového míčku. Neznám místo, kam by se mi zrovna toto vlezlo,“ okomentoval to Kevin.
„A nešlo by to rozdělit na více částí a nějak to propojit?“ napadlo Bartu.
„Jako že bychom dali zvlášť čistě lokátor a propojili ho s dalším přístrojkem, který bude vysílat v subprostoru?“
„Přesně tak.“
„Kailo?“ obrátili se oba na Asgardici.
„Zadám do počítače specifikace, do půl hodiny by to mělo být,“ oznámila při zadávání dat do počítače.
„Plukovníku Marksi, tady je doktorka Parkerová, mohl byste přijít na ošetřovnu?“ ozval se hlas z interkomu.
„Jsem na cestě,“ odpověděl a vyrazil na cestu, hned za ním šel Barta.

Když oba dorazili na ošetřovnu, přišli hned za doktorkou, která stála u Helen.
„Už se probouzí.“ Kevin přišel k Helen z její pravé strany a sedl si k ní na lůžko. Nejdříve pohnula hlavou a pak pomalu otevřela oči. Když viděla kolem sebe, že se nachází její kamarádi, byla ráda, že je opět doma.
„Ahoj Helen,“ promluvil na ni Kevin.
„Ahoj,“ odpověděla tiše.
„Budeš v pořádku. Vezmeme tě zpátky domů.“
„Kde je Athena?“
„Je na Abydosu, dávají ji tam dohromady,“ odpověděl tentokrát Pavel.
„To ráda slyším. Jsou nějaké ztráty?“
„Žádné. Jejich cílem jste byla vy.“
„Cože?!“ vyprskla poté, co si promnula oči. Chtěla se posadit, a tak jí Kevin pomohl.
„Druhá aliance jde po lidech, co mají v krvi DNA Antiků,“ odpověděl Kevin.
„A sakra,“ tušila, co to znamená.
„Jop, teď budu jejich cílem já, jestli zjistí, že všichni velitelé mají zfalšované záznamy o krvi. A teď budou vědět přesně, po čem půjdou jako první.“
„Lokátor v botě.“
„Přesně. Kaila se snaží ze všech sil ho nějak zmenšit, ale předpokládám, že to nedopadne moc dobře,“ když to dopověděl, kolem něho se vše zastavilo. Jako kdyby u něj čas plynul dál, ale u ostatních se zastavil. Když se jen na chvilku zapřemýšlel, hned pochopil, o co se jedná.
„Plukovníci,“ řekl a pak se otočil za sebe, kde stáli plukovníci Emerson a Pendergast.
„Marksi,“ ozval se jako první Emerson.
„Vy asi nemáte moc rádi jejich pravidla, jak se tak dívám. Jinak byste se tu neobjevili,“ s těmito slovy přišel za nimi blíže. Tušil, že se něco děje, když zblízka viděl jejich výraz ve tváři.
„Já vím, nemusíte nic říkat. Půjdou po mně. Teď otázkou, kdy?“
„Tak to ti asi nepovíme, jelikož ani my sami to nevíme,“ odpověděl tentokrát Pendergast.
„Jasnovidectví asi nemáte v popisu práce, co?“
„To bys chtěl asi moc,“ řekl na to Paul. Kevin se zachechtal a obrátil se na Lionela.
„Plukovníku, vaše děti už pořádně vyrostly. Syna máte v akademii u letectva a dceru v osmé třídě.“
„Děkuji, Marksi. Jsem vám vděčný.“
„Máte skvělou rodinu. A myslím, že kdyby věděli, že jste stále naživu, byli by ještě rádi,“ řekl mu Kevin. Lionel několikrát po sobě kývnul slabě hlavou. Uvědomil si, že už je to dlouho, kdy viděl svou rodinu. Stýská se mu po ní, jenže neví, jaký by to měl dopad na ně, kdyby zjistili, že žije, jen ve vyšší sféře života.
„Už tak porušujeme pravidla, takže nás brzy z klubu vyřadí,“ povzbudil ho Paul. Všichni tři se zasmáli. Čas rychle utíkal, a když už řekli Kevinovi to, co už on sám věděl, tak se rozhodli, že se opět vrátí tam nahoru. Ale kdyby potřeboval kdykoliv pomoci, tak stačí zavolat. Poté, co se opět rozloučili, čas začal plynout normálně. Až na to, že Kevin stál na jiném, než když čas zastavil pro ostatní. Pavel si ničeho nevšimnul, ale Helen ano. Poprosila Pavla, aby je nechal o samotě. Když odešel, podívala se na Kevina a čekala, až začne vysvětlovat. Kevin nechápavě na ni zíral. Když už nevěděla, jak ho přijmout, aby začal mluvit, tak mu řekla: „Emerson a Pendergast?“
„Jak…?“ divil se.
„V jednu chvíli sedíš u mě a pak najednou stojíš u zdi. Nejsem tak blbá.“
„To netvrdím, že jsi. A ano, byli tu oba dva. Přišli mě varovat.“
„Před tím, že půjde po tobě Druhá aliance? To už víme,“ řekla na to Helen.
„Jo. Teď bys ale ty měla odpočívat. Máš zlomenou pravou ruku a jsi domlácená.“
„Kevine, jde o tvůj život!“
„Nejdříve tě dostanu domů, pak budu přemýšlet, co budu dělat.“

Země, Colorado Springs, SGC – o hodinu později
Poté, co Země byla informována o útoku na Athenu, Landry čekal na výstup Odyssey z hyperprostoru. Vedle něj stál v řídící místnosti podplukovník Stark. Když seržant Harriman oznámil výstup Odyssey z hyperprostoru, aktivoval komunikační kanál.
„Tady Odyssea, na ošetřovnu jsme přenesli plukovníka Svitsovou,“ ozvala se z interkomu poručík Jane Marksová.
„Rozumíme, lékařský tým byl připraven. Jak jste na tom?“
„Athena si chvíli pobude na Abydosu, motory jsou v tahu,“ odpověděl tentokrát Marks, který se zobrazil na obrazovkách, které byly v řídící místnosti nad počítači pro zadávání adresy na bráně. Viděl, že vedle generála stál i podplukovník.
„Víte, jak se dostali do stejného hyperprostorového tunelu?“ zeptal se Stark.
„Buď o něm věděli delší dobu, nebo jej náhodně objevili. Tak či tak, máme problém. Daedalus s Apollem jsou v Pegasu. Ale my a Hammond budeme mít tak problém, když budou poblíž zrovna oni.“
„Mohu vás ujistit, plukovníku, že teď už žádné informace nebudou unikat ven. Pinský špión je teď v Oblasti 51, kde je zavřen v cele s nepřetržitým dohledem. Když něco řekne, hned to budete vědět,“ oznámil Stark.
„Rozumím. Ozval se už Hammond?“
„Před chvílí dorazili na souřadnice. Plukovník Carterová říkala, že to zabere necelý týden, než to prozkoumají. Doktor Jackson byl z toho tak nadšený, že letěl s nimi, když zjistil, že to místo patřilo kdysi Antikům.“ Kevin se zachechtal, jelikož věděl, že když jde o antickou technologii, Jackson je jak dítě, které dostalo na Vánoce vysněnou hračku.
„Vrátíme se na původní kurs. Ozveme se, až misi skončíme. Odyssea konec.“ Obrazovka ztmavla a generál se otočil zpátky na podplukovníka.
„Myslíte, že něco řekne?“ zeptal se generál.
„Obávám se, že ne. Určitě bude na to cvičený. Můžeme ho mučit, jak chceme, nic nám neřekne. Leaf byl poněkud mluvnější než on. Zjevně je Trents více vycvičen oproti Leafovi. Vlastně, jak vůbec dopadl Netan? Naposledy jsem o něm slyšel, že je držen v cele Oblasti 51.“
„To byl, než ho zabili. Pokusil se při útěku zabít několik našich lidí, nic jiného jim nezbývalo.“
„Ou, Luciánská aliance nebude mít tak velkou radost. Alespoň se oni stáhli. Dlouho o nich nic nebylo.“
„Nebo se sloučili s Druhou aliancí. Nevíme, jaké jsou teď jejich pohyby. Proto Odyssea dostala za úkol se podívat po Luciánské alianci,“ řekl Landry a vydal se ke schodům, které vedly do zasedací místnosti. Stark šel hned za ním se slovy: „A je to moudré posílat právě Odysseu na tuto misi?“
„Žádná jiná loď není dostupná. Enterprise bude vypuštěna za tři týdny. Jejich mise byla stanovena už dávno. Apollo s Daedalusem jsou v Pegasu, kde si hrají s Wraithy. Jsou na tom teď lépe než my.“
„Alespoň něco. Dokud nezjistíme, kde se ta antická základna nachází, budeme mít s Druhou aliancí hodně dlouho problémy,“ řekl na to Stark, který se zastavil před dveřmi Landryho kanceláře.
„Děláme vše, co je v našich silách. Doufejme, že ji najdeme dříve, než ji plně zprovozní.“

Helen ležela na ošetřovně, kde krom ní byl i Pavel, který seděl na židli. V rukou držel tablet a předčítal Helen informace o opravách Atheny, na kterých momentálně technici pracují.
„Podsvětelné motory v háji, hypermotory v háji, zadní trysky v háji. Je něco na zadní části v pořádku?“
„Ne, bohužel. Věděli dobře, na co míří,“ odpověděl Pavel. Helen natáhla ruku a vzala mu tablet z rukou. Podívala se na schémata, které měl zobrazen. Po krátkém zhlédnutí usoudila, že má pravdu. Celá zadní část je nefunkční.
„Ach… To zas bude nuda,“ povzdychla Helen.
„Tak zavolejte manželovi na Onestar. Určitě si vás na těch pár týdnů vezme na loď. Si vás alespoň pohlídá.“
„Moment. Vy jste mu to řekli?“ Nahodila na něj vážnou tvář. Pavel udělal menšího ksichtíka, pak už bylo stoprocentně jistý, že Helenin manžel ví o tom, co se jí stalo.
„Dávám tomu tak hodinu, než se tu objeví.“
„Vlastně spíše dvacet minut. Při cestě se ozvali,“ opravil ji Pavel.
„Doživotní vězení, ááááá,“ zakňučela Helen a zalezla pod peřinu. Pavel se zasmál a poplácal Helen po rameni, které jí čouhalo z pod peřiny ven.

Prostor, Odyssey – o tři dny později
Po třídenním letu v hyperprostoru se z něj Odyssea vynořila na určených souřadnicích, kde poblíž nich se měla nacházet Luciánská aliance, která o sobě nedávala vědět už hodně dlouho. Hned po výstupu z hyperprostoru nařídil Marks zamaskovat loď v případě neplánovaného útoku či překvapení ze strany Druhé aliance, jestli se schovávají někde poblíž.
Kevin s Jane stáli u boční obrazovky, na které měli zobrazenou planetu.
„Senzory ukazují, že Luciánská aliance má na planetě kolonizaci,“ řekla Jane a přiblížila povrch planety.
„Zjevně se hodně činní. Vidíš to vedle jejich základny?“ poukázal na oblast vedle postavených budov na planetě. Jane kývla hlavou a Kevin pokračoval: „Jsou to hangáry. Pokračují se stavbou lodí. Ale je to jiný typ lodi. Nejsou to goa’udské Ha‘taky.“
„Druhá aliance s Piny se s nimi zjevně podělili o informace.“
„No, jestli staví lodě silný jak ty jejich, tak to budeme mít co dělat.“
„Navrhuješ jejich zničení dříve, než je dostaví?“ zeptala se Jane a pohlédla na něj.
„Jo. Kapitáne, odmaskujte nás. Pak zaměřte všechny hangáry a palte.“ Obrátil se na kapitána Evanse, který seděl u taktické konzole.
„Odmaskováno. Cíle byly zaměřeny a rakety jsou na cestě. Dopad za pět vteřin. Čtyři, tři, dva, jedna, dopad.“
„Stav?“
„Cíle byly zničeny,“ oznámil Mike.
„Zamaskujte nás zpátky. Chci vidět, jak zareagují.“
„Ano, pane.“ Mike opět Odysseu zamaskoval.

Neznámá planeta, povrch
Na planetě, kde se nacházela Luciánská aliance, panoval chaos. Nikdo nevěděl, co se stalo. Když současný velitel aliance zjistil, co se stalo, okamžitě kontaktovali Druhou alianci. Na obrazovce, ve velitelské kanceláři, se objevil Kerro, který v tuto chvíli měl jediný cíl.
„Kerro, někdo na nás zaútočil. Hangáry byly zničeny.“
„Kdo to byl?“
„Nevíme, na senzorech nic nemáme. Museli být maskovaní.“
„To určitě byli Tau’rijci. Tuhle technologii mají jen oni.“
„Co máme dělat?“
„Vyšlu čtyři své lodě, určitě tam ještě někde jsou.“ Obrazovka ztmavla a velitel Luciánské aliance opustil kancelář.

Země, Colorado Springs, SGC – o půl hodiny později
Helen s Janem šli chodbou, která vedla do generálovy kanceláře. Když se totiž dozvěděla, kam Odyssea zamířila, chtěla tomu okamžitě zabránit. Bez zaklepání vstoupila do generálovy kanceláře se slovy: „Musíte hned stáhnout Odysseu.“
„Jaký k tomu máte důvod?“
„Druhá aliance jde po lidech, kteří mají antickou DNA. Plukovník Marks patří mezi ně.“
„Bohužel, budu vás muset zklamat. Odyssea už je na místě. Před chvílí nám poslali subprostorem zprávu, že Luciánská aliance stavěla lodě, které před chvílí zničili. Právě teď setrvávají zamaskovaní na orbitě planety a čekají na jejich další kroky.“
„Pane, takhle mise je absolutní blbost. Jestli dostanou Markse, skončili jsme. Aktivují prototyp antické lodi a jsme v háji. Pak nám zbývá jedině Sibyla nebo Atlantida. Ukončete tu misi, jinak tohle nikdy nevyhrajeme.“ Helen měla takový výraz ve tváři, že by ji hned všichni poslechli. Landry bez jakéhokoliv promluvení opustil kancelář a namířil si to rovnou do řídící místnosti, kde seržant Harriman právě stál u jednoho z panelů, který tam měli.
„Seržante, okamžitě se spojte s Odysseou. Stáhněte je z mise.“
„Ano, pane,“ řekl seržant a okamžitě usedl k počítači.

Prostor, Odyssey
Poté, co zničili lodě a zůstali zamaskovaní, se Kevin rozhodl, že se podívá do řídící místnosti jedna, kde zkoumají nový subprostorový lokátor. Jane ho nechtěla nechat jít samotného kvůli předchozímu incidentu na Atheně, a tak šla s ním. Při cestě potkali Kailu, která hovořila s hologramem svého táty. Všichni tři se zastavili a Kevin pohlédl na holograf.
„Máš šikovnou dceru, Kvasire. Jsem rád, žes nám ji sem poslal.“
„Děkuji. Jsem rád, že se o ni staráte.“
„Je to naše povinnost. Ale teď vás necháme o samotě, ať si popovídáte,“ řekl Kevin a s Jane pokračovali v cestě.

Když dorazili do řídící místnosti, Jane skočila na židli a začala se na ní točit. Kevin se zasmál a stoupnul si k asgardskému panelu, který aktivoval dotykem na kámen. Když viděl, že diagnostika nového lokátoru ještě není hotová, otočil se na Jane a chvíli ji pozoroval. Jane po chvilce točení na židli si všimla, že ji pozoruje. Vstala ze židle a přišla k němu blíže. Obejmula ho a řekla: „Jsem ráda, že jsi můj bráška.“
„A já jsem rád, že ty jsi moje malá, roztomilá, a hlavně rošťácká sestřička.“ Políbil ji na čelo a obejmul ji taky.
„Brzy nám začíná dovolená. Kam to bude?“ zeptala se Jane a krokem vzad poodstoupila od brášky, aby mu viděla do očí. Je o dost vyšší než ona.
„Jelikož pořád cestujeme, tak budu rád, když budeme doma. Už ani nevím, kdy jsem tam naposledy spal.“
„Super, alespoň můžeme dokončit zahradu.“
„Co bys na ní chtěla dokončovat?“ zeptal se Kevin.
„Tak když už tam máme koš na hraní Streetballu, tak proč si tam neuděláme i menší bazének? Je léto, budou vedra, takhle alespoň budeme mít bazén u domu, než abychom chodili na koupaliště vzdálený od nás deset kilometrů.“
„No jo, to je parný argument na jeho udělání. Ale pěkně pomůžeš.“
„Souhlas. Konečně budu používat ruce a ne počítač,“ souhlasila Jane a poplácala ho po rameni.
„Ty znáš něco, jako je ruční práce?“ zavtipkoval Kevin.
„Tsss. Ti dám, že neznám ruční práci,“ řekla mu na to a sedla zpátky na židli.
„Plukovníku?“ ozval se z interkomu Mike.
„Slyším.“
„Přišla nám subprostorem zpráva z SGC.“
„Co v ní stojí?“
„Okamžitě přerušte misi a vraťte se zpátky na Zemi, nechceme riskovat,“ odpověděl Mike. Kevin pohlédl na Jane a ona zas na něj.
„Jsme na cestě, připravte se na odlet.“ Oba co nejrychleji opustili řídící místnost, jenže pak najednou pocítili dopad nepřátelských zbraní na trup.
„Aktivujte štíty, nabijte zbraně!“ rozkázal do vysílačky.
„Detekujeme čtyři lodě Druhé aliance, Luciánská aliance jim musela dát echo.“
„Kevine…“ Jane se otočila na něj.
„Já vím, musíme co nejrychleji na můstek. Rychle!“ Oba dva co nejrychleji běželi na můstek. Při odbočení do další chodby narazila Jane na jednoho muže z Druhé aliance.
„Brácho!“ zakřičela Jane. Hned na to ji muž udeřil a ona spadla na zem.
„Jane!“ Kevin věděl, že jestli ho dostanou, bude zle, a tak se s mužem, který udeřil Jane, pustil do boje. Po několika dobrých úderů ho dostal na zem.
„Jane.“ Klekl k ní a pomohl jí vstát.
„Musíš zmizet. Nesmí tě dostat.“
„Mě jen tak nedostanou. Pojď,“ řekl jí na to Kevin a vydali se k můstku. Po chvilce běhu se dokázala Jane vzpamatovat a běžela bez pomoci. Tentokrát se objevil jeden muž před ní a jeden za Kevinem.
„Zdrhej!“ zakřičela na něj. Když viděla, že jeden z nich drží zbraň v ruce, rozeběhla se.
„Jane! Ne!“ Chtěl ji zastavit, ale bylo pozdě, muž po ní několikrát vystřelil. Než ale stihl cokoliv udělat, druhý muž za nimi ho uspal. Jane ležela na zemi a sténala.
„Brácho,“ řekla slabým hláskem. Než udělala nějaký pohyb, muž, který ji postřelil, ji střelil znovu.
„Veliteli, máme ho,“ když to oznámil jeden z mužů do vysílačky, byli hned na to přeneseni z Odyssey na palubu Kerrovy mateřské lodi.

Když Mikovi senzory ukazovaly, že lodě se daly na ústup, tušil, že je zle. Že získali to, co celou dobu hledali. Když si přepl obrazovku, zjistil, že nemůže zaměřit Marksův lokátor. Pak se podíval ještě na známky života. Když to viděl, hned se rozeběhl z místa a vydal se na chodbu.

Po pár metrech rychlého běhu našel na zemi v krvi ležet Jane.
„Jane? No ták, holka, tohle nám nedělej.“ Rychle z kapsy vytáhl tlakové obvazy a přitlačil je Jane na rány, pak aktivoval na svém uchu vysílačku a okamžitě přivolal lékařský tým.
„No ták, vydrž, holka.“ Díval se na ni, jak bezvládně ležela na zemi.

Hyperprostor, mateřská loď Druhé aliance
Jelikož Druhá aliance v předchozí situaci zjistila, že velitelé pozemských lodí mají v botě lokátor, díky kterému je dokážou nalézt, tak mu sebrali obě boty a nechali ho připoutat k řetězům.

Když se Kevin probudil, měl ruce nahoře. Viděl, že mu už odebrali krev. Vpich od jehly měl zalepenou náplastí.
„Sakra.“ Rozhlédl se kolem sebe, jestli by našel nějakou únikovou cestu. Ale byl bez šancí. Dveře do místnosti se otevřely a dovnitř přišel samotný Kerro.
„Vida, vida, tentokrát se vidíme osobně, plukovníku,“ řekl Kerro. Za ním hned do místnosti přišli další dva muži. Byli to ti, kteří ho unesli a postřelili Jane. Když je viděl, chtěl se dostat z řetězů.
„Vás dva zabiju, jakmile se z těch řetězů dostanu.“
„Chcete nás zabít, jak my jsme zabili vaši sestru?“
„Ne!“
„Je mrtvá,“ když to muž řekl, Kevin se rukama chytnul pořádně za řetěz a vykopnul nohy nahoru. S velkým úsilím se mu podařilo nohy zachytit o mužův krk, čímž ho začal dusit. Další muž, který byl v místnosti, vytáhl zbraň z pouzdra a namířil ji na Kevina. Když věděl, že ho zbraň nezastraší, vystřelil z ní a trefil ho rovnou do pravé nohy. Kevin zakřičel a spadl na zem.
„Odejděte, oba!“ rozkázal jim Kerro. Když se oba odebrali z místnosti, přišel blíže ke Kevinovi, který sténal bolestí.
„Budete se nám hodně hodit. Rozhodně vás zemřít nenechám,“ řekl Kerro a namířil si to ke dveřím, za kterými čekal jejich doktor s kufříkem.
„Vyndej mu tu kulku a zastav krvácení,“ řekl, když kolem něj prošel. Doktor kývnul hlavou a namířil si to ke Kevinovi.

Země, Colorado Springs, SGC
Když se Helen dozvěděla, co se stalo, hned si to mířila v SGC do řídící místnosti.
„Zadejte K5L-795!“
„Madam?“
„Zadejte adresu! Čeká tam na mě Odyssea.“
„Plukovníku,“ ozval se zpozad ní Landry.
„Generále, teď nemám čas, musíme ho dostat ze zajetí.“
„Jak? Co víme, tak neměl ten další lokátor zaveden pod kůži. Nemáme způsob, jak ho najít,“ řekl Landry.
„A v tom se právě mýlíte. Seržante, zadejte tu adresu!“
„Pane?“ Podíval se na generála.
„Udělejte to.“

Prostor, K5L-795, Odyssey – o deset minut později
Hned jak se Helen objevila na planetě, byla přenesena na palubu Odyssey, kde na ni čekal Mike.
„Jak je na to tam Jane?“ zeptala se hned.
„Je stále na operačním sále. Ztratila hodně krve.“
„Nějaké další škody?“
„Žádný nejsou. Šli rovnou po plukovníkovi. Madam, musíme ho nějak najít.“
„Já vím,“ řekla mu na to a poodstoupila od něj. Věděla jen o jednom řešení.
„Plukovníku Emersone, jestli jste slíbil Kevinovi pomoc, tak teď je ta správná chvíle,“ řekla Helen. Mike pohlédl na ni a pak i na Paula, který se tam z ničeho nic objevil.
„Jsem tu, Helen.“
„Výborně. Víš, kde je Kevin? Musíme ho co nejrychleji zachránit.“
„Ano, vím. Poslal jsem za ním Lionela. Je poblíž U2P-543.“
„Kapitáne?“
„Budeme tam za hodinu, když z motorů vymáčkneme maximum,“ odpověděl, když se podíval na obrazovku na pilotní konzoli po zadání souřadnic.
„Musíte si pospíšit, moc času mu nezbývá,“ řekl Paul.
„Pospíšíme si, jak jen to půjde, děkuji.“
„Musím jít, už takhlenc s Lionelem máme problémy.“
„Jistě, jen běžte.“ Paul najednou zmizel a Helen se obrátila na kapitána.
„Vstupte do hyperprostoru. Co nejrychleji se tam musíme dostat,“ řekla Helen a sedla si do velícího křesla.
„Rozkaz. Vstupujeme do hyperprostoru.“

Odyssea se dala do pohybu a hned vstoupila do hyperprostoru.

Prostor, poblíž U2P-543, mateřská loď Druhé aliance
Doktor Luciánské aliance v tuto chvíli byl ve své laboratoři, kde vytvářel z Kevinovy krve očkování pro ostatní, aby mohli začít používat plně antickou technologii. Než však stihl svůj úkol udělat, objevil se v místnosti Lionel, který ho zneškodnil pouhým mávnutím.
„Ty rozhodně nic dělat nebudeš,“ řekl Lionel a mrtvého muže schoval do skříně. Pak si vzal jeho podobu, aby se nenápadně dostal ke Kevinovi.

Kevin ležel na zemi, byl celý bledý, jelikož mu krev odebírali ve velkém množství. Poblíž něho se v tuto chvíli nacházel Kerro, který měl jen samou radost. Konečně se jim podaří aktivovat antickou válečnou loď. Když viděl, že infúze, která předtím byla prázdná, je zcela zaplněná, zavolal doktora, aby mu ji přišel vyměnit. Když tam přišel, vůbec netušil, že to byl ve skutečnosti plukovník Lionel Pendergast. Kerro odešel a nechal je tam sám. Lionel věděl, že Kevina sledují, a tak dělal přesně to, co by ten jejich doktor dělal. Při výměně infúze se ho dotkl, a tak s ním mohl komunikovat přes čtení myšlenek. Věděl, že je na tom špatně, skoro vůbec nekomunikoval.

Hyperprostor, Odyssey – o hodinu a dvacet minut později
Když se Helen dozvěděla, že je Jane po operaci, hned šla za ní. Po půl hodině sedění u ní se Jane pohnula. Helen hned vstala a chytila Jane za ruku.
„Jane?“ promluvila na ni. Chvíli zasténala, ale pak slabě pootevřela oči. Viděla, že poblíž ní stála Helen.
„Pluko…“
„Ššš, nemluv. Šetři síly.“
„Kevin? Kde je?“ zašeptala Jane.
„Letíme ho zachránit. Neboj, bude v pořádku. Teď se ale vyspi.“
„Za…zachraňte ho,“ řekla Jane a pak hned zavřela oči. Helen pustila její ruku a vydala se na můstek.

Mike seděl u pilotní konzole a jeho sestra u taktické. Když Helen dorazila na můstek, sedla si do velitelského křesla.
„Jsme skoro na místě,“ oznámil Mike.
„Vystupte z hyperprostoru, hned nás zamaskujte.“ Mike i Sharon kývnuli hlavou současně a učinili tak.

Prostor, poblíž U2P-543, mateřská loď Druhé aliance
Lionel byl připraven na okamžitý přesun i s Kevinem. Jen co vzal do tašek infúze s Kevinovou krví, vše zbylý pak zničil. Když se mu přes lodní počítač podařilo vyřadit kamery, rychle se přemístil ke Kevinovi. Odvázal mu ruce a vzal ho do náručí.
„Vezmu tě domů,“ řekl Lionel tentokrát ve své podobě a najednou obalilo bílé světlo oba dva.

Prostor, Odyssey
Helen pochodovala na můstku a čekala, až se dostanou na dosah lodí Druhé aliance. Než stihnul Mike ohlásit, že jsou na dosah, celý můstek zazářil. Když se tam objevil Lionel i s Kevinem, rychle přiběhla k nim. Mike, co nejrychleji skrze vysílačku zavolal zdravotní tým, aby urychleně přiběhli na můstek. Lionel pohlédl na Helen a řekl: „Postarejte se o něj. Přišel o hodně krve. Vše, co mu odebrali, je v této tašce.“
„Rozumím. Mockrát děkuji.“
„Musíte odsud rychle zmizet, aby vás nenašli. Vše jsem jim tam vyřadil, ale bude to jen chvilka, než na to přijdou. Uzamkl jsem jim tam i dveře.“
„Jistě.“
„Musím už jít, tak se o něj postarejte.“
„Slibujeme,“ řekla Helen. Lionel zmizel a na můstku se objevil lékařský tým, který vzal hned Kevina na nosítka.

Jane byla tou dobou vzhůru, když Lionel Kevina dostal na palubu Odyssey. Pocítila totiž výstup z hyperprostoru. Oslabená se pokoušela sednout, ale nešlo to. Proto požádala zdravotní sestru, aby jí pomohla. Sice to nechtěla udělat, ale Jane si nedala říci. Když jí pomohla, objevil se na ošetřovně Mike. Když viděl Jane, jak sedí, rychle šel k ní.
„Jane, ještě bys neměla sedět. Jsi teprve hodinu a půl po operaci.“
„To je mi jedno. Kde je Kevin? Už jste ho našli?“
„Je na palubě. Právě teď ho dávají dohromady,“ odpověděl Mike a usmál se.
„Díky bohu. A jak je na tom? Co mu udělali?“
„Odebrali mu až moc krve. Navíc ho střelili do nohy. Ale jinak je v pořádku, jen jeho rekonvalescence chvíli potrvá, stejně jako u tebe.“
„Chci ho vidět. A to bez debat.“

Helen seděla vedle Kevina, který ležel na lůžku. Ztrátu krve se jim částečně už podařilo vyrovnat. Z nejhoršího byl venku. Když se začal probouzet, zavrtěl několikrát hlavou a pak se prudce probudil a nadzvednul.
„Klid, klid. Už je to dobrý. Jsi doma.“
„Helen…“
„Jo, jsem to já. Jen klid,“ řekla Helen a Kevin lehl.
„Jane… Je to moje vina, že je mrtvá. Měl jsem ji nechat na můstku. Jsou to hajzlové.“ Kevin to nevydržel a vyhrkly mu slzy z očí.
„Kevine… Podívej se,“ řekla Helen a poukázala rukou směrem na dveře. Kevin se hned na ten směr podíval. Když viděl Jane, nemohl tomu věřit. Hned začal ze sebe všechno strhávat, i kanylu, přes kterou mu kapala krev zpátky do oběhu. Peřinu odhrnul bokem a po levé noze skákal směrem k Jane, která vstala z vozíku a belhala se k němu taktéž.
„Jane.“ Takové objetí ještě ti dva nikdy neudělali.
„Řekli mi, že jsi mrtvá. Že tě zabili.“
„Do mrtvoly mám ještě hodně daleko. Mě se jen tak nikdo nezbaví,“ řekla mu na to Jane. Oba pak pomalu s belháním přišli k posteli, kde předtím ležel Kevin. Helen pomohla mu na ni lehnout. A pak pomohla i Jane, aby sedla k němu na postel. Helen pak připojila zpátky Kevinovi kanylu, aby se mu vrátila zpátky veškerá krev. Jane lehla vedle něj a Helen je pak přikryla peřinou. Mike, který přivezl Jane, nechal na ošetřovně vozík a nechal je tam o samotě.
„Takže když tu jsme takhle pohromadě,“ začala Helen, „tak já mám jen zlomenou ruku.“
„Já postřelenou nohu a ztrátu krve.“
„Tak prrr. V dnešním kole vyhrávám já. Střelili mě do nohy, do břicha a do ruky.“
„Jo, vyhrála jsi,“ uznal Kevin. Jane se k němu přitulila a zavřela oči. Helen se usmála a ukázala Kevinovi, že jde pryč. Kevin jen kývnul hlavou a zavřel taky oči.

Prostor Povznesených
Paul s Lionelem stáli před velkou radou, které měli co vysvětlovat.
„Kdyby nebylo nás, právě teď by Druhá aliance ovládala vaši loď a vyrazila by proti Zemi. Vy chcete, aby zničili vše, co jste vybudovali? Jestli jo, tak to jsme se všichni ve vás spletli. Sami víte, že se snaží navíc spustit přístroj na získání energie z vesmíru. Jednou se náš člověk pokoušel ten přístroj zprovoznit v Pegasu, skončilo to tak, že zničil celou sluneční soustavu,“ mluvil Paul. Hlavní představitel Antiků povstal a řekl: „Tady ale vy nerozhodujete! Jsou tu dána pravidla, která musí všichni dodržovat.“
„Pravidla, která stojí na prd. Jestli nás tu nechcete, klidně nás pošlete zpátky na Zemi. Váš fanklub je tak nudný, že raději budeme porušovat pravidla, než abychom se dívali, jak vše, co my jsme budovali, bylo během chvilky zničeno,“ řekl jim dost stručně Paul, který by se už nejraději viděl doma na gauči u piva a televize.
„Nazval jste to „fanklub“?“ zeptal se hlavní.
„Slyšel jste správně,“ odpověděl Paul.
„Začínáte se mi líbit,“ řekl na to s úsměvem velitel. Paul se podivně podíval na Lionela, který tomu vůbec nerozuměl.
„Tak jo,“ řekl na to Lionel.