Stargate Ships: S02E10 – Tajemství světa, část 1

Mléčná dráha
F5P-396, Atlantida, 25. července
Todd, teď už ale známí pod jménem Allen Haff se cítil od jeho proměny lepěji. Se všemi na Atlantidě se spřátelil, až na Ronona, který ho stále považoval za Wraitha. Právě teď Allen mířil na ošetřovnu za Jennifer, která ho chtěla po přeměně zatím průběžně kontrolovat. Když se mu zrovna dívala do očí, culila se při tom. Až moc se jí nový Todd líbil. Allen si toho všimnul, podíl val se na ni a zeptal se: „Jsem až moc přitažlivý?“ Jennifer se zaculila a otočila se k němu zády. Allen se zasmál a vstal z lůžka. Stoupl za Jennifer a otočil si ji k sobě. Chtěla ho políbit, jenže najednou se na ošetřovně objevil Ronon, který si to k nim namířil. Odstrčil Allena od Jennifer a přitiskl ho ke zdi.
„Ronone, ne!“
„Je to Wraith.“
„Býval, teď je člověkem jako my všichni.“ Ronon chvíli Allena rukou přidusil, než ho pustil. Naštvaně odešel a nechal ty dva o samotě.
„V pořádku?“ zeptala se Jennifer, když si Allen zrovna masíroval krk, na kterém měl před chvílí ještě Rononovu přitisknutou ruku.

„Pro něj zjevně nikdy člověkem nebudu, jak to tak vidím,“ odpověděl Allen při pohledu na dveře, kterými Ronon odešel.

Elizabeth s Johnem se právě nacházeli v operačním, kde čekali na příchod několika hostů.
„Jak to vůbec teď je na Zemi?“ zeptal se John.
„Co myslíš? Nátlak ze strany prezidenta nebo IOA?“
„Usuzuji, že bledě,“ odpověděl si sám John. Brána se aktivovala a vytvořila se stabilní červí díra. Štít na bráně byl aktivní, než Chuckovi přešel na počítač identifikační kód. Hned po něm štít deaktivoval. Elizabeth s Johnem sešli po schodech dolů, pod kterými počkali na příchod návštěvy. Z brány vyšla Samantha Carterová, která dorazila sama bez doprovodu. Po zavření brány se vydala ke dvěma stojícím, kteří se na ni usmáli stejně jako ona.
„Vítejte na Atlantidě,“ přivítala ji Elizabeth.
„Děkuji, doktorko.“
„Kde jste nechala doprovod?“ zeptal se John.
„Marks dorazí později, jelikož museli s Odysseou někam letět. Šla jsem tedy napřed, abyste nemuseli tak dlouho čekat. A kde vlastně máte McKaye?“
„Rodney s Rononem trucují,“ odpověděl John a zasmál se.
„Jak to? Co jim kdo udělal?“
„Žárlí na Allena, jelikož po proměně na člověka se všechny ženský do něj zamilovali,“ odpověděl John a Elizabeth mu na oplátku dala pohlavek se slovy: „Mě z toho vynech.“
„Pardón,“ omluvil se John a tentokrát se zasmála Sam. Všichni tři pak vyrazili do laboratoře za Rodneym.

Rodney seděl v laboratoři u počítače, na kterém si pročítal antickou historii. Moc ho to nebavilo, a tak si spustil na počítači hru, kde sestřeloval asteroidy. Párkrát se mu podařilo nastřílet nula bodů, ale časem se postupně zlepšoval. Když trefil první asteroid, vyrušili ho návštěvníci. John mu vypnul obrazovku a sedl si na stůl, u kterého Rodney seděl.
„Co potřebuješ tentokrát?“ zeptal se rovnou Rodney a John ukázal rukou na Sam.
„Ahoj Sam,“ řekl, když se podíval na Sam.
„Ahoj Rodney. Nerušíme?“
„Ty nikdy. Co potřebuješ?“ Sam při chůzi k němu vytáhla z kapsy flash disk, který mu položila na stůl.
„Před několika měsíci jsme narazili na místo, kde Druhá aliance měla počítač s SGC. Podařilo se nám tam stáhnout data v Antičtině, které jsou navíc zakódované. Kódování bylo snadné, překlad taky, ale jsou tam slova, která neznáme. Potřebujeme, aby ses na to podíval v databázi.“
„Dobře. Kolik tam toho tak je?“
„Kolem dvaceti až třiceti neznámých slov.“
„Tak mi dejte hodinu,“ řekl Rodney a hned si vzal flash disk, který připojil k počítači. Sam ho děkovně poplácala po rameni a s Elizabeth vyrazily do jídelny. John šel k bráně, jelikož i on očekává menší návštěvu.

Hyperprostor, Odyssey
Jane Marksová procházela chodbami Odyssey, které vedly k řídícím místnostem. V jedné z nich se nacházel její bratr, jenže nevěděla v jaké. Na palubě bylo celkem deset těchto místností, každá v jiné části lodi. Když právě nahlédla do páté řídící místnosti, povzdychla si. Jelikož neměla při sobě tablet, tak se nemohla podívat do vnitřních senzorů a zjistit, kde se právě nachází. Vlastně od jeho únosu se na lodi lokalizace posádky poměrně ztížila. Nikdo bez jeho hesla nemohl najít lidi, kteří mají v krvi antický gen.
„Brácho, štveš mě,“ zakňučela.
„A s čím?“ ozvalo se zpozad ní. Jane vyjekla a poposkočila. Když se otočila, viděla svého bratra stát před ní.
„To už mi, prosím, nedělej,“ řekla Jane a opřela hlavu na jeho hruď.
„Omlouvám se. Copak potřebuješ?“
„Volal generál Landry a tys nebyl k zastižení, takže jsem všechno musela vyslechnout já.“
„Ajaj. Co chtěl?“
„IOA se rozjela ve velkém. Pamatuješ si, jak jsi praštit praporčíka Stanleyho Keppera a naštval Woolseyho kvůli několika věcem?“
„Jo.“ Kevin tušil, že IOA po získání větší moci bude chtít něco udělat lidem, co se u nich v minulosti provinili.
„No, chtějí tě zbavit velení Odyssey a strčit tě do cely, která se nachází v nově postavené budově IOA. Je na tebe vydán zatykač, abych byla přesná,“ řekla mu Jane.
„Odhaduji, že nejsem jediný na tom seznamu.“
„Ne. Jsi tam i s plukovníkem Svitsovou, která tenkrát praštila nějakého Danielse.“
„Ještě že Helen žije v České republice, ale já to budu mít horší. Mají to k nám poměrně blízko, takže jen budou čekat na moment, kdy se tam objevím.“ Kevin se zapřemýšlel, jak tohle vyřeší. Věčně se mu na lodi zůstávat nechce. Po chvilce přemýšlení se nakonec rozhodl, že to nechá na později, nejdříve vyřeší pár věcí na Atlantidě.

F5P-396, Atlantida
Sam s Elizabeth seděly u stolu, na kterém měly dva podnosy s jídlem. Převážně Sam ho měla plnější než Elizabeth. Když viděla Sam, jak si bere jedno sousto jídla za druhým, opřela se zády o opěradlo židle a usmála se na ni. Sam se na chvilku zarazila a podívala se na ni.
„Mám rovnou gratulovat?“ zeptala se Elizabeth.
„Kruci. Že já si na to nedávám pozor,“ odpověděla na to Sam a opřela si hlavu o ruku.
„Gratuluji.“
„Děkuji. Ale nikomu to, prosím vás, neříkejte. Neví to ani Kevin.“
„Slibuji. Jaký máte termín?“
„Za sedm měsíců, v únoru.“
„Tak to máte ještě spoustu času.“
„To ano, jen nevím, jak to říci Kevinovi.“
„Zvládl i horší věci. Věřte mi, tohle je oproti těm předešlým situacím procházka růžovým sadem.“
„Doufám, že máte pravdu,“ řekla Sam a z interkomu v jídelně se najednou ozvala Amelie: „Doktorko Weirová, Odyssea právě opustila hyperprostor.“
„To bylo rychlý,“ řekla Elizabeth a pak zapnula na svém uchu vysílačku se slovy: „Rozumím, jsme na cestě.“

Než obě dámy přišly do operačního, Kevin se sestrou se přenesli na Atlantidu k bráně. Když oba zahlédli dámy, jak míří k nim, počkali na ně poblíž brány.
„Nejste tu nějak brzo?“ zeptala se Sam a hned na to Kevina políbila.
„Nejraději bych teď vyřešil jinou situaci. Na mě a Helen je vydán zatykač. Chtějí nás zavřít do cely v budově IOA,“ oznámil Kevin.
„Cože?“ divila se tomu Sam.
„IOA začíná jednat. Vědí, že my nad nimi máme technologickou převahu,“ řekla tentokrát Jane. O zbytku si chtěli promluvit o samotě, a ne na veřejnosti, a tak si to namířili do zasedací místnosti. Než ale Kevin šlápnul nohou na schod, najednou z ničeho nic zmizel. Všichni se zmateně rozhlíželi kolem sebe.

Kevin se najednou objevil v místnosti, ve které byla tma. Po jeho objevení se ale všechna světla rozsvítila. Zmateně se rozhlížel kolem sebe. Vůbec nevěděl, kde to právě teď je. Když udělal menší krok vpřed, uprostřed místnosti se objevilo jasné světlo, které rozzářilo oblast s vyvýšenou podlahou. Vyvýšená podlaha byla ve tvaru kruhu. Na třech stranách byly vyvýšené sloupy, na čtvrté straně se nacházela holografická platforma. Vůbec netušil, k čemu tohle všechno slouží. Když přišel k jednomu ze sloupců, viděl na něm antické znaky.
„Co to…?“
„Kevine? Slyšíš mě?“ ozvalo se najednou z jeho vysílačky, která byla na jeho opasku. Rukou uchopil vysílačku do rukou a odpověděl: „Jo, slyším. Lidi, nebudete mi věřit, kde jsem se to objevil.“

Digamma
Charleen a Nico se od narození jejich dcerky se věnovali především jí než ostatních Simů. Právě v tuto chvíli se Nico procházel s Teem po osadě, která byla vytvořena pro Simi. Po chvilkové chůzi se zastavili u louky, ze které byl krásný výhled na vodopád.
„Nico, dlouho jsem o tom přemýšlel.“
„O čem jsi přemýšlel?“ zajímalo Nica.
„Vím, že pozemšťané nás zachránili, dali nám vše, co potřebujeme. Ale nemohou nám dát to, co si můžeme dát jen my Simové. Domov,“ odpověděl Teo.
„Tušil jsem, že k tomuto rozhovoru někdy dojde. A souhlasím. Pamatuješ si na tu planetu, která má kolem planety tři měsíce a je zcela opuštěná?“
„Ano, pamatuji. Tam jsem požádal Eiman o ruku,“ odpověděl Teo.
„Právě tam bych chtěl založit novou kolonizaci,“ řekl Nico a podíval se Tea, který se vším souhlasil. Po krátkém rozhovoru se k nim přidala Charleen s malou Odysseou, která za posledních několika týdnů povyrostla. Charleen podala dcerku Nicovi, který na ni udělal ksichtíka. Odyssea se okamžitě rozesmála.

F5P-396, Atlantida
Kevin, který se nacházel v tajné místnosti, čekal na ostatní, až je Odyssea přenese k němu. Než se k němu přenesly Samantha s Elizabeth, porozhlédl se po celé místnosti. Bylo mu tam všechno divný, i když u Antiků je vlastně téměř vše divný. Když se obě objevily v místnosti, okamžitě se podívaly kolem sebe stejně, jako předtím to udělal Kevin.
„Wow. Co to je za místnost?“ zeptala se Elizabeth.
„Že by Janusova experimentální?“ hádala Sam.
„Jestli ano, tak v tom případě v databázi nic o tom nenajdeme,“ řekl jí na to Kevin.
„Chce to tým překladačů, jinak s tím nehneme,“ řekla Sam a Elizabeth s ní souhlasila. Okamžitě tak začali sestavovat tým, který vyluští veškeré nápisy a texty v Antičtině.

F5P-396, Atlantida – o hodinu později
Zatímco tým překládal antické texty, Rodney mezitím dokončil zadaný úkol. Než Sam s Kevinem dorazili za ním, pochodoval netrpělivě po laboratoři. Když se tam objevili, řekl: „No konečně.“
„Co jsi našel?“ zeptala se Sam.
„To, co tak dlouho hledáte,“ odpověděl Rodney. Kevin se Sam se zarazili při pohledu na něj. Rodney okamžitě poukázal na obrazovku, která vysela na zdi. Oba rychle přišli k němu a podívali se na ni. Na obrazovce byly zobrazeny plány antické válečné lodi nového typu.
„Projekt Hydra. Tak to mu Antikové říkali. Klíčové slovo v tom dokumentu bylo „Hydra“. Zbylá slova byla potřeba k rozšifrování.“
„Celou dobu jsme to měli přímo pod nosem,“ řekl Kevin.
„Jestli všechny plány sedí spolu s daty uvnitř, tak můžeme proti Druhé alianci bojovat.“
„Co všechno obsahují ty data?“ zeptala se Sam. Rodney se dotkl obrazovky, na které se zobrazil veškerý obsah soubor, které se nacházely na flash disku.
„Podle tohoto,“ poukázal rukou na obrazovku, „Úplně všechno.“

Digamma
Poté, co Nico měl menší debatu bratrem, šel na základnu promluvit si s plukovníkem Ryanem Robbinsnem, který se nacházel ve své kanceláři. Po zaslechnutí klepání na dveře, řekl: „Dále.“ Když se dveře otevřely, viděl za nimi stát Nica, a tak vstal od stolu a přišel k němu.
„Pojďte dál. Posaďte se,“ pobídl ho Ryan a oba sedli na gauč, který se nacházel hned vedle dveří.
„Co pro vás mohu udělat?“
„Chtěli bychom opustit vaši základnu,“ odpověděl upřímně Nico a Ryana to hned zarazilo.
„Vím, že jste pro nás udělali mnohé. Zachránili jste nás před Piny a Druhou aliancí, dali nám přístřeší. Jenže tohle není náš domov. Mnohé z nás cítí to samé. Chtěli bychom začít znovu. S vlastními silami.“ Sice to bylo pro Ryana velkým překvapením, ale nebylo to už po prvé, od koho tohle slyšel. Předtím, kdy na Digammě s Charleen žila ještě Kaila, tak občas chodila za plukovníkem, kterému vyprávěla vše o Simech, co se o nich dozvěděla a jak se na Digammě cítí. Jedna z prvních vět právě byla o tom, že by si Simové chtěli opět vytvořit místo, kterému budou moci říkat domove.
„Rošťanda. Měla pravdu,“ řekl tiše Ryan.
„Říkal jste něco?“
„Ale nic. Rozhodně vám v přestěhování nebudeme bránit. Je to vaše volba,“ řekl mu Ryan. Nico byl rád, že jednání s pozemšťany dopadlo tak dobře. Byl rád, že tenkrát udělal dobře, že se s nimi seznámil. Nebýt jich, už by je dávno věznili Pinové a používali by zbraň, která dokáže vyhladit celou planetu během několika vteřin.
„Děkujeme vám, plukovníku. Budeme vašimi dlužníky.“

F5P-396, Atlantida – o týden později
Po týdnu luštění nápisů v místnosti se podařilo vše přeložit. V místnosti se nacházeli krom Markse, Carterové a Weirové ještě Sheppard a Lorne. Všichni stáli na kruhové platformě, kde čekali na to, až jim doktor McKay přečte veškerý překlad. Po zdlouhavém poslouchání došli všichni k závěru, že pouze lidi s antickým genem mohou zprovoznit přístroj. Proto Elizabeth požádala Johna a Evana, aby se k nim připojili.
„Takže co uděláme, doktore?“ zeptal se Evan.
„Jelikož vy tři jste dostupní a máte antickou DNA, tak každý z vás si stoupne k jednomu sloupci,“ odpověděl Rodney.
„K jakému?“ zeptal se John.
„To je jedno. Asi.“
„Jak asi?“
„Prostě nevím,“ přiznal se Rodney. John slabě povzdychnul a stoupl si ke sloupci, na kterém stálo slovo „Hmat“. Lorne si stoupnul ke sloupci, kde stálo „Sluch“. A Marks si nakonec stoupl k poslednímu sloupci, na kterém stálo „Zrak“.
„Dobrá a co teď?“ zeptal se opět John.
„V nápisech stojí, že bys měl dát na sloupek ruce. Majore, vy zas ucho a plukovník oči.“
„Neděláte si z nás srandu, že ne, doktore?“ zeptal se rovnou Marks, než začne vykukovat oči přímo do sloupku.
„Jen jsem vám řekl to, co tam stojí,“ řekl na svou obranu Rodney, že si nic nevymýšlí. Po velkém váhání tak všichni učinili to, co mají udělat.
„A co teď?“ zeptala se Sam, když se nic nedělo. Během několika vteřin se na sloupku, u kterého stál John, změnil na zelenou. To samé nastalo i u Evana. Ale Kevinův sloupec zčervenal.
„Kevine, rychle jdi od toho!“ zakřičela na něj Sam. Než Kevin něco stihl udělat, horní část sloupku se silně ozářila. Kevin silně zaječel a pak sebou trhnul a spadl zadkem na zem. John s Evanem rychle přestali dělat to, co dělali, a rychle běželi k ostatním. Plukovník si rukama kryl oči, jelikož ho strašně bolely.
„Kevine, jsi v pořádku?“ zeptala se Sam, když k němu dřepla.
„Oči…“ Sam pohlédla na Elizabeth, která už tou dobou volala na Odysseu, aby všechny přenesla na ošetřovnu na Atlantidě. Během pěti vteřin byli všichni přeneseni.

Hyperprostor, Athena
Plukovník Svitsová seděla ve velitelském křesle na můstku, kde četla na tabletu zprávu, kterou jí poslali ze Země. Když se dozvěděla o tom, že IOA na ni vydalo zatykač, zírala stejně tak jako ostatní. Major Barta stál poblíž ní a čekal, co se teď bude dít. Věděl, že tohle je ze strany IOA absurdní.
„Co teď budeme dělat, madam?“
„To teď nevím. Za hodinu bychom se měli setkat s Enterprise. Proberu to s generálem O’Neillem.“
„Myslíte, že s tím něco dokáže udělat? Znáte přece IOA. Když něco začnou, chtějí to dokončit.“
„No právě. Jsou naštvaní a největší pifku mají na mě a na Markse. Obzvlášť po tom zasedání u nich,“ odpověděla Helen a vstala z křesla. Stoupla si před Pavla a dopověděla: „Jestli to takhle půjde dál, IOA zavře do vězení všechny vojáky, kteří jim budou odporovat. Takže všechny. Nezbyde nám nic jiného, než pak opustit Zemi a nechat ji na pospas IOA.“
„Tak v tom případě bychom měli vzít s sebou i naše rodiny, jinak by nás mohli vydírat i přes ně,“ řekl Pavel.
„Madam, subprostorem nám z Enterprise poslali zprávu. Setkáme se o něco dříve. Misi ukončili předčasně, a tak se s nimi setkáme do pěti minut,“ oznámila kapitán Nyklová.
„To bylo rychlý,“ okomentoval to Pavel.
„Snad přijdeme na nějaké řešení, jak tohle celé jednou pro vždy uzavřít. Opusťte hyperprostor.“

Digamma
Poté, co se vše rozhodlo, se Simové pomalu začínají balit. Plukovník Ryan Robbins jim samozřejmě slíbil pomoc, když už se rozhodli opustit základnu a vydat se opět vlastním směrem. Krom pomoci s přesunem také Ryan slíbil, že jakmile Hammond nebo Odyssea budou k dispozici, za pomocí jádra jim pomohou postavit pár budov, aby měli kde bydlet. Avšak zatím Simové moc nespěchali, jelikož na planetě, kam se chtějí přestěhovat, není téměř nic postaveného pro jejich živobytí. Navíc Charleen má teď hodně práce o starání dcerky. Prozatím jejich dům slouží jako poradna nejvyšších, kde se teď všichni nachází.

F5P-396, Atlantida
Poté, co všichni prošli vyšetřením, se všichni shromáždili u Kevina, který si stále rukama zakrýval oči. Seděl na lehátku a čekal.
„Jestli je tu McKay, tak mi ho dejte pod ruce, protože ho praštím,“ řekl Kevin.
„V pořádku?“ zeptala se starostlivě Sam.
„Bolí mě oči jak cosi. To tam nikdo nevyluštil vedlejší účinky přístroje?“
„Ty právě nešli rozluštit,“ ozval se Rodney. Kevin oddělal ruce a položil je na lehátko. Pak seskočil rychle z lehátka a otevřel oči. Chtěl si to jít vyřídit s Rodneym, ale místo toho se zarazil.
„Co se děje?“ zeptala se Jennifer, která byla poblíž.
„Mám mlhu v očích. Nemohu vůbec zaostřit,“ odpověděl Kevin a rukou si přejel po víčkách očí. Všichni ostatní si vzájemně vyměnili pohledy.

Pokračování příště