Stargate Ships: S02E19 – Konec utrpení, část 1

Prostor, Peuta, Kerrova mateřská loď
Kerro seděl na můstku v křesle, ze kterého sledoval své muže, kteří na dálku komunikovali s loděmi letící k Teře.
„Veliteli,“ ozval se muž stojící u komunikace, „dálkové senzory na základně zaznamenaly přílet šesti lodí.“
„Kdo je to?“
„V databázi je záznam pouze o pozemské, která je mezi nimi jediná. Další je to ta, se kterou jsme se nedávno střetli. A ty poslední čtyři jsou totožné, ale druh neznámý.“
„Informuj ostatní lodě. Zjevně nás čeká boj i zde.“
„Ano, veliteli.“

Hyperprostor, Queenmary
Kevin s Jane byli na palubě samotní, a tak se v hlídání můstku střídali. Jane zrovna vešla na můstek, když v rukou držela dva kelímky, ve kterých měli oba kávu.
„Děkuji,“ řekl Kevin, když mu podala kelímek. Ale nebylo to všechno, co vzala s sebou z kuchyně. Z kapsy v uniformě vytáhla zabalenou bagetu, kterou mu položila na konzoli.
„Čím jsem si to zasloužil?“

„Vím, kdy jsi naposledy něco jedl,“ odpověděla Jane. Kevin se na ni usmál, jako vděk za to, a po roztržení sáčku se pustil do bagety. Jane sedla ke konzoli, která jí zrovna zapípala. Bylo to volání z Atheny. Jane rovnou aktivovala na obou konzolách komunikaci, a tak se oběma zobrazila Helen před nimi na obrazovkách.
„Dobrou chuť,“ popřála oběma Helen.
„Děkuji. Copak potřebuješ?“
„Do dvou hodin jsme tam. Podle senzorů jejich lodě brzy vystoupí z hyperprostoru poblíž Terry. Budeme muset spěchat ve velkém.“
„Pokud základnu nechrání štít, bude snadné ji zničit i s planetou. Jestli ji ale chrání, budeme muset poslat týmy na povrch,“ řekl na to Kevin.
„Pokud bude aktivovaný, můj tým je připravený,“ ozval se z Atheny plukovník Sovik.
„Myslím, že ani jeden vám nemusíme říkat rizika, které vám tam dole budou hrozit,“ řekl na to Kevin.
„Přežili jsme pobyt u Pinů. Tohle by měla být hračka,“ řekl Petr a podíval se za sebe na zbytek týmu, který stál poblíž Pavlovi konzole.

Prostor, Terra
Kolem Terry hlídkovalo celkem šest pozemských lodí spolu se čtyřmi orijskými loděmi, kterým veleli Vala i Tomin. Všichni měli od sebe rozestupy, aby pokryly celou planetu.

Terra, Atlantida
McKay sedící v operačním sledoval dálkové senzory, které mu ukazovaly postup nepřátelských lodí. Elizabeth stála pár metrů od něho, když oznámil všem na Teře do vysílačky: „Simové právě opouští hyperprostor.“
„Bylo na čase. Kolik zbývá do příletu nepřátelů?“ zeptala se Elizabeth.
„Jen pár minut.“
„Radku, zamaskuj město,“ řekla Elizabeth otočená směrem k doktoru Zelenkovi.
„Hned to bude.“ Stačilo zmáčknout jen pár tlačítek a celé město se zamaskovalo.
„Hotovo.“
„Sibyla hlásí, že jsou připraveni. Čekají už jen na povel,“ oznámila Amelia.
„Výborně,“ řekla na to Elizabeth a zapnula vysílačku na uchu, „Johne, připraven?“

John sedící v antickém křesle měl před sebou aktivovanou obrazovku, na které měl zobrazené všechny lodě nad planetou.
„Připraven. Stačí jen říci.“

Prostor, Terra, Simská velící loď
Nico spolu s Teem stáli na můstku své lodi, které se nacházelo několik dalších Simů. Když viděli, že všechny lodě dorazily, aktivovali komunikaci směřující na loď generála O’Neilla.
„Generále. Doufám, že jsme nic nezmeškali,“ ozval se jako první Nico.
„Právě naopak, přiletěli jste právě včas. Objeví se během několika následujících minut,“ odpověděl Jack.
„Jsme připraveni. Stačí jen říci.“

Prostor, Terra
Jak už všechny lodě očekávaly, kolem Terry se objevilo několik tvořících hyperprostorových oken, ze kterých vylétávaly lodě Pinů a Druhé aliance. Netrvalo dlouho a nepřátelské lodě zahájily palbu. Pozemšťané naštěstí v tom nebyli sami, a tak se do nich veškeré lodě pustily. Jelikož všechny pozemské lodě disponují minimálně jedním ZPM, nacházely se v předních liniích spolu s orijskými loděmi, které i bez ZPM byly dostatečně silné.

Enterprise
Generál O’Neill koordinoval veškeré útoky ze své lodě, která právě útočila na dvě pinské lodě.
„První loď zničena. Pinové zjevně nemají tak dobrou obranu jako Druhá aliance,“ oznámil major McKenzie.
„O to jsme na tom lépe. Jak jsou na tom ostatní?“
„Zatím se drží. Zničili jsme jim dvanáct lodí.“
„To ujde.“
„Oriové vedou,“ dodala major Simonsová, čímž dostala Jacka do bodu, kdy řekl: „Za žádnou cenu nechci prohrát sázku. Palte vším, co máte k dispozici. Je to na vás.“
„Ano, pane,“ odpověděli oba majoři a stříleli po nepřátelských lodí.

Hammond
Těhotná Sam seděla ve svém křesle oproti ostatním velícím.
„Womacková, za jak dlouho dorazí Asgardé a Princeton?“
„Během pár vteřin.“
„Atlantida se Sibylou vypouštějí střely!“ oznámila Whiteová.
„Na pár vteřin přerušte palbu.“

Střely vylétající z Atlantidy a Sibyly se zaměřily na pinské lodě, které nemají tak dobrou obranu jako Druhá aliance. Během několika vteřin tak byly pinské lodě zničeny, a to až na jednu. Byla to loď, ve které se nacházel Alec. Když se chystal s lodí zdrhnout, z hyperprostoru se objevily asgardské lodě spolu s Princetonem. Thorova mateřská loď se okamžitě postarala o Alecovu loď, která zrovna chtěla vstoupit do hyperprostoru. Pinové tak byli vyřazeni z boje, zbývala už jen Druhá aliance, která měla trojnásobek více lodí, než bránilo Terru.

Terra, Atlantis
John seděl v antickém křesle, díky kterému mohl vypouštět střely.
„Elizabeth?“
„Co se děje?“
„Nerad to říkám, ale jestli budeme takhle pokračovat, dojdou nám střely.“
„Nemáme na výběr. Pokračuj.“ John tiše povzdychnul a pokračoval dále v útoku.

Prostor, Terra
Oproti Pinům byla Druhá aliance vytrvalejší. Docela dost se jim dařilo dělat škody na pozemských lodích. Tři lodě si to právě teď rozdávaly s Hammondem.

Hammond
Womacková s Whiteovou měly co dělat. Sam totiž začala mít porodní bolesti, a tak velení lodi byla na obou majorech. Když doktorka přiběhla na můstek, podepřela Sam a vyrazila s ní k nejbližší ošetřovně, která se nacházela ve stejném patře, kde se nacházel můstek.
„Cath, dostaň nás k té lodi na dvanácti hodinách. Mají minimální štíty.“
„Hned to bude. Jen, co se dostaneme z dosahu zbraní těch za námi,“ jen co to dopověděla, pocítili všichni na Hammondu dopad nepřátelských zbraní na štíty.
„Štíty na třiceti procentech!“
„Womacková strojovně, potřebujeme štíty!“
„Pracujeme na tom!“ ozvalo se nazpátek z interkomu.
„Hammond Enterprise. Potřebujeme pomoc!“
„Co se děje?! Kde je Carterová?!“

Enterprise
Jack stál u svého křesla, na kterém držel tlačítko pro komunikaci.
„Plukovník začala rodit. Naše štíty klesají dolů. Už jsme na patnácti procentech,“ odpověděla Womacková. Když všichni na můstku Enterprise zaslechli, že Sam začala rodit, pohlédli na Jacka, který musel hned rozhodnout, co se bude dít.
„Skočte do hyperprostoru a schovejte se u Měsíce. Dáme vám čas na jejich spravení.“
„Ano, pane.“

Prostor, Terra
Hammond se vzdaloval od Terry oproti ostatním lodím. Pozemské lodě na tom nebyly moc dobře. I se ZPM jim štíty rapidně klesly pod padesát procent.

Prostor, Peuta, Queenmary
Jelikož Queenmary byla rychlejší, než Athena a orijské lodě, tak už nacházela se poblíž Kerrovy lodi, která měla aktivované štíty.

Kevin i s Jane seděli u konzol, oba by už nejraději začali se střelbou, ale museli počkat na Athenu.
„Athena už vystoupila z hyperprostoru. Za pár vteřin tu budou,“ oznámila Jane.
„Výborně. Jelikož tam nemůžeme transportovat hlavici, bude to muset udělat tým samotný. Podle Asgardů by tam měla být zavedena autodestrukce. Byli tak laskaví a dali nám k ní přístup.“ Kevinova konzole zapípala a on zmáčkl na pár tlačítek.
„Slyším.“
„Tým byl transportován na planetu. Chvilku jim potrvá, než se dostanou k základně. Mají s sebou maskovací zařízení.“
„Výborně. Připraveni?“
„Naše zbraně míří jedné lodi přímo na můstek.“
„Tak jdeme na to.“

Prostor, Peuta
Jakmile se dal povel k útoku, orijské lodě opustily hyperprostor a okamžitě začali s palbou na lodě aliance. Queenmary měla za cíl pouze jedinou loď, a to Kerrovu, která během několika vteřin pocítila několik přesných zásahů z Queenmary.

Kerrova mateřská loď
Když se přímo před nimi demaskovala Queenmary, všichni na můstku po přesných zásazích Queenmary spadli na zem.
„Co to bylo?!“ zakřičel Kerro. Muž, který měl na starost řízení lodi, vstal rychle ze země a pohlédl na konzoli.
„Pozemská loď i s tou, která na nás střílí, byly maskované. Až po demaskování je vidíme.“
„Zaměřte se na jejich zbraně a generátory štítů!“
„Ano, pane!“

Peuta, základna
Mezitím co si to lodě rozdávaly mezi sebou, tým vedený plukovníkem Sovikem úspěšně vniknul na základnu, kde tolik lidí zrovna nebylo. Bylo tak snadné vyřídit několik mužů v hlavním velínu, odkud se ovládala celá základna.
„Až někdo najdete ten panel, dejte mi vědět!“ Po chvilce pobíhání kolem panelů se ozval Ian: „Něco tady mám!“ Všichni přiběhli k němu a podívali se na panel.
„Mno bezva. Co teď uděláme?“ Všichni totiž zjistili, že panel, který spouští autodestrukci, je rozbitý. A na jeho opravu nemají čas.
„Někde tu musí být nálož, která má základnu zničit. Musíme ji najít. Podle zkušeností bychom ji měli hledat někde dole.“
„Bezva,“ řekl na to Allan a spolu s Petrem se vydali do nižších pater. Daniel a Ian také vyrazili do nižších pater, ale jinou cestou.

Při cestě potkali několik vojáků Druhé aliance, a tak v některých úsecích museli opětovat palbu. Naštěstí je tam nikdo neočekával, takže u sebe neměli tolik zbraní a nábojů, aby se ubránili pozemskému týmu. Když doběhli až do spodního patra, našli tam zapečetěné dveře, které zjevně ještě nikdo neotevřel.
„Myslím, že jsme to našli. Doufám, že to bude fungovat,“ řekl Petr a vytáhl z kapsy kartu, kterou přiložil k nástěnnému panelu. Nejdříve bylo hromové ticho, než se dveře najednou začaly otevírat. Všichni čtyři opatrně vešli dovnitř místnosti, která se táhl pod celým komplexem.
„Nemáte někdo atomovku?“ pronesl Ian, když viděl, jak velká je celá budova.
„Dejte mi všechny C-4, které s sebou máte. Doufám, že to bude tak silné, že se odpálí a tím i vznikne řetězová reakce.“ Petr dřepl k první bombě a na zem postupně dával C-4, kterou měl u sebe jako zbytek týmu. Když napočítal, že jich mají celkem osm, čtyři C-4 přidělali k první bombě a zbylé čtyři na druhou bombu, která byla sto metrů od nich. Když vše měli přichystané, spustili časovač a rychle se dali do útěku. Petr chtěl mít jistotu, že se k nim nikdo nedostane, a tak dveře za sebou opět kartou zavřel. Poté rychle doběhl tým a vydali se nejkratší cestou z komplexu. Při cestě jim bylo jedno, jestli na někoho narazí. Zapnuli si maskování, a tak je nikdo, krom nich samotných, neviděl.

Po velice rychlém sprintu vyběhli všichni čtyři z budovy a běželi k místu, odkud je může některá z pozemských lodí transportovat k sobě na loď.

Prostor, Peuta, Queenmary
Queenmary měla rozehranou bitvu proti Kerrové lodi, které se tentokrát tak moc nedařilo. Když oba důstojníci zaslechli z vysílačky Petrův hlas, Marks okamžitě neváhal a všechny čtyři přenesl k sobě na můstek.
„Úkol splněn. Za pár vteřin to vyletí do povětří,“ oznámil Petr.
„Super, ale teď tu potřebuji pomoc. Stoupni si k přední konzole a používej spodní paprskomety.“
„Už jen deset vteřin,“ oznámil Ian sledující hodinky. Zbylí tři vojáci z Petrova týmu stáli u boční obrazovky, na které si zobrazili povrch planety.
„…tři, dva, jedna.“ Nic se ale nestalo. Základna pořád byla v celku. Když ale Petr měl pod kontrolou paprskomety, zaměřil na planetě základnu, a to přesně na místo, kde se nacházejí v podzemí bomby.
„Ádios,“ řekl Petr a po chvilce mohli všichni vidět na svých obrazovkách explozi.
„Senzory hlásí, že základna i s lodí jsou zničeny. Úkol splněn,“ řekla s úsměvem Jane.
„Takže už jen zbývá Kerro a pár jeho lodiček,“ řekl na to Kevin a všichni spřátelené lodě se ve velkém pustili do Kerrových lodí.

Pokračování příště